Tag Archives: výhrada svědomí

Deset největších pro-life vítězství v roce 2018

3. ledna 2019 (Campaign Life Coalition) – Jistě není třeba připomínat, že v uplynulém roce utrpělo pro-life hnutí mnohé porážky: Irsko hlasovalo pro povolení potratů; Planned Parenthood stále bez problémů funguje, protože [američtí] republikáni jsou moc natvrdlí nebo moc zbabělí na to, aby ho přestali financovat; totalitní systém registrací poskytovatelů letních brigád v Kanadě zabránil v účasti tisícům zaměstnavatelů i studentů; potratová tableta Mifegymiso se prosadila jako plně hrazená v celé Kanadě. Nový rok 2019 je nám však příležitostí pustit se do boje s novou energií.

Buďme v této chvíli ale také vděčni za to, co se v roce 2018 podařilo. Milióny obhájců života na celém světě neúnavně pracují ve prospěch ochrany nenarozených, a když naše úsilí přinese plody, bývají velice sladké. Zde je můj seznam deseti největších pro-life vítězství roku 2018 (připouštím, že silně ovlivněný tím, která z nich mi byla nejbližší).

Začal boj o manželství v Česku

V úterý 9. října se v Poslanecké sněmovně konalo veřejné slyšení, na kterém byly představeny dvě proti sobě jdoucí petice. První z nich je spojená s kampaní s názvem „Jsme fér“ (www.jsmefer.cz), kterou zaštiťuje několik organizací včetně Amnesty International (https://www.amnesty.cz/news/3874/manzelstvi-pro-vsechny-bez-rozdilu-je-to-fer) nebo sdružení LGBTQ věřících LOGOS (www.logoscr.cz), a požaduje redefinici manželství – cílem je pojmem „manželství“ označovat nejen svazek muže a ženy, ale také svazek dvou mužů nebo dvou žen. Druhá petice, předložená Aliancí pro rodinu (www.alipro.cz), chce naopak zachovat manželství výhradně jako svazek muže a ženy a jeho ochranu zakotvit v Ústavě.

Byla jsem připravená na agresivní LGBT aktivisty a tři hodiny demagogie bez prostoru na skutečné argumenty, celkový dojem však byl překvapivě pozitivní. Zastánci redefinice se chovali slušně a byli také slušně oblečení. Samozřejmě jsme nezůstali ušetřeni hraní na city, narážek na zlou Církev ani vyloženě nehorázných „odborných“ stanovisek, ale šanci dostal i hlas rozumu a všechny důležité argumenty zazněly. Dobrá zpráva je, že ideologii se dokázali postavit vzdělaní a seriózní lidé, například skvělá socioložka Dana Hamplová nebo právníci Jakub Kříž a Petr Kosinka; mezi přítomnými jsme měli převahu. Měla jsem radost také z toho, že manželství se zastává hodně žen, ačkoli právě na ženy se snaží zapůsobit druhá strana tím, že boj za redefinici manželství představuje jako pokračování či paralelu boje za práva žen; naštěstí alespoň některé ženy jim na to neskáčou. Jen škoda, že dva z přítomných se pokusili hájit manželství mluvením, nebo i vykřikováním bez ohledu na napomínání paní předsedkyně, která slyšení řídila velmi dobře, i když to vůbec nebylo snadné.

Kanadští lékaři odebírají pacientům po euthanasii orgány


29. března 2017 (BioEdge) – Kanadští transplantační chirurgové využívají nového zákona a už odebrali orgány desítkám pacientů zemřelých při euthanasii. Podle listu National Post své tkáně nebo orgány darovalo 26 lidí z provincie Ontario, kteří zemřeli po smrtící injekci. Většinou se jednalo o rohovku, kůži, srdeční chlopně, kosti a šlachy.

Zpráva Postu se týkala jen Ontaria. V Quebeku vloni bioetici, organizace propagující dárcovství orgánů Transplant Quebec a etická komise quebecké vlády argumentovali tím, že euthanasie by mohla být dobrým zdrojem orgánů, a je tedy možné, že podobné postupy se uplatňují i v této provincii.

