Tag Archives: volby 2013
Jana Bobošíková, volební blok Hlavu vzhůru! a propagace sodomie
Na stránkách internetového časopisu „Duše a hvězdy“ se v minulých dnech rozpoutala diskuse o tom, jaký vztah mohou katoličtí voliči zaujmout k volebnímu bloku Hlavu vzhůru! a jeho vůdkyni Janě Bobošíkové. Na diskusi reagoval Michal Semín článkem s poněkud zavádějícím názvem „Proč nalézají neomarxisté v boji proti Akci D.O.S.T. stoupence i v katolickém táboře?“, zveřejněném dne 8. října, a na něj jsem opět odpověděl já článkem „Katolíci a volební blok Hlavu vzhůru!“, publikovaném o den později; i po zveřejnění tohoto článku ovšem následovala čilá diskuse. Protože v článcích i diskusi se jako opakující se motiv objevuje vztah vůdkyně tohoto volebního bloku ke klíčovému momentu dnešní ofenzívy neomarxismu, jakým je propagace sodomie a její násilné šíření po celém západním světě, není snad neužitečné věnovat se tomuto problému trochu zevrubněji.
Jana Bobošíková hraje, jak známo, v této agresi neomarxismu již více let nikoli zanedbatelnou roli. V roce 2008 si tato politička i její manžel vydělávali na svůj denní chléb prací v Evropském parlamentu, kde byla Jana Bobošíková poslankyní a její manžel jejím asistentem. Na návštěvu Evropského parlamentu, jež se měla konat v následujícím roce 2009, se tehdy politička rozhodla pozvat do Štrasburku absolutního vítěze sodomitské soutěže Gay Stars, pana Davida Novotného. Vyhlášení vítězů v mnoha kategoriích Gay Stars, které proběhlo 14. října 2008 v Praze v klubu Solidní nejistota, Jana Bobošíková zaštiťovala spolu s tehdejším vůdcem české sodomitské komunity Mgr. Jiřím Hromadou a celkovému vítězi předala sošku; akce se zúčastnila i další populární postava neomarxistické revoluce, dnes již pozapomenutá ministryně Džamila Stehlíková. Krátký proslov Jany Bobošíkové, který při té příležitosti pronesla, obsahující několik obvyklých myšlenek o toleranci a respektu, si čtenář, který se zajímá o aktivity sexuálních deviantů, může poslechnout (a samotnou poslankyni si prohlédnout) přímo na stránkách Jany Bobošíkové,1) která se zjevně za tuto svou činnost dodnes nijak nestydí, ale také na stránkách Youtube.2) Je třeba přiznat, že vítěznému „gayovi“ roku 2008, jenž se stal později známým jako organizátor soutěže Muž roku, zůstala Jana Bobošíková dodnes věrnou a ještě 26. února letošního roku se (spolu s novou hvězdou české politiky, Tomiem Okamurou) zúčastnila v pražském hotelu Majestic oslavy jeho třiatřicátých narozenin.3)
Akce D.O.S.T.: Nevyváženost vysílání ČT ohrožuje regulérnost voleb!
Akce D.O.S.T. vyzývá Českou televizi, aby respektovala rovný přístup ke všem politickým subjektům kandidujícím do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Postoj, který Česká televize zaujala k prezentaci kandidujících stran a hnutí před nadcházejícími předčasnými volbami, je podle názoru Akce D.O.S.T. vážným narušením principů, na nichž spočívá statut média veřejné služby, a může zpochybnit i samu regulérnost voleb. Pravidla předvolebního a volebního vysílání ČT zveřejněná 17. září 2013 (dále jen Pravidla) jsou skandálním pokusem o legitimizaci nerovného přístupu ČT k jednotlivým politickým subjektům, jež se voleb účastní. Bez ohledu na zásadu rovnosti před zákonem, jakož i na deklarovaný smysl a poslání veřejnoprávních médií, konstatují tato Pravidla údajnou nerovnost kandidujících politických stran a vydávají ji za oprávněné odůvodnění nerovného přístupu ČT k nim, který kodifikují a veřejně deklarují.
