Tag Archives: smrt
Prostý život – prostá smrt
O tom, že krásná poezie si vystačí s obyčejnými motivy z prostého života pokorných lidí, nás v dnešním Koutku poesie přesvědčuje Jan Čarek.
O smrti
Smrt diakona Františka
Smrt je venkoncem ošklivé slovo, které lidé obecně nemají příliš v lásce. Každý se diskusi o ní raději vyhýbá. Kdyby autor těchto řádků nebyl býval utěšoval slovy na dálku jedno nešťastné děvče, které hluboce prožívá odcházení jednoho z milovaných členů rodiny, asi by se k tomuto tématu také příliš nepřiblížil, ačkoliv ví, jak smrt (i smrt násilná) vypadá.
Smrt je v dnešní postkřesťanské společnosti tabuizovaným tématem, lidé o ní nechtějí slyšet, ani ji nechtějí nenaaranžovanou vidět. Smrt už je tak lidové „eklhaft“ téma, že lidé se odmítají držet tradice předků a pohřbívat své mrtvé s úctou, která jim naleží a která byla v indoevropské společnosti, nezávisle na víře, vždy dodržována.
Závrať
Proti každé úzkosti, proti všemu strachu a neklidu, vzývejme pokornou Pannu, která tolik vytrpěla. V obrazu pevnonohé pláně, ke které se utíká hrdina básně Francise Jammese, můžeme vidět také obraz Matky Boží – utěšitelky zarmoucených. Druhý text je dílem Tomáše Hameta.
Odhalování
Zdá se nám, že dobře rozumíme našemu životu a jakž takž známe odpovědi na ty nejdůležitější otázky. Ale najednou se otevřou nevídané průhledy a Duch svatý nás upozorní na skutečnosti, o kterých se nám ani nesnilo. Dveře, do kterých s námahou tlačíme celá léta, On dovede otevřít dokořán jedním Dechem. Jaké důsledky z toho pro nás plynou? Básně napsal Vladímír Holan.
Píseň člověka
Je ubohé žít bez vědomí, že člověk jako stvoření Nejvyššího má nárok na obrovské štěstí. To štěstí spočívá právě ve skutečnosti, že náleží Otci, který má pro něj připravené nevídané poklady v nebi. Ohromuje lhostejnost některých lidí, kteří nejsou ochotni nic vytrpět pro vnitřní očištění. Otec a Král totiž nemůže přivést do své slávy duši, která opovrhla svou krásou a dobrovolně se zašpinila nepřátelstvím s Dobrem. Postní doba volá všechny ubohé duše k očistě, zkrášlení a důstojnosti, abychom při pomyšlení na smrt mohli zpívat stejně pokojně jako George Herbert a Jakub Deml.
Smrt?
Co je pro nás, křesťany, smrt? Vstup do života, nebo hrozivé utrpení, kterého se bojíme, protože nemáme jasno, kam se po ní odebereme? Pro každého, kdo smrt vidí jako nezbytnou přestupnou stanici pro dosažení Nejsladšího Cíle, musí být rozjímání o ní něčím radostným, byť někdy znepokojujícím. Ono znepokojení by však mělo vést ke změně života a snaze přiblížit se co nejvíc tomu, co by v nás rád viděl Ten, který nás očekává. První báseň napsala Nea Marie Brkičová a druhou Jakub Deml.
