Rozhlédnutí vánoční
Přichází čas vyvrcholení vánočních svátků, kdy slavíme narození Ježíše Krista. Nicméně svět se točí dál a i mimo tuto zásadní věc je zde dost důležitých událostí, které bychom měli vést v patrnosti. Nutno říci, že tento týden byl spíše ponurý.
Svět
Hnutí pro-life utrpělo tři významné porážky: v hl. městě USA budou potraty hrazeny z peněz daňových poplatníků (to už je definitivní, podepsal to prezident), ve Španělsku poslanci schválili rozsáhlou liberalizaci interrupcí (zákon jde dál do Senátu) a v Irsku dospěl Nejvyšší soud k názoru, že zmrazená embrya nejsou „nenarozené děti“ a tudíž jim nepřísluší ochrana, kterou irská Ústava nenarozeným dětem zaručuje.
Dr. David Stevens, šéf Asociace křesťanských lékařů a dentistů, opustil řady Asociace amerických lékařů, která se podle něj zpronevěřila svému poslání a v rozporu s vůlí většiny lékařů propaguje potraty a potlačuje výhradu svědomí. A alespoň jedna dobrá zpráva: na Slovensku byla v Bratislavě otevřena pro-life poradna Alexis pro dívky, které jejich těhotenství přivedlo do obtížné situace.
Papež Benedikt XVI. přijal rezignaci limerického biskupa Donala Murraye, který podle policejní zprávy, vypracované na zadání irské vlády, kryl v době svého angažmá v dublinské arcidiecézi zneužívání dětí.
Papež rovněž vydal motu proprio Omnium in mentem, jímž provedl několik změn kanonického práva.
Seznam oficiálně uznávaných světců se připravuje na rozšíření. Papež Benedikt XVI. v dekretech Kongregace pro svatořečení mimo jiné potvrdil mučednictví „kněze Solidarity“ Jerzyho Popiełuszka, celou řadu zázraků na přímluvu kandidátů svatořečení a v neposlední řadě heroické ctnosti papežů Pia XII. a Jana Pavla II. Někteří židovští představitelé na to zareagovali smrští obvyklých lží a pomluv vůči Piu XII. Bohužel, je nutno konstatovat, že nikdo nedělá pro antisemitismus mezi katolíky více, než sami židovští vůdci – falšováním historie, kterého se někteří z nich, pokud jde o Pia XII., dopouštějí, absurdním nevděkem vůči papeži, který stál za záchranou více Židů, než kterýkoliv jiný člověk, vyvolávají mezi katolíky oprávněné rozhořčení, které se u některých jen těžko překonává. Zároveň je ovšem nutno připomenout, že existuje spousta Židů, kteří jsou k Piovi XII. féroví a jeho přínos v boji proti holokaustu spravedlivě oceňují.
Perlička na závěr: Obama si docela fandí – své prezidnentské působení si sám oznámkoval lepší dvojkou s tím, že jestli se podaří schválit jeho potratářskou zdravotnickou reformu, tak to bude dokonce slabší jednička. V aketě Duší a hvězd měl ovšem v neděli ve 23:30 od našich čtenářů aritmetický průměr 4,53 (deset pětek, dvě čtyřky a jednu jedničku), což je spíše spolehlivá pětka. A upřímě řečeno, z ankety u americké veřejnosti by více než trojku rozhodně nevytřískal. 🙂
Česká republika
Betlémské světlo se rozjelo po naší republice.
Ministerstvo vnitra v tichosti připravuje zákon, podle kterého by měly existovat 30% kvóty pro minimální zastoupení žen na kandidátkách do Parlamentu a do krajských zastupitelstev. V sobotu na to poukázali a tuto absurdní a antidemokratickou ideu odmítli Mladí křesťanští demokraté.
Kardinál Vlk oznámil, že jméno jeho nástupce by mohlo být oznámeno na Tři krále.
Kalendárium
21. prosince
Uplyne 20 let od jmenování Františka Vaňáka arcibiskupem olomouckým.
24. prosince
Štědrý den, svátek mají Adam a Eva. V noci většinou vyrazíme na „vánoční půlnoční mše“, které obvykle začínají někdy v intervalu od 22:00 do půlnoci.
25. prosince
1. svátek vánoční – slavnost Narození Páně
26. prosince
2. svátek vánoční – svátek má sv. Štěpán
27. prosince
Před 65 lety byla zavražděna bl. Sára Salkaházi.
Očekávané akce
Především spousta slavnostních půlnočních, vánočních koncertů a živých betlémů, nemělo by asi smysl tu dělat jejich přehlídku.
Ještě k Piu XII.
http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=12201
cinicius: „Bohužel, je nutno konstatovat, že nikdo nedělá pro antisemitismus mezi katolíky více, než sami židovští vůdci – falšováním historie“
Nechápu jak může fakt, že někteří židé falšují historii, dovést nějakého katolíka k přesvědčení, že jde o méněcenné etnikum, které je špatné ve svém celku a již v genetickém základu.
@Honza Kohoutek: aby člověk byl ochoten akceptovat teorii typu antisemitismu, obvykle k tomu potřebuje mít důvod (jako u většiny nesmyslů) – obvykle špatné zkušenosti s daným etnikem a odpor k němu. Tuto prerekvizitu lživá propaganda některých židovských vůdců vůči Piovi XII. bohatě obstarává. Včetně důkazů o tom, jak jsou židé nevděční, věrolomní a prolhaní.
Skutečnost je prostá: nikdo nepomohl Židům za holokaustu více, než právě Pius XII. Jak silný musí být žaludek a jak hluboká podlost u člověka, který právě jeho lživě obviňuje z lhostejnosti k holokaustu? A tento silný žaludek a rekordní hloubku podlosti dnes ukazuje pozoruhodné množství židovských vůdců.
Jad Vašem má pořád fotku Pia XII. v „Síni hanby“ i s vysvětlujícím popiskem, který je vyloženě lživý (čehož si je Jad Vašem dobře vědom). Samozřejmě, existují i slušní židovští vůdci, kteří zásluhy Pia XII. uznávají a pomluvy a kampaň proti němu odsuzují (David Dalin, Martin Gilbert či Jehuda Levin), ale těm antikatolicky zaměřená média pro jistotu nevěnují žádnou pozornost.
