Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály?
Dr. Radomír Malý
Je dovoleno ničit pornografické a magické materiály? Nad touto problematikou se na polském portálu Fronda zamýšlí církevní právník a moralista Miroslaw Salwowski (vizte ZDE). Záležitost je aktuální v celé Evropě. Jak mají katolíci reagovat? Mohou tyto jedovaté plody satanismu ničit? Pokud ano, tak kdy a za jakých okolností?
Pro ilustraci bude dobré uvést tři příklady posledních let. V USA v jednom kině dávali Scorseseho rouhačský film „Poslední pokušení Ježíše Krista“. Rozhořčení místní křesťané vtrhli dovnitř a kino zdemolovali. Ve Velké Británii praktikující katolík David Atkinson navštívil jednu přednášku, po níž byly prodávány pornočasopisy. Sebral je prodejci ze stolku a roztrhal. Ve Vídni zase známný bojovník proti pornografii, dnes už zesnulý Martin Humer, přišel do muzea na výstavu, kde visel rouhačský obraz na plátně představující Pána Ježíše a apoštoly, jak smilní se středověkými i novověkými světci, mj. i s Matkou Terezou. Pan Humer to postříkal červenou barvou a tím toto svinstvo zničil.
Jak hodnotit z morálního hlediska tato tři jednání? To první, devastaci kina, nelze rozhodně schvalovat, neboť sedadla a stěny nemají bytostně nic společného s pornografií, nota bene ani filmové plátno, které též vzalo za své, bylo využíváno (nebo mohlo být) i k promítání nezávadných a hodnotných kusů. I při nejlepší vůli nutno konstatovat, že ničení cizí věci představuje hřích proti 7. přikázání. Měli možnost použít jiné prostředky, např. pískáním v sále nebo hlasitými protesty před vchodem znemožnit promítání této prasárny.
Jenže poněkud jinak třeba hodnotit jednání pana Atkinsona. I on zničil cizí majetek, ale pozor! Podle katolické morálky, na rozdíl od morálky liberální, není vlastnictví absolutní a posvátnou hodnotou. Musí být používán k dobrému, jestliže je postaven do služby zlu, není žádným hříchem ho v sebeobraně zničit, když se např. pumpař brání ozbrojenému lupiči a zlikviduje mu přitom jeho zbraň, rozhodně se tím nedopouští hříchu proti 7. přikázání, i kdyby ten agresor za revolver zaplatil sebevětší sumu. Atkinson proto rozhodně nezhřešil, neboť pornočasopisy jsou na úrovni duchovního revolveru, jímž prodejce ohrožuje druhé. Otázkou ovšem je, jestli jednal přiměřeně a rozumně. Nebylo lepší a prospěšnější nejprve dotyčného prodejce vyzvat, aby své činnosti zanechal a pokusit se o diskusi s ním?
Pan Humer naproti tomu postupoval naprosto správně. Nejdříve dopisy upozorňoval úřady, že vystavování jmenovaného „díla“ uráží náboženské cítění věřících, a teprve když narazil na hluché uši i u církevních hodnostářů, rozhodl se pro tuto demonstrativní akci. Vynesla mu sice soud, náhradu škody a pokutu, ale tím je jeho čin záslužnější.
Ve Starém zákoně Bůh na několika místech přikázal Izraelitům zničit pohanské modly a amulety. Podobně postupovali i katoličtí misionáři, na přelomu starověku a středověku sv. Bonifác, u nás sv. Cyril a Metoděj, v novověku potom na indickém ostrově Goa sv. František Xaverský. Jenže Bůh toto přikázal vždy v určité konkrétní situaci, nedal to jako všeobecně závazné pravidlo za všech okolností. Proto Katolická církev ve své moudrosti neničila pohanské sochy a obrazy, i když byly používány k pohanským satanským rituálům, pokud měly uměleckou hodnotu. Dodnes jsou v hojné míře uchovávány ve vatikánských muzeích, samozřejmě jako pouhé historicko-kulturní artefakty, nikoli jako předměty modloslužebného kultu.
