Tag Archives: Sexuální skandály katolické církve

Kardinál Burke: „Musíme se modlit a postit za Církev ve chvíli hluboké krize“

„Pracovní dokument pro synodu o Amazonii je naprosto nepřijatelný. Musíme udělat všechno, co můžeme, pro obranu integrity katolické víry. … Je také nečestné prezentovat synodu jako údajně zaměřenou na evangelizaci Amazonie, když přitom skutečným cílem je revoluce v celé Církvi,“ řekl americký kardinál Raymond Leo Burke v rozhovoru pro list La Nuova Bussola Quotidiana. Kardinál Burke byl hlavním řečníkem na akci, kterou tyto noviny pořádaly v Římě 6. října. Jejím tématem bylo „Až do končin země“ a právě otázkou evangelizace náš rozhovor začíná.

Vaše Eminence, dnes se katolíkům velmi často říká, že o své víře v Krista mají svědčit v zásadě konáním dobra a tím, že jsou hodní, například když pomáhají chudým a imigrantům. Co si myslíte vy?

Dovolte mi připomenout svatého Petra Klavera, španělského jezuitu, který byl v sedmnáctém století v kolumbijské Cartageně více než čtyřicet let misionářem otroků dovážených z Afriky. Když přijížděly veliké lodi plné otroků, byl tam, aby léčil jejich rány, ale také je učil se modlit, protože byl přesvědčen, že nejdůležitějším darem, který jim může dát, je víra.

Další hon na Duku

A rozpoutal se nám zde další hon na kardinála Duku. Tentokráte bylo na něj podáno trestní oznámení pro údajné naddržování pachatelům sexuálního zneužívání, kterého se měl dopustit před více než dvaceti lety ještě jako provinciál dominikánů, kdy mu tam prý řádili dva predátoři, které nechal řádit. Nemohu si pomoci, ale přijde mi to směšné.

Údajná oběť tvrdí, že o zneužívání jedním adeptem kněžství Dukovi řekla. Oba se v podstatě shodnou, že se provinciál snažil situaci vyšetřit a uspořádal konfrontaci, kdy byli oba (údajná oběť i údajný pachatel) přísahat na kříž a na Bibli (což oba učinili). Jelikož údajná oběť nechtěla dát celu věc policii a ani neexistovala další svědectví či obvinění, Duka logicky uzavřel celou věc s tím, že nemůže nic dělat, protože zde stojí tvrzení proti tvrzení…

Jako králík před hadem

Přiznám se, že téma zneužívání dětí a mládeže kněžími mi už jde totálně na nervy. Není snad dne, kdy by se v mainstreamových médiích neobjevilo. A nejen v profánních sdělovacích prostředcích, ale i v církevních. Jako by neexistovala jiná závažná témata: správná katecheze, pravověrná nauka, hereze veřejně hlásané na církevních školách, ochrana nenarozeného života, nerozlučitelnost manželství atd. Jako by zneužívání bylo prioritním tématem na věky věků.

Přitom Katolická církev má možnost utnout toto nechutné praní špinavého prádla adekvátní údernou reakcí. Existují sice správná vyjádření některých biskupů, mimo jiné u nás kardinála Duky nebo pastýřský list arcibiskupa Graubnera, jenže chce to ještě něco navíc. Totálním zklamáním byl pro mne pastýřský list polského episkopátu. Ačkoliv z celkového počtu pár tisíc odsouzených pachatelů sexuálního násilí v Polsku jsou jen dva kněží, a dalších podezřelých od r. 1990 je necelých 400, což nepředstavuje ani jedno procento ze 40 tisíc duchovních osob, episkopát padl na kolena před režisérem Sekielským, jenž natočil manipulativní škvár nazvaný „Nikomu o tom neříkej“, kde líčí údajný psychický nátlak na oběti zneužívání, aby mlčeli. Polský episkopát zaujal roli králíka před hadem. Ztuhl leknutím a není schopen žádné obrany. Had toho využije, aby králíka sežral, což dokazují odmítavé, ne-li přímo sarkastické reakce profánních médií na tento pastýřský list. A zdaleka to není jen polský fenomén, nýbrž celocírkevní.

Zásadní chybou, které se obecně dopouštějí u tohoto tématu církevní hodnostáři, je předpokládat u protikatolických žurnalistů upřímnou vůli pomoci obětem a pravdě. To je nesmysl. Ze strany biskupů bych naopak očekával, že obviní tyto pisálky z pokrytectví. Kdyby jim šlo skutečně o oběti, tak si nebudou všímat pouze kauz zneužívání duchovenstvem, ale zaměří se na tento jev celospolečensky. Proč se pořád zabývají jenom zneužíváním v Katolické církvi, ale tytéž kauzy v rozbitých rodinách, kde se tohoto zvěrstva dopouštějí otčímové nebo partneři matek, které ony střídají jako ponožky, jsou pro ně tabu? Proč nezveřejní fakta zneužívání ze strany učitelů, lékařů, sportovních trenérů apod.? Nedávno vyšlo najevo, že v USA během posledních let 8 tisíc skautských vedoucích (mužů) zneužilo cca 12 tisíc nezletilých chlapců (publikoval www.katholisches.info), proč o tom v mainstreamových médiích nepadla ani zmínka? Proč nezazní, že britští anglikáni a němečtí evangelíci mají přinejmenším stejné kostlivce ve skříni ohledně zneužívání jako katolíci? Proč se profánní média věnují tématu zneužívání pouze u katolíků?

Protikatolický „hon na čarodějnice“ je celosvětový

Kardinál Barbarin

Kardinál Philippe Barbarin, lyonský arcibiskup a francouzský primas, byl začátkem března odsouzen na šest měsíců podmíněně za to, že v letech 2014 a 2015 nenahlásil „špatné zacházení, zanedbávání nebo sexuální zneužívání“ týkající se nezletilého do 15 let, třebaže k údajnému zločinu došlo v roce 1991, dávno předtím, než se stal arcibiskupem.

Trestní soud v Lyonu současně zprostil všech obvinění pět dalších obžalovaných, spolupracovníků nebo bývalých spolupracovníků diecéze. Barbarinovi advokáti oznámili, že se proti rozsudku odvolají, a sám kardinál nadále prohlašuje, že je nevinný.

Nápravný soud v Lyonu (ve Francii soudí závažné trestné činy vyšší soud již v první instanci, podobně jako v ČR) rozhodl: „Třebaže měl vzhledem ke své funkci přístup ke všem informacím i schopnost je analyzovat a účelně nahlásit, vědomě se rozhodl nesdělit je orgánům činným v trestním řízení, aby tak chránil instituci, k níž náleží.“

Kardinál Barbarin po vynesení rozsudku ve velmi krátkém vyjádření pro tisk oznámil své rozhodnutí předat papeži Františkovi svou rezignaci. „Rozhodnutí soudu beru na vědomí. Bez ohledu na svůj osobní osud znovu vyjadřuji soucit obětem a jejich rodinám. Rozhodl jsem se navštívit Svatého otce a předat mu svou rezignaci. Přijme mě v nejbližších dnech. Děkuji vám.“

Medializace tématu zneužívání – nazývat věci pravými jmény

Hned na úvod si dovolím položit řečnickou otázku, která v sobě obsahuje samotné jádro celého textu: Je rozdíl mezi nezametáním a cílenou dechristianizací? Je. A velký.
Protože se jedná o dvě věci, neměly by se směšovat ani zaměňovat. Když mluvím proti druhému, neměl by mě nikdo podezírat, že prý mluvím proti prvnímu. Takový dojem by byl unáhlený. Nehájím zametání pod koberec, neomlouvám neomluvitelné. Ale mluvím proti řízené (mediální mainstream je záležitost zcela a účelově řízená) dechristianizaci společnosti, dechristianizaci, na kterou doplatí sama společnosti, dechristianizaci, která je též proviněním proti Ježíši Kristu a jeho učení, proti samotnému Bohu.
Po pár měsících jsme opět svědky celosvětové mediální kampaně obsahující poukazy na hrozné činy, v pár případech dosvědčených, většinou se jedná o sedmdesátá léta, ve většině případů pak informace o podání žaloby, o vzniku podezření apod. To je jedno, účinek na podvědomí čtenáře bude vždycky stejný. A když se opakovaně, vždy s několikatýdenními pauzami, medializuje stále tentýž případ, účinek na podvědomí čtenáře se násobí, jak kdyby to bylo případů více. A pak už jen stačí vyjádřit pouhou obavu, čtenář se rozhořčí ještě víc a jedná. Jak jedná? Co dělá? Resp., co přestane dělat?