Takže ve výsledku není divu, že někteří katolíci jsou chováním Židů a jejich představitelů rozhořčení a poté jsou mnohem vnímavější a náchylnější k antižidovským až antisemitským postojům.
A jak už to bývá: jelikož tu snůšku lží a pomluv vydala ČTK, tak ji opapouškoval o christnet…
http://www.christnet.cz/magazin/zprava.asp?zprava=18799
cinicius: Ovšem ani záminka poskytnutá protistranou nemůže ospravedlnit zastávaný antisemitismus.
Nemyslím si, že za vším obviňováním Pia XII. je hned podlost. Ačkoli jistě Židům pomáhal, jsou historici, kteří se prostě domnívají, že mohl udělat víc. Kdo ví, možná určitý díl viny měl. Jeho svatořečení by to bránilo jen v případě, že by to bylo úmyslné.
Podle mě (ale jsem si vědom toho, že mé znalosti historie nejsou nijak závratné) Vatikán nebezpečí nacismu, resp. fašismu podcenil, podobně jako celý svět. Narozdíl od sovětského komunismu, jehož nebezpečí odhalil hned v zárodku. Odstup, který si papežové drželi od komunistických vůdců je nesrovnatelný s postojem k Hitlerovi a Mussolinimu.
Nemluvíme zde o ospravedlnění, ale o realitě vývoje a jeho příčinách. 🙂
Sovětský komunismus byl odrůdou radikálního socialismu/komunismu, který byl v době jeho nástupu starý přes půl století. Byla to prostě další položka na straně rudých v již plně rozběhlé idelogické válce.
Svatý stolec IMHO nepodcenil ani nacismus, jeho názor byl konzistentní – nacismus i komunismus jsou zločinecké ideologie, odporností a zvráceností shodné, přičemž ale komunismus je nebezpečnější. Problém byl v tom, že vzhledem k rozličným konkrétním okolnostem a povaze těchto režimů bylo třeba v boji s nimi volit odlišné taktiky.
Pokud jde o fašismus, je otázkou, co to fašismus vlastně je. Rozhodně ale lze říci, že komunismu ani nacismu se rozhodně v tom špatném ani neblíží. Některé režimy označovaná za (polo)fašistické byly vcelku slušné a přijatelné (např. Salazarovo Španělsko či Rakousko třicátých let).
Koneckonců mnohé současné „moderní demokracie“ nejsou lepší než nacistické Německo – s masovým vražděním nenarozených a někde už i starých a nemocných (např. Nizozemsko).
Komunismus byl nebezpečnější než nacismus, neboť komunismus nebyl tak nacionalistický, tedy vázán pouze na jeden národ. I když i nacionalistické formy se v dějinách objevily.
Právě ta odlišná taktika, kterou Pius XII. zvolil ve vztahu k nacismu je dnes mnohými historiky považována za nedostatečnou.
Fašismus poměrně jasně definoval Benito Mussolini. Jeho režim vycházel z nacionalismu, nadřazování státu nad jednotlivce apod. Nacismus to přejal a skloubil se socialismem a rasistickými teoriemi (čti: žvásty). Další režimy naplňovaly některé ze znaků Mussoliniho vymezení a jiné nerozvíjely (Dolfussovo Rakousko či Salazarovo Portugalsko), proto jsou oprávněně považovány za polofašistické. Tím neříkám, že ve své době byly nepřijatelné. Ale nelze Salazorovo Estado Novo přijímat úplně nekriticky. Doba se později změnila a režim nebyl natolik stabilní, aby to ustál. Volat dnes po nastolení obdobného režimu v některém evropském státě je čirá utopie.
Jiné režimy (Francovo Španělsko, Perónova Argentina) se fašismu blížily více. A je smutné, že Církev je zpočátku podporovala (a mnozí katolíci je podporují doteď).
Nelíbí se mi srovnání nacistického Německa se současnými demokraciemi. Jde přece jen o něco jiného. Současné zabíjení nenarozených a starých je jistě genocidou svého druhu motivovanou sobectvím apod., ale nacistické Německo byl režim postavený na špatném ideologickém základě. Odmítám myšlenku, že demokracie je špatná ze své podstaty (tak jako nacismus), odmítám pouze některé nesprávné tendence, které demokracii zneužívají ke svému bujení.
Fašistické režimy byly režimy zcela potlačující svobodu jednotlivců. Vím, že v době stranící individualismu a vyvyšování svobody nad všechna ostatní práva (třeba i právo na život), je u určitých lidí tendence opět svobodu jednotlivce zavrhnout a radikálně omezit. Ale je to podle mě jako s tím antisemitismem – chápu realitu vývoje a příčinny, ale považuji to za nesprávné a neospravedlnitelné.
Problém je v tom, že bezbřehý individualismus a nepřiměřené vyvyšování svobody nad povinnosti je stejně zvrácené a nebezpečné, jako nacismus či komunismus.
„Moderní demokracie“ JE špatná ze své podstaty, protože bere v potaz věci, které nesmí být v potaz brány, protože si usurpuje „práva a svobody“, které nemá a nesmí mít a které vedou ke stejným výsledkům, jako nacistická či komunistická doktrína – k rozvrácení morálky a rozpadu hodnot, ke smrti svědomí a ke genocidě.
cinicius: Ale není. Tvůj přístup je podobný anarchistovi. Označíš stávající systém za nekřesťanský z podstaty, ale kdyby tento systém padl, nemáš za něj náhradu. Vznikl by chaos. Žádná monarchie, autokracie apod. nepřekonají problémy, které lidstvo má (např. zmíněný nedostatek morálky). Demokracie je cesta, která umožňuje ochráncům morálky ji kultivovat a umožňuje osvětu. Problémem pak jsou různé nedemokratické prvky, které svévolně do demokracie někteří jedinci implantují. Ale to není problém podstaty demokracie. Demokracie naopak umožňuje zastáncům křesťanské morálky nebo křesťanství vůbec nejúčinnější způsob jak prosadit své ideje.
Co křesťan získá rozbitím demokracie?
