Ne, že by ne, jen nechceme moc provokovat
Je věčnou otázkou pro voliče, míní-li politici a strany své předvolební sliby vážně. Slibuje, aby nás navnadil? Nebo se o to či ono opravdu bude snažit, protože tomu věří, nebo alespoň protože to slíbil? Jako by to ale nestačilo, řada lidoveckých a pro-life voličů se setkává ještě se zvláštním specifíckým dilematem, které jim předkládají lidovečtí politici. Jde o „neoficiální sliby“. Znáte to: Ne, že bychom nebyli proti potratům. Ale nechceme voliče provokovat a stejně by nám nic proti potratům neprošlo, takže to do programu nenapíšeme. Jen tak, neoficiálně, si pamatujte, že jsme pro-life, takže nás musíte volit.
Povím vám teď jedno malé tajemství: Jestliže si strana odmítá dát něco veřejně do programu, jestliže politik o ničem nemluví, je to neklamná známka toho, že je to nezajímá a že za to nemíní bojovat. Opačně to samozřejmě neplatí – to že si politik do programu něco dá, že něco slíbí v televizi, v žádném případě neznamená, že za to bojovat bude. Ale to první platí spolehlivě. Kdo nechce ani mluvit, kdo nechce ani napsat, ten prostě bojovat a snažit se nebude.
Koneckonců se na lidovce podívejte – když jim o něco jde, ať už protože tomu věří, či protože za to dostanou zaplaceno, bojují za to jako o život. Vizme Evropskou unii a půjčku krachující eurozóně. Pro ty by se v médiích i programu přetrhli, byť jim to u voličů přínáší hlavně mínusy. Pěkně tučné mínusy. I ty poplatky u lékaře podporovali. Ale pro-life tematika? Potraty?
Jistě, pár jedinců natiskne před volbami nějaké plakáty, někdo snad utrousí jednu či dvě věty v televizi, když se ho zeptají. Pokud možno nic konkrétního. Jinak ale žádná velká snaha. Nic reálného. Ne z opatrnosti. Většině z nich je to prostě putna, nebo jsou dokonce proti tomu. Nezajímá je to, nevěří tomu, nepodporují to. Proto to není v programu. Snad si to křesťané budou pamatovat, až zase půjdou volit.
Ignác Pospíšil
V tom případě, abychom se obávali, co z voleb v roce 2014 vyjde. Že by oranžová totalita?
Byl jsem u sv. zpovědi, protože jsem si uvědomil, že když jdu volit a ta strana se dostane do parlamentu a pak s potraty nic nedělá, takže vlastně jsem ji dal mandát, aby s nimi nic nedělala. Svým způsobem jsem měl podíl, nepřímo, na vraždách neviňátek.
U voleb mě nikdo již neuvidí, protože se již opravdu modlím : “ přijď království tvé “ a to nemá s demokracií nic společného. Mám konečně klid a poznal jsem co je v tomto směru pokoj. Ať vám Pán všem žehná.
To nevidím jako zdravý přístup. Ona slova o Království se netýkají lidské správy lidských věcí, kterou tu máme před příchodem Kristova Království.
Martine, pokud já budu zvolen, budu bojovat proti potratům.
Ale koho tedy volit? Lepší jsou Koruna česká a Moravané, možná ještě Právo a spravedlnost či Národní sjednocení, ale tím to asi tak končí. A to nejsou zrovna strany s šancí na zhodnocení hlasu…
Ovšem na druhou stranu není vaší odpovědností, že tu či onu pidistranu volí jen dalších 5000 lidí. Dokud takto bude uvažovat každý, je to tak trochu začarovaný kruh. Jinak vaši nabídku bych ještě doplnil o Konzervativní stranu.
Pokud jde o zhodnocení hlasu, tak (pokud pominu výši fin. příspěvku) k tomu obvykle nedochází ani u velkých stran (v tom smyslu, že by jeden jediný hlas něco rozhodl z hlediska počtu mandátů).