Katolík musí dát do souladu povinnost kategorického odporu vůči ďábelským svinstvům pornografie a stále rozšířenější magie s rozumným zvážením vhodnosti a prospěšnosti podle konkrétní situace. Nelze například, když jsem u někoho na návštěvě a vidím tam pornočasopisy nebo různé předměty magie (pendly, virgule apod.), je sebrat a zničit. Jsou u něho doma a dokud on s nimi nejde ven a nerozšiřuje je, tak musím ctít soukromé vlastnictví, ať už se mi to líbí či nikoliv, maximálně mohu slovně se snažit odvrátit dotyčného od života ve hříchu. Jestliže však vidím venku na ulici plakáty zvoucí do bordelu, na pornopředstavení nebo na nějakou hinduistickou transcendentální meditaci, spojenou samozřejmě se satanismem, potom považují přímo za morální povinnost toto strhnout. A dále: Trafikant vystavuje pornočasopisy. Mám právo tam vtrhnout a zničit mu to? Hříchu proti 7. přikázání bych se nedopustil, on to může mít pouze doma, ale nesmí to prodávat, není dovoleno užívat majetek ke zlému, zvláště když tím ohrožuje věčnou spásu druhých. Jenže bylo by takové jednání rozumné? Není lepší a účinnější bránit se nejprve právně (vystavování pornografie je stále podle zákona trestné, že se to ignoruje, je jiná věc), případně debatou s
trafikantem, při neúspěchu pak bojkotem jeho obchodu?
Domnívám se, že v dnešní době jsou nejžádanější jako obrana před uvedenými svinstvy právě skupinové nenásilné akce odporu ve formě modlitebních či jiných protestů, bojkotů, dopisů na úřady apod. Sahat k likvidaci artefaktů tohoto zla lze opravdu až v krajním případě, když neexistuje jiná možnost obrany. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že právě tyto akce prvního typu bývají nejúspěšnější.
PhDr. Radomír Malý
Poznámky:
Internetové odkazy do článku doplnil šéfredaktor.
Díky za zajímavý rozbor a téma k promýšlení. Jen si neodpustím slovo do pranice: Film Poslední pokušení Ježíše Krista bych za rouhačský neoznačil.
Takové krásné zprávy a tak málo radosti a nadšení ? Tenhleten přístup mne opravdu zaskočil. Toho kina rozhodně nelituji, ani těch časopisů a nelitoval bych ani toho kdyby dostali na pamětnou ti kdo v těch lumpárnách mají prsty. Za předpokladu že by neutrpěli nějakou závažnou újmu na zdraví nebo na životě.
Jsem toho názoru že na podobné situace neexistuje nějaký obecný návod. Který by obsahoval přesný postup a znalecký posudek ohraničující hranici hříchu a dobrého skutku. Že to dost záleží na tom do jaké míry se nacházíme ve stavu milosti posvěcující a do jaké míry se necháváme vést Duchem Svatým. Z pohledu Božího, ne z pohledu naší vlastní pýchy. Abychom pochopili co od nás Bůh v danou chvíli chce. Jestli máme někoho honit provazovými důtkami a nebo se za něho potichu a s láskou modlit. Věřím že je dost podstatný rozdíl jestli někoho honí svou opatskou berlou svatý Prokop a pornografickou literaturu pálí otec Koniáš SJ (což byla většina knih které pálil) a nebo to dělám já, hříšný a ubohý pyšník. Daleko horší než ti kteří takto pobuřují a s většími hřivnami a poznáním. V tom dobrém a svatém slova smyslu byl prý docela drsný i otec Pio. Měl hlas jak polnice bohatýrů Starého zákona a neváhal ho použít. Mnoho lidí vylétlo od něho ze zpovědnice velice rychle aby se pak většina z nich zase vrátila. Drsný byl i na naše otce, když se k němu přišli vyzpovídat na zapřenou a předstírali že jsou pouhými syny jako jsme my. Okamžitě to poznal a vykázal je dokud se přiměřeně neoblékli a nezpovídali se jako kněží.
Scorseseho film „Poslední pokušení Ježíše Krista“ fantazíruje o jeho milostném vzplanutí k Marii Magdaléně a je silně nabitý erotikou na toto téma. Už toto je rouhání, neboť Bohočlověk Kristus Ježíš byl podle katolické dogmatiky prost jakýchkoliv pokušení v tomto směru. Film z něj dělá člověka s citovým zmatkem v sexuální oblasti a ve vztahu k ženám ho staví na úroveň moderního člověka, majícího promiskuitní sklony – a to je podle mne rouhání.
