Ve stručném shrnutí se pokusím představit svou zkušenost s víkendovou sérií přednášek pořádanou jihočeskými MKD a HPŽ ČR, věnovanou pro-life problematice a představení české pro-life scény.

Strmilovský pro-life víkend 12. února zahájil Roman Joch z Občanského institutu přednáškou Eutanázie – evropský pohled. Poodhalil mnohé negativní aspekty spojené s eutanázii, o kterých možná  nevědí ani jejich zastánci nebo lidé vůči této problematice lhostejní. Poukázal na to, že stejně jako u  umělých potratů, ani u eutanázie v žádném případě nejde vždy o svobodnou volbu člověka, který si ji nechá provést. Upozornil na tragédii sebevraždy jako takové, která se multiplikuje tím, že do tohoto aktu vstoupí další osoby, především „asistent“, jehož bychom se nezdráhali vzhledem k okolnostem eutanázie nazvat spíše katem. Ani zákonné ošetření této procedury není bez trhlin, naopak, ustupuje se dokonce z původních podmínek  pro udělení tohoto zákroku, čímž se celá společnost dostává do vážného ohrožení.

V sobotu 13. února přednášela Michaela Freiová z Res Claritatis na téma Umělé potraty jako ženské právo. Na základě svých četných zkušeností s konferencemi na dané téma a studií, kterými se zabývala, došla k závěru, že feminismus a jeho aktivity a zásahy do života lidí, pod rouškou posílení ženských práv, pracují naopak na degradaci ženství, jejich postoje se reflektují v komerčních a slaboduchých  televizních seriálech. Svými zákroky znemožňují ženám, aby využily zákonného práva na to, aby manžel finančně zajistil jejich rodinu, muž má totiž podle práva  vyživovací  povinnost a ženy o této skutečnosti vůbec neví. Cítí se provinile, když je manžel živí, cítí povinnost být stejně výdělečně výkonné, ne-li přenést veškerou finanční zodpovědnost pouze na sebe samu. Od toho se poté odvíjí enormní potratovost a neúcta k nenarozenému životu – dítě se stává nepřítelem ženy.

V přednášce na téma Role katolického politika, se kterou Radim Ucháč nahradil  nepřítomného Jiřího Carbola z KDU-ČSL, vylíčil negativní následky útoku státu a jeho politiky na roli matky a na rodinu jako celek. Pod domněle výhodným zákonem o rovné mzdě jsou ženy vyháněny z domovů, nuceny vzdát se práva na menší pracovní angažovanost v souvislosti s výchovou dětí, ve školách se pracuje na násilné homosexuální převýchově – za šikanu se považuje jen to, že se nějaký student nedomívá, že homosexuální orientace není deviací a rovná se heterosexuální orientaci. Rozvody se bagatelizují, dítě se stává majetkem státu, výchova se institucionalizuje. Toto je jen několik aspektů současného tradiční rodině nepřejícího rozmáhajícího se systému v politice. Na závěr přednášky Radim Ucháč  navrhuje několik postupů, které by mravně zodpovědnému politikovi mohly pomoci k dosažení cíle obnovy důstojnosti  zákonů o lidském životě a rodině.

Během přestávky předseda MKD Petr Jurčík vyzval k Pochodu pro rodinu, akci, jež se má uskutečnit v Brně nejen jako reakce na happening homosexuálů,  ale také jako vyznání lidí, kterým není lhostejná budoucnost tradiční rodiny a jejích práv.

Radim Ucháč z HPŽ v přednášce Jak mluvit o bioetických tématech pohovořil o tom, že nestačí znát pravdu a spokojit se s tím, že zastávám ta správná hlediska, ale ve jménu hlavního účelu, a to zprostředkování poselství druhým, musím také hledat vhodné prostředky, přistupovat ke každému člověku jako k individualitě, která vyžaduje jiný přístup a styl podání reality o bioetických otázkách. Manipulace médii a většinovou společností je tak silná, že by necitlivá nebo příliš zjednodušující prezentace reality nemusela být produktivní.

Jan Vrána v přednášce Zkušenosti s projektem Stop genocidě popsal činnost občanského sdružení Stop genocidě, která spočívá v celorepublikových petičních výstavách, probíhajících před středními nebo vysokými školami a  majícími za cíl ukázat divákům nezkreslenou realitu umělých potratů, pohovořit s nimi o jejich názoru a nabídnout k podepsání  petici na úpravu současného potratového zákona. Zodpověděl také na různé nejasnosti a otázky posluchačů, vybídnul  všechny zájemce ke  spolupráci a objasnil některé závažné okolnosti této petiční akce, včetně popisu dosavadních zkušenosti s reakcemi okolí.

