Apostata, ne-li přímo ateista v kněžském rouchu
Dr. Radomír Malý
Nám všem dobře známý profesor Tomáš Halík, první český nositel Tempeltonovy ceny, se opět projevil jako apostata. A to dokonce v Katolickém týdeníku, jenž už dávno není katolickým, konkrétně ve 21. čísle. Prohlašuje tam u příležitosti převzetí Tempeltonovy ceny doslova: „Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství. Já jen přeji ´novému ateismu´, až bude starší a dospělejší, aby byl alespoň tak tolerantní, jako je naše dnešní staré evropské křesťanství…“
To je opravdu od pana profesora přímo“kopernikánský“ objev! Až dosud se mělo za to, že náboženství, z kontextu vyplývá, že hlavně katolické, bylo vždy nositelem moci a násilí, ateismus naopak ztělesněním tolerance a lidskosti. Halík najednou přichází s přímo „geniálním“ odhalením, že ani ateismus není „imunní vůči pokušení moci a násilí…“, čili je vlastně na stejné úrovni jako náboženství a může být zdrojem násilí a krutosti právě tak jako náboženství. Ó, ta vzácná objektivita, hodná geniality mediální hvězdy českého katolicismu!
Ale teď vážně. Pochybuji, že Halík pod pojmem „náboženství“ měl na mysli islám, o němž na jiných místech hovoří převážně pozitivně, tím spíše ne buddhismus, s jehož dalajlámou společně zapaluje voňavé tynčinky v kostele sv. Salvátora, kde působí. Tady by se daly najít násilnické metody kvantitativně stejné s ateismem, jenže to pana profesora nejspíš nezajímá. Tím „náboženstvím“ nedostatečně imunním vůči „pokušení moci a násilí“ myslel nepochybně křesťanství, konkrétně katolické křesťanství, které je ze všech křesťanských konfesí nejvíce na pranýři kvůli údajnému „nerespektování práv člověka“, „upalování heretiků“ a „náboženským válkám“.
Jistěže katolíci během dvou tisíc let existence nekonali jen samé dobré skutky, to by bylo i proti vlastní katolické nauce, která říká, že jsme společenstvím hříšníků. I to násilí a krutost vůči nekatolíkům tam měly bohužel své místo, jenže srovnávat je s násilím a krutostí ateistů není ani kvalitativně, ani kvantitativně možné a kdo to dělá, prokazuje buď kolosální negramotnost v historické problematice, nebo záměr a zlou vůli. I když katolíci nebyli – abych použil Halíkových slov – „imunní vůči pokušení moci a násilí“, přece jen vliv božské nauky Ježíše Krista, hlásané Církví, působil jako brzda, aby se toto zlo nestalo univerzální. U ateismu však tato brzda chyběla, proto krutost a násilí katolíků a krutost a násilí ateistů nelze srovnávat. Počet obětí katolické inkvizice během cca 500 let (od 13. do 18. stol.) udávají historikové v počtu 3-8 tisíc (přitom zdaleka ne všichni odsouzení byli nevinnými obětmi, např. Jan z Leidy nebo Giordano Bruno byli odsouzeni zcela po právu jako zločinci), počet obětí násilí křižáků u příležitosti křížových výprav, které nota bene byly spravedlivými obrannými válkami, a dalších náboženských válek v dějinách ve jménu katolicismu už od starověku, je odhadován na několik tisíc, počet obětí čarodějnických procesů v katolických zemích od 15. do 18. století cca 20 tisíc (v protestantských zemích 35 tisíc), ačkoliv církevní autority proti tomuto pověrečnému jevu vystupovaly, především pomlouvaná římská inkvizice.
Úhrnem tedy máme už od starověku, tedy za nějakých 1700 let, počet nevinných obětí katolického násilí z náboženských důvodů zhruba pár desítek tisíc, přičemž výraz „katolického“ je nadsazený, neboť např. čarodějnické procesy nebyly dílem Církve, nýbrž recidivy pohanských pověr a církevní autority v Římě proti nim vystupovaly, války, které katolíci vedli ve jménu víry, byly válkami obrannými, čili spravedlivými, nehajitelné jsou pouze krutosti, jichž se někteří dopouštěli.
