Štvanice
Tomáš Halík mne označil v souhrnné reakci na několik jemu ne příliš přátelských článků za „ultrakatolíka“ a „dědice druhorepublilového fašismu“. Mohu podotknout, že obě nálepky považuji za urážlivé a zcela falešné. Jsem katolíkem, to přiznávám, ale skutečně nechápu, proč by mě někdo měl označovat za „ultrakatolíka“. Co to vlastně je „ultrakatolík“? Já se považuji za katolíka zcela bez přívlastků. Ještě absurdnější je tvrzení o tom, že jsem dědicem druhorepublikového fašismu. S žádnou formou fašismu jsem neměl, nemám a nebudu mít nikdy nic společného. Tomáš Halík by měl lépe vážit svá slova. Já ho také nenazývám ultramodernistou a dědicem prvorepublikového modernismu, i když v jeho případě by šlo o nálepky celkem oprávněné.
Tomáš Halík označil můj názor na jeho publikace za trapně diletantský. Mohu jej upozornit, že v dané oblasti rozhodně diletantem nejsem, neboť jsem absolventem oboru vědecké informace a knihovnictví, do kterého otázky, jak má vypadat vědecká publikace, spadají. Rovněž se tento obor zabývá problematikou databází vědeckých prací, jako jsou Web of Science, SCOPUS nebo u nás RIV. Mě osobně RIV zajímá nejen z hlediska mé profese, ale také jako člověka, jehož publikace jsou prostřednictvím RIV registrovány. Halíkovy práce prostě atributy odborných knih nemají (ostatně z důvěryhodných zdrojů vím, že jsou pravidelně z databáze RIV vyřazovány – bohužel se tam nakonec vždy z rozhodnutí RVVI vracejí). Odbornou knihu totiž nedělají vnější kritéria jako to, že za ni autor obdrží cenu, že autora pozvou na přednášku či že o knize někdo napíše disertaci (ostatně disertace je možno psát i o Osudech dobrého vojáka Švejka za světové války a odbornou knihu to z tohoto románu neudělá).
Halík píše: „Ty, kterým hloupost či nenávist zatemňuje mozek a snad věří těm článkům Kojzarů, Bartošů a Stodolů, stejně ničím nepřesvědčím a upřímně řečeno, na jejich názoru mi pramálo záleží. U myslících a vzdělaných lidí tyto útoky na mou osobu nemají pramalou šanci.“ Mohu ubezpečit Tomáše Halíka, že žádná nenávist vůči němu nezatemňuje můj mozek. Věřím, že mu na mém názoru pramálo záleží. Jsem však přesvědčen, že mé tvrzení o publikacích Tomáše Halíka má šanci být přijato právě u myslících a vzdělaných lidí, kterým pan profesor stěží namluví, že rozhovor s Tomášem Halíkem je odborná kniha.
Osobně se domnívám, že tím, že Tomáš Halík vykazuje své meditační knihy jako odborné, se dostává do konfliktu s vědeckou etikou. Místo nálepkování těch, co na to upozorňují, bych mu doporučil zpytovat svědomí.
Tomáš Halík se domnívá, že je štván jako Karel Čapek. Ačkoliv se nedomnívám, že Karel Čapek zemřel na následky štvanice, spíše si myslím, že zemřel na zápal plic, jak se všeobecně uvádí, přece jen bych poznamenal, že Tomáš Halík přece nemůže neočekávat odpor vůči své osobě prostě proto, že se nechová jako slušný člověk. Svým názorovým oponentům bez mrknutí oka dává nálepku „antisemita“, „fašista“ či „diletant“, ačkoliv o nich ví opravdu málo. Otce šesti dětí nazývá typem lidí, kteří naštěstí vymírají. O bývalém prezidentu republiky tvrdí, že je škůdcem země. Svým kolegům z jiných vysokých škol se snaží zabránit v jejich pedagogické práci. Tvrdí, že je odpůrcem komunistického režimu, přestože v roce 1972 obhajuje disertační práci s názvem „Křesťanství jako utopie. K dialektice dějin křesťanského sociálního myšlení“. Jako odborné práce uvádí díla, která kritériím pro odbornou knihu nevyhovují ani v nejmenším. Nálepkuje, vystavuje dálkové diagnózy, pohrdavě se vyjadřuje o lidech, které ani nezná, sebestředně vystavuje svoji osobu, neustále zdůrazňuje své zásluhy a světská ocenění. Atd. atd.
