Tag Archives: rorate caeli
Rorate Caeli: Zatím stále jen fámy
Pokud jde o zvěsti o tom, že se chystá nový dokument o latinské mši, které se v poslední době šíří, naše zdroje [tj. zdroje Rorate Caeli] v Římě popřely jeho existenci či že se přinejmenším plánuje.
***
Avšak jedno důležité upozornění, a to naše, nikoli od našich zdrojů: za tohoto pontifikátu se přehršel nové legislativy objevuje každý měsíc. Na rozdíl od toho, co bylo zvykem v minulosti, legislativa za Františka nevychází z uvážlivé procedury, kdy se od každé zainteresované kongregace žádá zpětná vazba a připomínky. Ve Františkově právu žádná procedura neexistuje.
Exkluzivní rozhovor Rorate Caeli s Domem Alcuinem Reidem
V květnu se objevila zpráva, že dva mniši z kláštera svatého Benedikta v diecézi Fréjus-Toulon ve Francii, který je tzv. „veřejným sdružením věřících“, slouží tradiční liturgii a dodržuje klasickou benediktinskou řeholi, přijali kněžské svěcení z rukou nejmenovaného „významného preláta v plném společenství se Svatým stolcem“, poté co jim diecézní biskup Msgr. Dominique Rey opakovaně sdělil, že on jim ho udělit nemůže. Klášter argumentoval tím, že tato svěcení byla nezbytná pro jeho přežití vzhledem k nekonání biskupa, které bylo způsobeno strachem ze Svatého stolce. Biskup reagoval tím, že mnichy suspendoval.
Počátkem června vyšlo najevo, že biskup Rey a jeho diecéze se stali předmětem „bratrské vizitace“ arcibiskupa-metropolity a že na základě toho Svatý stolec Reyovi zakázal v dohledné budoucnosti vysvětit vůbec kohokoli. (Každoroční kněžská svěcení byla naplánovaná na 26. června a další ještě na později.) 10. června biskup rozhodl o zrušení klášterního sdružení věřících. (https://www.duseahvezdy.cz/2022/06/07/vatikan-zakazal-tradici-naklonenemu-francouzskemu-biskupovi-vysvetit-kneze-a-jahny/#more-28612)
Zakladatel a převor kláštera Dom Alcuin Reid, v tradičních kruzích dobře známý svou liturgickou erudovaností, souhlasil, že Rorate Caeli poskytne tento exkluzivní rozhovor.
RC: Otče Alcuine, mnohé lidi na celém světě překvapilo, že jste ignoroval kanonické předpisy týkající se přijetí kněžského svěcení, což vedlo k vašemu suspendování a ke zrušení vašeho sdružení věřících. Proč jste vy a vaši mniši zvolili tento postup?
Stručně řečeno: abychom mohli věrně žít svá mnišská povolání a přežít bouři, která zuří kolem nás, a nyní obzvlášť divoce v naší diecézi. Kdybychom nepřijali nabídku svěcení mimo kanonické normy, byli bychom teď mnišskou komunitou bez kněze, a tedy i beze mše svaté, vydanou na milost Svatému stolci – a všichni víme, kolik soucitu by měli s tradičním klášterem!
Jak vysvětlujeme v prohlášení z 13. května (anglicky a francouzsky v plném znění zde: http://www.monasterebrignoles.org/news/statement-communique), rozhodli jsme se ve svědomí v průběhu času, po mnoha modlitbách, postech a konzultacích, k materiální neposlušnosti, která, jak jsme byli pevně přesvědčeni tehdy a jsme i teď, byla nutná s ohledem na patřičnou prozíravost, abychom mohli nadále žít svá povolání podle slibů, které jsme dali Všemohoucímu Bohu.
Naše „suspendování“, o němž se toho tolik napsalo, bylo kanonickou parodií. Ve skutečnosti biskup vyhlásil, že jsme automaticky upadli do trestu suspenze. Jediným problémem, jak jsme vysvětlili ve svém prohlášení, bylo to, že suspenze byla předem kanonicky prominuta (a tudíž už neexistovala). Jakmile to naše biskupství pochopilo, uložilo druhou suspenzi, avšak za stejný delikt (kanonický zločin). Jak může člověk podléhat druhé suspenzi za stejný delikt, za nějž byl trest již prominut, je těžké pochopit. Soudím však, že naše biskupství je v současné době pod velkým tlakem.