A jak je tomu u ateismu? Ten existuje ve své organizované formě něco přes 200 let. Za tu dobu již stačili jeho vyznavači povraždit statisíce věřících katolíků a dalších nevinných obětí ve Francouzské revoluci, v níž, jak udává Vittorio Messori, došlo v krajině Vendée k první hromadné genocidě obyvatelstva z náboženských důvodů, protože obyvatelé byli katolíci, nemínili se vzdát své víry a uctívat prostitutku na oltáři, symbolizující „bohyni rozumu“. Další desetitisíce věrných nevinných katolíků povraždili italští zednáři v r. 1848 a v r. 1870 v Římě a střední Itálii. Ateističtí bolševici ve 20. století v Sovětském svazu, v Číně a vůbec všude, kde přišli k moci, mají na svědomí cca 100 milionů nevinných obětí během několika desítek let, mezi nimiž náboženská motivace je tou nejdůležitější. Panteističtí (panteismus se v principu téměř neliší od ateismu) a novopohanští nacisté povraždili z rasových, ale i náboženských důvodů během 12 let 15 milionů nevinných lidí, nepočítaje další miliony obětí nespravedlivé války, kterou rozpoutali. Současní teoretičtí i praktičtí ateisté v tzv. demokratických zemích již zprovodili ze světa spolu s komunistickými státy cca 1 miliardu nenarozených dětí, těch nejnevinnějších bytostí pod sluncem.
Lze tedy při těchto jasných počtech klást rovnítko mezi údajně „nedostatečnou imunitou vůči pokušení moci a násilí“ u katolíků a ateistů? To by bylo zcela proti zdravému lidskému rozumu. Ateismus již ve svém principu je „krvavým náboženstvím“ (ano, on sám uctívá svého falešného boha, tj. buď komunistickou stranu, politického vůdce, konzum a blahobyt apod.), které, kdykoliv získalo moc, začalo s masovými vraždami všech, kteří odmítli vzdát se své víry nebo mu nevyhovovali z třídních či rasových hledisek. Katolické křesťanství naopak všude, kde získalo pozice a vliv, prosazovalo charitu, zákony ve prospěch slabých a bezmocných a usilovalo o úpravu vztahů mezi lidmi v duchu Kristova přikázání lásky.
A co je nejvíce signifikantní, Halík se neobrací vstřícnými slovy vůči ateistům, nýbrž ateismu jako takovému. Kdyby adresoval vlídné věty ateistům, tj. lidem, pak by následoval nauku Církve, jež v duchu slov sv. Augustina přikazuje „nenávidět blud, ale milovat bludaře“. Halík ale neříká „přeji ateistům“, nýbrž „přeji novému ateismu“, čímž odhaluje své sympatie pro toto zvrácené učení, jímž ateismus jako myšlenkový systém popírající Boha vždycky byl, je a bude.
Kdo zná Halíkovy knihy, nebude tímto postojem páně profesora překvapen. Na mnoha místech klade ateismus na stejnou hodnotovou rovinu s křesťanstvím, odsuzuje pouze „extrémy“ na obou stranách. U ateismu je tímto „extrémem“ marxisticko-leninský dialektický materialismus, snažící se dokazovat neexistenci Boha a nesmyslnost náboženství, u katolického křesťanství to je prý „stejně přihlouplá apologie Boží existence a náboženských pravd“, dodejme, že má na mysli především scholastiku a aristotelsko-tomistickou filozofii a teologii. Citace záměrně neuvádím, protože jich existuje v jeho knihách velké množství.
