Jaroslav Ekumenický Vrchlický
Před nějakým časem jsem psal o své zálibě kupovat klasiky po pěti korunách v antikvariátech. Po Viktoru Dykovi došlo na Jaroslava Vrchlického. Pročítám se jeho „Písněmi poutníka“. Tuším, že F. X. Šalda tuto knihu označoval za bezpáteřní, eklektickou, bez vlastního stanoviska, ideově povrchní, či nějak tak. Jak se mýlil! Vrchlický akorát dalece předběhl svou tmářskou dobu a prorokoval široký ekumenismus. Některé z jeho písní mohly by se bez problémů zpívat na mezináboženských setkáních a ekumenických bohoslužbách. Katolický týdeník by určitě měl otisknout výbor z tohoto svěžího a dialog podporujícího díla. Jednu píseň si zapějme nyní i my: chytíme se pěkně za ruce, kytara zadrnčí, libá slova plynou z našich vždy se usmívajících rtů, zpíváme všichni a pro všechny a za všechny:
Různé kraje, divný lid,
Boží země, všichni Boží děti;
moslím, protestant i žid,
vím to, v srdci radost, klid,
budou jednou jednu hymnu pěti.
Všecky zladí lásky cit,
všichni padnou sobě do obětí!
Moslím, protestant i žid,
nechalo, co dělilo je, být,
Boží země budou Boží děti.
Strach mám, nemohu to skrýt,
co tak všichni jeden svátek světí,
Moslím, protestant i žid,
katolík bych nemusil se rdít,
stranou stát, kde s nimi chtěl bych pěti.
Ptám se patře v hvězdný třpyt,
slyše stromů šumot, ševel snětí:
„Proč byls, Kriste, na kříž vbit?
Moslím, protestant i žid
i já – všichni jsme přec tvoje děti!“
Blaze vydechujeme, kytara doznívá, ruce se v rukou blahem chvějí. Katolík již nemusí se rdít a stranou stát. Naopak – sám je osnovatelem dialogu a skládá všenábožné hymny. Duch Assisi je s námi!
:-))) Musím říct, že podobně básnila dokonce Marie Pujmanová – v revoluční sbírce Miliony holubiček, kde líčí světlé zítřky v objetí nové ideologie. Sice tam ty odloučené bratry nepojmenovává tak explicitně, ale atmosféra je podobná.
Dovolím si ještě doplnění pamětihodným citátem nalezeným na sevreru signaly.cz.
„Každý, kdo je proti ekumenismu, je buď lefebrista nebo hulvád!“
To už radši Rytíře Smila…
Teď nevím do které kategorie budu zařazen, když si dovolím poznamenat, že mi to s tím ekumenismem v básni moc nesedí. Jelikož ekumenismus je možný pouze mezi křesťanskými společenstvími, vůči nekřesťanským společenstvím jsou možné pouze misie.
A když poznamenám, že cílem ekumenismu určitě není dialog, jelikož ten je pouze prostředkem, nebudou mi asi stačit ani ty dvě kategorie.
Byste se divil, s kým vším je možné dělat oikumenismus. S husity, muslimy, judaisty, dokonce i s levicovými filosofy.
Chce to najít tu správnou farnost a toho správného kněze. Málokdo by možná očekával, že takové místo se nachází přímo v srdci české metropole.
Ale na druhou stranu. Když se nezamlčuje to, o čem velmi výstižně píše níže Nea, tak něco jako ekumenismus (určitý druhe misií u odloučených bratrů) protestantům jen prospívá. Čím méně se bere vážně u protestantů věrouka, tím pro ně lépe, neboť k mnohým pravdám se dá dojít spíš podle samotné Bible a rozumného uvažování, než podle principů sola, predestinace, zkažené přirozenosti, které jsou naprosto převrácené. Katolík tu může dobře pomoci jako odhalovač významů Písma, nenásilný průvodce na cestě k pravdě.
