Sv. Jan Maria Vianney

„Slož účty ze svého správcovství,
protože dále nemůžeš být správcem.“ (Lk 16,2)

Neochromí nás hrůza, když pomyslíme na tvrdé soudy Boží? Dny našeho života jsou sečteny; neznáme dne ani hodiny, ve které nás Nejvyšší Soudce vyzve před svůj trůn a přikáže složit přesný účet. Víra nám říká, že máme ještě naději, že se ještě můžeme připravit na ten strašný moment, aby nás nezaskočil, jako zaskočil sedláka, kterého zmiňují evangelia. V dnešním kázání vám ukáži, že jednou nastane podrobný soud, na kterém předložíme přesný účet ze všech našich činů. Potom vám ukáži prostředky, které máme užívat, aby pro nás soud nedopadl nepříznivě.

I.
Víte, že souzeni budeme dvakrát: na konci světa se všemi lidmi a bezprostředně po skonání. Lidský život je možné shrnout do tří slov: žít, zemřít a jít na soud. Tomuto nezměnitelnému řádu nikdo neunikne. Rodíme se, abychom zemřeli; umíráme, abychom šli na soud, který rozhodne o našem věčném štěstí nebo neštěstí. Poslední soud, na který musíme jít všichni, bude pouze ohlášením výroku, který padne v hodině smrti. Bůh, moji drazí, spočítal naše roky a určil, který rok má být posledním rokem našeho života. V tomto posledním roce ví i poslední měsíc, v posledním měsíci poslední den a v posledním dni poslední hodinu, ve které náš život skončí. Co se stane s hříšníkem, který si slibuje dlouhý život? Přepočítá se, protože se nečekaně objeví jeho poslední hodina, ve které už pro něho nebude žádná naděje ani východisko. A po smrti pak přijde soud.

Řeknete mi: „My o tom dobře víme.“ A přece v to nevěříte, protože kdybyste věřili, ani na chvíli byste se nedostali do stavu hříchu a nevystavovali byste se tak nepřetržitě nebezpečí pekla. Potom nadejde chvíle, ve které Bůh přitiskne pečeť nesmrtelnosti na vaši hruď – přitiskne pečeť a znamení, které nikdo nikdy neodtrhne. Ó, strašná to chvíle!

Ano, každý z nás osobně stane před soudem Ježíše Krista, aby složil účet z dobrého i ze zlého. Nejednou Pán Bůh, aby zachránil bloudícího člověka a přivedl ho k nápravě, nechá přijít tuto chvíli ještě během jeho života. Jeden člověk se během dne dopustil velkých poklesků a potom měl v noci vidění – zdálo se mu, že stojí před trůnem Božím. Můžeme si představit, jak se styděl, jakou hořkost cítil v duši! Když se probudil, byl celý zpocený, vlasy mu úplně zešedly a se slzami lidem říkal: „Nechte mě samotného, viděl jsme strašného Soudce! Odpuštění, ó můj Bože, odpuštění!“ Jeho druhové, s nimiž hřešil, se dověděli, že je nemocen, a tak k němu přišli na návštěvu. Začali ho těšit a on jim řekl: „Běžte pryč! Nejste už moji přátelé, nechci vás znát. Viděl jsem Soudce ve slávě a majestátu. Byl jsem napomenut a byla mi položena otázka, na kterou jsem nemohl odpovědět. Všechny moje hříchy jsou důkladně zapsané, četl jsem je, znám jejich zlo a počet. Sebranka zlých duchů čeká už jen, aby mě uvrhla do pekla. Pryč, hnusní přátelé, nechci se k vám více znát. Budu uvažovat o věčném štěstí, jestliže budu moci tvrdým pokáním usmířit hněv Soudce. Ta poslední chvíle může pro mě nadejít i dnes. Bože, odpusť mi! Bože, smiluj se nade mnou!“ A skutečně, celý zbytek svého života strávil v slzách a v pokání.