Díky Bohu jsem ten film neviděl ale předpokládal jsem že tomu bude nějak takhle. Občas se setkám s tím že někdo s odpuštěním tvrdí že měl náš Pán Ježíš Kristus děti se svatou Marií Magdalenou a že se to prý dodneška projevuje na zvýšené inteligenci populace v příslušné oblasti Francie. Obvykle na to reaguji tak že se zeptám proč tedy našeho Pána neposlouchá a nedělá to co nám říká, jestliže věří že je tak inteligentní že se to takto projevuje ještě za 2 000 let. Proč se nedá pokřtít, nevěří Bibli a nezačne se pravidelně modlit a chodit do kostela. Na to se hledá odpověď jenom těžko. Zvlášť když někdo zrovna tuhletu otázku nečeká.
Pane Václave vaše otázka mi připadá nelogická. Pokud někdo tvrdí, že měl Ježíš děti s Marií Magdalenou, jak z toho má vyplývat, že by ti, kteří tomuto věří, měli Ježíše poslouchat, měli by se nechat pokřtít, modlit se a chodit do kostela? To přeci spolu vůbec nijak nesouvisí. Mě se na vaši otázku hledá odpověď velmi lehko – mohu této verzi historie věřit a přesto neudělat nic z toho, co říkáte. Učením Ježíše Krista se mohu nechat inspirovat, mohu některé věci dodržovat (ty, se kterými souzním), ale nemusím kvůli tomu vstupovat do žádné církve.
Je to už pár let, co jsem ten film viděl a možná mě klame paměť. Ale: Neviděl jsem u něj snahu o zesměšnění nebo poškození Ježíše. Ta nejdiskutovanější část s erotickou scénou s Marií Magdalenou a rodinným životem se odehrává v Ježíšově mysli při utrpení na kříži mezi větami „Bože, proč jsi mě opustil?“ a „Dokonáno jest!“. Vnímal jsem to jako odpověď Otce na zoufalství Syna, kdy mu ukazuje, že „normální“ rodinný život by byl zmařením jeho poslání a Jeho oběť je vítězstvím.
Prostě mi to rouhavé nepřijde. Je samozřejmě otázka nakolik jsou takovéto fantazy příbehy užitečné.
Pane mruku, jde o Váš názor, který respektuji, jsem rád, že se shodneme v tom, že tyto „fantazy příběhy“, jak je nazýváte, nejsou užitečné. Jen bych doplnil, že rouhání se Spasiteli může mít i formu, která ho zdánlivě vyvyšuje a staví se k němu s vnejškovou úctou. Mám na mysli např. od Ernsta Renana „Život Ježíšův“ z 19. století. Tento nevěrecký filozof a spisovatel přesto volá: „Ježíš nebude nikdy překonán!“ a ve svém spise Krista velebí jako velikého myslitele, filozofa a humanistu, přitom ale znevažuje velmi arogantním způsobem jeho zázraky, jak je podávají evangelia. To jen na doplnění.
Myslím, že ohledně ničení pornografických a jiných zvrhlých materiálů je prvořadé vědět, že je to žádoucí. Ale někdy z důvodu potřebné tolerance, tj. aby z takového dobrého jednání nevzešlo větší zlo, je třeba od toho upustit. Tolerance ani netolerance nejsou ctnosti, ale výsledek úvahy rozumu vztahující se ke ctnosti opatrnosti nebo následování daru rady pocházejícího od Ducha sv.
Mám za to, že tu nejde o to, že by Bůh pro různé situace dával jednotlivé příkazy, ne tedy jak píše PhDr. Malý: „Bůh toto přikázal vždy v určité konkrétní situaci, nedal to jako všeobecně závazné pravidlo za všech okolností“.
K tématu se váže ještě problematika hubení falešných proroků, jak učinil prorok Eliáš (1 Král 18,40).
Nicméně Bůh nikde ve Starém zákoně přímo nedává všeobecný a provždy platný příkaz: Budeš ničit pohanské modly, nemá to tu závaznost, jako Dekalog, ani jako předpisy je doprovázející následně v Exodu a Deut. uvedené. Bůh to přikázal v jistých konkrétních situacích ad hoc. Proto se nedá mluvit o nějakém globálním a všeobecně platném Božím nařízení, i když logicky vyplývá z katolické víry, povinnosti ji šířit a odhalovat falešnost a nebezpečnost mimokřesťanských kultů. Nutno pak zvážit zvlášť každou konkrétní situaci rozumem, v čemž s Vámi plně souhlasím, nedomnívám se však vzhledem k výše uvedenému, že to má co do činění s teorií o rozumné toleranci, aby se předešlo horšímu zlu. Věc má ještě řadu dalších aspektů, ale to by bylo obsáhlé téma.