Za skandální považujeme zejména zavedení principu tzv. „odstupňované rovnosti“, které se v uvedených Pravidlech objevuje. ČT jej „vysvětluje“ takto (cit): „zásada odstupňované rovnosti znamená, že bude brán zřetel na politický a společenský význam kandidujících subjektů.“ Jelikož je zřejmé, že názory na „politický a společenský význam“ jednotlivých subjektů se nutně budou lišit, je takováto formulace zcela nepřijatelná. Na „orwellovský“ princip „odstupňované rovnosti“ v Pravidlech navazují další formulační a právní „perly“. V bodě třináct první části Pravidel např. čteme, že kritériem „je dosavadní politický význam politické strany a činnost ve veřejném životě.“ Nabízí se otázka, odkud plyne mandát ČT prezentovat v předvolebním čase divákům legálně působící politické strany jen na základě svého vlastního subjektivního hodnocení jejich „významu a činnosti“?
Výzva všemu národu: Volby už skončily
Rád bych vyzval všechny čtenáře a vůbec celý národ český, aby laskavě vzali na vědomí, že volby už skončily a jejich výsledek je jasný. Zvolen byl Miloš Zeman a ten se, pokud jej neklepne při oslavách, stane se 8. března prezidentem České republiky a všech jejích občanů. Nemusí nás to těšit, ale musíme se s tím smířit…
Slavíme Obrácení sv. Pavla
Obrácení sv. Pavla
Je 25. ledna a my slavíme svátek Obrácení sv. Pavla. Na tento den symbolicky připadá poslední den Oktávu jednoty s Petrovým stolcem, během kterého se modlíme za obrácení celého světa…
Těžko najít lepší den pro vyvrcholení oktávu, než je den, ve kterém si připomínáme jedno z nejrychlejších a nejvýznamnějších obrácení historie, kdy se z ortodoxního žida krvavě pronásledujícího křesťany stal křesťan, z něhož rychle vyrostl jeden z nejvýznamnějších misionářů a teologů v historii Církve, jeden z pisatelů Nového zákona.
Dotaz voličům Karla
Tento článek obsahuje z dokumentačních důvodů obrázky, jejichž shlédnutí nelze doporučit dětem ani citlivějším povahám. Vlastně jejich shlédnutí nelze doporučit nikomu, nicméně autor dospěl k názoru, že bez jejich začlenění by nebylo dost dobře možné utvořit si představu o zrůdnosti díla autora, kterého pan Schwarzenberg tak podporuje.
Ignác Pospíšil, šéfredaktor
Nechci vás tímto dotazem nikterak provokovat. Nechtěl už jsem presidentské volby nijak komentovat a zapojovat se do debat, neb to nemá smysl, ale toto je tak závažné, že činím výjimku.
Zajímalo by mě, co říkáte, milí katolíci a voliči Karla, na to, že pan Schwarzenberg podpořil „umělce“, jehož „dílo“ je postaveno především na rouhání, a jestli to nějak ovlivní Váš postoj ke Karlovi.
Cituji z článku na http://www.novinky.cz/kultura/282063-schwarzenberg-zahajil-sokujici-vystavu-videnskych-akcionistu.html:
Kontroverzní výstavu vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Günthera Bruse, Otty Muehla a Rudolfa Schwarzkoglera za účasti prvních dvou jmenovaných zahájil ve čtvrtek večer v pražském Doxu ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.
Ministr na úvod řekl, že obvykle nezahajuje výstavy, ale že v šedesátých letech žil ve Vídni a přišel do styku s akcionisty.
