Křesťanský volič a národní demokraté
David Hibsch
V minulých týdnech na naší politické scéně vykrystalizovala nová euroskeptická strana NE Bruselu – Národní demokracie (ND). I když spíše by se dalo říci staronová, neboť jde o následovnici (převtělení) strany Právo a spravedlnost. Změnila však nejen jméno, ale i vedení, vystupování a (částečně) i ideologii, takže je spíše stranou novou, než jen trochu pozměněnou. Klíčová otázka zní: Máme se my, konzervativní/křesťanští euroskeptici, z toho radovat?
Konzervativní euroskeptičtí voliči mají již dlouho jeden zásadní problém – nemají v eurovolbách koho volit. Přitom dnes, po tom, co „eurooptimistické“ strany předvedly za ukrajinské krize, se potřeba přijatelné euroskeptické strany jeví čím dál naléhavější, neboť eurohujerismus je, jak nám teď bylo názorně oddemonstrováno, neoddělitelně spojen s politikou, kterou slušný člověk podporovat nemůže.
Nová strana by snad mohla být zvažovatelnou alternativou, nicméně není to tak jednoduché, protože nový subjekt má přes svá velká pozitiva (program, někteří kandidáti do Europarlamentu) i četné a velké slabiny, které se nedají jen tak přehlédnout…
Prvním problémem nové strany je její předseda. Pan Adam B. Bartoš je novinář, který úspěšně působí v alternativních internetových médiích. To s sebou přináší hned dvě komplikace:
1) Je nesmíně složité, ba prakticky nemožné, dát dohromady povolání novináře a politika (stačí se podívat na kdysi populárního Radka Johna). Pokus o tuto sebevražednou dvojkombinaci určitě neprospěje ani panu předsedovi osobně, ani jeho straně.
2) Tím spíše, že pan Bartoš je velice kontroverzním novinářem. Nejde ani tak o to, že alternativní novináři hlásající alternativní názory nejsou zrovna oblíbenci hlavních médií (u kandidáta v jistém smyslu alternativní strany to stejně nebude hrát moc velkou roli, ten bude v médiích hlavního proudu neoblíbený vždy), jako spíše o to, že (poněkud obskurní) fascinace pana Bartoše spikleneckými teoriemi, kterou zjevně nehodlá nijak krotit, poskytne všem jeho oponentům excelentní munici. Ovšem pro křesťanského voliče to nemusí být zásadní překážka – jednak je možno kroužkovat někoho jiného (a prvních deset ohlášených kandidátů zahrnuje 2-3 jména, která by mohla být křesťanům sympatická), jednak při srovnání s možnostmi, které nabízí ostatní strany, je záliba pana Bartoše ve spikleneckých teoriích a sestavování rozličných seznamů sice nesympatickou, ale poměrně neškodnou vlastností (rozhodně méně závadnou než eurohujerismus či podpora euthanasie, „manželství“ homosexuálů nebo adopcí homosexuálními páry).
Druhým problémem strany je její symbolika. Kdo má trochu ponětí o historii, ten ví, že Kramářova Československá národní demokracie byla vlastně antiklerikální strana (byť ne ta nejhorší) a že Kramář sám může být skrze svůj (pseudo)rodinný život považován za jeden z nejvýraznějších symbolů morálního úpadku První republiky. Na druhé straně program nové Národní demokracie je na české poměry mimořádně shodný s křesťanskými požadavky a (pokud jsem nic nepřehlédl) neobsahuje nic, co by stranu činilo pro křesťana nevolitelnou. A svůj euroskepticismus strana určitě myslí vážně, ne jen napůl, jako ODS či její kloni a epigoni. Ocenění si zaslouží i to, že strana neváhala odsoudit nemístné vměšování EU do vnitřních mocenských sporů a organizace převratu na Ukrajině.
Třetím problémem by mohl být návrh na společnou kandidátku, který strana předložila svobodným. Strana svobodných občanů (SSO) je sice rovněž euroskeptická, ale taky ultraliberální. Jako stranu zpochybňující základní křesťanské hodnoty (či jejich zohledňování v politice) ji křesťan volit nemůže. Společná kandidátka svobodných a národních demokratů by proto byla průšvihem. Nicméně dobrou zprávou je, že je extrémně nepravděpodobné, že by svobodní na takový návrh kývli.