Tomáš Halík si v očích médií hraje na morálního arbitra, přestože neprojevuje ani špetku soudnosti a slušného vychování. Proč se pak diví, že se najdou lidé, kteří cítí potřebu se vůči němu vymezit?
Jiří J. Stodola
P.S. Malá ukázka z Halíkova „odborného“ textu vykázaného v RIV:
Po léta jsem cítil, jakoby ve mně žili dva lidé. Jeden je vždy vášnivě ponořen do toho, co právě konám, druhý to sleduje s nadhledem a odstupem. Jeden tíhne k životu kontemplativnímu, duchovnímu, filozofickému a náboženskému, druhý k životu aktivnímu, veřejnému a politickému. Jeden je duchem blízký mystikům, druhý kritický religionista, jeden je upřímný a rozhodný křesťan, druhý bratr všech skeptiků a blíženec hledačů ve všech náboženstvích světa. Pánbůh mi dal jeden dvojsečný dar: schopnost vidět každou věc hned od počátku jakoby z několika stran, několika úhlů pohledu zároveň. I na náboženství i politiku, na život veřejný i život víry, se stále dívám jaksi zároveň zevnitř i zvnějšku, z hloubky vlastního prožitku, ale i z kritického, reflexivního odstupu. V řadě diskusí jsem se přistihl, že nejen rozumím argumentům a postojům obou disputujících stran, ale jsem schopen se zároveň vcítit do obou a jsem v zásadě připraven dát oběma zapravdu. Činilo to můj život jistě zajímavějším a mé vnímání barevnějším a citlivějším, ale představovalo to také vždy hroznou zátěž, kdykoliv jsem se musel jednoznačně rozhodnout a zaujmout stanovisko. (Tomáš Halík, Co je bez chvění, není pevné)
Kupodivu „diplomatická nobelsa“ vůči odloučenému bratru A. B. Bartošovi je nahrazena umíněnou dikcí autentického Halíka. Je to vyznamenání, blahopřeji k onálepkování.
Jiří,
Když na Vás Halík plive, je to jako když Kristova pravice žehná.
Velmi trefné.
Mne za zda, ze nenavist, a riadna, ide z Halika a jeho slov
nino, ved Halík je bludár a heretik, ako aj H. Kung – velký koncilový expert. Svaté ofícium bolo zrusené zámerne, aby bludárských knazov a biskupov nemohli trestat. Vsetky páky v cirkvi, ktorými si vedela poradit s takýmito knazmi Montini zrusil.
Do jaké míry jsou databáze WoS a Scopus relevantní pro humanitní obory? Ve Scopusu jsem nenašel ani Tomáše Halíka, ani Jiřího Stodolu. V WoS jsem našel u obou jeden záznam. Publikuje se v humanitních oborech také v impaktovaných časopisech jako v přírodovědných, nebo se spíše píší knihy? Tomáš Halík na svých stránkách píše, že článků v časopisech má více než 200, ovšem většina těch časopisů má stejně daleko k vědeckým časopisům jako jeho knihy k odborným knihám. S tím nálepkováním je směšný.
Ano, v humanitních vědách se publikuje také v impaktovaných časopisech. Databáze Web of Science a Scopus jsou univerzální, jsou v nich zařazeny i periodika z oblasti sociálních a humanitních věd. Tomáše Halíka – sociologa, teologa a filosofa – v těchto databázích nenaleznete. Časopisy, které uvádí, jsou ve směs velice obskurní. Jiří Stodola, ten, co tohle napsal, má na Web of Science 1 článek, ve Scopus 2 články.
Vidíš, Jiří, „tvůj“ „ultrakatolík“ se ti vrátil jako bumerang. Jak by řekl známý buddhistický myslitel Mons. Halík: „To je karma, diletante.“
No, já přece „ultrakatolíky“ po nikom nehážu.