„Demokracie je cesta, která umožňuje ochráncům morálky ji kultivovat a umožňuje osvětu.“ – tomu přece nemůžeš věřit ani Ty sám, alespoň pokud jde o „moderní demokracii“. Těžko bychom našli tvrzení, které je ve větším a více nepřehlédnutelném rozporu s realitou. Naopak, moderní demokracie je jakémukoliv efektivnímu prosazování morálky takřka nepřekonatelnou překážkou a naprosto neslučitelná s křesťanským světonázorem.
cinicius: Ale to, že to v realitě nefunguje, neznamená, že je demokracie z podstaty špatná. To už je jako bys řekl, že stát je z podstaty špatný. Že vládnout lidem je špatné. Jak říkám: neexistuje lepší alternativa.
Jednota ve víře mezi lidmi, co se hlásí ke katolicismu je taky v naprostém rozporu s realitou. To ale neznamená, že je na tom třeba přestat pracovat.
Co si myslíš, že přinese rozklad demokracie? Co jiného než krátkodobou totalitu – ať už méně nebo více násilnou?
Demokracie není v rozporu s křesťanským světonázorem. V rozporu jsou jen určité zákony, které byly přijaty demokratickou cestou. Nebezpečím demokracie je populismus – jsem ochoten se v rámci boje s ním bavit o určitém omezení volebního práva, ale princip dělby moci, brzd a rovnováh, vlády většiny, vlády na čas a jiné demokratické zásady považuji za správné. To, že demokracie je neslučitelná s křesťanstvím není názor současné církevní hierarchie a ani to není žádné učení Církve.
@HK: Nemluvím o demokracii, ale o „moderních demokraciích“ či „moderní demokracii“… Troufám si tvrdit, že v tomto se s katolickou hierarchií plně shoduji. Viz např. komentář portugalských biskupů k referendu o liberalizaci potratů, kde jasně řekli, že o tomto se nehlasuje, že žádná demokracie nemá právo potraty liberalizovat. A to je to, co moderní demokracie popírají a v čem jsou v naprostém rozporu s křesťanstvím. Myslím, že je zřejmé, že stát/režim, v němž se ročně legálně vraždí tisíce nenarozenýc dětí, není akceptovatelnou alternativou a např. ve srovnání se Salazarovým Portugalskem, Dolfussovým Rakouskem nebo Habsburskou monarchií nikdy neobstojí. Se svou genocidou nenarozených se potácí někde na morální úrovni Třetí říše.
Na druhé straně tradičnější demokracie uznávající některé hodnoty jako nedotknutelné může být rovněž akceptovatelná, viz Malta, Irsko, Polsko…
znamenáto, že polská společnost je lepší než česká? nebo to jestli jsou prováděny interupce nakonec nemá na kvalitu společnosti vliv?
Samozřejmě, že to znamená, že polská společnost je lepší než česká. Potraty jsou holokaust dneška. Jestli ho nějaká společnost páchá či ne, je velice důležité měřítko její kvality!
jak si pak vysvětlit, že nejbrutálnější fanoušci v evropě jsou v Polsku, a stejně tak nejbezohlednější řidiči v evropě jsou Poláci…?
I kdyby to byla pravda (což je dosti nepravděpodobné), tak si nemyslím, že to potřebuje vysvětlení.
Otázkou tedy zůstává, je-li „moderní demokracie“ výsledkem nehody demokracie, nebo jejím logickým vyústěním, jemuž se nelze vyhnout. Obávám se, že spíše je pravda to druhé.
cinicius: V aspektu zabíjení nenarozených či starých se blíží nacistickému Německu. Ovšem eugenika byla v nacistickém Německu jen jedním z mnoha zvěrstev – jako celek jsou ty režimy stále nesrovnatelné.
Potraty jsou zkrátka zvěrstvem moderní doby. Dřívější monarchie zase podporovaly otroctví. Protože lidé byli přesvědčeni, že je to správné. Že skutečně lze černé obyvatele Afriky vnímat jako lidi hodící se pouze na otrockou práci a že Evropané nad nimi mají hierarchickou převahu, protože „byli civilizovanější“.
Já doufám, že lidstvo časem přijde i na nesmyslnost a zvrhlou podstatu potratů (které jsou samozřejmě horším zvěrstvem než otroctví) a stejně jako dnes žáci v hodinách dějepisu nechápou, jak mohli lidé v nacistickém Německu zabíjet Židy za souhlasu či pasivity většiny národa, tak nebudou chápat potraty. Ale to je záležitost patrně stovky než desítek let, jestli k tomu vůbec do konce věků dojde.
Já jsem přesvědčen, že to je skutečně, jak jsi napsal „nehodou“ demokracie. Pokud budou potraty zakořeněny v myslích lidí jako neškodné, pak nepomůže žádný režim. Protože pokud ve společnosti bují populismus, pak nelze nalézt vhodný způsob jak zvolit vládce – myslím, že monarchie a autoritativní režimy jsou něčím, k čemu se nelze vrátit. A jinou alternativu než demokracii v současné době nevidím.
Byl bych pro nějaké změny volebního systému nebo omezení volebního práva apod., které by umožnily uváženou volbu zástupců. Líbil se mi návrh, že by volič musel projít inteligenčním testem (resp. testem prověřujícím, že se alespoň orientuje v politicko-společenské situaci a důsledcích změn a nevolí jen toho, kdo zruší poplatky v zdravotnictví), ovšem v praxi si nedovedu představit jak by něco takového fungovalo.
Ovšem boj proti demokratickému režimu jako takovému, proti jeho podstatě považuji za nesmyslný.
Masové vraždění nenarozených je zrůdností minimálně zcela srovnatelné s holokaustem a rozsahem ho ještě předčí. Jestliže se dnešní společnost vyrovnala Třetí říši v jejím nejstrašnějším zločinu (nebo ji spíše trumfla), nelze tvrdit, že je lepší.
Demokratický režim moderního typu je slepá cesta, past, v níž uvízla, degeneruje a umírá západní civilizace.
Společnost lhostejná k vraždění Židů a společnost lhostejná k vraždění nenarozených je špatná stejně nebo hodně podobně. Ale přesto nelze srovnávat režim Třetí říše a režim demokratický – to se na mě nezlob.
