Inkvizice opět na tapetě 2
Kardinál Baronio
Třídilný pořad o římské inkvizici, uváděný Českou televizí, pokračoval v sobotu 3.3. svojí 2. částí. Opět zde bylo předvedeno, jak jeho autoři vůbec nechápou problematiku. Zaznělo tady absurdní tvrzení, že prý „heliocentrický pohled na svět odporuje katolické věrouce“. To je nesmysl, který trefně vyvrátil už v 17. století církevní historik a kardinál Baronio, současník Galileův, slovy: „Záměrem Ducha Svatého, který inspiroval Písmo sv., bylo poučit nás, jak se do nebe dostat a ne jak se nebe otáčí.“ Geocentrický názor, byť zastávaný až do 16. století vědeckými kapacitami, nikdy nebyl součástí katolické věrouky a ani být nemohl, protože se jednalo o vědeckou hypotézu a nikoli o náboženskou pravdu.
Tím, kdo z opačné heliocentrické hypotézy, kterou nota bene v té době nešlo spolehlivě dokázat, udělal pravdu téměř náboženskou, byl totiž sám Galileo. V pořadu vůbec nezaznělo, že právě on ve své ješitnosti a nesnášenlivosti prohlásil heliocentrismus za jasnou a prokázanou pravdu a označoval všechny, kdo mu odporovali, za „pitomce“, čímž si popudil nikoli církevní hodnostáře, ale své vědecké kolegy. Církev musela zasáhnout proto, poněvadž přírodovědné poznatky nikdy nemohou být – jak dokazuje i dnešní zkušenost – absolutními pravdami, věda se totiž vyvíjí a přichází se stále novými objevy, těmi jsou pouze pravdy Bohem zjevené. Galileo však prohlašoval heliocentrismus za absolutní pravdu, čímž ji kladl do náboženské roviny. Proto inkvizice v čele se sv. Robertem Bellarminem zakázala Galileovi r. 1616 hlásat tyto názory na úrovni absolutní pravdy, neměla však námitky proti jejich předkládání jako pouhé hypotézy. Toto stanovisko nutno označit za nanejvýš rozumné.
Galileo však neposlechl, ve svém spise prezentoval dokonce i papeže Urbana VIII. jako „blbečka“ a vložil mu do úst názory, které nikdy nehlásal. Proto se octl r. 1633 v Římě před inkvizičním tribunálem, což vedlo autory pořadu k následujícím lžím: Galileovi prý bylo vyhrožováno mučením – nikde o tom v dokumentech není zmínky.
V pořadu zazněla další lež, že prý Galileo byl odsouzen do vězení. Již Vittorio Messori, známý žurnalista a apologeta Církve, však předkládá fakta, že Galileo nestrávil ve vězeni ani vteřinu. Při procesu bydlel ve vile v pětipokojovém bytě s osobním sluhou, na výslechy docházel, po skončení procesu, jenž skončil Galileovým odvoláním, byl odsouzen k opravdu „krutému“ trestu: musel týdně odrecitovat 7 kajících žalmů. Odjel do Sieny k tamnímu arcibiskupovi, jenž byl jeho přítelem, kde se věnoval dál vědeckému bádání. Mučení a vězení jaksi „nebyly na skladě“. Inkvizice ovšem pochybila tím, že se nechala právě Galileem vmanévrovat do pozice rovnocenného posuzování náboženské a vědecké pravdy. Scházela tady jasnozřivá osobnost Bellarminova typu (Bellarmin zemřel r. 1621).
A kdyby Galileo neodvolal? Ani v tom případě by ho nečekalo mučení nebo dokonce hranice. V té době už takové rozsudky – jak jsem konstatoval v minulém příspěvku – byly velice vzácné. Galileovi by byl nejspíš přikázán na několik let internační pobyt v některém klášteře, nic víc. Důkazem je, že jeho současník Tomasso Campanella, původně dominikán, jinak těžký heretik hlásající všenáboženský synkretismus a zpochybňující božskou jedinečnost Ježíše Krista, byl římskou inkvizicí na několik let uvězněn, poté propuštěn a vypovězen do Francie. Své bludy před inkvizičním soudem neodvolal.