Ptejme se ale, co je to onen „nový ateismus“, jemuž Halík tolik přeje. Tento termín razí hnutí pod vedením Angličana Richarda Dawkinse, který otevřeně požaduje zákaz katolického kultu a veřejné odsouzení Katolické církve jako „zločinecké organizace“. Nejde tedy o žádný „nový ateismus“, nýbrž pořád ten stejný „starý ateismus“ Francouzské a ruské bolševické revoluce, ateismus bestiálních vrahů a kriminálních kreatur. Žádný jiný ateismus, pokud máme na mysli ateismus jako ideový systém a nikoli postoj konkrétního člověka, nikdy nebude a nestane se „dospělejší“.
Halík si přeje, aby „nový ateismus“ byl „alespoň tak tolerantní, jako je dnešní staré evropské křesťanství“. Zapomněl pouze, že tento ateismus už takto „tolerantní“ je, což není vůbec v rozporu s předchozími řádky. Ateismus jako ideologický systém má dvě želízka v ohni: tím prvním je krvavé pronásledování, druhým ostentativně projevovaná tolerance ve smyslu „všechna náboženství a všechny světové názory usilují o jedno a totéž a mají stejnou hodnotu“, jen nesmí nikdo říkat, že existuje pouze jedna objektivní pravda. Tento synkretismus pronikl a nadále proniká nebezpečně do Katolické církve, a vnitřně ji rozkládá. A pokud se vyskytnou katolíci, kteří odhalí tuto ďábelskou taktiku a nenechají se oklamat, uplatní se ona první metoda, tj. pronásledování, zatím nekrvavé, jež ale během krátké doby může přerůst v krvavé.
Halík tak svým nejnovějším vyjádřením v KT opět odhalil to, co tradiční katolíci již dávno vědí: že je to apostata (ptám se, byl-li vůbec kdy věřícím křesťanem, ale to by bylo na jiné téma), jenž otevřeně hlásá protikatolickou nauku přímo na půdě Církve. To, že církevní autority, místo aby jej povolaly k zodpovědnosti a sdělily mu, že není povinen sloužit organizaci, s níž se myšlenkově rozchází, se naopak rozplývají blahem nad jeho Tempeltonovou cenou, je tristní a také o něčem svědčí.
PhDr. Radomír Malý
Prosím vás, pane doktore, ďábel, když nemůže člověka svést k hříchu, svede jej k „ctnosti“, přesahující veškerou míru…..
…“kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (ČEP); „Kdo by řekl: `Blázne´, propadne ohnivé Gehenně.“ (KMS); „a kdokoli by řekl: `Blázne!´ bude vydán pekelnému ohni.“ (NBK)
„Raša“…bezbožník…apostata(!)
Nechceme, mariánský ctiteli, abyste přišel o svou duši. Nechceme Vás také ztratit…..pro duchovní pochybení…
Pax et bonum
Jan
Nepochopil jsem, pane Jene, co jste chtěl svým příspěvkem říct. Já Halíka nezatracuji, ani mu nenadávám, pouze upozorňuji, že jeho názory nejsou katolické, ba co více, že se s katolickou naukou podstatně rozcházejí. To musí konstatovat každý, kdo se začte do jeho knih. Já jsem to udělal. Právě proto, že má velikou, uměle mediálně vytvořenou popularitu, a mnoho katolíků mu věří, musím varovat. Nebojte se, kvůli tomuto článku určitě „o svou duši nepřijdu“, to by o ni museli přijít i sv. Pavel a sv. Jan, kteří ve svých listech mnohem ostřejšími slovy hřímali proti heretikům. A ozvat se proti herezím má povinnost klaždý duchovní i každý katolík vzdělaný ve víře a teologii, o „svou duši“ přijde spíše tím, když bude mlčet. Duchovní pochybení, o němž mluvíte,by bylo právě toto. Jinak Vás ujišťuji, že se modlím za Halíkovo obrácení.
Pane doktore, obdivuji, že jste se začetl do jeho knih. Mně jedna jeho kniha stačila. Výsledek – nikterak krátký -je na http://www.stjoseph.cz/kriticke-poznamky-ke-knize-tomase-halika-co-je-bez-chveni-neni-pevne-i/ + http://www.stjoseph.cz/kriticke-poznamky-ke-knize-tomase-halika-co-je-bez-chveni-neni-pevne-ii/ + http://www.stjoseph.cz/kriticke-poznamky-ke-knize-tomase-halika-co-je-bez-chveni-neni-pevne-iii/
Kdy jste naposled navštívil lékaře ohledně svého duševního zdraví, Jene ?
