Tag Archives: zlo
Don Kichot nebo Jan Křtitel?
JUDr. Jiří Karas
Nejen věci, ale i myšlenky mají svá tajemství. Nikdo nevysvětlí, proč člověka napadají právě tyto a ne jiné. Ani já nevím, proč se mi u příležitosti 70. narozenin mého přítele Dr. Jiřího Karase přímo vnucuje srovnání těchto dvou postav.
Mají vůbec něco společného? Vnějškově prakticky nic. První je literární fikcí slavného Cervantese z úsvitu novověku, druhý historickou osobou proroka a náboženského reformátora Kristových časů. Jaká tady může být mezi oběma souvislost?
Jedna tu je. Oba byli osamělými bojovníky proti zlu. V tom dalším už jakákoliv myslitelná podobnost mizí. Don Kichot válčil mečem proti vyfantazírovanému a iluzornímu nepříteli, zatímco Jan Křtitel se statečně ozýval slovem proti konkrétním špatnostem, páchaným konkrétními lidmi – a nešetřil přitom ani korunované hlavy, což ho stálo život.
Krize církve: Přebíráme pohanské hodnoty…
Jedním z nejnebezpečnějších produktů smrtící kombinace sekularizace a „pokoncilní otevřenosti“ je rozplizlost a degenerace katolického hodnotového systému a následně i myšlení. Většina dnešních českých katolíků už nemá katolické hodnoty a nemyslí katolicky, či případně katolické myšlení a katolický hodnotový systém v duchu sekularismu odsunuje na čas mše a do oblastí „mudrování o nadpřirozenu“ a o věcech světských přemýšlí světsky, ve světle hodnot pohanů a ateistů. Důsledky jsou zničující…
Dítě mezi dobrem a zlem – výchova svědomí (Společně k Bohu XVII)
„Co máme dělat, aby naše děti příliš nezlobily, aby z nich vyrostli svědomití lidé, dobří křesťané?“ Takové otázky táhnou myslí všem křesťanským rodičům.
Kdo jsou svědomití lidé? Jistě ti, kdo mají svědomí a řídí se podle něho.
Pojďme sledovat, jak se v dítěti svědomí tvoří a jak máme jeho správný rozvoj podporovat. Vývoj svědomí od raného dětství do dospělosti je samozřejmě plynulý, jak všechen růst, ale přesto můžeme pozorovat vývojové stupně. Našim vychovatelským úkolem je, pomáhat dětem z jednoho stupínku na druhý.
Machiavellismus není křesťanský
Křesťanství a jeho morálka mají jednu zásadu, kterou jeho okolí těžko přijímá, pokud je vůbec schopné ji pochopit. Vlastně ji mají zásadní problém přijmout i pochopit i všemožní sváteční a napůl „křesťané“. Ta zásada říká, že vedle morálně indiferentních skutků existují i skutky obejktivně dobré a objektivně zlé. A že NIKDY není možné konat zlo za účelem dobra. Že sebelepší úmysl nemůže omluvit objektivně zlé jednání.
Modlitba k svatému Václavu
Zdráv buď, vévodo české země!
Nedal jsi zahynouti, nepohrdl jsi naším voláním, shlédl jsi na naše slzy, Boha jsi uprosil. Jako osiky jsme se třásli, nerozeznávajíce soudu Božího a soudu lidského. Ne před branami, ale uprostřed měst seděli draci, kteří nečekali až na pannu přivedenou, ale dávili vše a nečistá sběř se chechtala pláči tvého lidu. Místo jitřního vyzvánění se začínal den křikem vrahů, jejichž krokem se třásly všechny ulice, v jejichž očích byl mráz smrti věčné a dech jejich otravoval jako mor. Každá vteřina byla úderem biče nebo plivnutím na tvář, každá minuta zsinalosti a hodina vystupovala jako pekelná věž, která rostla až k nebi.
Katolická cesta Jaroslava Durycha I – Úvod
O „katolické cestě“ – jakožto o „zlaté střední cestě“ – s kterýmžto pojmem Jaroslav Durych zachází velmi opatrně – lze hovořit teprve tehdy, když je čtenáři představena nejzávažnější obtíž, s níž se poutník na této cestě záhy setkává; kterou však lze překlenout důsledným dodržováním jejího závazného směru. Touto mocnou překážkou je – atheismus.
Jedna paní
Podobno je naše vzdělanstvo jedné paní. Byla to milující matka svého jediného syna. Nic nezanedbávala ze svých mateřských povinností. Oči její byly přeplněny jeho obrazem, srdce její v něm nalézalo rozkoš a potěšení. A byl to syn dobrý, sličný a ušlechtilý, který jí oplácel vděčností, oddaností a příchylností. I dobrá ta paní byla ušlechtilá, uznalá a vděčná. Modlila se, aby syn její prospíval na duchu i na těle, aby byl uchráněn od nebezpečí a neštěstí, a děkovala za vše, čeho se mu dostalo. Bůh, ke kterému se modlila, nemluvil snad skrze proroky a lidem se nezjevoval, ale za to ta dobrá paní asi nemohla. Modlila se upřímně, a to přece je to hlavní.
Vadí mi zlo v lidech
„ …Nevím, ale mám pocit, že jsem byl něčím ovládán, a když jsem se probudil, bylo již pozdě.
LHOSTEJNOST očima Ernesta Hella
LHOSTEJNOST: Ano a Ne jsou před námi. Mnoho lidí, kteří nic nevědí, vytýká pravdě, že jest nesnášenliva.
Řekli byste, slyšíce tyto lidi, že pravda a blud jsou dvě bytosti, které mohou spolu jednati jako sobě rovné; dvě královny, obě zákonné, mající žíti v pokoji každá ve svém království; dvě božstva, dělící se o svět, aniž má jedno z nich právo vyrvati druhému jeho panství. Odtud lhostejnost, která jest triumfem satanovým! Nenávist se mu líbí, ale nestačí mu: on potřebuje lhostejnosti.
