Misie v Litoměřicích
V neděli 1. srpna ukončila mše svatá v katedrále sv. Štěpána městskou misii, kterou v Litoměřicích uspořádali ve spolupráci s litoměřickou diecézí čeští dominikáni. O podrobnosti o přípravě a průběhu akce a fotografie z ní se s námi podělil otec Rajlich, OP:
Přípravy
Už od 80. let je v mezi českými dominikány jasné vědomí, že je třeba v naší zemi dělat misie. Přes různé zkušenosti a setkání s jinými misijními skupinami v Evropě[1] se postupně vytvořila základní koncepce našich misií a manuál pro jejich provádění.
Stánek v Dlouhé ulici
Normálně se hovoří o evangelizaci. Bohužel se tohoto slova zmocnili různí pastorační aktivisté a stalo se synonymem pro běžné pastorační[2] nebo kulturních aktivity farnosti[3]. Naší první prioritou jsou lidé, kteří nepatří mezi návštěvníky našich bohoslužeb, kteří nemají katolickou víru, které farní aktivity nezasahují. Také nám nejde o to, vzbudit u nich jen zájem, nebo jen kladný dojem vůči Katolické církvi, ale přímo jim nabídnout katolickou víru. Abychom tyto cíle zdůraznili a nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním, začali jsme pro pojmenování našich evangelizací systematicky užívat slovo misie.
Každá misie sleduje tři cíle: Co nejvíce lidí oslovit se svědectvím o Ježíši Kristu, co nejvíce lidí pozvat do Katolické církve a co nejvíce věřících povzbudit k evangelizaci.
Letošní mise v Litoměřicích byla už 10. v pořadí. Proč to byly zrovna Litoměřice? Misie se konají podle zájmu farářů nebo biskupů. O jejich konání se zpravidla rozhodne rok předem, aby byl čas na přípravu programu, týmu misionářů a samotných farností, se kterými budou misie spojené. Litoměřice zvolil biskup Jan Baxant poté, co se na něho obrátil fra Pavel Mayer OP s nabídkou, že uspořádáme misie v jeho diecézi.
Po tomto rozhodnutí začal Martin Rosenbaum s reálnou organizací a přípravou misií. Sháněl členy týmu (v této fázi jsem se zapojil i já), školil nové zájemce o misie v Rakovníku[4]. Celkem se do misie podařilo zapojit kolem 50 misionářů[5]. Z dominikánské rodiny to byli 4 kněží, 1 jáhen, 3 bratři ze Slovenského noviciátu, 3 sestry dominikánky a 16 laiků sv. Dominika[6]. K nim se připojilo 7 oázistů a další laici z farností, které spravujeme nebo kde jsme dělali misie předchozí roky.
Členka týmu oslovuje kolemjdoucí
Také biskup pověřil nového faráře Josefa Szeligu prací pro přípravu misií a sám si pro misie vyčlenil svůj čas. Místní farnosti se měly zapojit především modlitbou. Během misií místní farníci konali stálou adoraci v kostele sv. Jakuba, pravidelně se účastnili všech akcí programu a akci vyjadřovali materiálně i slovně silnou podporu. Místní oázisti se připojili k misijnímu týmu. Tiskové středisko biskupství se staralo o informování sdělovacích prostředků.
Program misií se skládal ze dvou hlavních částí. První část obsahovala každý den jednu přednášku, kulturní zážitek – divadlo nebo koncert a otevřenou modlitební akci – adoraci se zpěvem a modlitbou chvály. Dva dny v týdnu se navíc konal den otevřených kostelů s komentovanou prohlídkou. Paralelně k tomu probíhal zvláštní program pro děti. Jeho cílem bylo oslovit spíše rodiče, než jejich malé ratolesti. Tato část měla umožnit co nejvíce lidem navštívit prostředí církve.
Druhá hlavní část spočívala v pokusu oslovit každého obyvatele města prostřednictvím letáčku, informačního stánku, osobního rozhovoru a návštěvy v bytě. V druhé polovině týdne jsme k tomu ještě připojili kázání na náměstí. Tato část měla naopak sloužit k tomu oslovit co nejvíce lidí venku, mimo kostel, osobním způsobem. Ve čtvrtek, pátek a sobotu jsme k ní připojili i pouliční kázání.
