Lvi přicházejí
Levy prichádzajú. Prečo Európa a Amerika smerujú k novej tyranii – tak se jmenuje nová kniha bývalého slovenského ministra vnitra Vladimíra Palka. Dostala se mi do rukou včera a přečetl jsem ji na jeden zátah. Hodnocení? Dle mého soudu by měla být pro křesťany povinnou četbou, protože představuje unikátní shrnutí řady zásadních informací, které by jim měly být známé, protože jsou klíčové pro křesťanské politiky, voliče i klérus.
S Palkem je možno nesouhlasit. Je možno se s ním přít v detailech i v poměrně závažných stanoviscích. Kupříkladu bych nikdy nepodepsal jeho tvrzení, že slušní lidé nepálí korán. Nicméně obrovské množství užitečných informací v jeho díle je nerozporovatelných, protože je to prostě soubor fakt. Fakt nejen poučných, ale rovněž přehledně a poučně uspořádaných.
Palko mluví o tom, že v západním světě se z křesťanů stávají občané druhé kategorie a rodí se v něm nové pronásledování. Poukazuje na systematickou likvidaci křesťanských hodnot levicově-liberální koalicí, popisuje její sílící útok na křesťany. A vše demonstruje na klíčových a známých i méně známých kauzách a příkladech. Některé jsou nototricky známé, o některých budete mít jen určité povědomí. A některé vám budou neznámé.
Palko však nezůstává u popisu levicově-liberálních zvěrstev a obrací pohled i k druhé smutné „armádě hrdinů“. A tou jsme my, křesťané. Je to naše zrada, vlažnost a zbabělost, která otevřela kultuře smrti a rozkladu cestu a postavila jí vítězné slavobrány. Můžeme se kroutit a vymlouvat, jak chceme, nicméně skutečnost, kterou Palko popisuje, je mimořádně frustrující a dává dnešním křesťanům velice špatné vysvědčení.
Levicově-liberální koalici dopřáli řadu vítězství v kulturní válce katoličtí politici. Kteří zradili a stále zrazují svou víru v klíčových kauzách. Kteří přestali bojovat, pokud vůbec někdy bojovali, kteří se tváří, že vlastně žádný boj neprobíhá. Kennedyové, Trudeau, Biden, Pelosi, Sebelius, Cuomo, Martens, Barroso, Juncker, Silva … Katolický štít byl v posledních desetiletích potřísněn tolika odpornými a páchnoucími skvrnami, že už pod nimi není kříž pomalu ani vidět.
Politici ovšem nejsou jediní viníci. Jsou tu katoličtí voliči, kteří volí, jako by vůbec nebyli křesťany, kteří kašlou na zásadní otázky, na které křesťan kašlat nemůže. Nechtějí po svých politicích, aby se chovali jako křesťané, a bez váhání znovu a znovu volí naprosto nekřesťanské zjevy a zapřísáhlé nepřátele křesťanství. Nutno ale říci, že voličům věnuje Palko jen několik dílčích poznámek.
A jsou tu i kněží a biskupové, na ty není možné zapomínat. Někteří mlčí tam, kde je mlčení už nejen chybou, ale i strašlivým hříchem. Někteří dělají hloupé chyby. A někteří, a bohužel jich není málo, otevřeně zrazují svou víru a tu poslední zbývající hrstku řádných katolických politiků slovy i činy…
Poměrně zásadní kus knihy představují exkurze do historie KDH a slovenské politiky. Je to velice poučná a cenná výpověď o dějích, v nichž se Palko přímo angažoval jako místopředseda KDH, poslanec a ministr vnitra. Možná vám některé části přijdou zbytečně podrobné či jednostranné, nicméně přesto si ji pečlivě pročtěte, protože se v této části skrývá důležité poučení. Palko v ní totiž shrnuje vše podstatné a před čtenáři se předestírají všechny „sloupy krize“…
KDH byla dlouho stranou, která odolávala ideovému rozmělnění a dezerci od obhajoby základních křesťanských hodnot, tomu smutnému osudu mnoha křesťanských stran na západě. A k jejímu úpadku do dnešního neutěšeného stavu velice přispěly dvě věci: 1) neschopnost křesťanských voličů to reflektovat, 2) laxní přístup katolických kněží a biskupů ke klíčovým otázkám. Palko dělá velice záslužnou práci především v místech, kde otevřeně popisuje drastický dopad laxního postoje slovenských biskupů k otázce výhrady svědomí.