Na posledním soudu složíme nejprve účet ze všech darů, které jsme od Boha dostali. Jako první jsme od něho dostali přirozeně dobré tělo i duši. Soudce se nás zeptá, k čemu jsme užívali své fyzické síly. Jestli jsme sloužili bližním, usilovně pracovali, dělali pokání a konali pěší poutě na svatá místa. A možná naopak – užívali jsme zdraví na zábavy, na okrádání bližního, na práci v neděli, na zbytečné cestování o svátcích, kdy se máme modlit a trávit čas dobrými skutky. Dále se nás Soudce bude ptát, jestli jsme nepoužívali rozum se špatnými záměry – ke čtení špatných knížek, na kamarádství se špatnými lidmi, na podvody při kupování a prodávání, na falešné přísahy, k vyprovokování sporů, na mstu, na rouhání se proti Bohu a náboženství a na pomlouvání kněží. Soudce bude ještě zjišťovat, jestli jsme neskládali nečisté nebo pro bližního ponižující písničky a jestli jsme neučili druhé něco špatného. Potom vydáme účet, jestli jsme se patřičně starali o svůj majetek. Běda bude otcům a matkám, jestliže kupovali svým dětem drahé oblečení k záhubě jejich vlastních i cizích duší! Budou jim také připomenuty peníze utracené za hry, pijáctví, tance a jiné nepotřebné výdaje. Zda jsme to všechno nemohli využít na podporu ubožáků? Tehdy prohlédneme, ale bude už pozdě.

Dále budeme skládat účet z milostí nadpřirozeného řádu. Narodili jsme se v lůně katolické církve, v době, kdy tolik jiných lidí žije a umírá v pohanských bludech. Bůh nám připomene, o kolik let, měsíců, týdnů a dnů nás udržoval při životě, i když nás klidně mohl potrestat smrtí, protože jsme ho těžce uráželi. Připomene nám všechny dobré myšlenky a povzbuzení, kterými nás tak hojně obdaroval. Bohužel ale kolik milostí jsme zmařili!? Připomene nám, jak jsme byli zváni ke ctnosti, jak jsme byli učeni katechismu, co jsme přečetli v textech týkajících se víry; připomene nám svaté zpovědi, sv. přijímání. Mnoho křesťanů nedostalo dokonce ani setinu těch milostí, co my, a přece se posvětili! Běda křesťanovi, který těch pokladů nevyužije. Když se nad tím pozastavil sv. Augustin, naplnil ho strach. „Co se se mnou stane? Přece jsem obdržel tolik milostí. Více se bojím kvůli zmařeným milostem než kvůli spáchaným hříchům! Ó, Bože, co mě čeká?!“ Říkají, že dokonce sv. Terezie v době své poslední nemoci byla vystrašená, když porovnávala svůj život se životem Spasitele. V tom dni nám spravedlivý Soudce dá spravedlivou výčitku, že jsme nevyužívali jeho nejsvětější Krev a že jsme nevyužívali jeho poklady. Nazve nás nevděčnými, neplodnými ratolestmi na vinném kmeni, která přes tolik péče a starostí nevydala ovoce. Jak těžké výčitky uslyšíme!? Sv. Jan Klimak vypráví, jak po tvrdém životě umíral v pozdním věku poustevník Štěpán. V předvečer své smrti měl oči široce rozevřené a rozhlížel se napravo i nalevo, jako by čekal, kdo bude od něho vyžadovat účet. Přítomní slyšeli, že se někdo ptal a nemocný odpovídal: „Udělal jsem ten hřích, ale postil jsem se za něj tolik a tolik let.“ Za chvíli znovu slyšeli Štěpánovu odpověď: „Ne, opravdu jsem se toho hříchu nedopustil.“ Dále: „Zavinil, ale milosrdný Bůh mi odpustil.“ Ten neviditelný soud, který – jak popisuje zmíněný svatý – udivil všechny přítomné tím více, že Štěpán v něm byl obviněn z nějakých hříchů, které nespáchal. Jestliže tedy svatí poustevníci, kteří žili v slzách a pokání, se tolik báli při skládání tohoto účtu, co se bude dít s hříšníkem, který vidí kolem sebe jen a jen samé hříchy a který nebude mít na čem stavět svou naději?

Ten soud proběhne před Bohem, před naším Andělem strážným, který připomene naše dobré skutky, a před ďáblem, který vyjeví naše hříchy. Potom Bůh ohlásí výrok pro celou věčnost. Když svatý opat Agaton umíral, hleděl nerušeně do nebe. Jeden z řeholníků se ho zeptal, na co hledí. „Jsem před tváří Boží a čekám na soud,“ zněla odpověď. „Zdá se mi, že jsem věrně plnil přikázání, ale přesto nejsem zbaven strachu, protože soudy Boží jsou jiné než soudy lidské.“ Jestliže vydat účty z promarněných milostí je tak strašné, co pak říci o soudu z hříchů, které jsme spáchali?! Nejprve z hříchů vykonaných skrze myšlenky: z nečistých tužeb, z nenávisti, závisti, pýchy, lži. Zlý duch předloží knihu, do které zapisoval všechny špatné činy, nemravné pohledy, cizoložství, všechny svatokrádežné zpovědi a svatá přijímání. Lehčeji by bylo, kdyby Bůh hned uvrhl bezbožníka do pekla bez tohoto soudu – jak strašnému studu by mohl uniknout!

