Orlové se sešli na Svaté Hoře
Čelo průvodu.
(foto D. Chadimová)
17. května 2014 proběhl již sedmý ročník tradiční orelské pouti k Panně Marii Svatohorské na Svatou Horu u Příbrami, při níž orlové přicházejí prosit Pannu Marii o přímluvu, aby katolický Orel naplňoval své náboženské a vlastenecké poslání v národě, hájil důsledně práva Církve a vlasti a nelekal se protivenství.
Asi sto účastníků poutě, mezi nimiž byli vedle samotných orlů i členové jejich spřátelených a přidružených spolků (hornický spolek Prokop, Řád sv. Huberta a baráčníci), jakož i externí příznivci Orla a tradiční liturgie, vyrazilo navzdory nepříznivé předpovědi počasí a hrozivě zachmuřené obloze od příbramského kostela Jakuba Staršího ulicemi města na Svatou Horu. Cestou se modlili růženec (slavný a světla – přiznám se, že ta druhé volba mne poněkud udivila) a pěli mariánské písně.
První svaté přijímání.
(foto D. Chadimová)
Po příchodu na místo následovalo jako obvykle vysoce kvalitní a aktuální kázání otce Nohejla a následně jím celebrovaná asistovaná Mše svatá na korunovačním oltáři. Během ní došlo i na první svaté přijímání dvou děvčat. Po Mši následovalo uctívání Panny Marie Svatohorské a adorace. Poté byla pauza na individuální občerstvení a hovory mezi účastníky poutě. Pak od 15:00 následovala křížová cesta a zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, kteréžto obřady vedl R.D. Pavel Kopecký, předseda Duchovní rady Orla.
Počasí nakomec docela vyšlo – studený vítr byl sice nepříjemný, ale dal se vydržet. Pořádně se rozpršelo až po Mši, když byli účastníci v hospodě, a poté opět v době křížové cesty a zasvěcení, kteréžto obřady ale probíhaly pod střechou, takže to taky nevadilo. Nakonec tedy déšť vážněji zlobil poutníky jen při zpáteční cestě po rozpuštění akce.
Velký dík patří organizátorům, kněžím a samozřejmě i ministrantům, kteří se určitě snažili seč mohli, byť tedy na některých bylo ještě vidět, že s ministrováním na Mši podle misálu z roku 1962 moc zkušeností nemají. Jsem rád, že jsem se mohl této pouti jako příznivec a kdysi aktivní člen Orla zúčastnit, a těším se zase za rok. Možná se v něm do té doby zase začnu angažovat.
Poznámka: Děkujeme paní Danuši Chadimové za poskytnutí fotografií k okrášlení článku.
Další reportáže:
http://una-voce.cz/pout-orla-u-panny-marie-na-svate-hore/
V církvi jest mnoho nejrůznějších růžencových modliteb a korunek. Například sedmiradostný a sedmibolestný, františkánský, servitský, Korunka Kristova Milosrdenství, k Pražskému Jezulátku, Krvavé slzy Panny Marie. K devíti kůrům andělským. Atd atd. Některé mají oficiální církevní schválení a jiné ne, některé pocházejí od přímé božské inspirace a od světců, jiné nám dala lidová zbožnost. Klášterní řád nebo nějaký prelát. Některé nám umožňují získat odpustky.
Nevidím důvod proč by se měl někdo pohoršovat zrovna nad Růžencem světla. Hledat problémy tam kde nejsou. Může ho brát jako jeden z mnoha a modlit se ty původní tři. Podle původního týdenního rozpisu. Růženec světla se jinak modlíme ve čtvrtek (ostaní 3 2x týdně)a ten kdo se denně modlí všechny tři jím ve čtvrtek nahrazuje bolestný. Nebo se můžeme pomodlit denně všechny 4 a je to. Třeba když na něco čekáme, nebo sedíme v dopravním prostředku.
Nemáte náhodou nějaký odkaz který by podrobně popisoval setkání svatého Dominika s Pannou Marií ?
Růženec světla je velká pomýlenost… Teologicky je mimo původní záměr růžence a jeho začlenění rozbíjí propracovanou číselnou symboliku růžence. Proto se jej v mnoha společenstvích – a především tradičně katolických – nemodlí (koneckonců byl Janem Pavlem II. zaveden jako nepovinný doplněk ke klasickému růženci a ne jako jeho plnoprávná součást). Je zarážející, když je růženec světla vybrán mezi dva desátky v případě nekompletního růžence (přednost by měly mít při výběru ty tři klasické, když je jen doplňkem), a je velmi zarážející, stane-li se tak na sobotní pouti s tradiční liturgií.
