Tag Archives: zázraky

Selským rozumem a logicky: O co jde v případě turínského plátna?

V poslední době se toto téma dostalo opět do médií. Italští odborníci nedávno potvrdili, co už je dlouho známo: stopy skutečné krve na plátně, určili dokonce přesně, kde kopí probodlo bok muže uloženého v něm, objevili deformaci ramene, což opět ukázalo, že tento člověk byl skutečně ukřižován (srvn. zpráva kath.net 26.1.2019).

Objektivně ale – v principu nepřinesli nic nového. Jen petrifikovali, co už jako katolíci dávno víme: Turínské plátno je opravdu autentickým pohřebním rubášem Kristovým a muž na něm není nikdo jiný než sám náš Spasitel. Jediné, co tomu odporuje, je karbonová metoda C 14, jež datovala r. 1988 vznik plátna na přelom 13. a 14. století.

Celá kauza mi připomíná jeden příběh ze zdravotnické branže (mediky prosím o prominutí za neodbornou terminologii, nejsem lékař). Přivezli do nemocnice pacienta s jasnými příznaky srdečního infarktu (bolest na hrudi, dušnost, otok nohou atd.), všechno absolutně jasné, jde o infarkt. EKG to ale vyloučil, zdravotníci však odmítli názor, že EKG může být vadný, na infarkt pacienta neléčili – a ten muž zakrátko zemřel. Pitva prokázala jednoznačně infarkt – a potom teprve se přišlo i na poruchový EKG.

Vidím tady analogii s turínským plátnem. Všechna zjištěná fakta ukazují na jeho pravost a na to, že otisk muže na něm je otiskem těla našeho Pána, pouze jeden výsledek zkoumání tomu odporuje. Když je tomu tak, potom musí být logicky závada u něj, když všechny ostatní potvrzují opak.

Přirozený řád jako základ nadpřirozeného řádu (1)

Abychom naplnili cíl tohoto pojednání, je třeba nejprve vymezit, co jest řád, co je přirozené a nadpřirozené a pak teprve můžeme uvažovat o vztahu přirozeného a nadpřirozeného řádu.

Existence nadpřirozena je dnes popírána nejen atheisty, ale i některými křesťanskými theology. Na druhou stranu je některými věřícími nepřiměřeně snižován význam lidského rozumu a lidských činů vykonaných bez vztahu k víře. Oba tyto přístupy nejsou katolické. Kromě toho je někdy význam slova „nadpřirozené“ mylně zaměňován za „zázračné“.

Víra (2): Víra v Novém zákoně

Zmrtvýchvstání Páně

Ježíš činí zázraky, prokazuje se jako poslaný Bohem a zvěstující pravdu. Vyžaduje proto víru. Postoj k němu se stává rozlišujícím znamením, oním „kamenem úhelným“ (Mat 21,42).

Víra je ukládána jako povinnost. Své působení Ježíš začíná výzvou „čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mar 1,15). Říká: „To je dílo Boží, abyste věřili v Toho, jehož On poslal“ (Jan 6,29). Janovo evangelium v 20,30-31 uvádí, že Ježíš učinil ještě mnoho zázraků, ale že „tyto však jsou napsány, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a věříce, abyste měli život věčný ve jménu jeho“. Ježíš spojuje přijetí víry se spásou. Mar 16,16: „Kdo uvěří a dá se pokřtít, spasen bude; kdo však neuvěří, bude zavržen“, podobně Jan 3,18: „Kdo však nevěří, již je odsouzen“, Jan 3,36: „Kdo věří v Syna, má život věčný; kdo však v Syna nevěří, neuzří život, ale hněv Boží zůstává na něm“ a Jan 8,24: „Jestliže totiž neuvěříte, že já jsem to, zemřete v svých hříších“. Žalářníkovi, který se ptá Pavla a Sila „Pánové, co mám činit, abych byl spasen?“ se dostává odpovědi „Uvěř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům“ (Skut 16,30-31). Petr pak praví náčelníkům židovského lidu o Ježíši: „V nikom jiném není spásy; neboť není jiného jména pod nebem daného lidem, v němž bychom mohli být spaseni“ (Skut 4,12). Pavel napomíná věřící k jednotě slovy „jeden je Pán, jedna víra, jeden křest“ (Ef 4,5). Jednota víry je jednou ze známek Kristovy církve. Božím přikázáním je, dle 1 Jan 3,23, „věřit ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a milovat se navzájem“. Víra je projevem poslušnosti vůči Božímu zjevení, sv. Pavel v Řím 1,5 píše o „poslušném přijetí víry“ a podobně též v Řím 16,26.

Televize ve službách Ďábla

Nedávno jsem si pořídil televizi. Vlastně jsem ji ani moc nechtěl pořídit, ale byla mi nabídnuta slušná televize za nízkou cenu a přece jen zprávy přes televizi zní lépe, než sekající se živé sledování přes internet… Jsou dny, kdy ji téměř nezapnu, jsou dny, kdy ji sleduji poměrně dlouho – hlavně zprávy, naučné pořady a (ve chvílích odpočinku) detektivky. A dokonce i v omezeném zorném poli detektivek občas s úžasem sleduji, kam až dokáží autoři „moderních děl“ klesnout a jak odporné ideje se snaží vpašovat do myslí diváků.

Fakty namiesto demagógie

Na demagógiu Borisa Cveka na stránkach českého internetového denníka Britské listy (ďalej už len BL) som si už zvykol, preto ma ani veľmi neprekvapil jeho príspevok „OBSKURANTISMUS: Monarchistické a čarodějnické divadýlko“, uverejnený v Britských listoch dňa 1.5.2011. (http://www.blisty.cz/art/58428.html)

Ani tento príspevok sa nevymyká z klasického rámca Cvekových príspevkov s katolíckou problematikou na stránkach BL. Pre všetky sú charakteristické tieto 3 znaky:

1.agresívne protikatolícke zameranie

2. totálna absencia faktov

3. absolútna neznalosť katolíckej problematiky.

Ja sám som už niekoľkokrát Borisovi Cvekovi verejne vytkol tieto nedostatky, raz dokonca aj na stránkach BL. (http://blisty.cz/art/54151.html)

Pán Cvek v horeuvedenom článku zosmiešnil proces blahorečenia pápeža Jána Pavla II., spochybnil zázračné uzdravenia, a z nás, katolíkov, urobil stupídne stádo stredovekých primitívov. Isteže, nie je prvý ani posledný a má právo na pochybnosti. Ale robí to bez základnej znalosti problematiky, zásadne pritom ignorujúc fakty. Nemohol som takúto bezostyšnú provokáciu ponechať bez odozvy a promtne som reagoval. Môj prvý článok šéfredaktor BL, pán Čulík, neuverejnil, pretože mu vytýkal isté nedostatky. Keďže však nezvyknem zostať na polceste, článok som prepracoval a takto upravený som ho znovu poslal pánovi Čulíkovi na uverejnenie, no ani v takto upravenej podobe článok neprešiel cenzúrou redakcie BL. Preto som hľadal inú redakciu, ktorá by bola ochotná uverejniť ho.