LHOSTEJNOST: Ano a Ne jsou před námi. Mnoho lidí, kteří nic nevědí, vytýká pravdě, že jest nesnášenliva.

Řekli byste, slyšíce tyto lidi, že pravda a blud jsou dvě bytosti, které mohou spolu jednati jako sobě rovné; dvě královny, obě zákonné, mající žíti v pokoji každá ve svém království; dvě božstva, dělící se o svět, aniž má jedno z nich právo vyrvati druhému jeho panství. Odtud lhostejnost, která jest triumfem satanovým!  Nenávist se mu líbí, ale nestačí mu: on potřebuje lhostejnosti.

Lhostejnost jest nenávistí zvláštního druhu: je to studená a trvanlivá nenávist, skrývající se jiným a někdy i sobě pod škraboškou snášenlivosti, neboť lhostejnost nikdy není něčím skutečným. Je to nenávist zdvojená lží.

Bylo by třeba lidem jisté rozhodnosti k tomu, aby vyvrhovali každodenně proti pravdě ručeje prudkých kleteb, rozhodnosti, která není v jejich povaze.

Strana, k níž se přidávají, takováto jest: nepřidávají se k žádné straně. A  přece nenávist, která křičí, jest mnohem vysvětlitelnější, an jest dán hřích prvopočátečný, než nenávist, která mlčí. Nepřekvapuje mne, slyším-li z úst lidských rouhání. Je tu hřích prvopočátečný; je tu svoboda člověka; rouhání má svůj výklad.  Avšak úžasem naprosto nevyslovitelným naplňuje mne neutrální nestrannost.

Běží o lidskou budoucnost a o věčnou budoucnost všeho toho, co má ve všemíru inteligenci a svobodu. Běží jistotně a nezbytně i o vás, jakož i o každého a o všecko. Proto rozhodně, jestli se vůbec o něco zajímáte, běží jistě a nezbytně o svatý zájem o vás. Jste-li bytostí živou, rozněcujte v sobě život. Vezměte svou duši a vneste ji do chumlu zápasu! Vezměte do svých rukou nástroje, kterými umíte vládnout, a vrhněte se se vším na váhu, kde všechno má náležitou váhu.

Spíte-li, probuďte se! Jste-li mrtev, vstaňte z mrtvých! Hledejte ve svém životě minulém, ve svém životě vyhaslém,  nejlépe ze svých vzpomínek. Připomeňte si jitřní vůně ros z druhdy,  které jste jistě cítil, a uvidíte potom, dovedete-li říci: co na tom záleží!

Jste-li umístěni mezi ohněm těch, kdož milují, a mezi ohněm těch, kdož nenávidí, musíte přispěti silnou rukou těm nebo oněm. Věztež tedy! Nikoli člověk vůbec, nýbrž vy zvláště byli jste vyzvání; neboť všechny mravní, rozumové a hmotné síly, kterých můžeme použíti, jsou zároveň zbraněmi, jež vám dal Bůh do rukou, se svobodou, abyste podle ní jimi svobodně pro něho nebo proti němu bojovali. Třeba vám, abyste se bili; musíte se bíti. Ponechává se vám jenom volba táboru.

Když Ježíš Kristus přišel na svět, žádal všechno na lidech; stalť se chudším než  nejchudší. Žádal o místo, kde by se narodil: bylo mu odepřeno. Hostince byly přeplněny; chlév se otevřel. Žádal o místa, kde by hlavu položil, a když se jednalo o jeho smrt, neměl pěti stop země, aby se položil: země ho vymrštila mezi nebe a sebe, na kříž.

Nuže, ten který žádal, žádá dosud. Žádá o místo, kde by se narodil: ti  lidé, kteří naplňovali hostince, a nevyrušujíce se, poslali Ježíše narodit se mezi vola a osla, představují rozhodně neslýchanou bezvýznamnost nudných malicherností, kterým se lidé obětují v nevyjadřitelné oběti.

Člověk, který píše knihu, který má k své službě tiskárnu, vládne silou nezměřitelnou. Nikdo neodhadl, aniž kdy odhadne velikost činů vnitřních i vnějších, které vyvolává anebo kterým překáží. Nuže, požádejte některého cizince, cestovatele, který nenavykl obyčejům této země,  který nezná lidské pitomosti, ať vám  poví, jak užívají vůbec tento svět síly vložené do jejich rukou ti, kteří takto nesou slovo před svět.

Představte si jeho odpověď a představte si jeho překvapení, kdyby náhodou otevřel knihu nebo noviny. Avšak povězte mi, jakých rozměrů nabylo by toto překvapení, kdyby autor knihy takto otevřeně připojil: Jest pravda, že jsem mluvil, abych nic neřekl: ale bylo mým úmyslem bavit čtenáře; že všichni jsme přesvědčeni, že bezvýznamné věci, které se v ničem nevztahují ani na Boha, ani na  lidi, jedině obecenstvo zajímají, a že pravda jest nudná.