Autoři pořadu pojednali též o inkvizici 18. století a nutno dodat – že popustili uzdu podivným spekulacím. Podle nich papež Benedikt XIV. byl téměř sympatikem Voltaira, zatímco inkvizitor Ganganelli velkým odpůrcem osvícenství. Proto prý nenáviděl jezuity, kteří zaujímali údajně smiřlivý vztah k osvícenství, a když se stal papežem, zrušil je r. 1773. Této fantazii ovšem odporuje skutečnost, že to byly naopak osvícenské vlády Francie, Španělska a hlavně Portugalska, řízeného svobodným zednářem Pombalem, které tlačily na papežský Řím, aby jezuity zrušil. Právě tento řád patřil totiž k největším odpůrcům osvícenského bezbožectví.
Proto je třeba informace podávané na téma církevních dějin různými dokumentárními pořady televize brát maximálně kriticky. Uvidíme, čím nás „obdaruje“ závěrečný, třetí díl seriálu v sobotu 10.3.
PhDr. Radomír Malý
Související články:
Pěkný komentář, jenom bych ocenil uvedení některého z originálních pramenů. Nejlépe jako odkaz do nějaké elektronické knihovny na webu, která je veřejně přístupná a je možná si Vaše tvrzení ověřit.
Ono totiž výuka i na našich školách je jaksi v duchu pořadu.
Galileo byl ten chytrý a církev jasně zpátečnická a navíc podporovala násilí k prosazovaní pravdy. Chudák Galileo …
Nakonec mistr HUS , Prokop Holý a další to potvrzují.
Jan
Když se setkáte s běžným českým občanem, tak na otázku „Galileo“ – (pravda, pokud to není frekventant pořadu „Nikdo není dokonalý“, to pak …“ano, to je snad značka sýra“….:))))), – odpoví cca takto:
„Byl to geniální astronom z doby renesance. Učinil více objevů v oblasti poziční astronomie. Protože se dostal do konfliktu s mocnou církví, ta na něj poštvala inkvizici. Při výslechu byl krutě mučen a proto odvolal svoje učení o tom, že je Slunce a nikoliv Země středem vesmíru. Kdyby tok neučinil, byl by zaživa upálen („vzdělanec“ pak ještě, aby ohromil tázajícího se, řekne: „Tomu upalování se říkalo Auto da fé. Církev takto upálila statisíce kacířů a devět milionů čarodějnic….)….Ale i tak byl Galileo statečný. Když odcházel od soudu, řekl „a přece se točí“…:)))))
…
Po takovém „výkonu“ má jeden chuť pustit si stejnojmennou píseň skupiny Kabát
Galileo Galilei
von byl tenkrát totiž vopilej
Když předstoupil před tribunál
a řek lidi já sem nevinnej….:))))))))
Pax
Jan
O tom, že by byl nějaký elektronický pramen na webu, nevím, jen odkazy na wikipedii, což je ovšem zdroj značně nespolehlivý. Jinak nejlepší na toto téma je práce italského historika Rina Cammilleriho „Pravdivá historie inkvizice“, která ovšem nevyšla v češtině, originál je samozřejmě italský, já ji mám v polském překladu pod názvem „Prawdziwa historia inkwizycji“. Jinak v němčině existuje vynikající apologotická kniha Michaela Hesemanna „Die Dunklemaenner“. Známý italský publicista a historik Vittorio Messori napsal knihu, kterou mám také v polském překladu a jmenuje se „Czarne karty Kościola“. Tam všude se lze dopídit k informacím, které předkládám. V češtině lze nakouknout do Ráčkových nebo Kadlecových Církevních dějin, já sám jsem také napsal knihu „Je dovoleno bránit inkvizici?“
Konečně jsem pochopil: inkviziční proces s Galileem nebyl ve sporu o heliocentrickou teorií, jak jsme se učili. Kdyby tomu tak bylo, proč by v největší mexické katedrále v hlavním měsrě
zavěsili z kupole Foucaltovo kyvadlo, dokumentující otáčení zeměkoule. Myslím si dodnes, že Církev tím chtěla manifestovat, že se neuzavírá vědeckým poznatkům a že jádro procesu bylo někde jinde. Děkuji panu prof. R. Malému.
