Posvátné krávy církevní hierarchie
V této krátké glose bych chtěl poukázat na prohlášení čtyř českých a moravských biskupů a na interview arcibiskupa Müllera, ve kterých je kladen důraz na věci, které nenáleží k nauce církve ohledně víry a mravů.
Členové stálé rady Stálé rady České biskupské konference, pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka OP, olomoucký arcibiskup Jan Graubner, ostravsko-opavský biskup František Lobkowicz a plzeňský biskup František Radkovský, vydali 3. října 2012 Prohlášení k nastávajícím volbám[i]. Prohlášení je velice nekonkrétní a jeho čtenář se z něj akorát tak dozví, že by měl být odpovědný, jít k volbám a dát svůj „hlas ve prospěch demokracie a svobody“. Ale o to mi tu tak ani moc nejde. I když by pochopitelně křesťané měli jít k volbám (tam, kde je nějaký aspoň částečně přijatelný kandidát), a dát hlas ve prospěch dobra, ne tedy demokracie o sobě samé.
Horší je, že ono prohlášení vyznívá tak, jakoby demokracie byla jediným správným politickým zřízením, byť může mít některé vady, k jejichž odstranění či minimalizaci mají voliči přispět. Netvrdím, že demokracie, mezi jejíž určující znaky patří i volby, je ze své podstaty špatná. Vždyť i v církvi jsou volbou určováni nástupce zemřelého (nebo abdikujícího) papeže a představení některých řeholních komunit. Demokracie je však jen jedna z více forem politických režimů, které jsou mravně přípustné, jak stojí dokonce i v Katechismu katolické církve vydaném za pontifikátu Jana Pavla II (bod 1901[ii]). Ale v politickém uspořádání je to zpravidla jedno z nejhorších zřízení, za kterým už pak následuje tyranida. Prohlášení Stálé rady se odvolává na kázání Mons. Radkovského, které pronesl na svátek sv. Václava ve Staré Boleslavi. V něm se snaží sugerovat, že demokracie znamená svobodu a že přece diktatura není lepší než demokracie. Ale někteří špatní diktátoři se dostali k moci právě (i když třeba ne výhradně) skrze demokratické procedury. Kolik hlasů získali nacisté a komunisté před uchopením moci? Nejsou zvrhlé „zákony“ jako ty o potratech či „registrovaném partnerství“ sodomitů výsledkem demokratického hlasování? Není snad ve Spojených státech demokracie a přece američtí biskupové právem považují kroky Obamovy administrativy za ohrožení svobody katolické církve? Ne každá diktatura či autoritativní stát jsou špatné. Francovo Španělsko a Salazarovo Portugalsko přes své nedostatky byla vybudována na katolických principech a neskonale převyšují současné „demokratické“ uspořádání těchto zemí. To i takový Augustino Pinochet, který zachránil Chile před socialismem, je jistě lepší než demokraticky zvolený antikrist Obama. O kvalitě demokratických vůdců (jakkoli jsou výjimky) vypovídá i to, že v dějinách církve bylo mnoho svatých králů a šlechticů, zatímco jen zřídka se stává svatým demokratický politik.
Výrazně závažnější je pak útok arcibiskupa Gerharda Ludwiga Müllera, prefekta Kongregace pro nauku víry, na biskupa Richarda Williamsona, v interview, jenž byl publikován 4. října v časopise National Catholic Register (NCR)[iii]. Nebudu se tu zabývat výroky arcibiskupa Müllera na adresu Bratrstva sv. Pia X, ať již v tomto interview nebo v interview poskytnutém pro Norddeutscher Rundfunk[iv], ohledně známých kontroversí mezi Bratrstvem a Římem jako jsou postoje Bratrstva k některým výrokům II. Vatikánského koncilu, ani nebudu rozebírat jeho postoj k Bratrstvu, kterému upírá katolicitu. Pominu též jeho výroky příčící se katolické víře[v], jak o nich píše P. Matthias Goudron, vůdčí osobnost Bratrstva v oblasti dogmatiky. Kritice jeho nesmyslného výroku o „věroučném pluralismu“ se také již věnoval PhDr. Radomír Malý.[vi]
V interview pro NCR arcibiskup Müller odpovídá na otázku po možnosti usmíření s biskupem Williamsonem takto: „Williamson je separátní problém v tomto procesu usmíření. Je jednoduše neakceptovatelné, že křesťan nebo dokonce biskup – ovšem že on není katolickým biskupem, neboť biskup je pouze tehdy katolický, když je v plném společenství s papežem, nástupcem Petra, což Williamson není – popírá vše, co nacisté udělali proti židovskému lidu, jejich vyhlazení. Jak je možné být tak bezcitný ohledně toho? Je to naprosto neakceptovatelné, ale je to separátní problém“ (ohledně usmíření s Bratrstvem sv. Pia X).