„Zrušení“ našeho veřejného sdružení věřících jsme řádně napadli – dekret vychází ze lží, které byly navíc evidentně splácány dohromady ve spěchu. Upřímně řečeno je to kanonický trapas.
Náš každodenní život s osmi hodinkami posvátného oficia a mší svatou, manuální a intelektuální prací, přijímáním hostů atd. pokračuje stále stejně bez ohledu na dekrety vydávané biskupstvím – s velkou radostí a pokojem přes všechny mrzutosti. Věděli jsme, že suspenze a zrušení může hrozit, ale vlastníky našeho majetku jsme my, nikoli diecéze, a vystěhovat nás nemůžou.
Dopis arcibiskupu Rocheovi: Pokus zrušit tradici je odsouzen k neúspěchu
Vážený pane arcibiskupe,
včera častě ráno byla s laskavým a velkodušným souhlasem místního biskupa v jednom farním kostele v Nové Anglii zde ve Spojených státech sloužena mše svatá Rorate. Nejedná se o „tradiční“ farnost ve vlastním slova smyslu.
Jak je u rorátů zvykem, mše svatá začala velice brzy, před svítáním, v kostele osvětleném pouze svíčkami. Krátce po proměňování se na nebi objevilo světlo úsvitu. Mše svaté se zúčastnilo téměř sto padesát lidí všeho věku, z nichž někteří nikdy předtím na tradiční mši svaté nebyli. Komentáře přítomných vesměs oceňovaly krásu mše svaté, někteří se divili, proč se neslouží častěji. Další se tázali, proč byla tato mše svatá tak nepodobná jejich zkušenostem z běžné nedělní mše. U oltáře bylo deset ministrantů, všichni mladí ve věku od devíti do třiceti let, několik seminaristů. Každý z nich objevil tradiční mši svatou jinak. Jejich zbožnost při mši byla inspirativní.
Otevřený dopis tradičních věřících laiků katolíkům celého světa: Františku, je čas odvolat Traditionis custodes
DOPIS VĚŘÍCÍCH LNOUCÍCH K TRADIČNÍ MŠI
KATOLÍKŮM CELÉHO SVĚTA
Neboť kdo z vás dá vlastnímu synu kámen, když ho poprosí o chléb? (Mt 7,9)
Drazí bratři a sestry v Kristu,
s velkým smutkem jsme se dozvěděli o rozhodnutí papeže Františka zrušit hlavní ustanovení motu proprio Summorum pontificum promulgovaného papežem Benediktem XVI. 7. července 2007, které po desetiletích rozdělení a sporů přineslo všem katolickým věřícím pokoj a smíření.
Řím brutálně a nesmlouvavě porušuje slovo dané papežem Benediktem XVI. a k tolik vzývanému bratrskému přijetí má daleko.
Výslovnou vůlí papeže Františka vyjádřenou v motu proprio Traditionis custodes ze 16. července 2021 je postarat se, aby sloužení tradiční mše svaté Církve zmizelo. Toto rozhodnutí v nás vyvolává velké zděšení. Jak máme chápat tento rozchod s tradičním misálem, „ctihodným a starobylým“ vyjádřením „zákona víry“, který nesl ovoce v tolika národech, skrze tolik misionářů a světců? Jakou škodu působí věřící, kteří se prostě jen chtějí modlit tak, jak to po staletí činili jejich předkové? Jak je možné si neuvědomovat, že tridentská mše vede mnohé duše k obrácení, přitahuje mladé a horlivé věřící, že probouzí mnohá povolání, dala vzniknout seminářům a řeholním komunitám, že se o ni opírají mnohé školy, skupiny mládeže, katechetické činnosti, duchovní obnovy a poutě?
Mnozí z vás, našich katolických bratří a sester, kněží i biskupů, jste se nám svěřili s tím, že tomu nerozumíte, i se svým hlubokým smutkem. Děkujeme vám za mnohá svědectví podpory.
Zasvěcení Panně Marii za zachování tradiční mše svaté
Anglickojazyčné tradiční weby a blogy vyzývají tradiční kněze, komunity a věřící celého světa k zasvěcení Neposkvrněné Panně Marii nadcházející neděli 15.8.2021. Tuto generační bitvu můžeme vyhrát jen skrze modlitbu a přímluvu naší vítězné Matky.
Svatá katolická Církev je v bezprecedentní celosvětové krizi. Jedinou nadějí věřících je Boží zásah na přímluvu Neposkvrněného Srdce Panny Marie.