Což o to, otáčení země je empiricky prokázáno, ale co ten oběh země, ten důkaz jsem ještě neviděl. Všechny argumenty pro se dají interpretovat všelijak.
A co třeba střídání ročních období? To byste interpretoval jak? Nebo paralaktický posun hvězd? Nebo posuv spektrálních čar hvězd? 🙂
Nejdříve se ujasněte, co to je vůbec pohyb.
Střídání ročních dob je důsledek toho, že země je různě nakloněna osou vůči Slunci, nic více z toho neplyne. Rozhodně není zřejmé – tak jak to zřejmé prezentoval Galilei – co vůči čemu se pohybuje.
Paralaktický posun hvězd taky není jednoznačný důkaz. Musel byste prokázat, že ten pohyb je jen zdánlivý, ale to pouze předpokládáte jako samozřejmost, takže zase jen „víra“ a ne důkaz.
et cetera.
Ale myslel jsem že vytáhnete aspoň Keplerovy zákony.
A navíc, dnešní oficiální stanovisko tvrdí, že země i slunce obíhají kolem společného těžiště, takže se to ještě více komplikuje. Pořád ale platí moje úvodní otázka, co to je pohyb?
Ještě bych doplnil: Taky si ujasněte, co to je (ne)důkaz kruhem.
Z dnešního fyzikálního hlediska především otázka po tom, co se pohybuje a co nikoliv, nedává rozumný smysl. Záleží prostě na volbě vztažné soustavy, která je v podstatě libovolná. To však platí nejen o pohybu Země vůči Slunci, ale i o rotaci Země, takže nerozumím tomu, proč na jedné straně říkáte, že rotace Země je empiricky potvrzena, když pak proti „oběhu Země“ kolem Slunce předkládáte argumenty, které zrovna tak platí na zemskou rotaci.
V principu nic nebrání tomu tvrdit, že Země se nehýbe a hýbe se vše ostatní kolem ní. Nicméně když pak s tímto ohledem takovou situaci popsat a činit rozumné předpovědi, nebudete toho schopen, protože to bude jeden velký chaos.
Newtonovy zákony pohybu a gravitace jsou experimentálně ověřeny jako máloco a pomocí nich lze přímo vyřešit problém dvou těles (např. Země-Slunce) a odvodit i zákony Keplerovy. Skutečně se budou pohybovat kolem společného těžiště (zase relativně, totiž umístíme-li počátek soustavy právě do těžiště, což je nejpřirozenější), ovšem hmotnost planet vůči hmotnosti Slunce je tak malá, že společné těžiště je prakticky ve středu Slunce. Newtonovy zákony pak mají obrovskou vysvětlující hodnotu. Lze z nich odvodit mnoho věcí, které následně odpovídají pozorování, ačkoliv jsou to jevy zdánlivě nesouvisející. Opět samozřejmě nic nebrání všechno popisovat vůči Zemi, která se tak „nebude hýbat“, ale popis bude strašně krkolomný, složitý, nepřirozený a rozumu odporující, protože obecnou snahou je mít co nejméně a co nejjednodušší principy, z kterých lze vyvodit co nejvíce jevů. Je tak přirozenější mluvit o tom, že Země a planety obíhají kolem Slunce, než že Slunce obíhá kolem Země a planety se vůči Zemi pohybují po velice složitých drahách, hvězdy se také pohybují vůči Zemi dosti nelogicky a vidíme tak paralaxu hvězd či spektrální posun. V principu to však možné samozřejmě je, ale našemu rozumu se to příčí. Je to jako když po mě někdo hodí míč. Mohu říct, že on hodil míč a ten se pohybuje směrem ke mně, zatímco já stojím, nebo mohu říct, že tento míč je nehybný a pohybuje se všechno jeho okolí včetně mě. V principu v tom není problém, ale je to popis nepřirozený. Stejně je to s geocentrismem.
