S radostí našim čtenářům přinášíme další část myšlenek Nicoláse Gómeze Dávily.

*

Nicolás Gómez Dávila (1913-1994)

Boj proti nespravedlnosti, který nevrcholí ve svatosti, vrcholí v krvavých otřesech.

Historická důležitost člověka zřídka kdy souhlasí s jeho vnitřní přirozeností. Historie je plná vítězných blbů.

Největší vychytralost zlého je jeho proměna v domáckého a diskrétního bůžka, jehož přítomnost občerstvuje
domov.

Sprostota spočívá v předstírání, že jsme čím nejsme.

Inteligentní myšlenka způsobuje smyslové potěšení.

Kniha nevzdělává toho, kdo ji čte s cílem vzdělat se.

Moudrost neznamená ovládat se pro strach z excesu, ale pro lásku k hranici.

Chudoba je jediná bariéra proti chumlu vulgarit, které řehtají v duši.

Vzdělat člověka je zabránit mu ve „svobodném vyjádření osobnosti.“

Nic není tak nebezpečné jako řešit přechodné problémy trvalými řešeními.

Odmítnutí nás znepokojuje a přijetí nás mate.

*

Přeložil hama

Fotografie sedmnáctiletého Dávily pořízená za jeho pobytu v Paříži v roce 1930 byla převzata z Wikimedia Commons (zdrojový soubor), podle kterých je autor neznámý a ochrana autorských práv fotografie vypršela.