Nesouhlasím s tím, že je to slepá cesta, v tomto se neshodneme. Ale alternativu k demokracii – „správnou cestu“, která by nebyla demokratická máš?
„Ale přesto nelze srovnávat režim Třetí říše a režim demokratický – to se na mě nezlob.“
Proč? Shodli jsme se na tom, že v těch nejtěžších zločinech si jsou si minimálně rovni, na základě čeho tedy toto tvrdíš, kromě zjevného „pia desideria“?
Alternativa? S alternativami je to těžké, je třeba nad nimi přemýšlet a hledat je. Zatím je jen zjevné, že „moderní demokracie“ patří ve své konečné fázi k tomu nejhoršímu, co člověk kdy vymyslel.
Na základě principů Třetí říše postaveném na nadřazenosti německého národa, nesesaditelnosti a neomylnosti vůdce, kterému je vše podřízeno. Na programovém zákazu veškeré opozice apod.
Nebezpečím u potratů je snaha učinit z nich výjimku ze základních lidských práv a svobod nebo je za lidské právo a svobodu prohlásit. Demokratické principy, které jsem výše vyjmenoval (a které Třetí říše nepřipouštěla) jsou správné a slušné. A jejich kontrola je možná ve chvíli, kdy o ni má dostatek lidí zájem. Nacistický režim vylučuje kontrolu z podstaty.
Problém je ve společnosti: ta je antikřesťanská a sobecká. Tím, že změníš režim, nezměníš společnost. Pokud bys dovolil této společnosti, aby zvolila neomezeného vůdce (po vzoru Třetí říše), tak bys byl dost možná postaven ke zdi a zastřelen. Což v demokracii nehrozí do té doby, dokud se drží demokratických principů (tím netvrdím, že demokratické principy nejsou v této společnosti porušovány – je třeba proti tomu bojovat), ale demokracie jako taková – její podstata, smysl a zásady jsou od Třetí říše diametrálně odlišné.
Jak jsi přišel na to, že to patří k tomu nejhoršímu? To už je úplně absurdní. Napřed moderní demokracii srovnáváš s hrůzným nacistickým režimem, a teď dokonce prohlásíš, že to je ještě horší. Myslíš, že by ses měl za komunismu či nacismu lépe? Že to byli o něco lépe vymyšlené režimy?
@HK:
Patří k tomu nejhoršímu, ne je nejhorší. Problém je, co jsou to „demokratické principy“? Pokud svoboda etc., tak ony zdivočelé moderní demokracie je už nedodržují a (obávám se, že nezadržitelně) směřují k demokratické totalitě. S antikřesťanskostí a sobeckostí jsou neodlučitelně spojeny jak filosoficky, tak tím, že jedna druhou posilují a pomáhají vytvářet.
Otázka, jestli bych se měl za komunismu či nacismu lépe, je irelevantní. V současné době patrně ne, ale a) tohle nelze sobecky posuzovat z hlediska jednotlivce, b) až zestárneme, možná zjistíme, že bychom byli bezpečnější prakticky kdekoliv.
Demokracie moderního (zdivočelého) typu stojí na myšlence, že si může odhlasovat schválení interrupcí a euthanasie a směřuje k násilné výchově do tohoto přesvědčení a násilnému potlačování opozice proti tomuto přesvědčení (včetně té křesťanské). A k dalším chuťovkám. Je to bohužel její logické a jen těžko odvratitelné vyústění.
Pokud jde o principy Třetí říše a demokracie – nemyslím, že by povražděné zajímal rozdíl mezi nimi.
cinicius: Demokratické principy mají poměrně jasné vymezení. Některé z nich jsem uvedl.
To není vyústění demokratického režimu, ale jeho nesprávné aplikace, která opět směřuje k totalitě. Jakmile začnou být porušovány demokratické principy ve značné míře samými institucemi, je to konec demokracie. Např. Pokud si lid v demokratických volbách zvolí hnutí Hamás nebo Hitlera – dává tím najevo, že o demokracii už nestojí, protože tito demokracii zničí. Demokracie musí mít na toto páky – zákaz subjektům usilujícím o zničení demokracie účastnit se politické soutěže (teď lze spekulovat o tom, co už je a co není podstatné narušení demokracie, ale do toho se nepouštějme), ale zároveň musí tolerovat veřejnou diskusi o smysluplnosti demokracie apod.
Až na pár drobností se ztotožňuji s tímto článkem:
http://www.konzervativnilisty.cz/lanky/domaci-politika/jan-friedlaender-souasne-vyhlidky-demokracie-2.html
„teď lze spekulovat o tom, co už je a co není podstatné narušení demokracie, ale do toho se nepouštějme“
Do toho se ale pustit musíme, má-li mít naše diskuse smysl. Protože tam je zakopaný pes! 🙂
Demokracie je forma vlády, kde je důraz kladen bud na přímou nebo nepřímou formu demokracie. Omyl demokracie vychází ze stejného omylu jako křestanská církev, že existuje nějaký preferovaný směr. Církev si ukaždého rozcestí pomůže dogmatikou. Demokracie bud o tom nechá hlasovat všechny a nebo vytvoří zástupce skupinek, kteří pak o tom hlasují v zastoupení. Církev i demokracie si vytvářejí tzv standarty rozhodování. Jsou to klasické zákony, například, to, že u rozcestí se vždy než se půjde dál počká na ty pomalejší…takové pravidlo se časem zažije a není nutno pak u každého rozcestí znovu hlasovat o tom stejném-zda počkat na ty pomalejší nebo jít napřed. Samozřejmě se nabízí Monarchie, ale i ta nakonec vytváří neprůhlednou formu vlády, pakliže nechceme všechnu moc rozhodovací uvalit na jednoho člověka. Proto se monarchie různí jen v tom, jak moc a kým má monarcha omezenou určitou moc. Takže nakonec tak jak je přívlastkovaná demokracie je možné přívlastkovat i jinou formu vlády, třeba Monarchii…jako monarchii zdivočelou…
Z toho článku:
„Předpokladem demokracie čili vlády lidu je zcela nepochybně možnost volby občanů mezi politickými subjekty, které usilují o podíl na moci, přičemž ze souboru subjektů nemůže být mocensky vyřazen žádný, který demokratický systém uznává“
Tedy předně: Dělnická strana a KSČM ve chvíli, kdy přestanou uznávat demokratický systém (což se obtížně prokazuje neb program je OK – v demokratických mezích a strana se vymluví na excesy jednotlivců) musí být rozpuštěny a jejich další činnost zakázána. Což s sebou nese další problémy: vytvoření nového odlišného subjektu apod., ale problémy jsou spojené s kdečím, nejen v demokracii.