Pax et bonum moze byt Len vo svetle Kristovej Pravdy..
pan profesor nazval veci pravym menom..vdaka
Dobrý den, také jsem nepochopila smysl celé odpovědi pana Jana. Souhlasim plně s panem doktorem. Dříve jsem četla ba hltala všechny knížky pana Halíka, než jsem zjistila myslenkovou prázdnotu, opakování se, klišé a vlastně o ničem hovory. Dnes uz si nic nekoupim a nic, ani články páně Halíkovo nečtu. A co se týká jeho postojů, tak pýcha je jeden ze 7 hlavních hříchů, a je to jeho hřích a ne můj. Já za nej nenesu jeho pochybení. Ale je dobré na to upozorňovat, protože mnoho lidí sebou strhne. A vy b. Jane trochu víc myslete, abyste nebyl stržen do pekelné propasti.
Stáňa
Děkuji Vám, paní Stáňo, za slova podpory, jen maličko Vás poopravím. B.Jan je někdo jiný než Jan-Pax,názory a postoje b.Jana jsou přínosné a vhodné.
Halík není ateista, ateismus je pro „hloupé gojim“. Halík je věřící… ve Velkého Architekta.
Článek ukazuje vnitřní rozpornost Halíkova myšlení a tím i jeho osobnosti. Je v něm řeč o toleranci.
Tolerance není ale ctnost, je to pouze strpění nějakého zla, aby z jeho potlačení nevzniklo zlo ještě větší. Netolerance tedy není sama o sobě zlá. Je však vždy špatná, když se týká nějakého dobra.
O to tu právě jde. Nelze stavět stejná měřítka na toleranci či svobodu vztahující se k dobrému a zlému. To samé oplatí o dnes tak opěvované „náboženské svobodě“.
Z projevu T.H. o netoleranci ke zlu: “Před násilím nelze ustupovat, je třeba chránit a bránit nevinné. Člověk může nastavit pouze svou vlastní tvář, je-li naděje, že tím zastaví zlo, nikoliv však tváře druhých; ty musí bránit, za ně máme odpovědnost.”
.
Všiml jsem si jedné zajímavé pasáže: “Setkání vzdělaných reprezentantů různých náboženství … však mají jednu slabinu: pomalu se zde vytváří určitá subkultura „dialogistů“, kteří si brzy rozumějí navzájem daleko lépe, než si rozumějí s extrémisty ve svých komunitách. Většina lidí se raději stýká s těmi, kteří jim naslouchají a akceptují je. Není však povinností všech, kdo se takových setkání účastní, položit si otázku, jak mnoho mají možností a odvahy ovlivnit ve svých vlastních komunitách ty, kteří vnímají věřící ostatních náboženství se směsí předsudků, strachů a nenávisti?”
T.H mluví i o sobě, vždyť před časem nabídku dialogu ze strany tradicionalistů odmítl. Zkusí si “otázku o možnostech a odvaze” položit znovu?
ad „nabídku dialogu ze strany tradicionalistů odmítl“: zde ale nic nenasvědčuje tomu, že by TH nějak šel do sebe, v proslovu přece nemluví o žádném dialogu s „extrémisty ve svých komunitách“, ale o „možnostech ovlivnění“, to je trochu rozdíl …
Ad: “Halík si přeje, aby “nový ateismus” byl “alespoň tak tolerantní, jako je dnešní staré evropské křesťanství”. Zapomněl pouze, že tento ateismus už takto “tolerantní” je.”