„Vaclavova“ recnicka otazka ve forme teze: nemate nejaky odkaz s popisem setkani sv.Dominika s Pannou Marii zasluhuje svou antitezi: nema pan Vaclav,, neuprosny obhajce pontifikatu Jana Pavla II. nejaky odkaz na popis setkani Matky Bozi s Janem Pavlem II.ohledne jeho „tajemstvi svetla“ ? V dobe medjugorjskych zjeveni, ktera pokracujii i v Dome kardinala Schönborna (protektora prvniho kongresu Boziho milosrdenstvi v Krakove) by to nemel byt takovy problem. Celkovy pocet zjeveni
pry uz davno presahl 50.000. (Kardinal Schönborn stejne jako tehdejsi arcibiskup z Lyonu Barbatin nebyli, podle http://www.apostol.cz nijak zvlast angazovani v ucte k Bozimu milosrdenstvi, ale kdyz uslyseli slova sv..Otce, „shodli se, ze je to „volani oficialni a velmi dulezite“.
V sahodlouhem apostolskem liste Jana Pavla II. „Rosarium Virginis Mariae“ zaznel i tento odkaz jako „inaugurace ..sluzby svatosti smireni“.Svatosti smireni jsme za svych mladych let rikaii svatost pokani a spontanne poklekali u mrizky zpovednice. Dnes ve videnskem Dome nabizeji zidli u stolu „z oci do oci zpovednikovi. S tim se smirit nebohu a zdvorile odmitam. Je to snad tim, ze vaham , jak pravi ve svem liste JP II, „jiti hloubeji do antropologickeho vyznamu ruzence a nemohu tudiz „kontemplaci Krista v ruznych stadiich jeho zivota vnimat v nem pravdu o cloveku.. coz je velkym potvrzenim vyslovenym na Druhem vatikanskem koncilu, ktere jsem casto diskutoval ve svem vlastnim uceni encyklikou Redemptor Hominis pocinaje..“
Apostolsky list obsahuje i jine dalsi teologicko-filozoficke fajnustky, ktere by mne mohl Vaclav vylozit, ale musim se omezit na zcela zcestna exegeticka tvrzeni ci polopravdy (materialni zavady) pro ktere musim navrhovany a v CR uzakoneny ruzenec svetla zavrhnout.
(1) Kristus nevyhlasil Bozi kralovstvi (=did not proclaim the Ki ngdom of God. Ani ho nevyhlasil Jan Krtitel, ktery o nem mluvil jako prvy.). Lze rici, ze ho hlasal na mnoha mistech. Neni to tudiz“ „ojedinely vyznamny moment“ v evangeliu, jak tvrdi autor.
(2) S vyjimkou „tretiho tajemstvi“ (viz vyse) zbyvajici ctyri tajemstvi nepredstavuji „verejne Kristovo püsobeni“, jak nam autor k vereni predklada. Nepatri k nemu logicky ani krest v Jordanu, ani zazrak v Kani Galilejske ani promeneni pred Tremi na hore i ani ustanoveni Nejsvetejsi svatosti, kam pochopitelne zeny nemely pristup.
Jako sveho casu verny ctenar casopisu „Glaube und Kirche“ jsem si postezoval dopisem do redakce s tim, ze mi chybi v navrhovanem ruzenci svetlo vanoc a konkretne to, ze ze tri tajemstvi odjakziva vyznavanych v liturgii svatku Zjeveni Pane – svatku ktery prisel z Vychodu, vyskrtl neznamy pachatel
klaneni Tri kralu, patrne v ramci „demytologizace“..
Dopis uverejnili a kratce na to mi zazvonil telefon. Volala
ctenarka z Hamburku! „Neda mi to abych Vam nevyjadrila svuj
souhlas, i kdyz nejsem katolicka. To co pisete, stoji v Pismu svatem..“ Domnivam se, ze to byla zidokrestanka. Je jich v Izraeli
asi 10.000.