Horší jsou ovšem ty důsledky pro katolíky, kteří mají často bludnou představu o nějaké nadkonfesní Církvi, nebo rovnocennosti různých církví, příp. náboženství. Za to, mám dojem, může to, že věrouka se nehrotí ani u katolíků (čili je to takový celospolečenský trend naší doby – nikoho nekonfrontovat, nikoho se nedotknout), ale tady to už vadí. Co z toho vyplývá? Nekatolíkům prospěje, když budou otevření, katolíci by ale měli jít proti proudu a neotvírat se (tak jako v každé jiné době) a prohlubovat se o to víc v tom, co je jejich, i v konfrontaci s cizím. Bohužel se na to neklade dost důraz.
jeden: jde asi o to, že praktické realizování tzv. ekumenismu v katolické Církvi v současné době je zcela vzdálené tomu, co má tento výraz skutečně znamenat a jak se vykonávat. Ale máte pravdu, to, co popisuje Vrchlický je spíše modloslužebnictví. Nicméně není to nic výjimečného, když se podíváte, co se děje v některých církevních společenstvích. Někdy to dokonce vypadá tak, že v katolických kostelích vykonávají misie jinověrci na katolících 🙂
Ovšem také dochází k hlásání bludů o tom, že existuje několik církví (evangelická, katolická, letniční, starokatolická a kdovíjaká), a že je pouze třeba je sjednotit. To je blud. Je třeba všechny tyto spolky přivést zpátky do jediného pravéh o domova, o nic jiného nikdy nešlo, nejde a jít nesmí. Ničení autentického obrazu Církve ve jménu ekumenismu je tak odporné, že se zatajuje dech. Už jen pohled na ty osekané kostely.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12677
Kratičký článek s pohledem na ekumenismus, tedy zvláště v komentářích. http://vaso.signaly.cz/1003/ekumenismus-v-praxi
Ty komentáře jsou zmatené, nejasné, spousta z nich hlásá bludy. Učení katolické Církve je jasné a jednoduché a její členové stále o něčem diskutují a pitvají naprosto jednoznačně definované věci.
Ale ono to tak jednoduché prostě není. Není pravda, že v jiných církvích (pravoslavných) nebo církevních společenstvích (protestantských) nic není a že je Bůh neužívá ke spáse nekatolíků. Viz http://www.vatican.va/archive/hist_councils/ii_vatican_council/documents/vat-ii_const_19641121_lumen-gentium_cs.html
O to tady nejde. Různá společenství částečně sdílející víru s jedinou pravou Církví, nejsou sama o sobě nic. Mají život tím, že jsou nějakým způsobem připojeni k Církvi (neviditelní údové Církve), která je viditelnou institucí, jež je pod vedením Ducha sv. řízena apoštolsky vysvěcenými biskupy v jednotě s římským biskupem, apoštolským princem. Někde tato jednota může být velmi uzká, ale to neznamená, že by existovala nějaká nadkonfesní „Církev“, ani že by si „církve“ svým zřízením byly rovny – což je mylný dojem, který je dnes silně rozšířen a na který se zde zřejmě poukazuje.
Prosimte, Pavle, zrovna tenhle priserny dokument.
Jisteze v jinych spolecenstvich jsou nejake prvky posveceni, ale jen proto, ze byly temito spolecenstvy ukradeny Cirkvi.
Asi jako je zlodej tveho auta spojen s tebou, protoze to auto ti de iure patri a on ho nepravem pouziva.
Jsou to jednoduse zlodeji a tim, ze za sve vydavaji něco, co jim nepatri, vedou mnohe do zahuby.
Jednou z vlastnosti Cirkve je, pokud me pamet nesali, jeji viditelnost a rozpoznatelnost, takze jake neviditelne udy?!
Neviditelní oudové jsou v Kašparovi, já za to nemůžu, a to je učebnice z dob pontifikátu sv. Pia X.!
Dokážu to chápat tak, že ti, kteří jsou odloučení nezaviněně, mohou být s Církví spojeni duchovně, ale ne tělesně.
Nejdřív „apologie“ katolictví, a pak:
„Jinak máš pravdu. Nic neznamená, jestlio jsi kotlík nebo protestsong. Na spásu to IMHO nemá vliv… tak vo co gou…“
„A co je tedy cílem sjednocení??? Páč z článku jasně vyplývá, že ekumenismus v praxi je připojení se ke KC. takže až se všichni sjednotíme pod křídly KC, tak to bude vrchol ekumenismu… A to je ona „supercírkev“. Tedy že nastane období kdy křesťanství bude mít pouze jednu církev (Dá-li Pán Bůh – katolickou)“
(slova katolíka)
A slova protestanta:
„Toho bohdá nebude…a v to pevně doufám!