Tento soud se nejpravděpodobněji odehraje v pokoji a při lůžku umírajícího. Zbaveni studu hříšníci spatří – jako bezbožný Baltazar – na stěnách napsaný strašný ortel zavržených. Nebudou se moci bránit, protože Ježíš Kristus otevře knihu a ukáže jim místo a hodinu spáchání hříchu. Tehdy už nebude čas na pokání – Spasitel prokleje nehodného hříšníka navěky. V záři Božího světla vyvstanou před očima umírajícího v celé své hrůze všechny nečistoty, znevažování svátostí i neděl, alkoholismus, hospodské výtržnosti, nevhodné zábavy a tance, hříchy zvrácených dětí, o které se rodiče špatně starali; objeví se před očima jako živé všechny křivdy, zvěrstva a nespravedlnosti. Na světě člověk vždycky najde něco na svou obranu, ale tady nebude nic. Zlý duch nepromešká, aby nám postavil před oči hříchy, které z naší viny spáchali jiní lidé. Tehdy nedobří rodiče spatří, kolikrát děti jejich vinou vynechaly modlitbu ranní i večerní. Nadřízení zjistí, kolikrát neumožnili svým zaměstnancům jít na nedělní mši sv. a na katechismus; alkoholici před očima živě uvidí, kolik lidí zkazili tím, že je naučili chodit po hospodách, a nemravní, kolikrát svedli jiné lidi. A co bude s výčepními, kteří u sebe trpěli všemožné orgie a nevhodné chování? Co se stane se syny, kteří tajně okrádali své rodiče, a peníze použili ke zlým skutkům? Zardí se také pomlouvači, kteří kvůli vině jednoho člověka pomluví celý kněžský stav.

Budeme také souzeni z toho, co jsme dělali, abychom se podobali světu. Nemusím dodávat, že nás bude Kristus soudit také z toho, že jsme zanedbávali plnění dobrých skutků, přestože jsme k nim měli často příležitost. Kolikrát jsme mohli ve všední den navštívit mši sv.? Kolikrát jsme měli příležitost navštívit Nejsvětější svátost, vyzpovídat se, přijmout sv. přijímání, udělat skutek milosrdenství, umrtvit se v jídle – kolikrát jsme měli takovou příležitost a nevyužili ji? Bůh během života uděluje křesťanovi všechny milosti potřebné ke spáse. Když je člověk zavržen, tak si za to může sám, protože nechtěl spolupracovat s Boží milostí a zneužil svobodnou vůli.

II.
Co má udělat hříšník, aby mohl být v této chvíli pokojný? Ať jde zavčas do sebe! Ať se vážně pozastaví nad stavem své duše; ať si stále připomíná hodinu smrti a poslední soud! To mu naplní srdce svatou bázní – bázní, která je počátkem moudrosti! Ať tak jako Zacheus odevzdá všechno, co mu nepatří. Kdyby to neudělal, neunikne peklu. Ať spolu s Davidem hořce pláče nad spáchanými hříchy a nových ať se nedopouští. Ať se hluboce pokořuje před Bohem a ať s radostí a ochotou přijme z jeho ruky všechna utrpení. Je lépe plakat a dělat pokání na zemi než po smrti, kde slzy a utrpení jsou bez zásluh.

Nejmilejší bratři! Žijme ve strachu před duchovní slepotou. Pamatujme, že ve chvíli, kdy se toho nejméně nadějeme, Pán Ježíš zaklepe a pozve nás na hrozný soud. Blahoslavený člověk, který na to pamatuje a je v každé chvíli připraven složit spravedlivému Soudci účty ze svého hospodaření.

Amen.

sv. Jan Maria Vianney

Text převzat z knihy P. Marek Dunda (ed.): I tak kázal Jan Vianney, ze „svobodné knihovničky“ A.M.I.M.S.u (dříve Tiskového apoštolátu FaTymu)