Zelený čtvrtek
Poslední večeře podle Simona Ušakova (1626-1686)
Slavíme Zelený čtvrtek, odpoledne začíná Velikonoční triduum. Dopoledne se v katedrálách světí oleje. Večerní liturgie a rozjímání připomínají Poslední večeři, na níž Ježíš ustanovil slavení Eucharistie, a následně jeho modlitby a utrpení v Getsemanské zahradě. Kombinuje se tak radost z Eucharistie, symbolizovaná radostným začátkem Mše, s bolestí nad počínajícím utrpením našeho Spasitele. Tradičními postními jídly pro tento den jsou špenát, luštěniny, kopřivová polévka a podobně.
Je to jen stručné shrnutí, ale jelikož pročtení si odpovídajících částí Bible, meditace nad nimi a návštěva večerních pobožností vám jistě zabere celý den (či alespoň veškerý volný čas), je zde stručnost neocenitelnou výhodou. Utrpení, sebeobětování a zmrtvýchvstání Krista, to je středobod naší víry. Prožívání tridua se nesmí flákat, v něm více než kdy jindy platí „pomni, abys den sváteční světil“.
Hledáte-li možnost navštívit v tento den tradiční liturgii a nebyli jste dosud úspěšní, snad vám pomůže tento seznam.
Doporučuji: Rozjímání nad obřady Zeleného čtvrtku.
Ignác Pospíšil
P. Konrád M. Kubeš TJ: Zelený čtvrtek
http://www.stjoseph.cz/zeleny-ctvrtek/
Trochu nechápu, proč když při večeři Páně Ježíš jedl velikonočního Beránka, tedy maso, proč se nyní musí maso nejíst?
A obrezany jste?
Místa z Písma svatého ukazující, že Ježíš jedl maso, jsou jistě argumentem proti vegetariánství z přesvědčení (jako např. z důvodu, že se ubližuje zvířatům, když jsou zabíjeni pro pokrm). Páteční půst je úkonem kajícnosti.
Jinak reakci Hamishe považuji za nepřiměřenou.
Jde mi o prostý fakt – pokud někdo argumentuje starozákonním zvykem, měl by jít do všech důsledků. Nevím, co je na tom nepatřičného, když Azazel evidentě brojí na tomto základě proti postu.
Myslím, že nám nic nebrání připomenout si na Zelený čtvrtek večeři Páně způsobem podobným tomu, jak možná proběhla: pečené maso (nejlépe skopové, pokud možno ne vepřové) s nekvašenými chleby (např. arabský chléb, pita) a hořkými bylinami (postačí hlávkový salát) a omáčkou. Na konec třeba nějaké sladké ovoce. Vždyť i při mši sv. se toho večera zpívá Gloria, ač jsme ve Svatém týdnu.
Pokud by se nad tímhle měl někdo pohoršovat, tak mu není pomoci.
Tradičně byl na Zelený čtvrtek předepsán přísný půst (újma i půst od masa). Je z toho koneckonců i to označení „zelený“, které užíváme dodnes, i když se někteří cpou skopovým.
Pravděpodobně jste liturgii Zeleného čtvrtku příliš nepochopil. Pro objasnění, jak to vypadalo a vypadat by mělo: člověk od půlnoci držel půst (nejen od jídla, ale i od pití včetně vody), aby mohl přistoupit ráno ke Sv. přijímání. Kněz oblékl mešní roucha bílé barvy na znamení radosti z ustanovení Nejsv. svátosti. Žalm Judica jakož i Gloria Patri se přesto vynechává jako obvykle po neděli Smrtelné. Pak kněz zapěje jedno radostné Gloria in excelsis Deo, zazvoní se a pak už varhany i zvony zmlknou a ozývají se jen klapačky, protože Zelený čtvrtek je zároveň dnem, kdy byl Pán Ježíš polibkem zrazen jedním ze svých nejbližších, když ten samý předtím ještě svatokrádežně přijímal. A Církev na tuto zradu v liturgii pamatuje také. Skončí Mše a nálada dne není prodchnuta jen radostí nad ustanovením Nejsv. svátosti, ale právě i zradou Jidášovou a vydáním Pána Ježíše do rukou hříšníků. A k tomu se hody se skopovým opravdu nehodí.
K oslavě ustanovení Nejsv. svátosti ve velkém stylu byl ustanoven svátek Božího Těla.
To mimo jiné vysvětluje i to, co nechápe Azazel. My si totiž připomínáme něco jiného, než co si pojídáním velikonočního beránka připomínal Pán Ježíš a učedníci. Není tedy divu, že se způsoby liší.
Název Zelený čtvrtek vznikl zkomolením Greindonnerstag.