Navrhovl bych Vaclavovi, aby si „tajemstvi svetla“ jako ja podle pravdy poopravil nasledovne:
1) Ktery zjevil svuj prichod mudrcum na Vychode
2) ve Kterem se na Jordanu zjevila Bozi Trojice
3) Ktery v Kane vodu ve vino promenil
4) Ktery se na vrcholu hory pred Tremi promenil
5) Ktery Nejsvetejsi svatost ustanovil
Potíž je v tom, že růženec světla je začleněn do brožurky, kterou orlové mají k této každoroční pouti. Byť není heretický, určitě by se lépe hodily (zejména v květnu jako měsíci věnovaném úctě Panny Marie) tajemství radostného růžence. Chtělo by to napsat a dát k úvaze S. Vejvarovi (a případně P. Nohejlovi či jiným kněžím zúčastňujícím se orelských akcí).
Tradiční růženec je vytvořen podle modelu starobylého žaltáře sestávajícího ze 150 žalmů – 150 písní k Marii; 50 Ave pro každé z trojice tajemství – radostné, bolestné, slavné. Trojjediná modlitba adresovaná Matce Trojjediného Boha.
Pavel VI. v Marialis Cultus píše,že „rozdělení tajemství růžence do tří částí se nejen striktně přidržuje chronologického pořádku skutečností, ale především odráží úmysl původního vyznání víry a objasňuje ještě jednou tajemství Krista přesně tím způsobem, kterým jej nahlíží sv. Pavel v oslavném „hymnu“ Dopisu Filipským – kenosis, smrt, oslavení…“
@václav:
Nevidím důvod proč by se měl někdo pohoršovat zrovna nad Růžencem světla. Hledat problémy tam kde nejsou. Může ho brát jako jeden z mnoha a modlit se ty původní tři. Podle původního týdenního rozpisu. Růženec světla se jinak modlíme ve čtvrtek (ostaní 3 2x týdně)a ten kdo se denně modlí všechny tři jím ve čtvrtek nahrazuje bolestný. Nebo se můžeme pomodlit denně všechny 4 a je to. Třeba když na něco čekáme, nebo sedíme v dopravním prostředku.
3 tajemství posvátného růžence souvisí rovněž se zjevením Panny Marie Fatimské A.D. 1917 ve Fatimě: děti z Fatimy (pasáčci Lucie, Jacinta a František) dne 13. října 1917 během slunečního zázraku (tzv. tanec Slunce) viděly symbolicky právě 3 části tajemství svatého růžence: radostná tajemství – svatý Josef s Dítětem Ježíšem a Naší Paní (svatý Josef a Dítě Ježíš žehnali světu), bolestná tajemství – Náš Pán Ježíš Kristus s Pannou Marií Bolestnou), radostná tajemství – Panna Maria v nebi, držíce škapulíř hory Karmel.
Nejnovější čtvrté tzv. „tajemství světla“ má podle papeže Jana Pavla II. souviset s poselstvím sestry Faustyny Kowalské (poselství Božího Milosrdenství*).
Nemáte náhodou nějaký odkaz který by podrobně popisoval setkání svatého Dominika s Pannou Marií ?
Možná jste to myslel jako rádoby „vtip“ (ironie), ale pokud Vás skutečně zajímá historie posvátného růžence, tak v knize R.P. Denyse Mézarda O. P. s titulem „Studie o vzniku Růžence. Odpověď na články P. Thurstona S. J.“ viz R.P. Denys Mézard O.P. : Etude sur les origines du Rosaire. Réponse aux articles du P. Thurston S.J. najdete bohaté informace: 518 stran ve formátu PDF (francouzsky).
__________________________________________
* Na okraj je třeba doplnit, že ani poselství Božího Milosrdenství nejsou mezi katolíky Tradice přijímána jednohlasně. Důvodem je vyjádření Svatého Oficia ze dne 3. března 1959 in Acta Apostolicae Sedis (AAS), svazek 51 (1959). Jeden z argumentů, kvůli kterým vydalo Svaté Oficium toto vyjádření je fakt, že „Deníček“ sestry Faustyny Kowalské byl pro Nejvyšší kongregaci Svatého Oficia špatně přeložen. Velmi uznávané osobnosti katolické Tradice pobožnosti dle tohoto poselství konají a mají z nich mnoho milostí, ovšem všeobecně vzato, lze říci, že na tato poselství není jednoznačný názor.