Odstoupení KDH z vlády kvůli tomu, že Dzurinda nesplnil své závazky ve věci výhrady svědomí, představovalo v jistém smyslu vrchol v historii KDH, jasnou demonstraci jeho zásadovosti a odhodlání bojovat za klíčové křesťanské principy. Ovšem následný postoj slovenských biskupů, kteří v podstatě dali najevo, že nejde o důležitou otázku a že taková zásadovost není nutná, znamenal pro křesťanskost a zásadovost KDH strašlivou ránu, protože z těch, co je hájili, udělal fundamentalisty a hlupáky. Přitom tento přístup biskupů byl neadekvátní vzhledem k obsahu kauzy a šel proti postoji Svatého stolce, který záležitost za důležitou považoval. Biskup Andrej Imrich měl naprostou pravdu, když to nazval zradou těch, co výhradu svědomí potřebují, a poškozením politiků, kteří nezištně brání křesťanské hodnoty.
Má kniha nějaké nedostatky? No, ano. Palko se nezabývá příčinami krize křesťanského tábora. Ano, popisuje ji, ale proč k ní došlo? Stojí za tím demokracie, duch doby, druhý vatikánských koncil, pohodlnost přežrané civilizace? Proč se křesťanští politici chovají jako ti nejhorší pohané? Proč křesťané často jako ti nejhorší pohané volí? A proč biskupové tak často zrazují své poslání? Je možné, že se Palko rozhodl předestřít čtenářům fakta, ať si udělají obrázek sami. A každopádně už tak má kniha téměř 500 stran. Takže je ve hře i poměrně prosté vysvětlení, že se tam další rozsáhlé a velice kontroverzní pojednání nevešlo.
U řady kauz Palko pomlčuje o roli biskupů a kněží, či se omezuje jen na občasné nekompletní zmínky. Přitom, jak nám odkrývá slovenský příběh KDH, jejich role je často velice důležitá. Třeba ve Španělsku si jejich hanebný přístup ke králově podpisu určitě říkal o zmínku. Koneckocnů i v rámci českých reálií bych mohl vyprávět. O tom, jak je pro mne jako křesťana frustrující, když primas český jménem ČBK veřejně ocení práci nejpropotratovějšího ministra zdravotnictví v historii České republiky, který navrhoval v rámci šetření nechat chcípat předčasně narozené děti, nebo když mi ve ZK KDU-ČSL pán se znakem hnutí pro-life na klopě vysvětluje, že (bez ohledu na nějaké encykliky) není povinností katolíka usilovat o zákaz potratů, čehož důkazem je fakt, že ani biskupové po nás nic takového nechtějí…
A v neposlední řadě Palko trochu zanedbává křesťanské voliče a křesťanská média. Jejich roli by se taky mělo věnovat více pozornosti. Na druhé straně, jak jsem již napsal, kniha má už skoro 500 stran. Její další rozšíření by asi nebylo optimální. Třeba se v budoucnosti dočkáme další. Tuto, jak jsem již napsal v úvodu, vřele doporučuji.
Ignác Pospíšil
Co je příčinou toho všeho?
Sesadili Pána Ježíše z trůnu (v originále „de-korunovali Ho“).
Píše o tom (současnou hierarchií zavrhovaný) svatý arcibiskup:
http://www.ecclesia-tv.cz/informace/files/sesadili.pdf
Je možné tuto knihu normálně sehnat? Pokud nebude přespříliš drahá, rád bych si ji přečetl.
reo
Objednat ji lze na adrese kniha@kdsonline.sk nebo u některých slovenských internetových knihkupectví…
Píše tam autor i o zednářských politicích co se označují za katolíky? Protože co si pamatuju, van Rompuy byl svého času předseda vlámské křesťansko-dem. strany. Koneckonců, nemusíme chodit do ciziny, takový knížepán či Kalousek se taky za katolíky označují a přesto činí jak činí.
Zednářství se nevěnuje, ale pokud jde o van Rompuyho, tak o tom pojednává…
kniha@kdsonline.sk
objednal jsem na výše uvedeném, doporučeném mailu, knižka došla asi po 12 dnech, doporučuju, je opravdu velmi DOBRÁ. Stojí 14 euro.
Pozor: dodavatel (knihkupectví „Literatura Prešov“) nepotvrzuje přijetí objednávky, já to netušil a tak, když se asi týden nic nedělo, objednal jsem knihu ještě u slovenského ART forum, potom jsem tu druhou objednávku musel zrušit :-))
Nakladateství neposílá knihu dobírkou, v balíku je faktura, kterou zaplatíte až po obdržení zásliky- bud příkazem, nebo na poště složenkou.
Ignácoví moc děkuji za avis.
Kniha Levy prichádzajú rieši resp. mapuje a nastoľuje množstvo otázok, východisko však neponúka – azda to nebol zámer autora.