Teď, co to je uznávat demokratický systém: Pokud někdo popírá demokratické principy jako je vláda na čas, vláda většiny, dělba moci, princip vzájemných brzd a rovnováh a mnohé další – nedám teď z hlavy všechny. Jde o odmítnutí některého toho principu zcela nebo jeho potlačení přes únosnou mez.
Můžeme se například u vlády na čas bavit o tom, na jaký čas to má být (přičemž se vychází z ustálených mezinárodních standardů – např. volit poslance na 30 let už bude považováno za neúnosné, jinak je jedno, zda strany navrhují pětileté nebo tříleté období apod.), u vlády většiny – jakým způsobem má být většina ustavena (volební systém – poměrný, většinový, volba – přímá, nepřímá)atd.
A stejně tak mezi demokratické principy patří zachování základních práv a svobod občanů. Strany mohou přijít s tím, co by mělo a nemělo patřit mezi tyto svobody, přičemž platí opět jisté mezinárodní standardy. Např. právo na život je mezi těmito standardy (a teď je možné z něj mít výjimky nepřesahující únosnou mez: tedy samotné prosazování trestu smrti, rozšíření možnosti nutné obrany a bohužel i právo na potrat patří v současné době mezi ně). Tedy v současné době platí za ustálenou praxi, že prosazování potratů a modifikace hranice, kdy už ano a kdy ne, není popřením demokratického principu základních práv a svobod.
Ustálená praxe, a tedy to, kde je únosná mez, vzniká výroky různých soudů a mezinárodních organizací – v těch sedí omylní lidé a obecně výroky soudu (i církevních) nedokážou dokonale dosáhnout spravedlnosti a vyhnout se omylu.
Problémem je populismus a přílišný právní pozitivismus. Proti tomu je třeba bojovat.
Rozdíl je v tom, že pokud by potraty prosadil autoritativní vládce, tak jedinou šancí jak to zvrátit je ozbrojený převrat a násilné sesazení vládce.
Pokud potraty prosadí vláda na čas, máš možnost svobodných voleb (což omezuje populismus) a možnost veřejně vyjadřovat svůj nesouhlas a snažit se to změnit.
To je základní rozdíl mezi autoritativním režimem (diktaturou, totalitou) a demokracií. Principielně vidím demokracii jako lepší režim. A nechci její zkázu, nýbrž nápravu chyb.
Omylní a sobečtí lidé budou v každém režimu, protože takoví lidé jsou. V demokracii vidím stále nejméně špatný systém kontroly těchto omylů, i když je tato kontrola díky populismu a upadající morálce stěžována.
Otázka: Kdo bude hlídat hlídače? zní samozřejmě stále i v demokracii a nelze se jí zcela zbavit. Přesto si myslím, že zmnožením na sobě nezávislých hlídačů a jejich pravidelnou odměnou jsme na tom lépe než kdybychom žádného hlídače neměli.
less than zero: Problém je v pojmech:
Forma vlády = vztah mezi nejvyššími státními orgány navzájem. Formou vlády může být republika či monarchie či jejich hybridy.
Státní režim = vztah státních orgánů k obyvatelstvu státu. Zda jim pouze diktují (diktatura, autokracie, případně theokracie, totalita obecně) nebo svou moc od nich získávájí a jsou jim odpovědni (demokracie).
Tedy monarchie může být jak diktaturou (absolutistická), tak demokracií (parlamentní či konstituční – např. současná Velká Británie, Španělsko či některé skandinávské státy). A republika může být demokratická či diktatura (takové byly lido-demo republiky navzdory názvu).
Edit příspěvku v 00:25 : předposl. řádek – místo „jejich pravidelnou odměnou“ má být „jejich pravidelnou obměnou“
Zkusme si představit ideál, že je ve státě stále většina lidí dobrých křesťanů, což zůstává stabilní navzdory demografickým změnám. Pokud by měli demokracii a stalo se jim, že zvolí zlého nekřesťana (neboť se domnívali, že je dobrý křesťan), mají šanci ho v dalším volebním období nahradit dobrým křesťanem. Zlým nekřesťanům je dovoleno kandidovat, pokud uznávají, že mohou být nahrazeni, když s jejich zlem nebudou dobří souhlasit.
Pokud by měli diktaturu a na trůn by se narodil, byl jmenován apod. zlý nekřesťan, musí zaútočit na palác a vládce sesadit a demokratickou cestou rozhodnout o nové diktatuře hodného křesťana. Mohou zvolit opět zlého, který se bude maskovat za dobrého. A bude nutný nový převrat. Nebo zvolí dobrého a tomu se narodí zlý syn a zase je nutný převrat.
Demokracii chápu jako jednodušší cestu a lepší možnost jak dostat dobrého křesťana na trůn.
Tolik ideál, na kterém je vidět, že demokracie je v principu lepší řešení.
Realita: Většina zlých nekřesťanů ve státě znamená, že půjde hůře dostat dobrého křesťana na trůn. Jak proti tomu bojovat? Přesvědčovat zlé nekřesťany, aby se stali dobrými křesťany. Dobrý křesťan se nemaskuje za zlého nekřesťana – to by se jím stal, že? Pokud ale zůstane dobrým křesťanem, zlí ho nezvolí. Dokud ale bude fungovat demokracie, má šanci působit na vládnoucího zlého nekřesťana a přesvědčovat ho, aby se stal dobrým křesťanem. Jakmile se tak stane, bude v dalších volbách vyměněn zase zlým a zase musí začít přesvědčování (v diktatuře se dobrý křesťan nesmí jako dobrý křesťan púrojevit, jinak je o dobrého křesťana méně).
Dobrého křesťana diktátorem neuděláme demokratickou cestou (nepřekonáme zlé nekřesťany) a pokud by se dobrý křesťan zmocnil trůnu násilím, bude převratem hned odstraněn.