Zatím se tedy jeví reálnou možnost, že kandidátka národních demokratů bude v eurovolbách 2014 pro křesťanského voliče nejlepší, resp. jednou z nejlepších možností. Osobně to zatím vidím tak, že ji budu volit a kroužkovat Davida Hibsche a Michala Kretschmera, i když kandidátka dosud není hotová – nelze vyloučit, že se objeví ještě další dobrá jména. Ale stejně tak se mohou objevit průšvihy. Čas ukáže, zda se Národní demokracie stane dlouhodobě funkční alternativou, či zda bude v budoucnu nutné založit nějaký jiný subjekt.
Děkuji za podnětný komentář vedený na předmětu nové euroskeptické strany. S jedinou výhradou (otázky týkající se vměšování českých politických stran a EU do státních zájmů na Ukrajině ,což je úplně jiná kapitola – pozorní uživatelé internetu si již všimli, že v tomto směru zastávám naprosto odlišná stanoviska než pan Ignác Pospíšil) s ní prakticky souhlasím. Nová Národní demokracie může být podnětným projektem do voleb, ale má tu ještě několik handicapů. Především jde o handicap angažovanosti většiny jejich osobností (a to i těch katolických nebo těch, které se ke katolickému proudu hlásí i přesto, že jsou prakticky liberálové nebo libertinisté – viz např. někdejší člen SZ Daniel Solis) ve ztroskotaném politickém hnutí Hlavu vzhůru a doposud trvajícím paktování se s Janou Bobošíkovou, které je přinejmenším oboustranné. Tuto zcela zásadní politickou prohru si bohužel dotyční ponesou do dalších voleb jako stigma a tím, že budou zakládat jeden politický subjekt za druhým a též budou doufat, že voliči na to postupně zapomenou je spíše liché. Jedinou možností, jak si získat jak křesťanské tak i veskrze konzervativní voliče (což se samozřejmě nevylučuje, ale neopomeňme, že jsou i u nás konzervativci, kteří se nehlásí k Církvi, žádné konfesi nebo sektě).je propagovat stávající subjekty a vytvářet s nimi co největší koalice a snažit se tím získat alespoň desetiny procent. Toto však ani teď v danou chvíli nepomůže reálnému volebnímu výsledku vyššímu než 3% a značí to, že minimálně v prvních dvou volebních kláních musí dotyčný subjekt (resp. koalice subjektů) počítat s neúspěchem.
Co se Svobodných týče, tak všichni víme, že jejich směřování je tradiční liberalismus (libertinismus) ve formách z 18. – 19. století. Nemohu proto souhlasit s Ignácovým přirovnáním strany k ultraliberalismu, který je dnes rozhodně úplně někde jinde než ideje libertinistů a utilitaristů 19. století (stačí si bohatě připomenout myšlenky dnešních liberalistů jako např. Petera Singera), proto nevím jak moc je SSO „za“. Vím jen, že jako ultra- se projevují někteří její členové, kteří pod její hlavičkou prosazují některé myšlenky, ze kterých se i běžnému občanu a obvzláště katolíkovi zvedá kufr. Problémem Svobodných však není tolik jejich program, který je prakticky otevřený i tomu, aby myšlení strany ovlivňovali i katolíci jako její členové a prosazovali tam své hodnoty a postoje (to však platí jen za předpokladu, že jich tam bude dostatečné kvórum). Kdybychom však hodnotili Svobodné jen podle jejich předsedy, tak mnozí křesťanští voliči by si spíše vážili agnostika Macha než katolíka Bělobrádka, který je mnohdy v některých otázkách znatelně nejistý a už i na něm se postupně projevuje komplex, do kterého se dostane většina nových politiků, kteří si již uvykly na své vysoké posty (klientelismus).
Jeden člověk může vystupovat ve více rolích. Důležité je však, aby bylo vždy jasné (a to i lidem mající výhrady k němu), v které roli vystupuje.
Tak pan Bartoš může se vyjadřovat za politickou stranu a současně může psát na své internetové stránky. Je jasné, že to druhé je jen jeho osobním názorem. Soukromě se může vyjadřovat k tomu, co se vůbec politického programu strany netýká nebo k tomu, co program politické strany nevymezuje. Problém vzniká jen tehdy, kdy člen politické strany či její kandidát presentuje soukromě názor, který je v rozporu s postojem politické strany jako celku.
Ano samozřejmě pane Michale, ale potíž je v tom, že občané jej (a to především prostřednictvím médií) budou vždy vnímat právě tak, jak se on sám prezentuje a přesně tak budou posuzovat i politickou stranu, jíž je předsedou. Stačí se podívat na to, jak je dnes díky svým některým neuváženým výrokům a nestrategickému rétorskému postoji vnímán například bývalý prezidentův kancléř a současný majitel Protiproudu Petr Hájek.