Za ďalšie by som pripomenul – že autor ako aj viacerí zo vzniknutej KDS (kde je aj autor členom) boli takmer od začiatku vrcholovými členmi kresťanskodemokratickej politiky na Slovensku. Azda sa takáto reflexia dala uskutočniť skôr, kým sa ešte na tomto poli dalo niečo urobiť. Mne z toho všetkého vychádza, že KDH malo a má vo svojej politike akési zviazané ruky, ktoré možno pochádzajú ešte od jeho naprojektovania a zatiaľ netransparentného napojenia na Západ. Je svetovým a historickým unikátom, aby takáto strana národa, ktorý sa deklaruje ako katolícky a kresťanský, mala toľko percent, koľké celé desaťročia vykazuje. To je jednoducho „umenie“ docieliť. Mám akési tušenie, že je to jednoducho zámer. Prečo? Bol som vyzývateľom zakladania klubov KDH v roku 1990. Už vtedy som sa čudoval, kto a akí ľudia nastupujú do štruktúr tohto hnutia. Pred prvými voľbami – bolo to po návšteve Jána Pavla II v roku 1990, malo KDH 40% preferencie. Prečo odvtedy KDH „spadlo“ rapídne dolu? Kde zostali tí politickí väzni, ktorí mali do kresťanskej politiky čo hovoriť, resp. ju robiť? Vykolíkovali im akési Konfederácie, aby spomínali pri káve na svoje roky vo väzení. Podľa mňa netreba byť veľmi podrobný, aby bolo jasné, že KDH je postavené tak, aby na politickej scéne akosi „zo slušnosti“ živorilo. Celý katolícky potenciál, aj vzhľadom na následné rozčlenenie biskupov – ktoré začalo v otázke samostatnosti Slovenska a následne Mečiarovej éry, je „zahraný do ofsajdu“. Pozrime sa aj napríklad na POľsko, v ktorom je tento zápas oveľa ostrejší. Napísal by som jedno – už od začiatku pádu „železnej opony“ je jasne určené, že na východe sa žiadna katolícka resp. kresťanská vláda konať nebude. Prečo? Tí, ktorí zariadili „pád sovietskeho impéria“, si to vopred náležite „ošetrili“. A východisko? Katolíci sa musia znova sebauvedomiť, a zabudnúť, že nejaký pád komunizmu im priniesol slobodu. Pretože v tejto tzv. “ slobode“ sa môžu rozpustiť ako kocka cukru v káve. A ak katolíci nezačnú byť opäť nepríjemní aj tomuto režimu, môžu na svoju účinnosť v období komunizmu len a len spomínať.
Anton Selecký
spoluzakladateľ KDH
http://www.gloria.tv/?media=214541
Odpověď z duchovního hlediska: Snažit se, aby došlo (resp. obnovilo se) zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie přesně podle intence ve Fatimě. A aby došlo k zasvěcení i v ostatních zemích, „spojených“ kdysi s Ruskem. Tedy i na Slovensku… v Českých zemích…
…
Není vyloučeno, že jinak budeme „ztracená generace“. Až bude slovenský parlament např. „redefinovat manželství“ a bude „boj o to, aby homosexuálové mohli adoptovat děti do ne-rodin“, může být už pozdě…(a to opravdu na Slovensko může přijít. Nejen na Slovensko. Může to být otázka třeba 10 let….
Pax et bonum
Jan
Řekl bych, že je to tak, jak píše Anton Selecký. V ČR to je vidět též, možná ještě markantněji. Bylo dopředu určeno, aby věřící jenom živořili a stali se jakýmisi „užitečným idioty“, kteří stejně jako pohané propagují bezbožeckou demokracii a pluralitu, pouze s tím rozdílem, že chodí do kostela. Mně otevřely oči první „svobodné“ volby v roce 1990 a tzv. aféra Bartončík, na níž se podílel Václav Havel. Tehdy mi bylo už jasné, že se znovu „jede proti“ Církvi, i když jinak než za komunistů. Uběhlo 20 let a máme tu již novou generaci věřících, pro něž by se hodilo spíše označení modernisté než katolíci. Ti již sami, spolu s biskupy, přijali roli (alespoň u nás – v Polsku to bude asi jiné) neškodné, servilní skupiny, která se sama omlouvá za minulost Církve a snaží se dokázat, že jde s dobou. Z nejnovější doby je velmi poučná účast katolické církve v ČR na „svatořečení“ Václava Havla.
Nejenom náš dnešní episkopát, ale i předkoncilní a předlistopadoví má lví podíl na situaci dnešní katolické církve kterou rvou dravé šelmy. Kárali komunismus, ale o zednářství nebylo ani slovo. A sami se sním na II.VK ztotožnili.
Bohužel na II VK. nedošlo ani na to „kárání“ komunismu …
Lukáši, dávám vám 100% +! Opravdu plně výstižné!! Zástávám zcela totožný náhled.
Další recenze na knihu: http://www.postoy.sk/levy_prichadzaju
[…] panu Jochovi, aby si přečetl knihu Levy prichádzajú (moje recenze je ZDE) od Vladimíra Palka, která mimo jiné vykresluje situaci na Západě před cca 4-5 lety. A ta se […]