Není bez zajímavosti, že již několik desetiletí před sestrou Faustynou existovala velmi podobná, církevně schválená pobožnost ke Svatým ranám Pána našeho Ježíše Krista: http://ulozto.cz/xZeteAYt/poboznost-ke-svatym-ranam-pdf
Řekl bych že obraz Kristova Milosrdenství uctívá a Korunku se modlí celá Církev a milosti neznají hranic. Někdy mne napadá jestli Bůh v některých případech nechce aby iniciativa přicházela v první fázi zdola a jestli by tohle nemohl být zrovna jeden z nich. K tomu co po nás chtějí církevní otcové se často stavíme laxně a vlažně. Místo abychom se je občas snažili po dětském způsobu předběhnout a tahali je za šosy. Aby nás museli krotit a mírnit. Místo toho někdy ležíme jak leklé ryby. Věřím že když nám něco hned oficiálně neschválí tak nám to může pomoct. K tomu abychom místo ohrnování nosu prosili a naléhali. A hlavně abychom to dělali.
Jestli jste to četl tak bych Vás poprosil jestli byste to nejpodstatnější stručně nenapsal. Nejlépe česky. :o))))
@JakubAlbert:
Diabolus est simia dei.
Možná Vás to překvapí ale opravdu hledám nějaké svědectví o setkání svatého Dominika s naší Matkou již několik let. Bez souvislosti s Růžencem Světla. V životopisech jsem se dočetl o všem možném. Jak se matce svatého Dominika zdálo o černobílém psíkovi který držel v zubech pochodeň, od které se zapálil a prosvětlil celý svět. Něco málo o jeho dětství a mládí, o tom jak působil mezi katary i o tom jak zakládal kláštery a dával dohromady řeholi bratří kazatelů. O tom jak přizpůsobil pravidla své řehole požadavkům Svatého otce a trpělivě čekal na souhlas. O tom jak téměř nejedl a nespal a každou noc se bičoval až do krve. Jednou za sebe, podruhé za svůj řád a potřetí za svět. Jen o konkrétních zázracích které ho provázely se nikde moc nepsalo, ani o tom jak dostal Růženec. O čemž nepochybuji ani v nejmenším. Do té doby nebyla jeho mise příliš úspěšná. Kdo se ho ale pomodlil s ním ten se obrátil. Aniž by potřeboval něco zvlášť vysvětlovat. zeptal jsem se proto že byste mohli znát nějaký starší pramen informací. Což občas dělávám.
@Václav:
Jestli jste to četl tak bych Vás poprosil jestli byste to nejpodstatnější stručně nenapsal. Nejlépe česky. :o))))
(…) Možná Vás to překvapí ale opravdu hledám nějaké svědectví o setkání svatého Dominika s naší Matkou již několik let. (…) Zeptal jsem se proto že byste mohli znát nějaký starší pramen informací. Což občas dělávám.
Svatý Dominik, Zakladatel růžence
Kdo je zakladatel růžence?
Růženec, jinými slovy třikrát padesátka [Ave Maria] existoval ve 13. století po Kristu a byl od začátku zvykem v Řádu Bratří Kazatelů. Tento závěr není vypůjčený od Alana de la Roche, ani od podezřelých [soukromých] zjevení, ani od svědectví více či méně nezaručených. Zakládá se na mnoha nepopíratelných faktech, čerpaných ze soudobých kronik. Je tedy [tento závěr] jistý a podepřený nejvyšší hodnotou. (…) Zdá se přijatelné v dějinách, že růženec byl od 13. století po Kristu dílem velké dominikánské zbožnosti. (…)
Během několika staletí, to znamená od 15. do 18. století po Kristu, byl svatý Dominik všeobecně uznáván za původce (tvůrce) růžence bez jakéhokoli sporu či námitky. (…) V té době Bollandisté v životě svatého Patriarchy vznesli pochybnost, ale nepodařilo se jim svrhnout prastaré tvrzení [o svatém Dominikovi – původci růžence], které pokračovalo jako dříve.
V dnešní době se objevil nový útok a prohlašuje se, že není už možné nadále hájit ustanovení růžence svatým Dominikem (P. Boudinhon S.J., P. Castan S.J.). (…) Protivníci vzhledem k tradičnímu přesvědčení věří, že vyhráli svou při a mohou odmítnout tento titul svatému Dominikovi, protože dokazují, že před ním existoval zvyk [modlit se] 150 Ave. (…) Dva nebo tři fakta o tom máme, ale jsou to fakta izolovaná, bez následování, bez potomků.