V každém případě je smutné, když individua jako Sláma na lidovce nadávají, protože ,,chtějí ty potraty stejně zakázat´´ a echtkonzervativci jako Semín na ně nadávají, že se proti nim nedokáží zřetelně postavit.
Pro nějaké zpřísnění je asi 27 procent populace, takže absolutně nechápu, nad čím lidovci spekulují. Na druhou stranu, z Bělobrádka mám dojem, že se k tomu staví přeci jen poněkud lépe.
Chtěl jem vystoupit jako advocatus diaboli, tedy KDU-ČSL, ale je pravdou, že jsem v současném programu této strany s úděsným názvem „To lepší v nás“ nenašel o potratech žádnou zmínku. Je možné, že jsem špatně hledal. Ale díval jsem se i do oddílu o ochraně životního prostředí… a nic.
Na druhou stranu bych otázku potratů nevythával ze souvislostí a nepropadal úzce zaměřené obsesi. Souvisí totiž s celkovým pohledem na člověka a společnost. Nedojde-li k duchovní obrodě společnosti, což je především úkolem Církve, tak změnu asi nelze očekávat. Čímž pochopitelně neříkám, že bych ji nevítal.
Je bohužel smutné, že církevní představitelé mnohdy vystupují spíše jako prodejci na pluralitním tržišti rovných idejí, než jako stážci pravdy. Byť by střet s liberalismem mohl být v některých ohledech „bolestný“, tak je nevyhnutelný, pokud nemáme víru zradit úplně.
Chiliasmus a skrupulozitu pana Lorence nesdílím, ba považuji je za nebezpečné. Papežové vždycky vyzývali, abychom se snažili působit ze všech svých sil. To, že současná parlamentní fraška nenabízí žádnou kloudnou politickou sílu, je sice pravda, ale tak to bohužel je a nemá smysl snít o nějakých utopiích… že se např. vrátí Karel IV. atp. Muž bojuje s tím, co má. Ostatní záleží na Pánu Bohu.
„Muž bojuje tím, co má.“
– Volebním lístkem? Ale, no tak,… Pan Lorenc se rozumně rozhodl podle své zkušenosti. Já např. jsem naposledy volil NE! při vstupu do EU; od té doby žádné volby, v nichž by bylo možno něco změnit, neproběhly.
Já jsem nepsal o tom, jestli jít k volbám nebo nejít. Psal jsem o rezignaci. Dřepnout si zbožně na bobek a čekat na armagedon dokáže každý.
A myslíte, že v případě opačného výsledku tehdejšího referenda by to bylo lepší?
Otázka je spíše jestli by se v případě opačného výsledku referenda nekonalo náhradní referendum 😉
ad Pius: Přesně tak, referendovalo by se tak dlouho, až by to prošlo. Určitě v tak „závažné“ věci by nebyl ani problém změnit zákon o referendu a zkrátit povinnou lhůtu mezi referendy. To je bohužel realita, to ale nijak nesnímá zodpovědnost z voliče při konkrétním hlasování.
To Pius: Tak to je trefná poznámka :-/
Zabíjení nenarozených je určitě nejdramatičtějším důsledkem ztráty pravdivé antropologie, ale je to jeden důsledek v řadě dalších. Myslím si, že program křesťanské strany musí obsahovat návrat k pravdě, vše následné z toho vyplyne.
V případě KDU-ČSL takovou velevážnou konsekvencí bude střet s ideologií, kterou se nechává vléci eurolidovectví.
Mohla by nastat paradoxní situace, že pro naše lidovce nebude místo mezi eurolidovci za příčinou neshody v té fundamentální věci, ktrá lidovce činí lidovci, zatímco v Evropě existují národní strany zelených, kteří hájí nenarozené děti proti kulturnímu revolucionářství, které zelení mají na eurovlajce, ale není to důvod k odchodu těch národních zelených z jejich eurogrupy.