„Měl jsem čas se věnovat něčemu mnohem zábavnějšímu, než je politika, v té době jsem se zajímal o moderní umění.“A současně dodal, jaký význam mělo hnutí akcionistů: „Rok 1968 měl na západě jiný význam než u nás. Skončil jim poválečný biedermeier.“
V rozhovoru pro vice.com Karel Schwarzenberg prohlásil:
„Ve Vídni jsem doslova vyrůstal na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse, Rudolfa Schwarzkoglera a Otto Muehla.(…)
Jednou za čas nastane povstání proti něčemu, co je ve francouzštině nazýváno la politique de papa, proti obrazu světa, ideálům a politice fotrů. To už se několikrát stalo, například v třicátých letech, ve zmiňovaném roce 1968, na konci osmdesátých let a teď. Většinou jsem na straně mladých lidí. (…)
Většinou ale s jejich ideály souhlasím.(…)
Jde hlavně o následky, které se projeví po několika letech. Například z událostí z roku 1968 vzešlo v Německu hnutí zelených, které se následně rozšířilo do celé Evropy.“
Hleďme, jaký je Karel konservativec! Většinou je na straně revoluce.
Hleďme, jak je noblesní! Jeho oblíbenec Günter Brus proslul tím, že se pomazal exkrementy, pil moč a nechal se zatknout poté, co masturboval při zpěvu rakouské hymny.
Následují ukázky blasfemií z „díla“ H. Nitsche:
Vzhledem k tomu, že ornát v popředí s pravděpodobností hraničící s jistotou pochází z doby před II. vat. koncilem, je posvěcený. Je to tedy jasné znesvěcení.
Některá „umělecká díla“ si můžete i koupit: Krev, křída a náplast na vyšívaném ornátu, 107 x 67 cm, 1972
Uvedené příklady satanského umění nejsou v žádném případě ojedinělými kousky z dílny Schwarzenbergem oblíbeného autora. Použijeme-li vyhledávač obrázků, zjistíme, že jak v případě Nitsche, tak Bruse, jde spíše o standard než výjimky.
Na můj dotaz se mi dostalo zatím tří reakcí. Jejich autoři shodně vypovídali, že pokud výše uvedené performance nebyly vystavovány přímo na výstavě zahájené Karlem, je vše v pořádku.
Mám za to, že okolnost, že ty obrázky nepocházejí z té výstavy zahajované Karlem, je pro něho spíše přitěžující než polehčující.
Pokud by přišel zahájit výstavu do DOXu a tam uviděl teprve toto, nemohl by už nic moc dělat. Leč pokud výstavy běžně nezahajuje, ale zde učinil výjimku, jak sám pravil, je zřejmé, že věděl, do čeho jde. Navíc výslovně přiznal, že „na akcích vídeňských akcionistů Hermanna Nitsche, Güntera Bruse a dalších doslova vyrůstal.“
P. S. Nepište mi prosím, že jinou možnost než volit Karla nemáte. Jít volit není povinnost, a jestliže neexistuje kandidát, kterého by bylo možné volit s čistým svědomím, není to ani nezodpovědné.
Karel Mach
Kdo se diskredituje…
Druhé kolo prezidentských voleb se blíží a šílenství postupně dosahuje vrcholu. Vře to i mezi křesťany, kteří někdy cítí potřebu napadat ty své souvěrce, kteří k volbám zaujali jiný postoj, a neodpustí si zdůrazňovat, jak se ti, co to vidí jinak, v jejich očích zdiskreditovali. Pan Semín podporou kandidatury Bobošíkové, další zas podporou kandidatury Schwarzenberga, já propagací nevolby a neplatných hlasů…
Lidi, vzpamatujte se!! V těchto volbách není a nikdy nebylo žádných dobrých kandidátů! Jen pár slušnějších uchazečů o kandidaturu, kteří ale nesehnali dost podpisů, takže se mezi kandidáty nedostali. Za těchto okolností je ošemetné až nesmyslné dělat výčitky lidem, že podporují špatné kandidáty. Nevyčítal jsem panu Semínovi jeho podporu Bobošíkové (byť s ní bytostně nesouhlasím), nevyčítám dnes nikomu ani podporu Schwarzenberga nebo Zemana. Nemyslím, že bych na to měl právo…
Přízrak minulosti a démon přítomnosti
Karel VII. Schwarzenberg
V bojích o funkci prezidenta ČR postoupili expremiér Miloš Zeman (SPO) a vicepremiér Karel Schwarzenberg (TOP 09). Rozdíl mezi nimi činil necelé jedno procento. Voliče čeká volba mezi „přízrakem minulosti“, který zosobňuje ne zrovna čistou dobu před deseti lety, a démonem přítomnosti, který je vicepremiérem současné asociální a nanejvýš zoufalé vlády…
Není to důvod, proč bychom měli plakat, protože tento výsledek je stejně špatný, jako by byl špatný kterýkoliv alternativní. Zoufalství zachvátilo celou volbu už před začátkém kola prvního, protože už i to zcela postrádalo dobré kandidáty. Myslel jsem, že mne za těchto okolností už ani nemůže nic naštvat, ale mýlil jsem se.