Pravým (skutečným) tvůrcem růžence – zdá se nám – je ten, kdo byl jeho první apoštol a komu připadá čest dát růženec do rukou věrících a učinit ho (vše)obecným a lidovým zvykem.
Jediný velký důvod, který nutí kritiky upřít ustanovení růžence svatému Dominikovi, je mlčení písařů, trvající 230 let. Opravdu, od smrti Patriarchy Řádu Bratří Kazatelů v roce 1221 až do [doby] blahoslaveného Alaina de la Roche, který vstoupil do Řádu kolem roku 1445, nemáme ani jedno slovo, které připisuje otcovství růžence svatému Dominikovi. (…)
Tradice, která označuje svatého Dominika jako tvůrce růžence
(…) Tato tradice není psaná, je ústní, předává se z generace na generaci, zůstala ústní tradicí během dvou století a napsána byla až začátkem 15. století po Kristu. Absence textů nemůže dokázat, že ústní předávání neexistovalo. (…) Muselo by se dokázat, že ústní předávání není možné, nebo že neexistovalo, nebo že není přijatelné (přípustné), protože se zhoršílo. Nuže nic z toho se ještě neudělalo. (…)
Svědectví Alaina de la Roche
(…) Blahoslavený Alain de la Roche napsal jako první, že svatý Dominik kázal Žaltář Naší Paní, a že svatá Panna se mu zjevila, aby ho vybídla k tomuto kázání. Učinil tak ve své Apologii pro biskupa v Tournai v roce 1475, v roce své smrti. (…) Ale je pravděpodobné, že toto tvrzení [blahoslavený Alain de la Roche] hlásal už dlouho, přinejmenším od roku 1460:
„To je vlastní bohatství a zcela zvláštní Řádu Bratří Kazatelů, že káží tento žaltář [růženec], a to podle profese, názvu, ustanovení a příkladu, které pocházejí od svatého Patriarchy, který, jak [mi] to bylo zjeveno před nějakým časem jím samým, vynaložil nejlepší část svých prací, svých rozjímání a svého příkladu této zvláštní péči (starost). Pokud jde o nás, podobně jsme to přijali i prostřednictvím tradice („ex traditione accepimus“) i prostřednictvím písemných památek, jak jsem je sebral.“
„Toto je apoštol Žaltáře, který mu Panna – Matka Boží dala poznat prostřednictvím zjevení, a nikoli jedenkrát. Ona mu dala nařízení (příkaz) a způsob, jak ho kázat a on tak skutečně kázal. […] A následovalo odpovídající ovoce. S nemenší horlivostí, Řád Kazatelů tohoto velmi svatého Otce, pěstuje tento Žaltář v klášterech a prostřednictvím kázání ho doporučuje lidu venku, podle tak cenného příkladu a naučení od svého Patriarchy.“
Námitky proti svědectví blahoslaveného Alaina de la Roche
1.) Námitka, která se týká toho, že svědectvé blahoslaveného Alain de la Roche se zakládá než na jeho [soukromých] zjeveních, která obdržel. To je naprostý omyl. Ve výše uvedených citacích se blahoslavený Alain odvolává na dva zdroje: na Tradici a na psané či písemné památky.
2.) Námitka ohledně obsahu spisů blahoslaveného Alaina de la Roche, kde se nachází mnoho bajek i příběhů (vyprávění) jakoby historických, o kterých skuteční historikové nemají žádné zprávy. A v této směsici je i tvrzení, připisující svatému Dominikovi růženec. Na to je třeba odpovědět, že je velmi nespravedlivé, dávat důraz na spisy, rozšířené pod jménem Alaina, vzhledem k tomu jednomu [spisu] [Apologie pro biskupa z Tournai]: spisům úplně chybí hodnověrnost, ne-li v podstatě (základu), alespoň ve větší části textů. Stejně tak víme s jistotou, že prostřednictvím mnoha zkoumání, které je snadné učinit, spisy Alaina byly poškozeny, falsifikovány, byl do nich přidáván další text; vydané texty, které pochází od něho jsou navzájem v rozporu.