Hm, toto by mohl být volitelný projekt nebýt jeho předsedy, „novináře“ Bartoše. Jeho aktivity během prezidentské kampaně byly natolik nechutné, že je pro mě nevolitelný. Pan Zemánek je mladý, nezkušený a sní svůj sen o sjednocení Slovanů, což je čirá utopie. Takhle si nepředstavuju vedení konzervativní strany.
Petr Hájek je nestravitelný, protože někdo, kdo do světa vytrubuje konspirační teorie, které nemůže dokázat, je prostě nedůvěryhodný. To, myslím, je velká bolest konzervativní pravice u nás, tradiční katolíky nevyjímaje — konspirační teorie. Když chci někoho přesvědčit, nemůžu vystupovat jako blázen, který vidí židozednáře za každým patníkem. Takového člověka lze těžko brát vážně.
Tak to jsou pitomci, kteří mají základní důvěru k médiím. Tu nemám nejen ohledně mainstreamu, ale i ohledně tzv. alternativních médií, kde je také třeba obezřetnosti.
Starat se o mediální obraz je někdy projevem zbabělosti jako je případ FSSPX a biskupa Willamsona. Stačilo přece říci, že Bratrstvo má stanovisko katolické víry ohledně dogmat a morálky. Výroky, které do této oblasti nespadají, jsou soukromým názorem toho, kdo je pronáší a není proto důvod je z posice Bratrstva komentovat. Míst o toho se od něj ošklivým způsobem distancovali a pak mu protiprávně nedovolili se zúčastnit generální kapituly a vyloučili ho.
Mohu mít výhrady k panu Bartošovi či Hájkovi, tedy k tomu, co píší. Ale nejedná se o zásadní věci z hlediska působení v politické straně.
Obávám se, pane Kretschmere, že jejich psaní z hlediska působení ve straně vliv má. Nepíšou přece do receptáře, ale vyjadřují se k politickým a společenským otázkám. Nejsou-li schopni krotit svou bujnou fantazii při svých žurnalistických aktivitách, proč bych od nich měl očekávat střízlivou politiku? Jak jsem psal výše, je to také otázka důvěryhodnosti, a to nejen jejich osobní, je-li jeden z nich zároveň předsedou strany.
Bartoš je problém, pač je známý, všechna media a pravdoláskaři na něj budou útočit. Název ..demokraté…taky nemusím. Na rozdíl od lidovců toto uskupení háji nějaké křestanské hodnoty.
Některé Bartošovy fantasmagorie mi přijdou hodně divné. Chápal bych ho třeba jako volebního lídra či naopak posledního kandidáta na kandidátce k upoutání publicity (byť negativní), ale jako předsedu strany? To se mi moc nezdá.
Zemánek? Člověk právo na změnu názoru a je jen dobře, pokud jej mění k lepšímu, ale pokud byl nedávno ještě někdo členem radikální komunistické mládežnické skupiny, měl by si dát trochu odstup a být brán po nějaký čas s rezervou.
Z kandidátů znám osobně Jana Skácela, kterého budu v případě hlasu pro kandidátní listinu kroužkovat, pár lidí od vidění či z jejich veřejné činnosti. O některých jsem slyšel o jejich různých pozitivních či negativních povahovaných vlastnostech, ale nerad bych šířil nepodložené drby či naopak nepodloženou chválu, jen doplním, že pana Červenku kroužkovat nebudu.
Ohledně tzv. konspiračních teorií mám za to, že ďábel usiluje o zavržení lidí a k tomu využívá viditelná seskupení lidí. Pochopitelně jsou tato uskupení utajována a jejich cíle včetně cílů blízkých také. Proto moc toho o tom nevíme; i kdyby někdo z takových lidí promluvil, nevíme, zda to není jen nějaký podvod. Rámcově se samozřejmě ví o zednářích, Bilderbergu, Trilaterální komisi i dalších, ale možná existují i taková uskupení, jejichž samotná existence je nezasvěceným neznámá. Takže obecně bych souhlasil s tím, že existuje konspirace za účelem úmyslného ovlivňování světa k horšímu, ale už bych byl reservovaný k jednotlivým konspiračním teoriím.
Klamnou představou je, že konspirátoři mají svůj pevný plán, který se jim (skoro) beze zbytku podaří uskutečňovat. Zapomíná se přitom na to, že Bůh je Pánem dějin.