Otázka také souvisí s pojetím vědy jako takové. Tehdejší pojetí bylo velmi instrumentální. Ptolemaiovský model stejně jako heliocentrický byly jen jakési matematické pomůcky, které sloužily k předpovídání polohy nebeských těles (říkalo se k „zachování zdání“), ale o nějakém skutečném chování věcí neříkalo nic. Tak také bylo dovoleno Galileovi heliocentrismus hájit – jako systém, který slouží k zachování zdání, ale nikoliv prezentovat jako fakt, že Země obíhá kolem Slunce. Výhodou heliocentrismu byla jeho velká jednoduchost oproti ptolemaiovskému systému se stále větším počtem epicyklů. Nevýhodou heliocentrického modelu, a to tehdy zásadní, bylo to, že nepředpovídal tak přesně jako ptolemaiovský, takže např. Tycho Brahe a další heliocentrismus odmítli z vědeckých důvodů. Galilei předpokládal kruhové dráhy a eliptické nikdy nepřijal. Trvalo dlouho, než heliocentrický model odpovídal pozorování lépe než geocentrický. Paralaxa hvězd tehdejšími prostředky nebyla pozorovatelná, to jsou záležitosti až 19. století.
Když tribunál odsoudil myšlenku o pohybu Země jako formálně heretickou, jednoznačně se zmýlil, protože formálně heretické to být ani nemůže, jelikož to není otázka víry nebo mravů.
Je vidět, že jsme se s relativitou pohybu shodli, pravda s tou zemí, uznávám chybu, dá se to interpretovat i obráceně.
Výrok tribunálu o formální heretičnosti Galileova tvrzení je rozsudkem a tedy nebyl -li potvrzen pro celou Církev, není učitelským výrokem ale výrokem soudním, to pro úplnost z hlediska práva.
Jako heretický byl vyhlášen zřejmě proto, že v rozporu s principem dokud se neprokáže opak, je doslovný výklad Písma na místě, popíral neomylnost Písma. A Galilej vskutku nic nedokázal, akorát byl ješitný až hanba, myslel si zřejmě, že Bellarmin a další otcové jsou pitomci a dostal po zásluze výprask.
Případem Galilea jsem se svého času zabýval dosti podrobně, takže si dovolím pár poznámek a doporučení. Nicméně téma je tak obsáhlé, že musí postačit jen toto.
Případ s Galileiem není tak jednoduchý. Za prvé je třeba pamatovat na to, že s ním byly procesy celkem 2. V kurii měl mnoho přátel a jemu nakloněných lidí, stejně tak mezi jezuity, kterým v Římě prezentoval své astronomické objevy. Zpočátku byl proti útokům a obviněním z církevních kruhů chráněn samotnými vysoce postavenými církevními představiteli. Jeho dobrý přítel se stal papežem,nicméně právě za jeho pontifikátu byl Galilei paradoxně odsouzen. Případ má skutečně mnoho zajímavých souvislostí a důležitých faktorů, na které však zde není místo k rozepisování. K pochopení případu je mimo jiné důležité seznámit se s tehdejšími astronomickými názory a poznatky a s tím, co objevil Galilei díky svému teleskopu, pak také s celou jeho akademickou dráhou a popularizační činností.
Galilei byl už zpočátku z církevních řad napadán a obviňován z hereze, ovšem tito lidé (např. z řad dominikánů) byli svými představenými napomenuti a ti se postavili za Galilea.
Co se týče druhého procesu, pak teze, že země se pohybuje a obíhá kolem Slunce, byla komisí sv. inkvizice, která měla případ na starosti, odsouzena jako formálně heretická, tedy o tuto otázku se skutečně alespoň oficiálně jednalo. Teorie, že to byl problém zástupný, jsou sice zajímavé, ale rozhodně ne průkazné.
Případem Galilei se hodně zabýval James Brodrick a věnuje mu velkou část ve své knize, která vyšla česky pod názvem Robert Bellarmino – Kardinál a inkvizice, stať doporučuji. Další dobrý článek o tomto případu se nachází v TT 4/2007 (k dispozici online http://www.teologicketexty.cz/casopis/2007-4/Prirodni-vedy-a-teologie-nad-knihou-prirody.html), pak další článek v časopisu Te Deum na pokračování (první část online zde: http://www.tedeum.cz/2_2010/galileo_022010.htm), který mimo jiné čerpá právě i z Brodricka. Dobrá je také odpověď k případu Galilei na stránkách katolik.cz (http://www.katolik.cz/otazky/odeslat_mail.asp?ot=2598).