Bigotní fanatismus může ve svých důsledcích poškozovat dobré jméno katolicismu. Co se týče filmu Poslední pokušení Krista, mně se líbil. Ne jako takový, ale ta základní myšlenka. Satan Kristu těsně před smrtí učinil poslední nabídku, v intencích pokušení na poušti. Film končí tím, že Jeźíš odmítl prožít lidsky plnohodnotný život, který mu Pokušitel ukázat. Tohle nepochopí jen blbec.
Pane F.K.LADISLAVE natočit polopornofilm o Ježíši Kristu s pofiderní a nepravdivou zápletkou je skutečně blbost. Navíc poslední pokušení bylo od Satana zavolání lotra po levici. Záchraň nás a sebe, že. A ne nějaká hovadina s Máři Magdalskou. Tyhle americké slátaniny nestojí ani za shlédnutí. To je něco jako šifra mistra Leonarda, taky pěkná konina. Tyhle fantasmagorie ničí vkus diváků a matou rádoby historickým pohledem na věc. To skutečně nepochopí jen blbec. Tak se ovládejte, ať do této kategorie nespadnete.
Pornofilm to nebyl, pletete si pojmy s dojmy. Dám příklad z Písma, protože idea filmu je jen smyšlenka. Satan na poušti ukázal Pánu Ježíši, že mu dá celý svět. Mohl být natočen dlouhý film o tom, jak Kristus vládne pozemským mocnostem, třeba Římu a Egyptu. Jak si světsky užívá. Jistě byste byli pohoršeni. Vše, co Satan nabízel, by film barvitě vylíčil. To by se na konci smrsklo do jedné vteřiny, kdy Ježíš odmítne se Ďáblu poklonit.
Jinak s americkými filmy máte samozřejmě pravdu. Jsou to hovadiny, co mají za cíl odvrátit od víry pravé. V tomto smyslu vidím za ještě horší údajné dokumenty na TV ZOOM. To je program extra proti křesťanství.
V Lukášově evangeliu je líčeno Ježíšovo pokušení na poušti. Končí tím, že !ďábel odstoupil od Ježíše až do času“ (4,13). Z toho vyplývá, že ještě později k němu opět přistoupil. Mám za to, že to bylo v getsemanské zahradě. Tam nešlo jen o lidský Ježíšův pocit strachu z utrpení a smrti. Ježíš vidí hříchy celého světa, za které bude trpět. Ďábel mu k tomu ukazuje, že jeho utrpení pro některé bude marné, že stejně skončí v jeho moci. Slova, aby sestoupil z kříže (Mat kap. 27) jsou pak spíše posměchem a rouháním než pokušením.
Podle mého názoru je třeba vždy si klást otázku, zda daný předmět může hypoteticky sloužit dobrému cíli, nebo je svou samotnou podstatou zaměřen výlučně k sloužení zlu.
Pokud může být použit k dobrému, tak podle mne máme povinnost respektu k vlastnictví druhého, byť bychom měli silné podezření, že bude použit špatným způsobem (ledaže by ovšem ten špatný způsob zahrnoval porušení spravedlnosti, a to porušení horší, než je způsobení materiální újmy, například příprava úkladné vraždy – pak musíme samozřejmě zasáhnout.)
Pokud však jde o předmět, který lze použít výlučně ke zlému, jako je třeba pornografie, tam bych, na rozdíl od autora článku, nerozlišoval mezi veřejným a soukromým prostorem. Domnívám se, že nikdy nemáme přímo povinnost tuto věc ničit, k bezhříšnosti stačí jít si po svém. Ale zároveň se domnívám, že zničení této věci je vždy dobrým skutkem duchovního milosrdenství, a to bez ohledu na to, zda jde o veřejný či soukromý prostor. Byl jsem sám svědkem toho, jak pornografický materiál zničil dobrý křesťan na návštěvě u cizí osoby doma, a bylo to tak správně. V „poškozeném“ to nevzbudilo odpor, ale dokonce zvýšilo zájem o mravní věci.
No, je to věc do rvačky. Katolická nauka vždy rozlišovala mezi „forum internum“ a „forum externum“. Kdo hřeší ve svém ryzím soukromí, tak ho nelze násilím nutit, aby hříchu zanechal, nutno jej samozřejmě napomínat a vést k tomu, aby se hříšného života vzdal, to jsou skutky duchovního milosrdenství podle katechismu, není ale možno užít proti němu násilí. Zabavení a zničení pornomateriálu v jeho domě je pak takovým násilím, nota bene právo by na to měla pouze státní moc, kdyby pornografie byla trestná, nikoli já jakožto občan, který musí soukromé vlastnictví mít v úctě. Církev vždycky učila, že soukromí člověka třeba respektovat a nelze mu do něj násilím vstupovat, proto nedovolovala křtít nekřesťany proti jejich vůli a tolerovala jim v ryzím soukromí jejich kult. Přiměřené násilí však lze, někdy dokonce je nutno, použít tehdy, když dotyčný tento hřích páchá na veřejnosti nebo jej dokonce rozšiřuje.