„Jestliže akceptujeme, že lidé mohou rozhodovat o ukončení života, a jestliže souhlasíme s myšlenkou, že pro dárcovství orgánů postačuje smrt srdce, mělo by být akceptovatelné i toto,“ řekl Postu dr. James Downar z kanadské organizace Dying with Dignity (Umírat důstojně), který tím chtěl rozptýlit obavy, že pacienti budou k darování orgánů tlačeni.

S úctou k životu

V sobotu 23. května 2015 od 8,30 hodin se v prostorách Centra naděje a pomoci (CENAP; Vodní 13, 602 00 Brno) uskuteční setkání gynekologů, lékařů, zdravotníků a poradců PPR „S úctou k životu“. Záštitu nad akcí převzali Mons. Vojtěch Cikrle, biskup brněnský, a Mons. Jan Baxant, biskup litoměřický.

Na setkání jsou zváni gynekologové, lékaři a zdravotníci dalších profesí a poradci PPR, kterým záleží na:

Slovenští biskupové k šíření gender-ideologie

Konferencia biskupov Slovenska dnes přijala na svém plenárním zasedání v Donovaloch prohlášení, v němž se vyjadřuje k pokračujícímu šíření gender-ideologie na Slovensku a k procesu přijímání tzv. Celoštátnej stratégie ľudských práv. Zde je její kompletní znění:

Rodová ideológia sa v našej spoločnosti naďalej šíri. Svedčí o tom napríklad nový vzor prihlášky na vysokoškolské štúdium, ktorý namiesto otca a matky hovorí len o rodičovi a rodičovi. Ďalším dôkazom je zákazka Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny v hodnote viac ako 550 tisíc € na vytvorenie mediálneho priestoru pre publicitu a propagáciu rodovej rovnosti.

Konferencia biskupov Slovenska pozorne sleduje proces prípravy Celoštátnej stratégie ľudských práv, ktorá bola nedávno predložená do pripomienkového konania. S poľutovaním konštatujeme, že tento dokument je neúplný a ideologicky zaťažený.

Na Pochodu pro život 2014

Ukončení pochodu u sv. Václava. Zleva: 1) apoštolský exarcha Mons. Ladislav Hučko 2) P. Pavel Maria Mayer OP 3) Mons. Andreas Laun OSFS, pomocný biskup salcburský 4) P. Jáchym Jaroslav Šimek, opat želivského kláštera

Letošní národní Pochod pro život navštívilo něco okolo 3 tisíc lidí. Předcházela mu panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“ a hned tři mše svaté: hlavní celebroval u sv. Jiljí kardinál Duka, další římskokatolickou bohoslužbu celebroval u Jezulátka Mons. Andreas Laun OSFS a poslední, řeckokatolickou, celebroval u sv. Klimenta exarcha Hučko. A jak jsem to všechno viděl já?

Jelikož z Budějovic do Prahy je cesta dlouhá a já jsem se chtěl zúčastnit celého programu, nezbylo mi než vstávat už ve 3:30, abych se stihl vypravit a chytil vlak ve 4:57. Cesta proběhla bez problémů a bez potíží se mi podařilo nalézt i místo debaty v dominikánském klášteře. Čekání jsem zkrátil nejdříve tím, že jsem organizátorům pomohl s několika maličkostmi, a posléze diskusemi s ostatními čekajícími, kterým dominovala především dvě témata: zdravá výživa a biskup Bezák. Obávám se ale, že mé stravovací návyky i vysoce negativní názor na odvolaného arcibiskupa zůstaly nepoznamenány.

Jakub Kříž: Potlačování lidských práv a svobody projevu aktivistů hnutí pro-life a odpůrců potratů

Poslední přednášku Vyšebrodského pro-life víkendu přednesl právník Jakub Kříž, Ph.D. V tématu „Potlačování lidských práv a svobody projevu aktivistů hnutí pro-life a odpůrců potratů“ se soustředil na tři oblasti:

V první části své přednášky se soustředil na případ české organizace STOP genocidě, v níž představil a rozebral dva aktuální a nanejvýš zásadní rozsudky, které řešily otázku svobody shromažďování a svobody projevu ve vztahu k petiční výstavě provozované touto organizací.