Řím je daleko, Bruno a Galileo žili dávno, vraťme se na domácí půdu, kde máme čerstvější a markantní důkazy o inkvizici v archivech a muzeích. Mám na mysli čarodějnické procesy ze 17. století, nejvíce rozšířené ve Slezsku ale i jinde na českém území, ve světě především v Německ . S napětím očekávám, jak se s tímto fenoménem vyrovná třetí díl trilogie Inkvizice v ČT a jak skloubí pan PhDr Radomír Malý své závěry, že inkvizice byla ve své podstatě málo významná epizoda v životě Církve, kterou není nutné přeceňovat. Byl bych rád, kdyby tomu tak bylo a tyto tzv. čarodějnické procesy se mu podařilo připsat k tíži světské moci, s nimiž nemá sv. Inkvizice nic společného.
Pane Rudolfe, s čarodějnickými procesy na severní Moravě neměla římská inkvizice zhola nic společného. Boblig, i když si říkal „inkvizitor“, nebyl církevní, nýbrž světský soudce. Smutnou pravdou ovšem je přinejmenším zbabělé jednání olomouckého biskupa Karla II. z Lichtenštejna, jenž se svého kněze, K.A. Lautnera, vůbec nezastal a nese tak spoluvinu na jeho upálení.
Římská inkvizice, totiž Sv. oficium, o němž je řeč, zastávala ve věci čarodějnických procesů naprosto odlišný postoj, já jsem ve svém článku v Immaculatě i na jiných místech citoval ostrá slova nejvyššího inkvizitora Sv. oficia kardinála Desideria Scaglii, jenž jasně odsoudil čarodějnické procesy v Německu.
Co se týče čarodějnic, dobře to řekl G. K. Chesterton. Píše asi takto: Neupalovali lidi čarodějnice vždy? Lidská společnost se vždy zbavuje toho, o kom si myslí, že ji škodí. Vy si dnes např. myslíte, že společnosti škodí zloději a vrazi, tak je dáváte do vězení. Tehdy byli lidé přesvědčeni o tom, že jim škodí čarodějnice, protože na ně svými ďábelskými praktikami přivádějí různé pohromy. Tak bylo úplně přirozené tyto osoby potrestat a jsme v tomto úplně stejní, jenom se lišíme v tom, že dnes většina lidí nepovažuje čarodějnice za škůdce společnosti. Já s tím např. nesouhlasím a ty kartářky, astrology apod., kterých máte plné televize, bych s klidem zavíral.
Pane doktore,velmi děkuji za Vaše vysvětleni, že je nutno rozlišovat situaci v římské inkvizici a inkvizici v protestantských zemích, hlavně v Německu, kde inkvizice spolupracovala se světskou mocí a oběti se dají počítat na desetitisíce. K pochopení mi velmi pomohl Váš článek Pravda a lež o čarodějnických procesech. Jsem zvědav, jak nám to podá sobotní TV.
http://jhspecial.webpark.cz/carodejnice.htm,
Radku, zdravím.
Když ono je těžké vyhánět lidem z hlav legendy od Jiráska až nevím po co. A přiznejme si upřímně mezi námi hříšníky, my sami jako katolíci děláme jenom velmi málo, abychom v naší historii oddělili zrno od plev a věci nedobré, jako důsledek zlé lidské vůle, nepochybně poškozující obraz církve, od věcí, o kterých se sice rádo špatně mluví, ale na kterých, podají-li se v plnosti pravdy a v kontextu doby, není zhola nic špatnéko. Jedním z takových faktů, který stojí v souvislosti s Galileem za to připomenout, je fakt, že v době, kdy vyrukoval s heliocentrickou hypotézou, byla data jím prezentovaná mnohem nepřesnější a tím i nevěrohodnější, než data astronomů geocentriků.
No, dík, za tvoji osvětovou činnost a pěkný den. Většinou míváme to štěstí že se v postní a velikonoční čas potkáme u Minoritů. Tak na viděnou. Petr Gabriel st.