Příklad, který uvádíte, je atypický v tom, že ten vlastník pornografie byl už asi napůl zpracován, aby pornografie zanechal, jinak by takto nereagoval. Ostatně ničit někomu proti jeho vůli, když jsem u někoho na návštěvě, jeho pornomateriály, je zbytečné, neboť pro tohoto člověka není žádným problémem opatřit si nové.
Dotat na pana Malého –
chtěl jsem se zeptat na poslední díl vašeho cyklu Humanisté, nebo satanisté -díl s názvem: „9. Svobodné zednářství v českých zemích“.
Zda jste ho napsal, nebo to plánujete, nebo zda nevýjde – rád bych si ho případně přečetl. Díky
Odkaz na to že se připravuje je už po dlouhou dobu zde:
http://www.natia.cz/vyber/vyber_cz.asp?page=2&subpage=0&sublevel=8
Zatím nevím, že by měl vyjít, ale všechno, co je tam, existuje v mém článku v Te Deum, je to asi tak předminulé číslo.
Každé náboženství kromě křesťanství je spojeno se satanismem?
Při hinduistické meditaci je zmiňován satan? Přirovnávat víru druhých k satanismu jen proto, že ji považují za nepravdivou, falešnou, je urážka. Je rozdíl mezi náboženstvím Aztéků, přikazující k krveprolití jako satanismus, a hinduismem, jehož nedílnou součástí krveprolití není.
Toto je hinduismus:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/89/Kali_by_Raja_Ravi_Varma.jpg
Některý hinduismus. Má mnoho denominací. Nicméně ani náboženství Aztéků není satanismus, ačkoli je to na jedno brdo. Satanismus vzývá Satana nebo čerty. V ty vyznavači neabrahámovských náboženství nevěří.
Bohové pohanů (dnes by se řeklo liberálů) jsou služebníci ďábla. Ne ďábel, ale služebníci. Ďábel sám ve své skromnosti dává přednost anonymitě a tváří se, že neexistuje. V tomto smyslu nelze tedy hovořit o satanismu, ale o démonických kultech. Ostatně v článku se také nehovoří o satanismu, ale o plodech satanismu, případně o spojení se satanismem. Že zůstal satan pohanům nepoznám, to asi lze připustit.
Pokud jde o ničení model a různých fetišů, tak je nutné zmínit, že ty věci mají moc jen v souvislosti s daným kultem. Pokud kult zanikne a lidé z něj procitnou, tak ty věci zničí. Stávalo se to mnohokrát, když prišli do kontaktu s evangeliem. Jiná situace je v případě některých křesťanů, kteří navštěvují pohanská kultovní místa a tam vykonávají exorcismus nad těmito místy. Pokud to není spojeno s hlásáním evangelia, je tato praxe velice pochybná. Jinak musím zmínit ještě jednu věc, která se v článku neobjevila. Mnoho programově protikřesťanských děl využívá kritických hlasů křesťanských církví jako nástroje sebepropagace. Kolik církevní instituce takových věcí zbytečně zpopularizovali by bylo jistě zajímavé zjistit. Je proto na místě rozvaha. Člověk totiž může velice snadno upadnout do duchovního oklamání. V domění, že dělá správnou věc, tím propaguje dílo nepřítele. Proto když zjistí, že je správné se ve věci angažovat, měl by zvážit prostředky. Na násilí není nesprávné reagovat násilím (případ s přepadením prodavače), ale jak reagovat na něco co se nazývá uměním? Znova pouze uměním. To však rozhodně neznamená omezit se pouze na nějaké kunsthistorické reflexe daného rouhavého díla. Současné umění nabízí mnoho způsobů jak umělecky a rázně a důkladně dané rouhavé dílo eliminovat. Počínaje kontra instalací přes happening až po přímou akcí nabízejí paradigmata současného umění celý arzenál aktivit použitelných k eliminaci daného rouhavého díla. A to bez toho, že by to bylo využitelné k jeho propagaci. Tento přístup má i svůj teoretický základ vycházející z chápání zla jako nedostatku dobra.