Věř tomu,že mnohé církve by s tím nesouhlasily.
MartyR 9. 3. 2010 14:46
ViZ: ad NOTA BENE:
Konečně na to někdo kápl.Nespasí tě příslušnost k církvi,ale víra v Ježíše a odevzdání života jemu.
AMEN!“
Takže nejdřív toho bohdá nebude, a pak je jedno, jaká je příslušnost. No nazdar.
Právě na to jsem chtěl poukázat: co si mnozí „křesťané“ představují pod pojmem ekumenismus.
Signály.cz oplývají podobně zmatenými diskusemi na mnohá, zejména věroučná témata, takže jeden článek a jedna diskuse jsou kapkou v moři. 🙂
Ze svého protestantského raného mládí si moc dobře pamatuji,jak to bylo s ekumenismem u nekatolíků postaveno: „My všichni (rozuměj odštěpené církvičky a denomince)jsme schopni se domluvit, jen ta NEŠŤASTNÁ (sic!)církev katolická ne, s tou prostě není řeč…“
Asi proto, že tehdy ještě stála za skutečnou a plnou zjevenou pravdou…
Proč najednou slevujeme?!? Co tím kdo získá? My jen velice moc ztrácíme a odloučeným br. cestu k plné zjevené pravdě ještě více blokujeme,k té pravdě, která není ničím nahraditelná (rozhodně ne nějakými lidskými „úpravami“ a vymyšlenostmi) …
Emoční uspokojení z toho, jak jsme tzv. korektní a že se „konečně tedy všichni máme rádi“ (což není samo o sobě vůbec nic tak objevného, stačí si přece přečíst evangelium, zvlášť pasáže o povinnosti milovat všechny, i nepřátele!)rozhodně nemůže vyrovnat tak tragický následný deficit …
karmelita: díky za svědectví! Nejste řádová sestra?
Nejsem, jen terciářka:-). Ke katolické víře jsem se „prokopávala“ už jako dospěplá za hluboké normalizace a zprvu jako naprostý „sólista“, až později za účasti kněze – ale to už jsem byla rozhodnutá. Sháněla jsem knížky po antikvariátech i jinak (vyklízení bytu po staré paní, později farní knihovna a výpůjčka od nových známých z kostela apod.)a měla jsem velké štěstí na opravdu kvalitní věroučnou literaturu. Mohla jsem tedy dobře srovnávat a jsem za tu zkušenost moc vděčná.
karmelita: to je zajímavé! Mě taky zachránila kvalitní literatura – respektive čtení klasických katolických děl mi ukázalo, že to, co se děje, není v pořádku.
Jen škoda, dnes už lidé tolik nečtou a právě proto spoustu věcí neznají či znají jen povrchně a polovičatě, a běda, jelikož mnohým to vůbec nevadí. Je mi velmi těžko když slyším lži, polopravdy a překroucené výroky a je to právě kvůli tomu, že oni mluvčí nečtou vůbec a nebo jsou zaměřeni na brakovou literaturu. A nejhorší ze všeho je, že se nečtou ani důležité církevní dokumenty a nečtou je ani ti, kteří by je znát měli (žel Bohu je to též kolikrát proto, že chybí český překlad některých těchto dokumentů).
souhlasím, osvědčení předkonciloví autoři kupodivu stále vycházejí, jen je třeba překonat vlastní lenost….
Ano,to je přesné :-).
A když už moderní technologie, weby atd. tak také kvalitní – stačí číst pravidelně stránky české sekce Radio Vatikana – a člověk jen kouká, jak se stanoviska (linie) sv. Otce na jedné straně a převažujících katolických názorů v Česku jaksi-korektně řečeno- téměř vůbec nepřekrývají… Otázka způsobu sv. přijímání (nedávno byla o tom diskuse i zde) je toho nejzářivějším příkladem.