Pochopitelně, že nejen různá spiknutí (nejen za účelem kradení, ale i ideová) kují nejen viditelní vládci, ale i různé tajné skupiny, které zde zmiňujete. Pochopitelně, že o něčem, co má být tajné se objektivně těžko zjišťují informace a často je třeba nutné se chytat informací s pochybnou věrohodností či spekulací. Na druhou stranu nelze sklouzávat ke stylu psaní jako tato paní: http://petrabostlova.wordpress.com/2013/10/28/a-jeste-jednou-satanisty-zednari-upravene-volebni-vysledky/ či Adam Bartoš.
Různé „teorie“ mají tuhý kořínek. Kolik lidí vlastně vidělo mimozemšťany? Nikdo ze skutečných astronomů je neviděl, nedetekoval, nesestřelil:) ani k nim nebyl unesen.
Ale co vlastně „spadlo“ v Roswelu. Pokud něco, pak jistě pozemské. Existoval před Gagarinem nějaký kosmonaut, který shořel při startu, nebo přistání. „Ututano jesť?
Myslím že ne.
Ad romano: Souhlasím, že „většinu špinavé práce dnes zastanou obyčejní, do konspirací nezasvěcení lidé, kteří jsou dnes z valné většiny liberály z přesvědčení´“. Ale ta konspirace souvisí s vytyčováním směru ke stále většímu zlu, nastolování témat, které dosud nebyly. To „obyčejní“ lidé obvykle nečiní.
Problém se zastánci konspiračních teorií je, že upírají dějinám jakoukoliv vlastní dynamiku. Přitom právě dnes můžeme dobře pozorovat, jak náhodně a nevyzpytatelně vznikají různé módy a trendy. To a doktrína dědičného hříchu podle mého soudu postačuje, aby byl člověk ke konspiracím skeptický. Nechci a priori zavrhovat každou konspirační teorii, ani banalizovat úlohu nadpřirozeného zla. Pouze se domnívám, že většinu „špinavé práce“ dnes zastanou obyčejní, do konspirací nezasvěcení lidé, kteří jsou dnes z valné většiny liberály z přesvědčení. Protože levice ovládá všechny instituce, které vytvářejí názory veřejnosti, většina zlého se děje takříkajíc na denním světle, nikoliv někde v zákulisí.
Tak na to, prosím, nezapomínejte.
Děkuji panu Kretschmerovi. Tyhle debaty jsou úplně k ničemu. Je to stále stejné. Většině lidí je politika buď ukradená, nebo jí pohrdají, zvlášť ony rozjímavé katolické duše. Když se pak nějaký katolík rozhodne páchat politiku, a to pouze tím, že kandiduje, tak se na něj vždy sesypou různí chytráci a mají plno rad a moudrých tlachů. Žádná parta není dost dobrá a dost skvělá pro naše rozjímavé dušičky. Adama Bartoše bych si nebral příliš do úst. Ano, má určitě mnoho chyb a nedokonalostí, ale nikdy jsem například nečetl od žádného novináře vlastní přiznání, že někde přestřelil, že něco podcenil či někoho nařkl a pak se ukázalo, že to bylo jinak. Od Adama Bartoše, ano. Má větší odvahu veřejně vyjádřit, na co se jiní novináři neodváží ani myslet. Navíc má odvahu opustit své původní názory, a to pod tíhou hlubšího poznání věci. Národní demokracie je především deklarovaný a politicky artikulovaný odpor na zdejším politickém kolbišti (téměř žádná pravice zde už není). Tyto zde vedené řeči nikoho z vás nic nestojí, pánové, přičemž internetových chytráků příbývá geometrickou řadou. Samozřejmě děkuji Ignácovi za tento příspěvek, protože informační blokáda je běžnou reakcí mainstreamu, což platí rovněž u ND.
Davide, Ty jsi vážně nepoučitelný. Ta poslední ostuda s Bobo Ti nestačila?
Já o žádné ostudě ani nevím, každopádně ND je mi mnohem bližší než bylo HV. Mě prostě nebaví vysedávat u netu chrlit moudra na všechny kolem. 🙂
Je pozitivní slyšet, že u pana Bartoše došlo k názorovým posunům. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dále.
Jinak mi trochu uniká, proč ztrácíte svůj jistě drahocenný čas, když podle vás nemají tyto debaty smysl. Kromě toho, měl byste být vděčný za jakoukoliv odezvu. Stojí mě čas a úsilí psát sem své „moudré tlachy“ a jsem potenciální volič. Navíc jako monarchista a kritik demokracie víte, že lidem je politika převážně ukradená, tak proč ten údiv?
Dovolte mi několik poznámek.
Bobošíková se projektu neúčastní a tak snad se nebude rodit stále nová a nová strana. Pevně doufám, že se co nejdříve přerodí v klasickou stranou s vnitrostranickou demokracií. Pak budou moci všichni kritici kandidovat na funkce Bartoše a Zemánka.