Ale nezapomněl, viz začátek citace Halíka: “Dějinná zkušenost naší části světa ukazuje, že ateismus není o nic méně imunní vůči pokušení moci a násilí, než náboženství.” T. Halík mluví o dějinné zkušenosti, kterou R. Malý v článku shrnuje. Formulace “O nic méně” je matematicky nerovnost a lze ji vyložit i jako hůře ve shodě s R.M; ostatně T.H dál v textu uvádí: “Stalin, jeden z nejkrutějších pronásledovatelů náboženství v lidské historii, pochopil v době 2. světové války, že ruští lidé nejsou ochotni umírat za komunistickou ideologii „vědeckého ateismu“”
Pro kontext citací odkaz na celý proslov T. Halíka
http://tisk.cirkev.cz/res/data/174/019742.pdf?seek=1
Díky pane doktore za opět bravurní odhalení Pravdy a “sejmutí masky”… + J
Nemyslím, že by pan Tomáš Halík byl zrovna apostata, i když to tak může vypadat. Není to tak dávno co se vyskytly pochybnosti o jeho řádném vysvěcení, kteréžto názory šířil i Protiproud Petra Hájka. Nepochybuji o tom, že pan Halík byl náležitě s prominutím „prokádrován“ Vatikánem a v tomto bodu byl shledán čistým. K nepodloženým závěrům nepochybně přispěla i anathema, vyslovená nad Halíkem před několika lety čtyřmi biskupy z ukrajinských Pidhirek. Spíše vidím snahu natrhnouti Halíkovi pluviál, což už tady v Judově aféře v jiném kontextu bylo.
http://www.svetkolemnas.info/novinky/domaci/1129-halik-se-nastval-kdyz-si-o-sobe-precetl-pravdu
Znáte význam slova denunciace? 🙁
Nejsem žádným příznivcem pana Halíka, kdysi v dobách jeho největší „moci“ jsem se s ním tvrdě střetl, a jeho nadřízenými jsem byl označen za neomalence a arogantéra :-). Možná, že skutečnost je ještě horší, než to, co je v tom odkazu napsáno. 🙁 Možná ne . 🙂
Ale jde o ANONYMNÍ spis :-(. Jeho celým obsahem se nese, že Halík je konformista. Co je ale jiného vrcholem konformismu, než napsat něco pravdivého a šířit to anonymně? 🙁 Je-li to, co autor napsal pravdivé, může to vždy obhájit. Ne-li, … pak každý, kdo takovou věc uchopí, nese za ni stejnou zodpovědnost, jako její autor. 🙁
Je mi skutečně záhadou, jak na webové stránce, kde je horováno pro mravní jednání a kde jsou účastníci, kteří si zakládají na své mravnosti a morálnosti, se může takový ANONYMNÍ příspěvek objevit, byť jen jako odkaz :-(. To je mi opravdu líto. 🙁 Vždyť přece náš Pán a Spasitel nejednal NIKDY ANONYMNĚ. 🙁
Přeji všem krásný nedělní den. 🙂
A je mi upřímně líto, že v komentářích pod tím odkazovaným článkem na to nikdo nedokázal poukázat, byť je tam ikonka třeba pana Daniela Solise. 🙁 Co má člověk očekávat od člověka, který se ostentativně představuje jako katolický homo politicus, když mu toto uniká?! 🙁 Škoda …. 🙁
nebojte se pane Klecando, už brzy budeme všichni svlečeni do naha a budeme skládat své soudy a postřehy
Vážený pane Theofile, Vaší reakci poněkud nerozumím. 🙁 Předpokládám, že jí vyjadřujete Vaši naději na brzkou parusii, příchod Pána a završení pozemských dějin v Božím soudu. Pokud myslíte toto, pak dvojnásobně nerozumím Vaší reakci výše – proč se zaobírat nějakými anonymnostmi, když jako ti, kdo svou naději skládají v Pána, očekáváme jeho brzký příchod? O to více důvod, proč se takovému rozměru lidské činnosti (anonymnost o druhém bližním) obloukem vyhnout. 🙂
Milý Herr Klecanda. Fakt nechápu, proč řešíte, kdo píše. Měl byste spíše řešit, co píše. Jinými slovy – dokažte, že to, co onen pravděpodobně kněz píše není pravda, nebo mlčte. Hudrat na anonymy je vážně zcestné. Dvakrát, když jde o článeček přesný a naprosto jasně vystihující realitu páně Halíka.