Dobrého křesťana odstraní ti zlí hnedle, protože s užitím zla to jde líp.
Kdežto odstranit zlého nekřesťana – diktátora půjde dobrým křesťanům o dost hůř, protože se musí vyhnout zlu, což se málokdy v dějinách povedlo.
Situace je samozřejmě složitější, ale přesto myslím, že demokracie je zatím to nejlepší, co jsme vymysleli. Obávám se, že jak bude přibývat zlých nekřesťanů ve světě, nebudeme mít žádný způsob jak dostat a udržet dobrého křesťana na trůně. A ani na ten převrat nebudeme mít.
Problémem není demokracie (ta je zatím nejlepší možný režim, který se nedá zničit, když nemáme lepší), ale problémem jsou zlí nekřesťané.
@HK:
Myslím, že tohle je už pomalu na článek a ne na diskusi. Je zajímavé, že jste ve svých příspěvcích popsal největší chyby a zločiny demokratického systému, aniž byste je jakkoliv reflektoval.
Jsou dvě možnosti: Buďto je demokracie pouze samotný princip dělby moci, nebo vyvíjející se ideologie. Původní demokracie byly to první, leč vývoj od první zjevně směřuje k té druhé. A nesčetné množsví příkladů ukazuje, že demokracie je vadná, protože znatelně z podstaty sebe sama směřuje svůj vývoj ke zločinecké totalitě, třebas demokratické.
Moderní („zdivočelá“) demokracie není demokratická, protože často znemožňuje i plně demokratické odstranění demokracie (všiměte si třeba v naší ústavě, že zakazuje a činí neústavním všechny změny, které by chtěli demokracii omezit a zavést třeba monarchii).
Moderní („zdivočelá“) demokracie masově potlačuje lidská práva. Potlačuje právo rodičů na výchovu svých dětí, cíleně indoktrinuje děti ve školách myšlenkami a ideologiemi, které jsou naprosto neslučitelné s křesťanstvím. Redefinuje lidská práva tak, aby je mohla porušovat, nepatřičně diferencuje důraz na dodržování těch a oněch práv za tímtéž účelem.
Tady je zakopaný pes. Absolutní demokracie je vrchol zvrhlosti a zločinnosti, demokracie potřebuje základní rámec, který ji spoutá. Ale ten ona nemá, protože si uzurpovala právo si ho sama stanovit a měnit. Sice vyrostla z úcty k lidským právům, ale nyní dospěla k závěru, že si vlastně může libovolně definovat, co ta práva jsou – a že si tedy klidně může svobodně odhlasovat např. genocidu nenarozených.
Jestliže ale demokracie učí úctě k demokracii a vůli lidu a zároveň si odhlasuje (či jinak zavede, protože v řadě zemí interrupce protlačily soudy či mezinárodní soudy proti vůli občanů) – pak minimálně mlčky svým příkladem (a zpravidla též úmyslně na školách i jinde) učí své občany, že ono schválené je (musí být!!!) dobré a správné. Jestliže panovník zavede potraty, nic to lidu neřekne. Jestliže demokracie tvrdí, že potraty si může odhlasovat a odhlasuje si je, pak s úplně jinou autoritou říká svým občanům, že potraty jsou legitimní a dobré. A v souvislosti s dalšími ideami o svobodě (že svobodná vůle obyvatel by neměla být omezována více, než je nutné k dobrému soužití) se od toho okamžiku plnou vahou své ideologie staví na podporu interrupcí ve všech dalších bitvách.
Problém demokracie není v tom vztahu dobrý křesťan-zlý nekřesťan a principech moci, které zde popisujete v tom přihlouplém schématu. Problém je, že moderní demokracie je založena na s křesťanstvím neslučitelné ideologii a že tím, že schválí a podpoří zlo, toto zlo činí legitimním jednáním a dobrem.
Ať chce či nechce, moderní demokracie není intaktní prostředí pro boj ideí, ale naopak je nekřesťanskou a velmi nebezpečnou a zvrácenou ideologií, která automaticky směřuje ke zlu, která z hlediska své podstaty podporuje a šíří potraty, euthanasii a podobné jevy, protože nekriticky zbožšťuje neomezenou libovůli jednotlivce a usurpuje si práva, která nepřísluší ani jednotlivcům, ani společnostem.
Několikráte jste zopakoval, že demokracie je nejlepší, co jsme vymysleli. Myslím, že jediné rozhlédnutí kolem nás Vás usvědčuje z omylu (nebo ze lži). Chcete, abych vymyslel něco lepšího, ale to je dost falešná argumentace. Nemusím mít něco lepšího, abych poukázal na to, že něco je špatné. Já říkám, že divoká demokracie je špatná a vede k výsledkům srovnatelným s výsledky komunismu nebo nacismu. A že bychom měli přemýšlet nad nějakým lepším sytémem, který by její chyby eliminoval. Vy se chybami dmokracie víceméně odmítáte zabývat a říkáte jen, že je to nejlepší, co máme – vzhledem k faktům, s nimiž operujeme, je to opravdu hodně podivné tvrzení.
cinicius: Tvůj poslední příspěvek jsem nepochopil…čteš vůbec, co píšu?
„popsal největší chyby a zločiny demokratického systému, aniž byste je jakkoliv reflektoval.“
Napsal jsem poměrně obsáhle jak tyto chyby vznikají a že demokracie sama z podstaty řešení umožňuje – taky jsem vymezil v čem je jeho obtížnost. Tak jaképak nereflektuji?
„demokracie je vadná, protože znatelně z podstaty sebe sama směřuje svůj vývoj ke zločinecké totalitě“
Nikoli, lidstvo ve své podstatě a sklonem podléhat populismu má tendenci napříč historií směřovat od jedné totality ke druhé. Demokracie je nejlepší (nikoli ideální) cestou jak totalitě zabránit.
