Tag Archives: zábava
Navedení k životu zbožnému XXIII.: Že jest třeba očistiti se od náklonnosti k věcem neužitečným a nebezpečným
Sv. František Saleský
Rozmanité hry a zábavy, divadla, plesy atd. nejsou věcí svou povahou špatné, nýbrž lhostejné, člověk pak může jich užívati dobře nebo špatně. Nicméně vždycky tyto věci jsou nebezpečné a ještě nebezpečnějšími jest příliš si v nich libovati. Pravím tedy, Filotheo, že ačkoliv jest dovoleno tančiti, oblékati se podle módy, choditi na slušné divadelní hry, účastniti se hostin atd., nicméně míti k takovým věcem náklonnost jest věc, která čelí proti zbožnosti, a věc velice škodlivá a nebezpečná. Není zlé účastniti se takových zábav, ale zlé jest milovati je. Škodí našemu srdci, když do něho zasíváme marné a silné náklonnosti, protože ony odnímají místo dobrým dojmům a překážejí naší duši, aby míza její nebyla obracována na náklonnosti dobré.
Život je úkol a ne párty
Největší problém dnešního světa je, že přestává (a někde už úplně přestal) chápat, že život je úkol a ne nějaká párty. Ztrácí pochopení pro to, že jsme zde pro to, abychom žili život smysluplně a dobře, a čím dál více soustředí své úsilí na to „žít si dobře“, ať to stojí, co to stojí.
Tento postoj je ale postoj těch, co uvnitř už zemřeli. Čistě sobecký postoj, který netuší, co to je povinnost, který nechápe smysl utrpení. Křesťanství je cizí, vlastně je ve své podstatě s křesťanstvím naprosto neslučitelný, přesto se do Církve vkrádá a to nikoliv poprvé. Má mnoho projevů, některé jen zdánlivě ne tak škodlivé (přece si při mši a přijímání nebudeme klekat), jiné už mnohem závažnější (viz např. návrhy reforem á la Wir sind Kirche, úpadek řeholního života, rezignaci mnoha církevních představitelů na obhajobu těch pravých hodnot).
Panna Maria, neobydlené příbytky, květiny a krásné věci
Zamysleli jste se někdy nad tím, proč lidé ve chvílích úzkosti, prázdnoty a uštvání sebou samými vyhledávají rozptýlení spíše ve věcech záporných a škodlivých, než zdravých a užitečných? Je jisté, že málokdo řeší své existenciální chmury tím, že je prostě nechá působit, odevzdaně je snáší, aniž by musel vyvíjet nějakou horečnatou aktivitu pro rozptýlení. Podnět k úvaze na toto téma spatřuji v evangelijním podobenství o neobydleném příbytku uvnitř lidské duše:
