Tag Archives: UKIP
Spojené království: Nečekané drtivé vítězství pseudokonzervativců
David Cameron
Všeobecné volby ve Spojeném království skončily nečekaným drtivým vítězstvím pseudokonzervativců Davida Camerona, kteří získali asi 37 % hlasů a ve Sněmovně budou mít absolutní většinu křesel (podle průběžných výsledků minimálně 330 z 650). Druhými velkými vítězi voleb jsou skotští nacionalisté, kteří naprosto ovládli kdysi labouristické Skotsko, kde získali asi 50 % hlasů a 56 z 59 křesel (tj. o padesát více než dosud).
Pak jsou tu ovšem poražení. V prvé řadě jde o liberály, kteří spoluvládnutí s Konzervativní stranou zaplatili většinou voličů a drtivou většinou křesel. Ve druhé o labouristy, kteří namísto předpovídaného plichtového výsledku zůstali daleko za Konzervativní stranou a byli doslova vymeteni ze Skotska.
David a Goliáš aneb Hovory za pravicí
David Hibsch
Můj dojem z Hovorů na pravici, které proběhly v pondělí 2. června 2014 v Praze na Novotného lávce, by se dal popsat jako večer plný rozpaků. Nikoli proto, že bych si snad dělal iluze, že posílením euroskeptických stran v europarlamentu se hroutí marxistická doktrína EU a jejich nevolených orgánů, ale proto, že v sále, zvlášť po příspěvku Petra Hájka, zavládla pochmurná nálada.
První příspěvek pana Laughlanda byl zajímavý. Šlo o pohled vědecky založeného politologa, ale nebyl pro mě žádným překvapením. Dobře popsal situaci, ale vlastně nešlo o nic, co už bych nevěděl. Závěr byl však srozumitelný. Všichni rozumně uvažující lidé totiž vědí, že Evropská unie padne či může být přetvořena v Evropu suverénních národu, jen skrze tvrdý restart. Muselo by jít o kolaps takového druhu, že i ten nejlhostejnější občan kterékoliv evropské země zahlédne pravou a démonickou tvář permanentní revoluce, oné syntézy všech zvráceností a bludů, přičemž snad vystřízliví. Právě z tohoto důvodu nejsou důležité volby do europarlamentu, ale výsledky národních voleb ve Francii, Velké Británii a případně v Německu. Totiž pouze národní volby v těchto páteřních zemích EU mohou něco změnit. Europarlament je totiž demokratickou iluzí, skrze kterou spojeni marxisté všech zemí a všech zabarvení udržují zdání, že se na evropské úrovni o něčem demokraticky rozhoduje. Samozřejmě, že nerozhoduje. Rozhoduje úzký kruh komisařů a tito euromagoři, takové francouzské, německé či britské verze našeho zeleného Lišky, jsou pečlivě vybíráni nadnárodními oligarchiemi.