Misie
Vyrazil jsem na první průzkum už v sobotu večer. Ve městě se konal festival s názvem Slavnosti piva. Na Tyršově náměstí stojí podium, náměstí je plné tančících lidí, kterým k tanci hraje poprocková skupina. Obcházím město, přicházím do klášterní zahrady. Můj hábit vzbuzuje zájem skupiny dívek, ty se se mnou nejprve fotí a pak se samy dávají do hovoru. Mluvíme o víře.
V neděli odpoledne už vyrážíme všichni. Ten den jsem oslovil možná 20 osob a nikdo neodmítl hovor se mnou. V pondělí je pracovní den a lidé začínají více odmítat hovor, ale ne zas až tak drasticky. Je to zhruba desetina oslovených.
V úterý plynule oslovujeme lidi na ulici. Změnili jsme místo působení – dvě dvojice zůstávají na hlavním Litoměřickém náměstí, jedna se pohybuje na severní straně starého města.
Středa je přestávka, aspoň pro ty, kdo na misiích jsou od začátku. Ti co přijeli až v pondělí, naopak sami pokračují v misii. Vyrážíme na Radobýl (vrch nad Litoměřicemi). Od kříže na jeho vrcholu se modlíme za celé město, žehnáme mu a také prosíme Boha o zrušení všech prokletí a rozvázání všech pout tmy, které jsou v tomto městě přítomny. Na kulturních akcích, odnášce a nakonec i na modlitbě je ve středu plno. To pak pokračuje až do konce misií.
Část misijného týmu na Radobýlu. V hábitu otec Rajlich.
Na čtvrtek začínáme s kázáním na ulici. Dopoledne jsme si rozdělili úkoly – dva lidé řeknou o své cestě k víře, potom jáhen přečte evangelium, já řeknu kázání a nakonec jeden z nás pronese výzvu k osobní modlitbě. Na prvním kázání je ještě patný trochu i strach.
V pátek pokračujeme v kázání. Páteční kázání má bratr Ludvík OP – jáhen. Večer po přednášce se mě biskup Jan Baxant na to ptá, slyšel ho až ve své rezidenci. Já jsem přednášel na téma Křesťanství a jiná náboženství. Po přednášce za mnou přichází jedna paní s prosbou, je-li dostupný i nějaký kurs meditace. Na večer vybírám kostel sv. Vojtěcha, který je na trase místní mládeže, když přechází z jedné diskotéky do druhé. Jsme odhodláni v kostele zůstat až do jedné v noci. Jedna skupina adoruje a modlí se, druhá stojí před kostelem a zve dovnitř. Prochází několik mladých, zveme je dál. Jdu s nimi dopředu, krátce vysvětluji, kdo je skrytý pod „podobou chleba“ v monstranci. Klekáme, chlapci se modlí déle, než bych čekal, pak si berou citát z Písma sv. na papírku a vkládají do košíku předem napsanou prosbu. Takhle pokračujeme až do 23 hodin. Pak se s Valentýnem vydáváme přímo na diskotéky. Vstupné se neplatí. V první diskotéce asi místní vyhazovač se diví, že jdu dovnitř oblečený v hábitu. I jeho zveme do kostela. Tam zní hlasitá hudba, nikdo netancuje, jen se mladí mezi sebou baví. Postupně obcházím stoly, zvu mladé a rozdávám různé letáčky Brněnské tiskové misie. Jen jeden hoch se chová „jako nepřítel“, ale mám dojem, že jde jen o postoj. V druhé diskotéce je situace podobná. Jeden hoch si mě chce nenápadně vyfotit, když jsem řekl, že klidně může, tak se se mnou fotí celá skupina mladých. V 23, 30 jde kolem kostela skupina dívek, s kterými jsem mluvil na diskotéce. Jsou ale už silně opilé, a tak je nechávám projít, je zřejmé, že už nemá cenu pokračovat. Připojuje se k nám jeden místní hoch Jakub, je nepokřtěný.
