V posledních dnech a týdnech jsme měli příležitost zaznamenat celou řadu na první pohled nesouvisejících událostí, které jsou však ve skutečnosti pouze dílčími projevy velké společenské změny a ukazují nám konečné stadium sekularizovaného světa – světa bez Boha. Skutečnost je totiž taková, že pakliže odstraníme Boha ze světa, logika světa a morálky se zcela mění. Je krutým omylem, pokud budeme tvrdit, že tomu tak není, a odvolávat se na přirozený zákon – protože bez Boha takový přirozený zákon, jaký si představujeme, prostě neexistuje, respektive – není obhájitelný.

Existence Boha a posmrtného života nám totiž dává k dispozici jeden zásadní a nepominutelný předpoklad pro existenci přirozeného zákona: že Bůh je dárce života, že život je posvátný dar, který je nedotknutelný a který má cenu sám o sobě. Jestliže škrtneme tento základ (což je v případě neexistence Boha nezbytné, neboť není li Boha-dárce, není ani posvátného daru), čeká nás jako nevyhnutelná náhrada zvrácená teze, že život má smysl a cenu pouze za určitých podmínek. Především musí být kvalitní.

Logika je náhle neúprosná. Není-li život Boží dar a není-li cenný a smysluplný vždy, pak se všechno mění. Původně hierarchická struktura lidských práv, mezi nimiž je právo na život prvním a největším právem, z něhož ostatní práva vycházejí, se mění na prostý seznam. A osud, k němuž není možno přiložit seznam patřičně kompletní, se stává nežádoucím a nehodným existence, kandidátem na „milosrdné ukončení“. A také, což je druhá dějová linie, se život stává měřitelným a porovnávatelným a tudíž i směnitelným: na kvalitu, na počet i ve vztahu k jiným hodnotám.

Z této děsivé rovnice, přísně logické a přesto zvrácené (neboť zvrácená jsou vstupní data a předpoklady, s nimiž pracuje) vycházel zmocněnec Kocáb ve svém tažení proti babyboxu – protože dítě odložené do babyboxu nebude mít dostatečně kompletní seznam, který mu jeho práva připisují, nebude jeho život dostatečně kvalitní a proto se vlastně nehodí nějaký babybox zřizovat. Že jeho neexistence ohrozí život dítěte? Zač takový život stojí, že ano…

Nobelovu cenu za lékařství získal vynálezce umělého oplodnění. Bez ohledu na to, kolik neplodných párů tato metoda učinila šťastnými, ji nelze označit za nic jiného, než za jedno z  největších etických selhání medicíny – dehumanizace člověka a jeho rozmnožování, doprovázená navíc miliony povražděných embryí, je neomluvitelná, o možných rizicích pro zdraví společnosti nemluvě. Ale jestliže právo na život není absolutní a kvalitní a úspěšný život má přednost, co vlastně lze novopečenému nositeli nobelovky vytknout? Nic, sláva géniovi!

To není vše. Virginia Ironside vám poví více. Podle této dámy by milující matka, která má postižené či znetvořené dítě, měla provést milosrdný skutek a zabít ho. V jiné části téhož pořadu byste se od Virginie dověděli, že potrat je akt skutečné lásky, neboť přichází-li na svět postižené nebo nechtěné dítě, co lepšího pro ně matka může udělat, než zabít je? Ta paní to naštěstí pochopila včas a už dvakrát tuto lásku svým dětem věnovala. Ano, je to hrozné a perverzní, ale znovu: jestliže není Boha a život není nedotknutelný Boží dar, pak co zásadního lze její logice vytknout?

Poslední smutnou a přitom velmi logickou událostí je neuvěřitelné video (slabším povahám opravdu nedoporučuji pouštět, zejména ne při či po jídle), které vydali britští ekologičtí radikálové. Zhmotňují v něm své představy „jak zachránit svět před globálním oteplováním“, přičemž jejich tužby zhmotněné filmem vypadají asi takto: lidem je nařízeno/navrženo snížit své osobní emise CO2 o 10 %. Pokud někdo nechce, stačí říci, nikdo na něj nebude tlačit… Jenom je potom promptně zlikvidován – odpálen nějakým tlačítkem. Připadá vám učitelka vyhazující do vzduchu své dle ní ne dosti ekologicky myslící žáky zvrácená? Dotyční zelení vám vysvětlí, že „záchrana světa“ by za to stála…

Přístup k životu byl základním znakem, který odlišoval prvotní křesťany od pohanů – pohané běžně praktikovali potraty, odhazování dětí i infanticidu, zatímco křesťané všechno toto odmítali a odhozených dětí se ujímali. To nebyla náhoda. Vrátí-li se pohanství, vrátí se i jeho neúcta k lidskému životu, protože ta je jeho logickým důsledkem. Už teď tuto společnost pomalu stravuje.

Ignác Pospíšil

K diskusím níže:

Duše a hvězdy poskytují na svých stránkách prostor k pokud možno svobodné a otevřené diskusi nad články a příspěvky, které čtenářům předkládají. Nemohou ovšem ručit za správnost diskuzních příspěvků, které také pochopitelně nemusí vyjadřovat názory redakce. Příspěvky obsahující nemístné vulgarity nebo urážky budou mazány.