Francouzský básník Francis Jammes je důkazem toho, že dobrá a upřímná báseň nemusí oplývat složitými metaforami a komplikovanou stavbou, aby dokázala vyjádřit jemný půvab Božích darů a stvoření.

NA BŘEHU MODRÉ VODY

Na břehu modré vody skáčou v poli

kobylky a koně,

či též se drápou rozkvetlými stvoly

mrkve na záhoně.

*

Ve vlahé vodě táhnou bělice

kolem černých křů,

a stíny na hladině chvějí se

v zlatém západu.

*

Ve výšce letí s křikem párek  strak

z chudých horských  plání

a posadí se dole na kopkách

sena s květinami.

*

Tři vesničané s novinami čtou

a bdí nad voly,

držíce hrábě s lesklou násadou

v prstech s  mozoly.

*

Nad vodou vznáší se roj komárů

na témž místě stále,

pak cikcak letem vzlétá nenadále

zdola nahoru.

*

Já tluču prutem trávu v zaujetí

svého dumání,

a pýří pampelišek s větrem letí

ke vsi pod strání.

DEŠŤOVÁ KAPKA

Dešťová kapka tluče na povadlý lístek

dlouze a pomalu, a je to na témž místě

táž kapka, tlukoucí vždy  stejně vzdorovitě…

*

Tvá slza palčivá na sdrce tluče mi

dlouze a pomalu, a tatáž bolest zní

na témže místě vždy se vzdorem hodiny.

*

List zmůže nakonec tu kapku neodvratnou

a srdce zmůže též tu tvoji slzu slanou:

vždyť přece  pod  listem i pod srdcem je  prázdno.

*

Zdroj: JAMMES, Francis. Od rána do večera. Překlad Svatopluk Kadlec. Odeon: Praha, 1966.