Bratr Ludvík OP káže
V sobotu kážeme dopoledne. Litoměřické náměstí je ve srovnání se všedními dny poloprázdné. Odpoledne jdeme do místního jezuitského kostela, kde se koná cyklistická soutěž. Kostel patří Ústeckému kraji a hospodaří s ním Severočeská galerie, má ještě kostelní mobiliář. Před kostelem mě kolega z týmu, Valentin, upozorňuje, že tam viděl obrácený kříž na levé straně. V kostele zní nějaké techno, na ploše jezdí cyklisté, na boku se čepuje pivo. Kostel se dá volně procházet. Zdi jsou špinavé a celý interiér zaprášený. Už v kostele se dávají se mnou do hovoru různí lidé, co tomu říkám, co s tím církev udělá, kdy to církev prodala, jestli mě neuráží čepování piva v kostele. „Co s tím uděláte vy? Jste místní, chodíte zde k volbám.“, odpovídal Valentin lidem. Zde se nejvíce můžeme bavit o víře, rozdáváme letáky. Je zde více mladých, než bylo v pátek na obou diskotékách dohromady. Večer je závěrečná party. Přichází hosté, přišel i Jakub. Místní kněz Martin Davídek přichází s tím, že na ulici ho oslovili 3 lidé s prosbou o přípravu na křest.
V neděli končíme, na mši v katedrále se loučíme s místními, děkujeme za pomoc. Dále radím místním, jak na nás navázat. Aby se až do září opakovaně k misiím vraceli, aby nabízeli hovory o víře, v kterých by přednášející něco vysvětlil systematického a v druhé polovině odpovídal na dotazy sebrané anonymním způsobem. Aby přejmenoval svou farní kancelář na informační středisko, eventuelně byl někde jinde mimo farní prostory [7].
Čím byly misie v Litoměřicích zvláštní? Velkou vstřícností lidí, tím, že místní lidé prakticky nemají žádné předsudky proti Katolické církvi. Je to dobré znamení. Termín „kamenolom Páně“, který se běžně užívá, když se o severních Čechách hovoří, je velký katolický předsudek. Spíš bych litoměřickou diecézi nazval haldou vytěžené hlušiny, na které se pomalu uchycuje nový život.
RNDr. Jan Rajlich OP
Jablonné v Podještědí
Zrušený kostel
[1] Inspirující skupiny – Hnutí Světlo-Život (oázy), manuály k oáze I. stupně, manuál Velké evangelizace Ad Christum Redemtorem, manuál k evangelizaci farnosti,
Renewal Ministries, Greg Trainor – poslání k misii a modlitba za zázraky a znamení,
hnutí αω – postup při evangelizaci dveře od dveří,
IAE Wien (Komunita Emanuel) – koncepce městské misie, příprava, průběh a její doznění.
[2] Cílovou skupinou jsou návštěvníci bohoslužeb.
[3] Divadla a podobně, kde se nehlásá otevřeně katolické víra.
[4] Zde se konaly misie rok předtím.
[5] Někteří byli na pár dní, většina však byla celý týden.
[6] Tzv. terciářů.
[7]V Litoměřicích nemusí být „jít na faru“ velikou překážkou.
Zucastnil jsem se behem misii prednasky p.Efrema Jindracka na tema „Proc Buh dopousti zlo“ a mohu rict ze pro me byla vynikajici dosti obsahla, se spousty zajimavych myslenek, nicmene forma teto prednasky byla vzata ponekud vysokoskolsky(hlavne terminologii), a tak jsem videl jak je dosti prostych lidi zklamano, ci jednoduse unaveno, protoze si pod pojmem „misie“ predstavovalo neco jednodussiho.Ja vlastne sam nevim jak by dnes tedy vypadat mely..
Bylo by dobré připomínky napsat dominikánům, třeba do kláštera v jablonném.
no děkuji za ní, připomínku vyřídím.
„Pouta tmy.“ Otče, nejste vy náhodou velký fanda na P. Vojtěcha Kodeta OCD?
P. Kodet není OCD 🙂
Ale Vaše otázka míří správným směrem, protože hnutí Emanuel i Světlo-život souvisí s charismatickým hnutím (Emanuel z něj vzešel), proto je podobnost s duchovním založením otce Kodeta zcela nenáhodná.
Zde je stručný přehled:
http://www.vira.cz/knihovna/index3.php?sel_kap=28&sel_kniha=12
Ta kombinace charo praktik (feeeeeling) a dominikanskeho ratia (kde ze lonske snehy jsou?) mne ponekud desi.
Ale snaha byla.
No, tak je O.Carm., což znamená, že nosí boty. Ovšem mám morální jistotu, že i OCD nosí boty, takže je to vlastně jedno.:-)
Ale jo, já jen chtěla říct, že se domnívám, že charismatismus je doménou O.Carm a že OCD se jím nezabývají zde v ČR. Tedy muži OCD. Ženy OCD ano.
Děkuji z připomínky. No věci buď jsou, nebo nejsou, ať o nich zmiňovaný P. Vojtěch OC hovoří nebo ne.
Obecně se v severních Čechách hovoří o nějakém „prokletí“. Myslím si, že to není zas až tak tragické, ale něco na tom bude.
Jsou tam cikáni, nezaměstnanost, nižší mzdy, po tamních horách buddhisti vyvěšují své praporky a minulý rok v Ústí přívalový déšť zaplavil železniční přejezd, no… neklamné známky prokletí 🙂
Ale jinak, když jsme u těch temnot, znáte katolický ritus exorcismu, jak byl před deformací pastoračním koncilem? Síla, co?
Fra. Efréma znám ještě ze školích lavic v CMTF. Byl to jeden z nejpozoruhodnějších studentů. Měl mnohem víc jasno ve věcech věrouky než my ostatní a dokonce než i mnozí přednášející. Mám například na mysli „šíleného judaistického liturga“ P. Kunetku. Je pravda, že Fra Efrém je prudký intelektuál a navíc pražák, tudíž výsledkem je poněkud nadnesený přednes proložený intelektuálštinou a okořeněný špetkou ješitnosti. Přesto si myslím, že být takto věroučně zběhlých kněží více, bylo by dobře. Fra Efrém, alespoň ví, co je CHO zač, a že skrze ní duje Katolickou církví protestantský duch tzv. zážitkového křesťanství (nemluvě o Focolare, Neokatechumenátu atd.). Ví, co je římský ritus, tradiční věrouka a zbožnost. To jsou pro nás laiky velká plus, protože jinak to v ČR vypadá na slušnou pustinu, kde klerus prezentuje bludné nauky jakožto „depositum fideí“.
Pyšný člověk, ergo žijící v nejtěžším hříchu, ale nevadí, hlavně že je členem naší sekty!
Na to, že je někdo pyšný, jste přišel jak?
Zkoumá vaše srdce i ledví, nesoudí podle zdání, ale podle pravdy, ani nejskrytější věci nejsou jeho zrakům ukryty… 🙂
Sice je mi líto těch lidí, že se jim navzdory víře Církve a nařízení sv. Pia V. musí dokolečka předvádět lutheránsko-zednářský cirkus vydávající se za katolickou liturgii, nicméně některé přednášky by mě snad i zaujaly; nebyl by někde k sehnání aspoň abstrakt této? „P. Ing. Vojtěch Soudský, OP: Evoluce(věda?), stvoření (víra?)“
Nazvat mši luteránsko-zednářský cirkus? Co takhle první a druhé přikázání desatera?
O msi nikdo nehovoril. Hovorilo se o NOMu a v teto souvislosti by spise celebrujici tuto svatokradeznou potupu katolicke mse svate měli polozit otazky, ktere kladete, otce Jene.
Největší úspěch zločinců je v tom, když jejich zločiny začnou obhajovat i oběti těchto zločinů.
Kdo má uši, slyš.
Nasi sekty 🙂
Vyborne!
Konecne naplno odkopan. Ted uz vas mohu pridat do svych kazdodennich modliteb – za nepratele Cirkve a Kriste.
Efrem je všechno mozne, jen ne pysny nadutec. Je predevsim statecny a Bohem obdarovan vynikajicim rozumem. Coz, chapu, ve vas budi zavist.
Ale to se podda. Nejsvetejsi Panna uz zlomila jinsi borce!
Biskup Koukl hned zpočátku nazval litoměřickou diecézi kamenolomem a to už naši diecézi zůstalo.Asi proto se p.biskup doma moc neukazoval, hodně cestoval,pravda vozil i peníze z ciziny.
Pan biskup Baxant jeho názor nesdílí.
Ještě k P. Vojtěchovi K. – mně osobně velice pomohl a přitom vůbec nic „zážitkového“ to nebylo. Správnou definici charismatika bylo nedávnou možno uslyšet v rámci jednoho kázání (shodou okolností člena jezuitského řádu :-)) – je to člověk, který je jakoby potrubím, kterým protékají Boží milosti k druhým lidem, zprostředkovává je… A to je myslím zcela přesné.
Charizma a Duch sv. nedílně patří k zasvěcenému životu. Dominikáni, povstali, podobně jako se mluví o Blanických rytířích, v době velké nouze. Vždy se u nás spojoval rozum s vírou.
V téhle diskusi však někteří jsou od Ducha sv. hodně daleko. Vzal jsem si jednu brožurku z jejich okruhu (Rudolf Graber: Atanáš a dnešní církev)a jen tiše zíral ritualizaci „hrůzy ze zednářů“ a „zoufalství“ ze situace církve. Knížka asi vyšla v 70 letech, ale kdo jí dokázal vydat ještě v roce 2009? To nechápu. Na adresu těchto proroků zkázy padají Ježíšova slova – „najde Syn člověka ještě víru, až přijde?“ A konkrétně v slova „On (Duch sv., moje poznámka) vydá o mě svědectví, také vy vydávejte svědectví“.
Myslím, že naše misie by podobným „zoufalcům“ mohla pořádně provětrat hlavu. Křtím dospělé navzdory veškeré politické přízni nebo nepřízni, vnímám, že přibývá pastoračně schopných lidí, přibývá těch, koho naše misijní aktivita vysloveně přitahuje a zednáře a jim podobné mám v pr….! Prostě Duch sv. vane jak chce a působí v církvi viditelné změny i dnes a jsou mezi námi lidé, kteří žijí církev silnou, dynamickou a zažívající nové jaro.
Perfektní! Opět se potvrzují rozsáhlé zhoubné účinky choré obnovy a posedlosti duchem DVK.
> „V téhle diskusi však někteří jsou od Ducha sv. hodně daleko. Vzal jsem si jednu brožurku z jejich okruhu“
Zajímavé souvislosti a hlavně ta argumentace 😀
> „Myslím, že naše misie by podobným „zoufalcům“ mohla pořádně provětrat hlavu.“
Obávám se, že provětrat hlavu jste schopni důkladně 😀
Viditelné změny – tím myslíte postupnou apostasi a sekularizaci Církve?
Nové jaro – davové akce v sálech, relativizace dogmat, svatokrádeže, obhajoba antikoncepce?
Silná, dynamická církev – nový nadkonfesní aglomerát a nahrazování katolické víry ekumenickou břečkou?
Díky, ale nemám zájem, již jsem měl tu čest.
Budu se raději držet víry otců a zástupů světců, víry pevné, hluboké, modlené a žité, víry neodloučené od lásky, radikální a zároveň rozumné, víry katolické.
Charismata světců vždycky sloužila k budování Církve a posvěcování duší. To, co se poslední dobou vydává za plody Ducha sv., vede ale úplně někam jinam. To je snad jasné každému, kdo zná věrouku, dějiny Církve, životy světců, současný stav a má trochu soudnosti.
Pokoušet se srovnávat například devět způsobů modlitby sv. Dominika se současným ‚charismatickým‘ třeštěním, to je úplně, ale fakt úplně mimo.
Cítíte se zcela zdráv?
Pripominate mi kapelnika na Titaniku. Taky nechava kapelu vyhravat, presto ze se barka potapi.
Cirkev se potopit nemuze, ale tohle vase blazneni a charosilenstvi jen navrtava dalsi a dalsi diry. Diky Bohu za lidi jako je mons. Williamson a dalsi, kteri kleci v podpalubi, vodu po krk a presto ji vybiraji a nevzdavaji se.
Vase doba konci. Konci doba treskuteho jara, ktere je dilem nikoliv Bozim (po ovoci se poznate – vase poloprazdne klastery, seminare a hereticke fakulty), ale lidskym. Vas cas je pryc. Budete jen vymirat.
Prosim vas o jedno. Laskave se zdrzte komentare k tomu, kdo je jak daleko Duchu Bozimu. Protoze vy, se vsi uctou, nejste sto to posoudit. Ani ja ne. Ale viz vyse – ovoce.
Tenhle vas zoufaly vykrik spise svedci o tom, ze jste se podival z okna a vidite, ze voda vasi lodicku modernistu a destruktoru konecne pohlcuje. Diky Bohu za to!
Co se potápí? Církev?
od roku 1979 počet bohoslovců až do teď rostl, od roku 1983 neustále roste počet věřících a někdy po roce 2000 roste počet kněží.
Jinak vidím odpadlíky všude možně, vy mezi ně patříte také. Už jste ve schizmatu a pokud se mezi naší hierarchii vrátí normální pastýři, tak padne i exkomunikace nebo interdikt (ten asi na to sedne víc) na výroky typu „luteránsko zednářský …“. V předchozí farnosti jsem měl starý obřad, ale jak někdo nazývá katolickou liturgii tímhle termínem, tak je schizmatik a potřebuje flastr, aby mu to došlo.
Co se týká charizmat, tak především jsou přítomná mezi námi dodnes.
Nestačím se divit, co to z vás leze…
Kdo je odpadlík? Kdo je ve schizmatu a od kdy? 😀
Normální patýři? Myslíte pány jako Schonborn, nebo Kasper? 😀
Jinak je vidět, jakou máte „úctu“ k hierarchii, když ta současná je podle Vás nenormální.
Exkomunikace bude, to nebojte, ale ne tak, jak si myslíte Vy 😀
Tady je mimochodem vidět, jak jste úžasně tolerantní ke všem bludařům a liberálům, ale katolíky byste hnedka exkomunikovali. To o něčem vypovídá.
> „jak někdo nazývá katolickou liturgii tímhle termínem, tak je schizmatik“
Aha, zajímavý úsudek, akorát to jaksi nevyplývá a předpoklad je mylný – NOM opravdu není katolickou liturgií 😀
Charismata jsem myslel ta zvláštní, samozřejmě.
Doktore Jene, snažíte se marně brojit proti Kristu a Jeho Církvi, katolická víra se nezmění, modernisté vymřou a falešná obnova zanikne, nemáte šanci. Raději se zamyslete a obraťte se k Evangeliu!
„´Jedna víra´, píše sv. Pavel (Ef 4:5). Držte se pevně toho, aby vaše víra byla identická s pradávnou vírou. Když se toho zřeknete, zrušíte jednotu Církve… Musíme si být jistí jmenovitě tím, že víra lidu dnes je stejná s vírou lidu minulých století. Pokud to tak není, pak bychom byli v jiné Církvi než v jaké byli oni, a skutečně by Církev nebyla Jedna.“ (sv. Tomáš Akvinský)
„Co má tedy katolík udělat, jestliže se nějaká část Církve oddělí od jednoty univerzální víry? Co má na výběr? A jestliže se nějaká nová nákaza pokusí otrávit už nejen malou část Církve, ale celou Církev najednou, pak jeho velkou starostí bude, aby navázal na starobylost, která už nemůže být svedena na scestí žádnou lživou novotou.“ (Svatý Vincent de Lérins)
“ […] Víme přece všichni, že to byl právě Jan, apoštol lásky, jehož evangelium jest jakoby zjevení tajemství Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a kterým svým učedníkům neustále vštěpoval nové přikázání „milujte se vespolek“, který přísně zakazoval pěstovat styky s těmi, kteří nevyznávali celé a neporušené učení Kristovo. „Příjde-li k vám někdo a nepřináší-li toto učení, pak ho nepřijímejte do svého domu a nepozdravujte se s ním.“ /2 Jan 11/ Poněvadž tedy láska spočívá na základě neporušené a upřímné víry, musí učedníci Kristovi býti navzájem spojeni svazkem jednoty víry. Jak je tedy vůbec možno představit si nějaký křesťanský svaz, jehož členové by si i ve věcech víry zachovávali své vlastní názory, odporující názorům ostatních?
Kdyby na příklad jedni pokládali posvátnou tradici za pravý pramen víry, a ostatní by tuto pravdivost popírali? Nebo kdyby jedni pokládali církevní hierarchii biskupů, kněží a jáhnů za instituci Bohem zřízenou, a ostatní by tvrdili, že hierarchie byla teprve postupně zaváděna podle místních a dobových potřeb? Kdyby jedni uctívali v Nejsvětější Svátosti oltářní Krista, který je tam skutečně přítomen v důsledku podivuhodné změny chleba a vína, která se nazývá přepodstatnění, a jiní by tvrdili, že Kristus je tam přítomen jen skrze víru nebo znamení a v síle svátosti. Kdyby jedni pokládali Eucharistii za svátost a současně za oběť, a jiní by v ní spatřovali jen vzpomínku na poslední večeři Páně a Jeho památku. Kdyby jedni pokládali za dobré a spasitelné vzývati svaté, kralující s Kristem, především Matku Boží Pannu Marii a ctít jejich obrazy, jiní by pak zavrhovali tento kult jakožto nesrovnávající se s úctou k Prostředníku mezi Bohem a lidmi /srov. 1 Tim. 2,5/, k Ježíši Kristu. Nelze si představit, jak by se dala v tomto zmatku názorů urovnat cesta k jednotě Církve, protože tato jednota nemůže vzniknout jinak než z jednoho učitelského úřadu, jednoho pravidla víry a z jedné víry v Krista. […]“ (Pius XI.: Mortalium animos)
To chce klid.
