Tag Archives: zaujatost
Eva Kantůrková: Jan Hus
Koncepce této rozsáhlé knihy (téměř 500 stran) je poněkud neobvyklá – představuje něco mezi beletrizovaným životopisem, literaturou faktu a historickou prací. Autorka se snaží popsat Husův život komplexně, včetně podstaty jeho učení a atmosféry a pozadí sporů, jichž byl ústřední postavou. Cituje dobové dokumenty, Husovo dílo i nejvýznačnější práce o Husovi a snaží se z nich vytvořit celkový obraz, k čemuž využívá i vlastní trpké zkušenosti politické vězeňkyně, lapené a drcené nespravedlivým systémem pro své správné postoje.
Kniha jistě poskytuje čtenáři spousty informací a vhledů do Husovy doby, do tehdejší krizové situace pozemské církve, do charakteru četných klíčových postav té doby, do podstaty Husova učení (mám nicméně pocit, že v tomto je kniha slabší a že autorka místy hluboce podceňuje důsledky Husova učení). Při jejím čtení je ale třeba pamatovat na to, že to není kniha objektivní. Navzdory obrovskému množství faktů, které přináší a prezentuje, to není kniha o tom, jaký byl Hus, jeho přátelé a protivníci. Je to dílo výkladové, kniha o tom, jakého autorka Husa mít chce a jací díky tomu musí být jeho přátelé i protivníci.
Akce D.O.S.T.: Nevyváženost vysílání ČT ohrožuje regulérnost voleb!
Akce D.O.S.T. vyzývá Českou televizi, aby respektovala rovný přístup ke všem politickým subjektům kandidujícím do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Postoj, který Česká televize zaujala k prezentaci kandidujících stran a hnutí před nadcházejícími předčasnými volbami, je podle názoru Akce D.O.S.T. vážným narušením principů, na nichž spočívá statut média veřejné služby, a může zpochybnit i samu regulérnost voleb. Pravidla předvolebního a volebního vysílání ČT zveřejněná 17. září 2013 (dále jen Pravidla) jsou skandálním pokusem o legitimizaci nerovného přístupu ČT k jednotlivým politickým subjektům, jež se voleb účastní. Bez ohledu na zásadu rovnosti před zákonem, jakož i na deklarovaný smysl a poslání veřejnoprávních médií, konstatují tato Pravidla údajnou nerovnost kandidujících politických stran a vydávají ji za oprávněné odůvodnění nerovného přístupu ČT k nim, který kodifikují a veřejně deklarují.
Za skandální považujeme zejména zavedení principu tzv. „odstupňované rovnosti“, které se v uvedených Pravidlech objevuje. ČT jej „vysvětluje“ takto (cit): „zásada odstupňované rovnosti znamená, že bude brán zřetel na politický a společenský význam kandidujících subjektů.“ Jelikož je zřejmé, že názory na „politický a společenský význam“ jednotlivých subjektů se nutně budou lišit, je takováto formulace zcela nepřijatelná. Na „orwellovský“ princip „odstupňované rovnosti“ v Pravidlech navazují další formulační a právní „perly“. V bodě třináct první části Pravidel např. čteme, že kritériem „je dosavadní politický význam politické strany a činnost ve veřejném životě.“ Nabízí se otázka, odkud plyne mandát ČT prezentovat v předvolebním čase divákům legálně působící politické strany jen na základě svého vlastního subjektivního hodnocení jejich „významu a činnosti“?