Štvanice na kardinála Pella

Kardinál Pell

V Austrálii byl vzat do vazby kdysi „třetí nejmocnější muž ve Vatikánu“ a jeden z posledních konzervativců na špičce vedení církve, George kardinál Pell. Je nepravomocně odsouzen za údajné pohlavní zneužití dvou chlapců. I církevní soudy ho snad budou soudit. A tisk ho už dávno v drtivé většině prohlásil za vinného a nestydí se ho očerňovat i za cenu těch největších lží. Je to o to smutnější, že je prakticky jisté, že se jedná o křivé obvinění a  výsledek uměle vyvolané antikatolické hysterie…

Kardinál Pell, který obvinění jasně a rázně odmítl, byl shledán vinným druhou dvanáctičlennou porotou (první hlasovala v poměru 10:2 pro nevinen) čistě na základě absurdního svědectví jedné údajné oběti. A to i přestože dotyčná „oběť“ několikráte změnila výpověď (protože  její raná verze byla ještě nesmyslnější, než je ta aktuální) a přesto, že již zesnulá údajná druhá oběť (která měla být zneužita spolu s ní) před svou smrtí popřela, že by k něčemu takovému došlo.

Podle této výpovědi máme věřit, že šedesátiletý arcibiskup si na konci pontifikální mše zaběhne sám do otevřené sakristie, kde (navlečen v liturgickém oděvu) bleskově zneužije dvě náhodné oběti, které tam přistihne při kradení mešního vína. A nikdo si ničeho nevšimne. Kdo někdy byl na pontifikální mši a viděl liturgický oděv biskupa, může jen vrtět hlavou nad tím, že ona „oběť“ už dávno nesedí v kriminále za křivé obvinění, protože takovým kravinám prostě nikdo soudný a znalý věci věřit nemůže – ne  protože věří kardinálovi, ale protože je mu jasné, že je to neproveditelné. Co vypovídá skandální rozsudek vinen o dvanáctičlenné porotě, která ho na základě takovéhoto zjevně vylhaného svědectví vynesla, jakož i o celém australském justičním systému, je myslím jasné.

Případ Zanchetta: rána pověsti papeže jako reformátora

Začátkem ledna Vatikán přiznal, že jistý argentinský biskup pracující ve Vatikánu čelí obviněním ze sexuálního zneužívání. Americká média případu vcelku pochopitelně nevěnovala velkou pozornost: šlo jen o další z dlouhé řady stížností na duchovní osoby, tentokrát na biskupa, jehož jméno (Gustavo Oscar Zanchetta) bylo americkým čtenářům neznámé. Novináři, kteří se na případ podívali jen o trochu podrobněji, však poznali bombu, pro pověst papeže Františka jako reformátora potenciálně smrtící úder.

Stručná fakta: v červenci 2013 papež František Zanchettu jmenoval biskupem v Oranu. Zanchetta, který byl předtím jako zaměstnanec argentinské biskupské konference podřízeným budoucího pontifika, se stal jedním z prvních biskupů jmenovaných novým papežem. Už čtyři roky nato však ve věku pouhých 53 let náhle rezignoval a bez varování odjel z města. Svůj odjezd v té době vysvětloval zdravotními důvody. Dnes vatikánští představitelé říkají, že odstoupil z administrativních důvodů: měl problematické vztahy s kněžími své diecéze. Po několika měsících, kdy nezastával žádný úřad (a neprojevoval žádné známky špatného zdraví), mu papež František svěřil významný post ve Vatikánu, na Správě majetku Apoštolského stolce (APSA), která se stará o investice Vatikánu a jeho obrovský nemovitý majetek.

Koncem prosince 2018 – přesněji na Boží hod – argentinský list El Tribuno odhalil, že biskup Zanchetta je obviňován ze sexuálního zneužívání seminaristů. Vatikán tvrdí, že obvinění se objevila teprve nedávno a s jeho rezignací na úřad biskupa oranské diecéze nemají co dělat. El Tribuno nesouhlasí a uvádí, že obvinění sahají do roku 2015 a byla příčinou jeho odchodu. Čtenáři nechť se rozhodnou sami, které z obou tvrzení je věrohodnější.

Skandální tweety Austena Ivereigha

Britský novinář Austen Ivereigh, životopisec papeže Františka, pořádně rozčeřil už tak rozbouřené vody, a to svými skandálními komentáři na Twitteru.

