Tag Archives: slepota
Ty nejlepší časy
František I.
Přiznám se, že nesdílím nadšení ze současného papeže. Důvodů je vícero – od jeho nešťastných a nepromyšlených výroků, které si vysloveně říkají o překrucování či kontroverzní výklady, po řadu jeho konkrétních (ne)činů. Denně se ptám, dal-li nám jej Bůh jako trest, či zda je možno u něj doufat v obrat k lepšímu. Ale faktem je, že si pomalu zvykám očekávat od něj to nejhorší.
Ten pesimistický postoj má každopádně jednu výhodu – člověk se s ním obvykle vyhne nepříjemným překvapením. Nicméně tentokrát jsem se mu nevyhnul. Ne, opravdu mne nenapadlo, že se od papeže dozvím, že „Církev si nikdy nestála tak dobře jako nyní…“. Tohle tvrzení je natolik v rozporu se zjevnou realitou, že by mne nikdy nenapadlo, že ho může papež veřejně vyslovit.
Poznání – postižení – umění. Příloha II. kapitoly I.3.4. Slepota v Písmu svatém a literatuře
Gerard Hoet, Sodomští stižení slepotou (ilustrace Bible), 1728
Bible
***
Dříve než ulehli, mužové toho města, muži sodomští, lid ze všech koutů, mladí i staří, obklíčili dům. Volali na Lota a řekli mu: „Kde máš ty muže, kteří k tobě této noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali!“
Lot k nim vyšel ke vchodu, dveře však za sebou zavřel. Řekl: „Bratři moji, nedělejte prosím nic zlého. Hleďte, mám dvě dcery, které muže nepoznaly. Jsem ochoten vám je vyvést a dělejte si s nimi, co se vám zlíbí. Jenom nic nedělejte těmto mužům! Vešli přece do stínu mého přístřeší.“ Oni však vzkřikli: „Kliď se!“ A hrozili: „Sám je tu jen jako host a bude dělat soudce! Že s tebou naložíme hůř než s nimi!“ Obořili se na toho muže, na Lota, a chystali se vyrazit dveře.
Poznání – postižení – umění. Příloha I. kapitoly I.3.4. Slepota ve výtvarném umění
John Millais, Slepá dívka
Poznání – postižení – umění. I.3.4 Zrak
Vlastním předmětem zraku je barva zprostředkovaná světlem.[1] Aristoteles o zraku píše:
To, co je předmětem zraku, nazývá se viditelným. […] Viditelná jest totiž barva. […] Každá barva pak jest hybným činitelem toho, co skutečně jest průhledné, a v tom je její podstata. Proto také není bez světla viditelná a každá barva každého předmětu vidí se jen ve světle.[2]
Petr Bruegel Starší, Podobenství o slepcích, 1568