Každý, kdo měl tu pochybnou čest s praktikami modernistů a neomodernistů třeba z NFSSPX ví, že používat své jméno na netu, je projevem nejen bláhovosti, ale čirého nerozumu.
Milý pane Hamishi, nechci zde planě moralizovat, ode mě hříšníka by to bylo navýsost komické, ale nemohu s Vámi bohužel souhlasit. Protože svým příspěvkem potvrzujete bohužel to, co jsem psal – přenášíte důkazní břemeno na mě, místo, aby mu čelil autor anonymu – a právě v tom je faul nutný anonymnosti. 🙁
Nedokáži posoudit, nakolik může být nepříjemné nejaké pronásledování ze strany odpůrců, ale pokud se bojíme i mediální bouře proti nám, jak budeme chtít zůstat věrni našemu Pánu, Ježíši Kristu, až nám někdo půjde po našem fyzičnu? 🙁
J.K. dle reakce potrefené husy předpokládám, že v tom anonymu je lži pramálo
Hezoučký pokus o demagogii, pane Klecando 🙂
Kristus Pán nám nikde k anonymitě, respektive pseudonymitě nic neříká. A v historii se osvědčila.
Vyhýbáte se meritu věci – dokažte, že autor nepíše pravdu, nebo mlčte. Je to opravdu tak těžké, nebo jednoduše svou neschopnost vyvrátit fakta maskujete za měšťácké pohoršeníčko ze zlých pseudonymů, kteří vám sáhli na modličku?
Pane Hamish, je mi líto, že se musím opakovat, ale když už, tak už. Nejprve děkuji za pobavení, když mi podsouváte Tomáše Halíka jako modličku 🙂 . Ten byl fakt dobrej! 🙂 A nějakej další dobrej ftip, třeba o modernistech, neznáte? 🙂 Určitě povícero ano! 🙂
A zpátky k meritu věci 🙂 – anonym je odplivnutí, za něž autor lacině nenese zodpovědnost. Je-li odkazovaný anonym pravdivý, je přece povinností ve svědomí jeho autora se snažit jeho pravdivost vyjevit bližním.
S anonymním psaním si ale každý rozumný člověk ušetří toaleťák, fšak víme, jak to s anonymama uměli soudruzi za totáče – doufám, že toto historické osvědčení nemáte na mysli. 🙂 Také s tímto komunistickým anonymováním mám své poměrně bohaté zkušenosti :-).
Opravdu Vám to nepřijde komické, když mě nutíte do obhajování Halíka, místo aby jste žádal důkazy po autorovi anonymu? A právě o tom stále píši – anonym něco vyplivne a je za vodou, bít se dá jen ten, kdo je po ruce. Jestli mi chcete namluvit, že něco takového Pán Ježíš učil své učedníky jako výhodný způsob oznamování pravdy, prosím, je to Vaše svoboda :-). Já si dovoluji o tom pochybovat. Krásný den :-).
ad Jaroslav Klecanda: je potřeba rozlišovat (domnělou) anonymitu článku a jeho formu a obsah.
Článek byl uveřejněn na portálu freeglobe, sice bez udání jména autora, portál má ale svého zcela neanonymního vydavatele a i z odpovědi T. Halíka je zřejmé, že komunikuje s jemu známým redaktorem. Že redakce uveřejní nepodepsaný článek není nic neobvyklého – jednoduše za jeho obsah nese odpovědnost ona nebo vydavatel. To, že je u článku uvedeno „přišlo mailem“ cosi vypovídá o úrovni redakce, na skutkové podstatě to však nic nemění.