Ze všech bláznovství a pošetilostí, která ďábel vnuká, tato jest ho nejhodnější: Pravda je nudná. Pravda! A vždyť ona jest blažeností! Pravda! A vždyť ona jest počátkem extasí! Vždyť její vzdálené  paprsky působí netušená vytržení.

To ona způsobila, že slavná inteligence sv. Athanasia vyhnaného štěstím se rozplývala uprostřed pouště, kdežto ti, kteří ho tam vypudili, za trest nudili se k smrti ve svých palácích!

Duše lidská je stvořena pro božskou pastvu, v čase jako ve věčnosti. Není dvou pramenů štěstí, jest jenom jeden, který se nikdy nevyčerpá a z kterého mohou píti všichni! Máte tedy zalíbení  v nudě? Obraťe se k nicotě. Máte-li však zalíbení v životě, milujete-li Štěstí, Lásku, obraťte se k Bytosti.

Budete mi ještě mluviti o lhostejnosti, na kterou blud má právo? Co byste řekli o lékaři, jenž zavolán k lůžku vaší nemocné ženy, odepřel by ji léčiti, poněvadž ona má nemoc, která vyžaduje, aby se s ní zdvořile zacházelo, abychom k ní byli lhostejni? „Neboť konečně, řekl by tento lékař, mezi nemocí a zdravím jsem nestranný; jsem eklektik: nuže, proč by nemoc neměla stejné ceny jako zdraví? Cholera naučí vás znáti křeče, kterých byste bez ní nepoznali.

Třeba všecko ochutnat, všecko připustit, všecko zkusit. Pročpak nezkusit cholery? Posuzujte ji podle autority jiných: způsob nehodný filozofa! Záhodno, abyste ji sami ocenili, aby tak vaše ocenění bylo zdůvodněno. Záškrt mázdřitý může vám ozdobiti hrdlo výrůstky, kterých vám zdraví nikdy nepřinese. Toť bohatství a pokrok. Podle všeho tento výrůstek jest jenom na polovic oprávněn, avšak neznamenalo by to zabočiti příliš daleko, kdybychom jej odsuzovali? To by se, jak se mi zdá, upadlo částečně do fatalismu.“

Vězte tedy, že nemoci, výrůstky těla lidského, houby, rakoviny atd. jsou následky těch ošklivin neviditelných, jež apoštol nazývá nadbytečnými plody hříchu. Pomněte, že fysické zlo, před nímž nemůžete se ubránit hrůzy, jest následkem, reflexem, připomenutím  bludu a zla neviditelného.

Čím tedy musí být sám blud, když plodí takové děti?

A teď posuďte, libo-li, lhostejnost, která žádá, aby blud byl!

Já se neodvažuji na to mysliti.

Satan jest knížetem nudy, zoufalství a veškeré bolesti.

Bůh jest pánem radosti. Nechť se tedy lhostejnost na sebe podívá a nechť se soudí!

Taková tedy zajisté je lhostejnost teoretická a dogmatická.  Co se týká lhostejnosti praktické, mluví asi tímto jazykem:

„Jsem nakažen morem! Není nemožno, že mor jest následek bludu a zla: pravíte tak, a já toho nepopírám. Jest jisto, že jsem na cestě smrti; možná, že jsem na cestě k peklu a že všechno to  pochází z bludu. Jest pravda, že se nudím, že se cítění postupem času a stáří otupuje a že smrt přijde. Myšlenka ta je nepříjemná. Avšak kdyby mně Bůh navrhl, abych opustil na okamžik tyto věci nudné, jednotvárné, lživé, pomíjející, umrtvující a smrtelné, jež mne vedou k zoufalství přítomnému a k zoufalství věčnému, a pak bych je zaměnil za život, radost a blaženost, odmítl bych: ani bych ho neposlouchal. Šel bych pobavit se hrou, jež mne nudí, a jemu bych takto děl: Odstup. Odstup, mistře extasí a majetníku radosti, kliď se! Odejdi, slunce, jež se vznášíš na vlnách purpurových a zlatých! Kliď se, velebnosti! Přestaň, stkvělé záření! Ztraťte se,  lesky nádherné! Táhni! Táhni, ty, jenž jsi se potil krví v zahradě Olivetské! Táhni, ty, jenž jsi se proměnil na hoře Tábor. Odstup! Jdu do  kavárny, kde se nudím.

Proč tam jdeš?

Protože jsem si na to navykl.

ERNEST HELLO

Pramen: DEML, Jakub. Šlépěje XV. Vetus Via: Brno, 1999.