Mons. Halík a buddh.myslitel ? to je těžká urážka buddhismu.
Promiňte, ale ta závěrečná citace Halíka je v použitém kontextu dosti trapná, protože o vědeckosti (odbornosti) či nevědeckosti díla, z něhož je vytržena, nevypovídá absolutně nic.
Je to taková dosti manipulativní argumentace, což je téma, o kterém toho Jiří Stodola jistě ví poměrně dost. 🙂
Snad jenom malé doplnění, protože poslední souvětí vyznívá poněkud dvojznačně: Ne, nemám na mysli, to, že by Jiří Stodola snad byl znám svou manipulativní argumentací, nýbrž skutečnost, že argumentace je jeho oblíbené téma (po odborné stránce).
Nevím, jakou máte představu o formě vědecké publikace, ale mně tato ukázka přijde jako výstižná a dostatečná. Zavádějící by byla jen v případě, kdyby uvedený text byl v té publikaci citací objektu vědecké práce, všichni ale víme, že není, toto jsou popisy vnitřních stavů autora samého a tato pasáž rozhodně není v té knize výjimkou.
Ne, není dostatečná, protože z úryvku vůbec netušíme, jak ji autor použil a proč. Pokud by to byl úryvek například z úvodu práce, umím si představit deset prací, kde by to bylo naprosto v pořádku a proti nimž by ani Jiří Stodola nemohl mít námitek.
Jinak, pokud jde o humanitní vědy, jsem osobně poněkud skeptický k posuzování odbornosti textu. Ale to už je trochu jiné téma.
Dobře, chápu, knihy jste nečetl. Tak Vás mohu ujistit, že takovýchto „autoanalýz“ autora jsou tam mračna a není to v úvodu, je to přímo v „odborném textu“. Pikantní jsou např. autorovy rozbory svých vloh pro politickou kariéru.
Budu rád, pokud mně někdo se zde humanitně vzdělaných vyvede z omylu, ale jsem názoru, že toto odborný text zdaleka není.
Pane Stodolo, dobré! Ťal jste do živého. Přesně mířená střela. On se postupem času leckterý kolos na hliněných nohou zhroutí…
Ke „štvanici“ na Karla Čapka a Tomáš Halíka znovu připomínám (asi již dost známý) brilantní a vtipný článek Pavla Zahradníka
http://www.tedeum.cz/1_2009/capek_opet_ustvan_pavel_zahradnik_012009.htm
Především bych připomenul, že Halík se s Čapkem srovnávat nemůže, přeze všechnu kritičnost byl Čapek lepší spisovatel a ne zákeřný hajzl. Dokonce se přimluvil u „tatička“ za Durycha, když byl tento potrestán.
On Čapek se narozdíl od pana profesora mohl považovat za spisovatele a ne za směšného pisálka.
Každý spor v táboře nepřítele je pro nás dobrou zprávou.
Jasně, Jirásek. Dle takové logiky bych měl mít radost z toho, co se děje ve FSSPX. Nemám, ačkoliv mohu říct, že jsem nic jiného nečekal, a myslet si, jak geniální prognostik jsem. Ale za dobrou zprávu to nepovažuji.
Takže pro vás je FSSPX táborem nepřítele?
V podstatě ano. Pozná se to po velmi kyselém ovoci, které produkuje lidi jako PTS nebo Solipso.
Pane Stodolo, na jednu stranu si vážím Vaší snahy otevřeně se postavit některým bludným názorům nebo podrazům (neo)modernistů, na druhou mi dost vadí vaše neustálá potřeba ad-hominem útoků na některé lidi, zejména pak na kněze. Jak by se Vám líbilo, kdybych takto plival na vaše dominikány?
PTS i Solipso jsou naopak velice dobré plody. Že mají své nedostatky? Nebýt FSSPX byly by ještě mnohem větší, tím jsem si jist.
Nenajdete lepší české exercicie než ty vedené PTS a P. Jaromírem Kučírkem (který je taktéž plodem FSSPX).