Začalo to jeho tweetem týkajícím se problematiky homosexuálních kněží. Napsal, že v této otázce nejde ani tak o celibát a čistotu, jako spíše o skrývání toho, kým jsou (tj. jakou mají orientaci). Popírání tohoto faktu podle Iverigha znemožňuje prožívání jejich slibů ve svobodě.

To byl ovšem jen začátek. Ještě obludnější „myšlenku“ si nechal na potom. To když taktéž na Twitteru odpovídal uživateli jménem Carloz L. Lanz, jenž napsal, že kněží by měli být heterosexuálové a zároveň dodržovat celibát. Následují tak Krista, který neměl žádné homosexuální sklony.
„Proč píšete, že Pán neměl homosexuální sklony? Podle jakých znamení, slov nebo gest usuzujete?“ kontroval Austen Ivereigh.

Co očekávat od vatikánského summitu o zneužívání a proč

Od chvíle, kdy papež František před několika měsíci na poslední chvíli nařídil biskupům USA zrušit hlasování o konkrétních krocích reagujících na McCarrickův skandál i obecně na krizi spojenou se sexuálním zneužíváním ze strany kněží, svět očekává náhle oznámenou alternativní akci Vatikánu na summitu 21.-24. února. Program summitu, na němž se sejdou předsedové všech biskupských konferencí světa, obsahuje některé znepokojivé body.
Sám název konference, „Ochrana nezletilých v Církvi“, je široce kritizován za to, že se vyhýbá skutečnému problému, neboť v naprosté většině případů sexuálního zneužívání spáchaného kněžími byli oběti dospívající chlapci a dospělí seminaristé, nikoli prostě nezletilí. To znamená, že převládajícím typem tohoto jednání, jehož se dopustili kněží, řeholníci a zejména biskupové a na něž Církev dosud nereagovala rozhodnými kroky, je homosexuální predace, nikoli pedofilie.

Skutečnost, že papež František jmenoval do čela summitu chicagského kardinála Blase Cupicha, je alarmující známkou toho, že je Vatikán rozhodnut přimět představitele konference, aby se stali spoluviníky pokračujícího zakrývání rozsáhlého homosexuálního zneužívání a chování ze strany kněží od nejnižších až po nejvyšší úrovně Církve. Kardinál Cupich – který mi kdysi osobně řekl, že rozdělovatelé svatého přijímání musejí podat eucharistii homosexuálním dvojicím, jež se k tomu cítí ve svědomí oprávněny – prohlásil, že homosexualita nemá s krizí kolem zneužívání nic společného, a to přes nezpochybnitelný fakt, že více než 80 procent obětí jsou muži.

Kardinál Gerhard Müller nesouhlasí s papežovou tezí, že za zneužíváním v Církvi stojí „klerikalismus“

List  Nuova Bussola Quotidiana  zveřejnil minulou neděli rozhovor s kardinálem Gerhardem  Müllerem, bývalým prefektem Kongregace pro nauku víry. Zdá se, že kardinálovi jeho odchod z vatikánského úřadu dodal větší odvahu nazývat problémové věci v Církvi pravými jmény. Přinášíme výňatek z rozsáhlého rozhovoru.
NBQ: V uplynulých dnech byla zahájena petiční žádost, v níž jsou vyzýváni církevní představitelé, kteří navštíví Vatikánský summit (o prevenci zneužívání v únoru 2019 – poz. překl.), aby zastavili homosexuální síť v Církvi. Jeden z požadavků se týká opětovného zavedení kánonu, který trestá homosexuální jednání.

Kardinál Müller: Myslím, že tato petice je legitimní. V Církvi existují osoby, které popírají statistickou pravdu, že drtivá většina případů zneužívání kněžími byly homosexuální akty. Nemůžeme uniknout této skutečnosti. Ti, kdo to popírají, nechtějí tento problém řešit. Zneužívání  seminaristů není možné podceňovat. Je to obrovský hřích, zločin proti důstojnosti těchto mužů, ale také proti rodičům, kteří svěřili své syny kněžím, proti biskupovi a proti semináři. Biskup, který padá tak nízko, to je obrovský skandál. Představme si, co by učinil Ježíš, kdyby jeden z jeho apoštolů toto učinil ostatním učedníkům? Je naprosto absurdní něco takového domyslet.

Obávám se však, že i tato iniciativa bude pro laiky neutralizována tím, že se označí  za vzpouru proti papeži.