Dnešek, zítřek a pozítřek jsou poslední dny, ve které je možno hlasovat v V. ročníku (2014) ankety Rytíři života. Založil jsem ji v roce 2010, protože jsem věřil (a stále věřím), že české hnutí pro-life takovouto anketu potřebuje a že mu tento počin může poskytnout cenné služby. Nu, anketa běží už pátým rokem a snad i někomu a něčemu prospěla, byť tedy musím říci, že prozatím její dopad a záběr zůstává (zejména díky nízkému zájmu čtenářů o participaci na ní) velmi omezený. Podívejme si nejprve, proč si myslím, že Rytíře života potřebujeme.

Za prvé jde o určité uznání – i když řekneme, že tito lidé a organizace své bohulibé dílo nekonají pro uznání, neznamená to, že si uznání nezaslouží a nemají je dostat. Mají. Nicméně zavedená vyznamenání/ceny mají i další význam, veskrze praktický, už jen tím, že přitahují zájem veřejnosti a novinářů, dodávají oceněným váhu. To jim pak usnadňuje shánění sponzorů a přístup do médií a tedy i snažší shánění prostředků a dobrovolníků na jejich bohulibé projekty.

A je tu ještě jedna důležitá věc. U organizací a politiků, kteří mají komplexnější záběr a pro-life agenda je pouze částí z něho, je ocenění též jakýmsi ujištěním, že jejich úsilí je vnímáno a oceňováno a že má svou (nemalou) cenu. To je nesmírně důležité, vždyť mnozí politici a organizace si v dalších oblastech své činnosti někdy zcela objektivně škodí, pokud se veřejně spojují  s takto „kontroverzními“ tématy a akcemi, a potřebují určité povzbuzení a zpětnou vazbu ohledně toho, že jejich práce má i příznivé ohlasy a výsledky. Už protože pokud je nemají, vede je to nutně k úvaze, zda se neangažovat v něčem jiném.

Někdo řekne, že se necítí povolán posuzovat toho či onoho a vybírat, kdo si zaslouží to či ono ocenění. A že koneckonců je jedno, kolik lidí bude v anketě hlasovat. Ale tak to není. Význam a dopad ceny se odvíjí od její vážnosti. A ta je adektvátní váze toho, kdo soutěž organizuje a cenu uděluje. Cenu organizuje tento časopis, který opravdu nemá přílišnou váhu. Sice jsem zaznamenal, že si četní lidé cení jeho přehledu a angažmá v pro-life tématice, nicméně přiznejme si, že časopis s maximálně tisícovkou pravidelných čtenářů (rozuměj čtenářů, co jej navštíví alespoň jednou týdně) nemá takovou váhu, aby cenu pozvedl do vyšších sfér významnosti. Co by ji mohlo pozvednout trochu výš, tak trochu nakopnout k dalšímu vzestupu, je hojnost hlasujících, dokládající zájem čtenářů na této anketě a participaci na ní (koneckonců právě nízkým počtem hlasujících mi pan Ucháč onehdy argumentoval, proč Hnutí Pro život ČR o této anketě vůbec nehodlá informovat). Každý hlas je proto dobrý.

Proto prosím čtenáře, pravidelné i příležitostné, aby obětovali ten čas k přečtení seznamu a odeslání hlasu. A aby neváhali o anketě dál informovat a dávat na ni odkazy. Velmi mne mrzí, když vidím, že stránku ankety čtou tisíce lidí, když dostávám každý rok řádově stovku pozitivních reakcí na tuto anketu, a v hlasování se mi pak sejde nějakých 12 hlasů (viz ročník 2011). Připadá mi to jako zbytečně promarněná příležitost. Takže to ještě zvažte. Jak jsem napsal v úvodu, k hlasování v tomto ročníku máte čas do konce května.

Ignác Pospíšil