Gynekoložka Xenie Preiningerová v přednášce Antikoncepce a umělé oplození z pohledu lékaře pojednávala o rozmanitých následcích hormonální antikoncepce nebo nitroděložních tělísek, jak duševních, tak tělesných. Hovořila také o abortivním účinku antikoncepce, tíži postavení věřícího lékaře a zejména gynekologa v prostředí, kdy je zcela osamělý ve své  pozici a musí čelit obrovským tlakům. Ve světle výkladu doktorky Preiningerové vyšlo najevo, jak protikladný je mediální obraz záležitosti antikoncepce a interrupcí v poměru s realitou, kdy mnohem většímu útisku a nesvobodě jsou vystaveni právě ti,  kteří tyto prostředky využít nechtějí. Zajímavá byla poznámka o ekologických následích užívání hormonální antikoncepce a vlivu jejího užívání na kvalitu vody, životní prostředí a plodnost mužů. Paní Preiningerová také ukázala na modelu plodu dítěte v lůně matky a na potratových přístrojích, jakým způsobem reálně potrat probíhá. Tyto naturalistické obrazy nemohou nikoho otevřeného pravdě nechat v pochybnostech, oč se vlastně jedná.

Zdeňka Rybová z poradny pro ženy v tísni Aqua vitae v příspěvku Poradenství a postabortivní syndrom velmi lidským a poutavým způsobem promluvila o svých zkušenostech v poradně Aqua vitae, zmínila nejen případy ženského, ale i mužského postabortivního syndromu, vylíčila příběhy konkrétních situací, do kterých se osoby poznamenané umělými potraty nebo jejich hrozbou dostávají, a různé možnosti vyústění jejich situací.

Miroslav a Jitka Novákovi z Ligy pár párů 14. února v příspěvku Antikoncepce a její dopady představili své kursy metody přirozeného plánování rodičovství, zmínili zajímavá fakta o tom, že  ne pouze věřící katolíci mají o PPR zájem, ale také nevěřící ekologicky zaměření lidé, kteří jsou si vědomi, že polykání chemikálií není nic přirozeného a prospěšného ani člověku, ani životnímu prostředí. V mnohém své argumenty opírali o encykliku Pavla VI. Humanae vitae, Teologii těla Jana Pavla II., biblické pasáže a nikdy nezměněné učení katolické církve o tom, jak se má člověk stavět k antikoncepci a manželskému životu. V tomto, stejně jako v mnoha  jiných případech, vyšlo najevo, že nejtvrdšími  oříšky jsou kupodivu liberální věřící. Nechtějí se sice vzdát své katolické víry, ale na druhou stranu nejsou ochotni v této  otázce poslechnout Boží vůli a z důvodu konformity s okolím (a mnoha jiných) dávají svým jednáním špatný příklad nevěřícím.

Na závěr při své rozlučce Ignác Pospíšil ještě velmi stručně představil MKD.

Nepřehlédnutelné bylo, že ze všech přednášejících byla znát skutečná radost a hojné plody jejich věrnosti Božímu řádu. Rodiny s dětmi, lékaři, postavení do nelehké situace konfrontace s kolegy, kteří vraždy provádějí a pohoršují se nad těmi, kdo je odsuzují, konfrontace s pacienty, kteří neváhají svou nevoli nad ochranou nenarozených řešit ani soudně, manželé, kteří vlastním životem dokazují, jak velkou odměnu dává manželský život podle Božího řádu, diskutující mladí křesťané, kteří se nebojí jít proti proudu tohoto světa – ti všichni se podíleli na výborné atmosféře strmilovského víkendu. Oceňuji také bohatou nabídku informačního materiálu Hnutí Pro život, od  stručných letáků o antikoncepci a rodičovství po zajímavé nekonvenční příběhy k zamyšlení a různá DVD. Za zkušenost s pro-life víkendem jsem nesmírně vděčná všem  jeho organizátorům,  přednášejícím a jiným účastníkům. Věřím, že vyslechnutí působivých svědectví  z úst odborníků na pro-life tematiku by pomohlo obměkčit  nejedno srdce, které se dosud  nezhrozilo nad situací, která panuje, a nepřiložilo ruku k dílu vlastní iniciativou.

Nea Marie Brkičová