Nejprve je třeba poznamenat, že biskup Williamson v onom známém interview pro švédskou televisi nepopíral všechno zlo spáchané nacisty na židech; pouze vyslovil mínění, že počet židovských obětí byl výrazně menší než těch oficiálních 6 milionů. Lze předpokládat, že arcibiskup Müller tohle dobře ví; pak ovšem jeho výrok v interview je buď neuvážený, nebo přímo lží.
V souvislosti s rozhovorem arcibiskupa Müllera pro NCR není důležité, kolik těch židovských obětí ve skutečnosti bylo. Mýlit se v historických otázkách může někoho diskvalifikovat jako historika, ne však jako křesťana. Křesťana diskvalifikuje hereze nebo také i některý jiný závažný hřích. Omyl ve světských záležitostech však sám o sobě není hříchem. Odtud vyplývá, že arcibiskup Müller má biskupa Williamson za heretika. Je tak skandální, že do katolické věrouky vnáší dogma „holocaustu“ a do katolického náboženství modloslužbu holocaustu, o které jsem již jinde[vii] psal. Skutečností je, že v posledních desetiletích mnozí skuteční heretikové popírající vyhlášená dogmata jsou v katolické církvi tolerováni, když už ne povyšováni k vysokým úřadům, zatímco popírač oficiální verze holocaustu je jako prašivá ovce, pokud už ne zločinec podle lidských zákonů. Arcibiskup Müller by se tak spíše hodil za strážce „politické korektnosti“ než za strážce pravé víry, kterým by měl být z titulu své funkce prefekta Kongregace pro nauku víry.
Kromě demokracie a holocaustu jsou další takovou uctívanou „posvátnou krávou“ lidská práva. Ne že by neměl člověk práva jako Boží tvor rozumové přirozenosti, ale jejich sekulární pojetí je zcela scestné a porušování vykonstruovaných „lidských práv“ se stává záminkou k pronásledování křesťanů. Mnoho biskupů dnes o nich žvaní. Lépe by udělali, kdyby, jak se sluší na muže církve, zdůrazňovali Boží práva a Boží přikázání. Vždyť zachování přikázání, jako je Nezabiješ či Nepokradeš, zabezpečuje skutečná lidská práva, jako právo na život či právo na majetek.
Michal Kretschmer
[iii] http://www.ncregister.com/daily-news/archbishop-mueller-on-the-sspx-and-his-controversial-writings/ + prvá část na http://www.ncregister.com/daily-news/archbishop-mueller-the-church-is-not-a-fortress/
Arcibiskup Müller asi nezná Evangelia. Jinak by ho před takovým prohlášením přeci napadlo jestli by si nejprv neměl z vlastního oka vytáhnout tu traverzu, než se začne šťourat v cizím.
Nadto, když bp. Williamsona nepovažuje za katolického biskupa, proč se jím vůbec zabývá? Je mezi těmi, které za katolíky považuje, všechno v pořádku?
Vše nasvědčuje tomu, že Abp. Müller kalí vodu a odvádí pozornost od skutečných problémů v Církvi.
Pan biskup Mueller je původem žid, nebo sionista?
Nebo snad sčítal oběti průmyslu holocashe jeho Vater v KL Auschwitz, že zná tak dobře počty?
Vdaka za skvely clanok, ktory upozornuje na tieto zavazne veci.
Co sa tyka demokracie, napr. si vsimam taky zaujimavy rozdiel, a to medzi spominanou volbou papeza a dnesnou demokraciou.
Napr. pri tej volbe papeza islo (a ide) v podstate len o technicke riesenie vyberu autority.
Papez sa po svojom zvoleni ziadno nezodpoveda svojim volitelom, ani ich nereprezentuje a nezastupuje, moc a autorita papeza nevychadza od volitelov v konklave, ale zhora, ti volitelia riesia iba technicky volbu, v danej chvili. Kym zaujimave, ze v dnesnych demokraciach je zvoleny politik zastupcom ludu, ci sa mu zodoveda, moc vychadza zdola.