MONOS k volbě prezidenta
Členové monarchistického občanského sdružení MONOS považují republikánský systém za chybné politické paradigma, včetně funkce prezidenta.
Změnu volby prezidenta z nepřímé na přímou volbu považujeme za další chybný krok republikánského systému. Vede jen k dalšímu populismu, přičemž umocňuje vliv mediálních korporací na rozhodování občanů, což logicky vede ke snížení kvality volby samé a prohlubuje nedůvěryhodnost celého republikánského systému a prezidentské funkce. Souhlasíme, že všichni prezidentští kandidáti jsou – byť v různé míře – v zásadě nevolitelní. Nemyslíme si však, že návrh zúčastnit se prezidentské volby protestní formou vložením neplatného volebního lístku s hlasem pro právoplatného panovníka má nějaký praktický smysl. Vede nás k tomu několik důvodů, z nichž uvádíme zejména:
Volby bez možností
Prezidentská standarta
V pátek nás čeká první přímá prezidentská volba. Je dosti těžké si představit výstižnější demonstraci bezedného zoufalství, ve kterém se topí tato země, než jsou tyto zpackané volby bez možností.
Smutnou záležitostí jsou i skandály a trapnosti, které volby pronásledují. V prvé řadě originální matematické výkony ministerstva vnitra a kandidáti a „kandidátky“ podávající ústavní stížnosti co možná nejpozději v naději, že volby přeruší či jinak sabotují…
Ovšem tou nejzásadnější katastrofou je nulový výběr, který nám volby nabízejí. Prezidenta si má člověk vybírat podle dvou základních kritérií a) jako osobnost, která jde příkladem a reprezentuje svoji zemi skrze své kvality a morální zásady; b) jako někoho, kdo asi nejlépe a nejsprávněji využije prezidentské pravomoce. Podíváme-li se na soubor kandidátů, zjistíme, že křesťanskému hodnotovému systému odpovídá nejlépe (byť tedy rozhodně ne dokonale) Zuzana Roithová, kterou bychom měli vybrat podle kritéria a. Pokud ovšem vůbec někoho vybereme…
ČR se stává banánovou republikou
Jana Bobošíková
Včera jsem definitivně pochopil, že rozežranost a nesoudnost politiků a nejvyšších státních úředníků už v této zemi došla tak daleko, že jsme se stali banánovou republikou. Nevěřícně jsem zíral na Události, komentáře, v nichž vystupoval pan Václav Henych, který obhajoval postup ministerstva při kontrole náležitostí prezidentských kandidatur, a zoufale jsem se snažil pochopit, jak se člověk, který evidentně absolutně nezvládá ani nejzákladnější logické operace, může stát ředitelem odboru na ministerstvu čehokoliv…
Původně jsem vycházel z předpokladu, že neoprávněné vyřazení kandidatury Jany Bobošíkové je výsledkem hrubé chyby, které si ministerstvo vnitra nevšimlo, což už samo o sobě by bylo strašnou ostudou. Ale po vyjádření pana Henycha se zdá, že je to ještě mnohem horší a že ministerstvo vnitra tu chybu učinilo zcela vědomě. A nyní ji obhajuje naprosto neuvěřitelným tvrzením, že při aplikaci zákona není ministerstvo vázáno matematikou ani logikou a že se tedy může svobodně rozhodnout namísto výpočtem získaného odhadu počtu chybných hlasů odečíst cca dvojnásobek tohoto odhadu (!!) – protože zákon není dost podrobný na to, aby to výslovně zakazoval.