Sexuální a reprodukční práva

Stoupenci potratů a volného sexu užívají termín „sexuální a reprodukční práva“ k obhajobě svých nemorálních postojů a snaží se vnutit své pojetí společnosti. Jejich pojetí uvádí dokument „Charta sexuálnych a reprodukčných práv IPPF“[1], jenž v některých bodech překračuje tuto tématiku, což je ale nepodstatné pro další text tohoto článku. Dokument sice hovoří o právu na život, ale omezuje ho na všechny lidské bytosti, které se narodily, tedy ještě nenarozeným nepřiznává toto právo. Stojí v něm: „Každý má právo svobodně využívat a kontrolovat svůj sexuální a reprodukční život“ (s přiměřeným ohledem na práva druhých) a „Každý má právo na ochranu před vynuceným těhotenstvím, sterilizaci nebo potratem.“ Jinými slovy Společnosti pro plánované rodičovství jde o právo na sex bez omezení a potrat, což je výslovně uvedeno i ve větě: „Všechny ženy mají právo samostatně se rozhodovat o reprodukčních možnostech, včetně možnosti bezpečného potratu.“ Dále pak „Každý má právo na svobodu myšleni a projevu v souvislosti so svým sexuálním a reprodukčním životem;“ jinak řečeno každý může volně šířit uznávání jakýchkoli zvrhlostí, jako jsou sodomie, antikoncepce, potraty, umělé oplodnění. Z „Každý má právo na ochranu před restriktivním výkladem náboženských textů“ vyplývá, že je tu právo na to nebýt obtěžován od druhých např. odkazem na přikázání „Nesesmilníš“ či „Nepožádáš manželsky bližního svého“, neboť to jsou přece restriktivní (tj. omezující) texty. Dokument dále uvádí právo „na přístup k  bezpečným, účinným a přijatelným metodám kontroly porodnosti,“ neboli právo na to, je-li nemajetný, obdržet zdarma antikoncepční prostředky. Dokument dále uvádí právo každého „se rozhodnout, zda využije služby a které metody antikoncepce využije.“

To nejdůležitější v roce 2014

Jiří Dienstbier ml.

Stojíme na začátku nového roku a přihlížíme formování nové vlády. Vyhlídky jsou neradostné – navrhovaná podoba vlády vypadá příšerně, nás katolíky v ní (a vlastně ani v Parlamentu) fakticky nikdo nezastupuje a ty nejdůležitější posty obsazují ti nejhorší možní lidé…

Má-li tento rok přinést vůbec něco dobrého, je zapotřebí, aby křesťanští voliči konečně začali věnovat pozornost tomu, co politici dělají (a především ti, co se tváří, že zastupují křesťanské hodnoty). Aby si ujasnili, co je důležité, aby aktivně tlačili politiky a média, aby v těch důležitých věcech podporovali a prosazovali ta správná rozhodnutí. A aby už nikdy a za žádných okolností nevolili ty zákonodárce, co je zklamou.

Ignác Pospíšil: Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life

Třetí přednášku na Vyšebrodském pro-life víkendu měl mít Profesor Šipr na téma Papežská akademie pro život, bohužel mu do toho na poslední chvíli přišla jiná důležitá akce, takže nakonec jsem jej zastoupil s krátkou na místě ušitou „přednáškou“ na téma „Jak i my můžeme prospět hnutí pro-life„, která byla hodně střižena diskusí.

Soustředil jsem se především na to, že mnoho uděláme už tím, že se na toto téma budeme vyjadřovat, že o něm budeme mluvit. Nebo když alespoň podpoříme ty, kdo o tom mluví. A dovolil jsem si následně otevřít diskusi na téma „Jak o tom mluvit“. Centrem diskuse se stala otázka grafického znázornění potratů na veřejnosti (demonstrovaná a probíraná především na příkladu výstavy Stop genocidě), otázka používání slova vražda v diskusích o potratech a otázka osobního příkladu a výhrady svědomí u lékařů.