„demokracie není demokratická, protože často znemožňuje i plně demokratické odstranění demokracie (všiměte si třeba v naší ústavě, že zakazuje a činí neústavním všechny změny, které by chtěli demokracii omezit a zavést třeba monarchii).“
Tak já už fakt nevím: čteš, co píšu? Demokracie musí mít páky jak ochránit sebe sama. Nemůže umožnit subjektům, kteří ji chtějí zničit, aby se účastnili politické soutěže. Odstranění demokracie demokratickou cestou je složité – protože pokud někdo touží po odstranění demokracie, většinou odmítá i demokratickou cestu.
Psal jsem jaký je rozdíl mezi formou vlády a státním režimem. A opět se setkám s monarchií. Politické soutěže se účastní i Koruna česká – strana požadující monarchii. Tato strana je plně demokratická a nikdo ji nezakazuje, jen má podle mne utopické požadavky. Monarchie a demokracie nejsou pojmy stojící v protikladu.
Lze změnit demokratickou cestou formu vlády i státní zřízení. Vše to je o ústavě. Lidstvo stále hledá nejlepší možnou cestu mezi zcela rigidní a lehce měnitelnou ústavou. Ta diskuse stále probíhá.
Demokracie musí mít páky na zachování sama sebe. Jinak by to byl režim nestabilní jako anarchie.
Zničení demokracie by v současné době vedlo k diktatuře či anarchii. Ani jednu tuto možnost nepovažuji za lepší řešení. Demokracii vidím jako nejméně špatnou.
„Jestliže demokracie tvrdí, že potraty si může odhlasovat a odhlasuje si je, pak s úplně jinou autoritou říká svým občanům, že potraty jsou legitimní a dobré.“
Jak to? Pokud to většina lidí nebude považovat za správné, má šanci to změnit aniž by měnila podstatu demokracie. Narozdíl u panovníka. Pokud něco prosadíme zpočátku proti vůli většiny, musí to většina posléze akceptovat jako legitimní, jinak to dlouho nevydrží.
To všechno jsem ale dostatečně popsal v tom „přihlouplém“ schématu.
„Několikráte jste zopakoval, že demokracie je nejlepší, co jsme vymysleli. Myslím, že jediné rozhlédnutí kolem nás Vás usvědčuje z omylu (nebo ze lži).“
Ano. Pokud ty tvrdíš, že patří k tomu nejhoršímu, co jsme vymysleli a zároveň nemáš lepší alternativu, pak to znamená, že demokracie je nejlepší z nejhorších. A pokud nejsou jiné alternativy než „nejhorší“, pak je demokracie zároveň nejlepší. Což jsi nedokázal vyvrátit.
Když se rozhlédnu kolem sebe a srovnám naši demokracii s nedemokratickými zeměmi, vychází mi z toho, že demokracie je stále nejméně špatné řešení. Tedy nejlepší, co jsme vymysleli (bavíme se stále v rovině státních režimů).
„Nemusím mít něco lepšího, abych poukázal na to, že něco je špatné.“
Ne, ale musíš mít všechno ostatní lepší, abys mohl tvrdit, že je něco nejhorší.
„Vy se chybami demokracie víceméně odmítáte zabývat a říkáte jen, že je to nejlepší, co máme“
Kdepak, já říkám, že jsem pro, aby se chyby řešili. Já chci demokracii kultivovat odstraněním chyb. Pokud při přemýšlení jak odstranit její chyby, vymyslíme lepší systém, budu jedině rád.
Dokud ho ale nemáme (přemýšlet o něm samozřejmě můžeme), tak nemá smysl demokracii ničit, jen ji napravovat.
Mně je líto, ale naše diskuse asi nemá moc smysl, protože nedokážete pochopit ani poměrně zjevné principy.
V prvé řadě se mýlíte, naše ústava neumožňuje změnu ústavy, která by předělala demokracii na skutečnou monarchii (skutečná monarchie je pro mne něco jiného, že stát, který má formálně v čele krále, ale jinak se neliší od divoké demokracie) – i kdyby to poslanci odhlasovali 100% většinou, tak to Ústavní soud zruší jako neúpstavní rozhodnutí.
A za druhé, princip “Jestliže demokracie tvrdí, že potraty si může odhlasovat a odhlasuje si je, pak s úplně jinou autoritou říká svým občanům, že potraty jsou legitimní a dobré.” je poměrně jednoduchý na pochopení. Pokud Vám to nedochází, tak se fakt nemáme o čem bavit.
cinicius: Tou „skutečnou monarchií“ tedy myslíš monarchii absolutistickou, která je opět diktaturou.
Máme víceméně pouze na výběr mezi různými druhy demokracie (odlišné co do zřízení a formy vlády) a různými druhy diktatury. Já tvrdím, že snaha zničit demokracii, aniž bychom měli lepší alternativu, je špatná. Pokud máme zatím na výběr jen mezi dvěma možnostmi, musíme volit tu méně špatnou – a to je demokracie.
Chyby demokracie bych zkoušel napravit zúžením či rozšířením některých jejích principů, ale co do podstaty bych demokracii ponechal, protože ať nad tím přemýšlím sebevíc, nic lepšího mne nenapadá a ani lidstvo v historii nic lepšího nemělo. Jsem k tomu, že přijdeme na něco z podstaty lepšího skeptický.
Problémy demokracie kopírují problémy lidské společnosti. Pokud má lidská společnost problémy a ona je má, žádný režim, který lidstvo doposud vytvořilo jim nedokáže zcela účinně čelit. Demokracie to podle mého zvládá stále nejméně špatně.
K principu legitimity se ještě vyjádřím šířeji někdy později.
Neříkám absolutistickou. Podle mne by možná byla rozumnou formou konstituční monarchie s určitými demokratickými prvky.
Zásadní a nutné řešení je „spoutání demokracie“ – stanovením jasných omezení, které demokracie nesmí měnit ani překročit, jakož i ujasnění toho, že demokracie je politický princip, někdy vhodný, jindy ne, ale rozhodně nemá narok na ideologizaci a připisování nějakých pozitivních kvalit.
Není pravda, že demokracie kopíruje problémy společnosti, ona je umocňuje.
Když svěříte úřadu prezidenta větší pravomoce, pak máte monarchii, jen bez krále, ale princip je stejný… Podstatné je, že někdo musí vytvářet legislativu…,
bylo by fér říci, že se demokracie přežila, ale mluvit o zdivočelé demokracii, je jako mluvit o mafiánském kapitalismu…já s demokracií nesouhlasím, ale nejsem tak falešný, abych jí přisuzoval něco co se jí netýká, potřebujeme projekt pro budoucost, nikoli historický regres, nevidím rozdíl mezi fanatismem ciniciuse a eichmanna, oba vede jedna utkvělá představa, které obětují všechno.
@LTZ: ? Obávám se, že Vám nerozumím, mafiánský kapitalismus je zažitý, výstižný a realistický termín. Zdivočelá demokracie sice není zažitý termín, ale jinak IMHO docela trefný a výstižný.
Pokud mne chcete srovnávat s Eichmannem a přisuzovat mi utkvělou představu, měl byste a) vysvětlit, jakou utkvělou představou trpím (a bez zajímavosti by nebylo ani vysvětlit, jakou utkvělou představou měl podle Vás trpět Eichmann); b) najít těch pár milionů lidí, jejichž likvidaci osobně organizuji – jinak mě s tím pánem těžko můžete srovnávat..
Eichmann byl fanatik nikoli proto, že chtěl vyhubit populaci židů. Fanatikem by byl i kdyby chtěl vyhubit potkany. Jeho fanatismus se projevoval tím, že cíl vyhubení, židů nebo potkanů stanovil jako měřítko úspěchu. Eichmann byl fanatik, kterého nezajímalo jestli jeho úsilí bude nakonec znamenat konec světa. Protože konec světa, zničení světa znamená i naplnění jeho cíle: vyhubení židů. Je to úplně stejné jako vaše křižácká výprava za potraty. Jenom fanatik může obvinovat demokracii, že ji nelze demokratickou formou zrušit. Velmi příhodně Vás i Eichmanna popisuje jeden film, MOUSE HUNT, kde se dva obyvatelé domu rozhodnou zlikvidovat jednu myš, i kdyby to mělo znamenat totální likvidaci jejich domu.
Demokracie je forma vlády.
Kapitalismus je forma vlastnictví.
Nevím jaké formy vlastnictví představuje mafiánský kapitalismus.
Používání slov, která jsou vyjádřením určitého chování živého subjektu k popisu formy vlády(demokracie), činí jak zastánci, tak odpůrci demokracie. Jedni-zastánci píšou o nedospělé demokracii, jiní-odpůrci píši o zdivočelé demokracii. Souhrně řečeno nedospělá a zdivočelá je tak maximálně jejich politická filosofie, která nedosahuje ani úrovně tvůrců filmu Watchmen, nedej-bože autora samotné komixové předlohy Alana Moora.
@LTZ:
Vy toho asi o Eichmannovi moc nevíte, že? Eichmann nebyl fanatik, coby nějak toužil vyhladit židy kvůli nějaké utkvělé představě, byl to loajální ctižádostivý zaměstnanec, který dostal úkol vyhladit Židy a tento úkol svědomitě plnil. Byl-li tedy fanatik, tak pouze do poslušnosti a kariéry, do vzorného plnění úkolů.
Jinak vedu-li nějaký boj – tak proti potratům, ne za ně. 🙂 Jka je povinností každého slušného člověka. Nepovažuji se kvůli tomu za fanatika stejně jako nepovažuji za fanatika bojovníky proti holokaustu.
K Eichmannovi má ale hodně blízko každý potratář, každý obhájce či spolustrůjce holokaustu nenarozených, takže si ta svoje přirovnání dobře rozmyslete, někomu mohou připadat jistým způsobem komická.
Pokud jde o vyspělost, no, mám jisté pochybnosti o lidech, kteří ve Vážné diskusi argumentují pokleslými komediemi a groteskou (ano, myslím Mouse Hunt).
Co se myslí zdivočelou demokracií, jsem vysvětlil již výše. Mimochodem, nedospělá demokracie je spíše protikladem divoké demokracie, protože zpravidla si nekritičtí obhájci demokracie představují pod pojmem vyzrálá demokracie právě to, čemu já říkám zdivočelá demokracie.
Co se myslí mafiánským kapitalismem, je myslím dost jasné, zejména pokud má člověk dost inteligence, aby pochopil, že kapitalismus rozhodně není jen „forma vlastnictví“.
Ono je celkem jedno co se tím myslí, pokud autor neumí vysvětlit rozdíl mezi kapitalismem a mafiánským kapitalismem. A zda-li pak v mafianském kapitalismu existují mafiánští kapitalisté, a kteří pak to jsou?
A co se rozumí základním rámcem, který spoutá demokracii?
cinicius: KOnstituční monarchie je stále jen forma vlády. Z hlediska státního režimu může být demokracií, tak jako tomu je v Lichtenštejnsku.
Nicméně u nás považuji myšlenku monarchie za utopickou – kontinuita byla přerušena moc dlouho, nedovedu si představit jak by se volil panovník nebo jmenoval a zda-li by šlo o dědičnou monarchii apod.
POdobného účinku by se dalo dosáhnout i prezidentskou republikou s voleným prezidentem. POkud bychom měli mít demokracii spoutanou silnou ústavou (alá americká), jejíž zásady by ovšem nemohly být přeinterpretovány, tak bych byl pro – to je pro mě stále demokracie a mám-li si vybrat mezi konstitucionalismem a parlamentarismem, tak jednoznačně volím první variantu (muselo by být jasněji vymezeno právo na život od početí, svoboda vyznání včetně užívání symbolů na veřejnosti atd. – zkrátka to, co obecně obsahuje i naše ústava, ale je to svévolně přeinterpretováno vykladači).
Složitá otázka je měnění ústavy – pokud bude zcela rigidní, jakoby tím říkáme, že její autoři se nemohli splést a napsali dokonbalou ústavu. Což se v budoucnu může ukázat jako omyl, až se narazí na problémy v praxi (viz problémy s naší ústavou). Otázka, jak a kdy může být ústava měněna je stále otevřená, intenzivně od chvíle, kdy ÚS zrušil volby.
Pokud bude většina lidí prosazovat sobectví a amorálnost, bude mít problémy i konstituční monarchie. Ať už s napsáním přijatelné ústavy (zase: kdo rozhodne o schválení a kdo vybere toho, kdo rozhodne) nebo s panovníkovými zákony.