„PTS i Solipso jsou naopak velice dobré plody.“
PTS má ten nedostatek, že postrádá podstatné vlastnosti, které by měl mít kněz. Solipso je s největší pravděpodobností heretik.
S Čapkem ho spojuje pravděpodobně něco zcela jiného
Z Halíka mám pocit, jako by se cítil být druhým Čapkem. Není to poprvé, co se s ním takto srovnává. Každopádně, Čapek si na vědeckou autoritu nehrál a literárně Halíka převyšoval o několik tříd. Myslím, že i Halíkův otec Miroslav, masarykovec a odborník na Čapka, musí z toho všeho rotovat v hrobě a říkat si, že raději žádné děti mít neměl.
Pane Stodolo, se zájmem jsem si Vás přečetl, ale promiňte: to s tou dizertací z roku 1972 je nefér, to je jako byste chtěl křesťanovi vyčítat hříchy, které napáchal před svým obrácením a křtem.
a doslo u Halika k obrateniu?
Nerozumím Vašemu komentáři,
Chcete tvrdit, že zastávat za socialismu konzistentní křesťanský postoj je nemožné?
Patrně si děláte legraci, že….
Já té větě rozumím tak, že není problémem ta disertace sama o sobě, ale snaha o vytváření falešného obrazu toho období. Já jsem také před svým křtem napáchal hrozné věci, problém by myslím byl, kdybych své okolí teď začal přesvědčovat, jakým že ctnostným životem jsem to tehdy žil.
Problémem je především to, že danou disertaci Tomáš Halík napsal už jako „křesťan“.
Ale kdeže, Halík podle svých vlastních slov konvertoval již v 60. letech minulého století.
Jen houšť a větší kapky.
Otázka je jestli považujeme theologii za vědu a nebo ne. Za „starých dobrých časů“ bývala považována za královnu všech lidských vědomostí a theologická fakulta byla tou nejdůležitější. Nevidím důvod proti tomu abychom (veřejně !) argumentovali tím že knihy o Bohu a víře jsou nevědecké. Takové argumenty bych čekal spíš od ateistů kterým vadí křesťanství. Připadá mi to jako veřejně vyjádřená bagatelizace křesťanství. Kdybych měl něco proti monsignoru Halíkovi tak bych to pravděpodobně svěřil Bohu a nebo bych s ním alespoň polemizoval jinak, pokud možno v soukromí. V rámci synovské úcty. Kromě toho jsem si jako rodič vědom toho že celibát a duchovní otcovství je mnohem důležitější. Nesrovnatelně. Stejně jako je práce kněze a psaní knih které přivádějí lidi k Bohu důležitější než všechno co jsem kdy v životě dělal.
Teologie je věda. Teologické blábolení Tomáše Halíka věda není. Pro příklad, jak vypadá vědecká teologická práce: Laurentin, René: Pojednání o Panně Marii. Praha 2005.
Václav, znevazujete teologiu, ak Halikovo postmoderne rozumovanie nazyvate teologou.
Ano, teologia je nieco dolezite a vazene, a je to skutocna veda. Nevedecke su podla mojho skromneho nazoru jedine Halikove knihy, nie teologia, dokonca sa nazdavam, ze Halikove knihy nemaju s teologiou, ktora ma jasne pravidla, nic spolocne.
Takze nemiesajte rozdielne veci, prosim.
A kde uz sme to dosli, ze kritika Halika je vnimana ako kritika krestanstva, samotnej teologie, ba knazstva?
Uz tak falosne krestanstvo zapustilo korene? Václav, uvedomte si a rozhodnite sa, komu ste uverili, ci Kristovi, alebo Halikovi…
…
A co sa tyka kritiky- myslim, ze Pius X. kazal kritizovat taky modernizmus verejne a nebojacne.
…
A Halika ani nejak nevnimam ako knaza- oblieka sa ako knaz? Kaze ako knaz? Ide z neho laska k Bohu a bliznemu, ako z knaza? Dobre, povedzme, ze i Luther bol platne vysvatenym knazom, no a?
…
A ano, pisanie knih privadza ludi k Bohu, ale snad ste nemali na mysly Halikove knihy?!!