Katolik se s charousem nikdy nedohodne.
Dulezity je, ze Jezis te miluje, brasko. Ale jen pokud nejsi zly, schizmatik, ktery odmita pokoncilni marasmus, jez je, kdo vi proc, temito silenci nazyvan novym jarem.
Jo, kdyz slepy vede slepe, padnou oba do jamy.
K jednotě s Katolickou církví je třeba být v jednotě s všemi papeži, to znamená přijmout II. Vat. koncil a všechny papeže od něho až do dnes (to je Jan XXIII, Pavel VI, Jan Pavel I, Jan Pavel II, Benedikt XVI), viz. 4. bod oficiální prohlášení státního sekretariátu k zrušení exkomunikace 4 biskupů vysvěcených Lefevrem bez souhlasu papeže.
Jinak si už neříkejte Katolíci. Můžete si přidat nějakou předponu, nebo příponu. Pouze „Staro-“ už je zamluvená pro odpůrce I. Vatikánského koncilu.
@JanOP:
Co ale znamená přijmout papeže a co znamená přijmout koncil?
Díky za převratné novinky, padre. Nevím, kde jste sebral, že tu někdo neuznává pastorační koncil a papeže od Jana XXIII.
Tady nejsou žádní sedesvakantisté, vědí? 🙂
Spíš se obávám, že v rozporu s Církví a koncily od sv. Petra do Benedikta XVI. jste vy 🙂
Chtěl jsem si zamluvit název ‚charo-katolík‘, ale ten už je obsazen jistou sektou 🙂
Ach Bože… Víte, co by vám řekl náš otec Dominik? Řekl by vám: tohle nebylo dobře, bratře…
Supr!
To je koment 🙂
….pokud se mezi naši hierarchii vrátí normální pastýři…
nyní jsou jací? nenormální?
Ani ne tak nenormalni, jako zhusta zadni.
Pastyru, kteri by ucili katolickou nauku, je zoufale malo.
tak rád bych slyšel- vlastně četl- odpověď JanOPa
Řešící otázky víry. Například Polští biskupové nebo Američani.
jací jsou naši hierarchové, když mezi nimi není žádný normální?
Pane Pospíšile, tady lítají těžké kalibry; nejen u tohoto článku. Nevím, jak jste daleko s tou Vaší katolickou encylopedií, ale myslím si, že ještě důležitějí je vybudovat archiv. Všechno archivujte, nejen vlastní stránky. A bezpečně, zálohy na různých místech. Houstne nám to houstne. Vy sice se ptáte co, já Vám to neříkám co, ale archivujte. Především kvůli historické paměti. Kdo dnes ví, co bylo před 15 lety? Jen Kavkárna. Kdo dnes ví, co bylo před 50, 60 lety. Něco má Kavkárna, něco už nemá nikdo. Kavkárna a Národní archiv dnes vládnou. Bez historické paměti pravda ztrácí svou sílu a uchvátí ji kdejaký křivák. To není kvůli corporibus delicti na někoho, to je kvůli historické paměti. Entita, která nezná svou minulost, ji musí prožít znovu. Archivujte! Prosím. Vymyslete něco.
Ještě Vám řeknu svou osobní zkušenost: trošku jsem se v té minulosti 20. stletí hrabal. Vážený pane, a víte s čím jsem se setkával nejvíc? S censurou. Vytržené listy, začerněné pasáže, ztracené svazky, neexistující doklady. Nikdo neví, kdo přesně to dělal. Zdaleka to nebyli jen komunisti a nacisti.
Index librorum prohibitorum?
Dobré misie dělají http://www.lidovemisie.cz/,ale od sv.Klementa jsou ještě daleko.
Na kdy plánujete misie v Ústí nad Labem?
Proč jste v tomto městě byli neúspěšní?
Víte, co se teď v ústeckém dominikánském klášteře děje?