Tiez myslim, ze volby mali historicky v katolickej spolocnosti svoje miesto a vahu, samozrejme, asi predpokladam hlavne na nizsich urovniach, a mensich celkoch, ale nie som historik, len sa tak domnievam.
Myslim, ze inak i Maurras rozlisoval medzi demokraciou a demokratistickou ideologiou. Ja mam dnes pocit, ze sa nam v dnesnej dobe nadradzuje prave ta demokracia, ako jedina legitimna forma rozhodovania a vyberu autority, a ta najlepsia, tak to casto robia aj krestanski demokrati u nas, ale myslim, ze toto je sikma plocha- lebo napr. armada, hierarchicka Cirkev, institucia rodiny- su budovane na inej forme, nez moci vychadzajucej zdola, a demokracii, a inak ani byt nemozu, a potom vlastne v dnesnej dobe v duchu demokratizmu su napadane tieto ,,ine“ mechanizmy, v danych podmienkach asi jedine mozne, cim sa sposobuju zavazne problemy v danych instituciach.
Este raz vdaka za zaujimvy clanok a informacie, myslim, ze novy prefekt neprekvapil..
Souhlasím ohledně „demokracie“ v církvi. Je v ní mechanismus volby s omezeným okruhem volitelů, kterým pak zvolený není zodpovědný. Dalo by se říci, že volbou se určuje monarcha, který pak už vládne a nelze ho sesadit. V církvi je mechanismus volby a ne demokracie tak, jak se dnes chápe. Struktura církve je hierarchická.
Asi jsem to měl ve svém článku lépe formulovat.
Ano, velmi zaujimavy je tento mechanizmus volby papeza, zrovna ma napadlo si ist pozriet zoznam sucasnych moznych volitelov, aspon cez wiki, tak zo zaujimavosti.
Este raz vdaka za zaujimavy clanok o dvoch aktualnych temach, ktore aj mna zaujali, a ich skvelu analyzu.
Inak, postoj prefekta, aj tych nasich medii je zaujimavy.
Nedavno zomrel spanielsky komunista zodpovedny za povrazdenie minimalne 8 000 katolikov pocas obcianskej vojny. Kvoli dohodam po pade frankizmu a prechodu k demokracii, kde zohral vyznamnu ulohu, sa zrejme vyhol potrestaniu.
U nas ,,nezavisly“ dennik Sme (neodporucam citat, samozrejme) si jeho smrt pripomenul takto:
http://www.sme.sk/c/6549771/santiago-carrillo-spanielsky-komunista-pomohol-k-demokracii.html
Len mimochodom, pri vymenovani pozitiv, sa tam spomina jeho obvinenia z podielu na vyvrazdeni tych tisicok katolikov.
Neviem si predstavit, ze by takyto clanok vysiel o nejakom nacistickom zlocincovi, co by mal na sebe tien podielu na tisickach vrazd. To by sa media pytali, ako je mozne, ze sa vyhol procesu? Ze nebol potrestany za svojho zivota vdaka politickym dohodam? A podobne moralizovanie.
Mam pocit, ze dnes ma zivot katolika akusi nizku cenu 🙁
Podobne v Spanielsku, pri papezovej navsteve, tam antikatolici protestovali proti katolikom (ba i fyzicky ich napadali). A nase media to neodsudili, ba pisali o normalne o protestujucich. Pricom islo o nastupcov tych, co vyvrazdovali katolikov za obcianskej vojny, upalovali ludi a vypalovali kostoly, bol to nieco ako pochod neonacistov namiereny proti zidom, ale nase media nijako tieto protesty neodsudili 🙁
Život katolíka má pro svět odjakživa nižší cenu , po celých 2 000 let. Často dokonce zápornou. Na první pohled to sice vypadá strašně lákavě, aby se to změnilo ale radši snad přeci jenom ne.
http://www.magnificat.sk/2012/10/aktualne-vyrocie-vrazdy-knaza-stefana-polaka/
Augustino Pinochet je jistě lepší jak antikrist Obama? Pinochet zachránil Chile před socialismem za cenu, že nechal popravit tisíce lidí a tisíce celých rodin zmizelo a neví se ani kde jsou jejich hroby. Když člověk čte statistiky popravených v Chile, tak proti tomu jsou naši komunisté z 50 let ubozí amatéři. Pinochet je zločinec a masový vrah, představitel zločinné vojenské chunty a divím se, že oslavné názory na tohoto zločince zaznívají na křesťanském webu.