Vztah otce Halíka k panu Čapkovi výstižně demonstruje tento článek :
http://www.halik.cz/rozhovory/katolicky_tydenik_prosinec2008.php
Ano, Karel Čapek byl „plaše zbožný“ a Tomáš Halík je zase „nesmělý ateista“.
Vdaka, podla mna silne protikatolicky clanok, citit tam silny boj proti katolicizmu, snahu znicit katolicku identitu, a nenechat kamen na kameni… kedy bude Halik exkomunikovany?
Napr. tento bod ukazuje jasny zasadny rozpor medzi Halikovym presvedcenim a katolicizmom:
,, Když jsem konvertoval ke katolicismu, předsevzal jsem si, že budu vždy „stavět mosty“ mezi křesťany a mezi lidmi čapkovsko-masarykovského světa, v němž jsem vyrostl. K vzájemnému pochopení těchto světů docházelo většinou až v komunistických vězeních – kdyby dříve nebylo mařeno některými „ultrakatolickými“ zběsilci, mohla se tu vytvořit aliance slušných lidí, nad níž by totalitní režimy dvacátého století tak snadno nezvítězily.“
Takze ti, co sa snazili udrzat katolicku identitu boli ,,ultrakatolicki“ zbabelci? Hm, smutne, Halik nevyuzije jedinu prilezitost urazat generacie pravych katolikov, co branili vieru a katolicku identitu.
Ten clovek podla mna nema vieru, slusnost, ani charakter. A sprava sa este podla mna povysenecky.
Co hovori na tieto pochybne Halikove slova sv. Pavol a katolicizmus?
,,14Neťahajte jarmo s neveriacimi! Veď akú účasť má spravodlivosť na neprávosti?! Alebo čo má spoločné svetlo s tmou?! Aká zhoda je medzi Kristom a Beliarom?! Aký podiel má veriaci s neveriacim?! A ako súvisí Boží chrám s modlami?! A vy ste chrám živého Boha, ako hovorí Boh:
„Budem v nich prebývať a medzi nimi chodiť,
budem ich Bohom a oni budú mojím ľudom.
17
A preto vyjdite spomedzi nich,
oddeľte sa, hovorí Pán,
a nečistého sa nedotýkajte;
a ja vás prijmem
18
a budem vaším Otcom
a vy budete mojimi synmi a dcérami,
hovorí všemohúci Pán.“
..
Este stale niekto tvrdi, ze Halik je katolik a teolog? Sv. Pavol bol podla Halika ,,zbabely ultrakatolik“?
..
Smutne jedine, podla mna, ze Halik neni doteraz exkomunikovany a moze svoj ,,jed“ sirit dalej a otravovat duse (podobne ako dalsi, i my na Slovensku mame vela podobnych, a podobne pripady)… biskupi sa za to budu raz pred Bohom, podla mna zodpovedat! Ako chranili stado pred vlkmi… Skoda len, ze dnes sa biskupi boja medii, verejnej mienky, len Toho, koho jedineho by sa mali bat, sa neboja…
malo byt ,,zbesili“
Nejlepším svědectvím o Čapkově literární a životní dráze je jeho poslední a nejlepší – protože nejupřímnější – román Život a dílo skladatele Foltýna. V něm před tváří smrti v hořké sebekarikatuře velmi výstižně ukazuje plytkost, pozérství a estetická i duchovní vratkost jeho díla, a také to, jak vnímal své literární kolegy i „přátele“, kteří ho vynesli na vrchol.
I na základě tohoto románu snad lze doufat v upřímnou lítost v hodině smrti a na základě toho se modlit za Čapkovu duši, ale vidět u něho celoživotní „plachou zbožnost“ mi připadá poněkud nedomyšlené.
„mi připadá poněkud nedomyšlné“
To je pro Halíka vůbec signifikantní – nedomyšlenost názorů, plytké mudrování, rozpor.
[…] Na Duších a hvězdách na nesprávné řazení Halíkových prací do vědecké literatury už dříve upozorňoval Dr. Stodola ZDE a ZDE. […]