Samostatnou kapitolou je však obsah článku a jeho forma, a zde si troufám tvrdit, že článek tohoto druhu nadělá víc škody než užitku. Na jednu stranu sumarizuje patrně pravdivé informace (alespoň pokud lze usoudit se shody s jinými prameny) o „bílých místech“ v životopisu TH, na druhou stranu obsahuje řadu nedoložených (a těžko ověřitelných) tvrzení včetně formulací vypovídajících více o úrovni autora než objektu článku (např. „Rád by se zviditelnil i na toaletním papíru.“). Jde tedy o přesně takový mix pravdy, neověřitelných tvrzení a subjektivních dojmů, který ve svém důsledku může snaze o seriózní „rozkrytí“ TH více uškodit než prospět.
Ad Hamish – Zde i jinde, kde publikuji své články nebo komentáře k článkům jiných autorů, používám své jméno. Uznávám, že používání pseudonymu není samo o sobě hříšné. Za sebe dávám však přednost tomu psát (bez ohledu na případné útoky)otevřeně a nestydím se za své názory.
Rozhodně však nevidím důvod mít strach z modernistů a neomodernistů a psát pod svým jménem není akt nerozumu.
Pane Malý, můžete prosím napsat, kde podle Vás vede ve středověké společnosti dělící linie mezi jednáním Církve a jednáním středověké společnosti, na níž by Církev nenesla zodpovědnost? Na rovinu píši, že Vaše kličkování v této rovině, Vámi napsané ve 4. a v 5. odstavci Vaší statě, mi přijde laciné. 🙁
Halík notářsky potvrzený, tedy platný dokument o svěcení nemá…bez data vyhotovení každý notář nám zaťuká na čelo.
Dovoluji si tímto upozornit, že jste zřejmě Váš příspěvek napsal do nesprávného článku nebo na mylné místo v diskuzi, protože to s mým výše uvedeným příspěvkem má nulovou spojitost. 🙂 Přeji Vám krásného večera :-).
Audiatur et altera pas – budiž vyslyšena i druhá strana!
Přátele odchylujeme se od tématu, které nastínil pan Radomír Malý svým článkem „Apostata Tomáš Halík…“
Michal Semín, předseda Akce D.O.S.T. k zaujal stanovisko: „Měl jsem zrovna rozepsaný článek, v němž hájím Tomáše Halíka před obviněním z ateismu, když tu pročítám sobotní Lidové noviny a v nich Halíkovo konstatování, že by si jeho ateistický oponent T. Hříbek vlastně nejvíc rozuměl s fundamentalistou Semínem, Právem T. Halík vyčítá svému Hříbkovi, že nekritizuje křesťanství, ale jeho karikaturu. A do té se to pak strefuje! “ Více na
http://www.stjoseph.cz/g102.html
Pan Semín to vystihnul mooc pěkně a statečně se pod to také podepsal. Doufám, že se mnohým módním milcům pana Halíka budou moci otevřit očička, třeba i jemu samotnému. 🙂
T. Halíka kritisuje i P. Glaser z Radiovaticana na http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=20423 . Jde o Halíkův text na http://respekt.ihned.cz/c1-62155980-halik-novy-ateismus-je-kopii-fundamentalismu .
Potvrzuje to jen, že Halík je heretik. Škoda jen, že P. Glaser to nevzal důkladněji, těch herezí se v Halíkově textu více, třeba ohledně toho jak rozumět bibli a za co ji považovat.
Je v tom jeden háček: Věta „Tvrzení, že Ježíš nazývá Boha svým Otcem metaforicky, je zkrátka s křesťanskou vírou neslučitelné.“ je nezpochybnitelná. Tomáš Halík to ale netvrdí; v citaci „kterého Ježíš nazývá metaforicky „otec““ chybí ono SVÝM.
Vzhledem k lidstvu titul Bůh Otec z jistého úhlu pohledu metaforický je, protože nejde o otce fyzického; v zásadě je to kompatibilní i s obsahem KKC239: někde je shoda s pozemským pojmem otce, někde odlišnost. Vzhledem k Ježíši to ovšem metafora být nemůže. Jak to myslel, nám může sdělit jen TH sám.
Na stránkách Ukrajinské pravověrné řeckokatolické církve o P. Halíkovi:
http://uogcc.org.ua/cz/actual/article/?article=16810