V Chile zuřila občanská válka. Zohledníme-li tento fakt při porovnávání krvavosti režimů Chile a komunistického Československa, kde občanská válka nebyla, tak z toho komunistické Československo vyjde mnohem hůř.
Pane Cinciusi,
Poslední občanská válka proběhla v Chile v roce 1891. V září 1973 proběhl v Chile armádní puč, tam žádná občanská válka neproběhla. V žádných pramenech není uváděn krvavý armadní puč označován jako občanská válka.
Ať už to nazveme jakkoliv, ke změně režimu došlo za krvavých bojů…
Řezníček z Brna, situacii v krajine nemala daleko od obcianskej vojny, a v krajine vladol teror uz pred pucom, ale tak chaos, teror a uplny rozvrat by mozno ako terminy opisujuce stav krajiny by vam viac vyhovovali?
Těch obětí je 3 tisíce..nenechal je popravit Pinochet, ale přišli o život také mstou lidí. Pinochtet zachránil Chile před zednářsko-bolševickou lůzou, ekonomickým krachem, další Kubou, milý Řezníku. Propaganda jen vystřižená z Ruďasu.
Rendo,
Nejsem komunista, ale také ani fašista. Tím byl Pinochet, který oficiálně nechal popravit „pouze“ 3197 lidí a zavřít do koncentračních taborů 13 000 lidí. Další tisice se ztratili neznámo kam a to včetně dětí a 900 000 lidí muselo prchnout z Chile, protože jim šlo o holý život. Přečte si někdy co se „dělo“ na Chilském národním stadionu, kde se popravovalo a mučilo a to i ženy a staré lidi a který se přeměnil ze sporotoviště na koncentrační tábor. Takovou změnu režimu, která nese násilí a popravy přeci nemůže podporovat žádný křesťan.
Abych se přiznal tak ani já si moc nepotrpím zrovna na demokracii. Na první místo bych postavil přímou vládu Boha, pak zbožného a pomazaného knížete, krále nebo císaře (o vládě soudců v současné realitě vůbec neuvažuji) a pak teprve demokracii. Myslím že i Platón staví demokracii někam na 4. místo. Jako první uvádí myslím vládu kněží, pak aristokracii, boháče a populisty, demokracii a nakonec krvavou diktaturu. V současném světě ale vidím katolickou (Pánbůh chraň před osvícenou !!!) monarchii jako silně nereálnou záležitost. Že by se nás ujal nějaký potomek Přemyslovců nebo Habsburků, nebo že bychom si demokraticky zvolili nějakého nového svatého Václava, blahoslaveného Karla nebo někoho kdo by se vyrovnal alespoň průměrnému panovníkovi a že by se nám povedlo obnovit feudalismus. Jako alternativu k demokracii vidím momentálně Bohu žel pouze tu kravou diktaturu, tentokrát pravicového typu. Horší než nacismus minulosti. Která by současnou genocidu dětí tak maximálně rozšířila na další věkové a jiné skupiny obyvatel. Bůh a Cíkev by pro ni byl nepřítel č.1. Tu bych si opravdu nepřál a proto se plně ztotožňuj s názorem svých církevních otců a rád bych abychom dokázali z demokracie vytěžit maximum, pro Boha i pro člověka.
Na označování antikristů bych byl velice opatrný, i když nepatřím ke stoupencům prezidenta Obamy a kdybych byl Američan tak bych přes určité výhrady volil republikány.
Spory okolo biskupa Williamsona považuji za zbytečné. K Vatikánu se nehlásí, z generální kapituly Bratrstva byl vyloučen, není mým diecézním ani světícím biskupem a tudíž mohu říct že mi do něho nic není. Nejsem ani jako laik povolán k tomu abych posuzoval kněze a biskupy. Natolik demokratická naše Církev díky Bohu není. Na tomto poli oceňuji přímé vedení Boží, zprostředkované theokraty.
Fakt by se mělo měřit všem stejně, těm na pravici i na levici, a ne jen pořád vyvyšovat jednu stranu.