Pani Bostlová sice Bartoše dříve podporovala, ale pak jí natolik hráblo, že konspiruje sama.
Pan Bartoš určitě do kampaně nebude montovat své teorie, doufám. Jako novinář skončil, po dohodě se zaměstnavatelem. Jestli páchá politickou sebevraždu nevím.
A poslední. Než z povzdálí, pohodlně a bezbolestně, a v mnohém racionálně, tepat, nebylo by lépe přiložit ruku k dílu a ušpinit se?
Tedy pokud jde o stranu, kterou Ignác v zásadě podporuje.
Moje poznámka z 26.2. v 7.37 byla určena p. Kretschmarovi na příspěvek z 25.2. v 12.07.
Nerozumím; na co nemám zapomínat?
A to jeste nezminujete komsmolce Zemánka
Něco bych řekl, ale raději se pozdržím zbytečných reakcí, protože doopravdy představitelům Ne Bruselu – Národní demokracie nepřeji nic zlého: http://www.ostrava-online.cz/blogy/odpoved-na-otevreny-dopis-panu-bartosovi
Co by som, na prvy pohlad vytkol, je naozaj tiez spominany nazor nazov.
Jednak to posobi ako vyvysenie demokracie. Naozaj ten nazov, a slovo ,,demokracia“ neoslovi hned vsetkych pravovernych katolikov, hlavne tych, co si uvedomuju mnohe problemy, ktore plynu v sucasnej dobe prave z toho, ze demokracia podla dnesneho uvazovania je jediny legitimny sposob vlady, ba ze je ten najlepsi. Uz to sa zraza s Bohom ustanovenou hierarchickou strukturou Cirkvi, kde i dnes sa, modernisti,snazia prerazit demokraciu, co sa vlastne pod povrchom uz i znacne podarilo, kedze Bergoglio robi, co chce dav, keby ten chcel ukrizovat Pana, tak Bergoglio zvoli i na to. Dokonca uz i nejake dotazniky dal robit, kde sa ludi (vraj veriacich) pytal na nazory, kde katolici musia mat jasno.
Cize boj, mozno ani nie rovno proti demokracii, ale proti jej vyvysovaniu, by mal byt dnes jednym zo zakladov politickeho katolicizmu.
Takisto, spominany nazov moc neoslovi katolickych monarchistov. I ked asi chapem ten nazov- ma stranu urobit sympatickou zrejme hlavne pre neveriacich euroskeptikov. Tu je ale otazka, ci tento ekumenizmu stoji za zisk 0,2% hlasov navyse u tychto neveriacich eurospektikov, ktori povazuju demokraciu za posvatnu kravu.
Takisto by som vytkol ten, neviem, ako to nazvat- konzumne-kapitalisticky nazov ,,NE Bruselu – Národní demokracie“ To je tak, aby sa to dobre predalo, jednoduchou emociou, ale tak neviem, ci je zrovna toto cesta, prisposobovat sa taktikou upadku, aby sme ho napravili.
To aj u nas na Slovensku sa dekadencia prejavuje i nazvami. Teda nikdy som nemal rad slovo ,,strana“ v nazve politickeho subjektu, lebo to naraza na stranicky system demokracie. Podobne nemam rad slovo ,,demokracia“ v nazve.
No ale dnes to uz dospelo tam, ze mame v parlamente stranu Obycajni ludia a nezavisle osobnosti. Do parlamentu sa snazi dostat strana Nova Daniela Lipsica (ani neviem, ci sa tak este vola, stale meni nazov). Alebo tam mame stranu, nastastie mimo parlamentu, ,,Slobodne forum- robime to pre nase deti“, ci tak nejak.
Samozrejme, katolicke hnutie moze napr. namiesto slova strana pouzit v nazve pojem ,,unia, liga, hnutie, aliancia“ atd.
Preto sa mi aj, zrejme predchadzajuci nazov Pravo a spravodlivost viac pacil, ako katolickejsi.
Inak, to samozrejme nevylucuju, co som pisal, zeby som hnutie naozaj volil, ak by som zil v Cesku.
Z kandidátů NE Bruselu léta znám konservativní katoličku Jindřišku Fikarovou. Rozhodně ji mohu doporučit.
[…] demokracie se začíná vybarvovat a nutno dodat, že jsou to barvy ne zrovna veselé. Ve svém článku k jejímu vstupu na scénu jsem napsal, že “čas ukáže, zda se Národní demokracie stane dlouhodobě funkční […]