Dva kněží, kteří si přejí zůstat v anonymitě – jeden diecézní a jeden řeholník – a kteří oba slouží výhradně tradiční mši svatou, vyzývají k celosvětovému zasvěcení všech komunit spojených s TLM k zasvěcení se Neposkvrněnému Srdci Panny Marie 15. srpna 2021, na svátek Nanebevzetí Panny Marie. Doufají, že se k nim připojí i mnozí kardinálové a biskupové.
Ať Neposkvrněné Srdce Panny Marie zvítězí a kraluje!
Podpořte protest proti pronásledování katolíků v Irsku
Situace v Irsku se pod progresivistickou vládou během pár let překlopila do regulérního pronásledování katolíků, které zahynuje zcela nesmyslné a neodůvodněné zákazy bohoslužeb pod záminkou covidu, tvrdé pronásledování kněží a věřících, co odmítají přestat plnit své náboženské povinnosti a kradení dětí z katolických rodin.
Více podrobností v článku Protikatolická tyranie v kdysi katolickém Irsku (https://www.tedeum.cz/2021/05/07/protikatolicka-tyranie-v-kdysi-katolickem-irsku/) na stránkách Te Deum Hodie. Připojte se k protestu proti této zvůli a podpořte pronásledované bratry a sestry!
Svátek Mateřství Panny Marie, nebo papeže Roncalliho?
11. říjen je dokonalou ilustrací základního problému katolické Církve ve 20. století.
Papež Pius XI. v roce 1931 zavedl svátek Mateřství blahoslavené Panny Marie na připomínku 1500. výročí efezského koncilu, který dal Panně Marii titul Theotokos neboli Bohorodička, a určil pro něj 11. říjen. Není to tedy starodávný svátek (podobně jako svátek Krista Krále, který ustanovil tentýž Pius), ale zapadá do pomalého a láskyplného procesu rozšiřování, jenž tradiční liturgii po dvacet století obohacuje o stále nové stránky zbožnosti.
Papež Jan XXIII. se rozhodl zahájit druhý vatikánský koncil 11. října právě proto, že to byl svátek Božího Mateřství Panny Marie.
Přenesme se do doby po koncilu: Bugniniho Consilium svátek zrušilo a sloučilo ho s 1. lednem, který býval oktávem vánočním a svátkem Obřezání Páně, ale nově se měl nazývat „slavnost Matky Boží Panny Marie.“ Spousta hektického odstraňování, přesunování a přilepování… A pak přišel papež František, který Jana XXIII. prohlásil za svatého a 11. říjen za JEHO svátek.
Nejvážnější problém: zacházení s Nejsvětější svátostí
Problematický překlad? Celebrace čelem k lidu? Ministrantky? Tělesné postoje?
Nikoli; největší a nejvážnější problém liturgie latinské Církve – to jest její nové formy neboli mše Pavla VI. – toto všechno přesahuje, třebaže s tím vším souvisí. Jde o způsob, jak se nakládá s Tělem Kristovým. To musí být úplně první věc, s níž se bude muset vypořádat hypotetická „reforma reformy“, a musí se řešit nikoli vágním příkladem, nýbrž natvrdo zákonem.
_______________________
(1) Každý, kdo má nějakou zkušenost s něčím, co se jí a bylo to vyrobeno z mletého obilí, ví, že odpadávání drobečků je přirozenou součástí konzumace. Ať jde o krajíc chleba, oplatky, sušenky, suchary, krekry, tortily nebo nachos, k fragmentaci dochází.
(2) Katolíci věří, že v každé konsekrované způsobě je reálně přítomen náš Pán Ježíš Kristus s Tělem, Krví, duší a božstvím, a to celý v každé sebemenší částečce.
K otázce heretického papeže (1.)
Mons. Athanasius Schneider
“Přednedávnem se i na českých webových stránkách objevily reakce na obsáhlý článek Mons. Schneidera o problému heretického papeže (https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=pasqualucci-ke-schneiderovi , https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=papez-heretik ), nikoli však text sám. Přinášíme ho proto v plném znění, z praktických důvodů na pokračování. Věříme, že v kontextu vystoupení předních katolických teologů a myslitelů, kteří papeže Františka obvinili z hereze, je tento příspěvek do diskuse o to cennější..
Mons. Athanasius Schneider
Speciálně pro Rorate Caeli
20. března 2019
Otázka, jak se konkrétně vypořádat s heretickým papežem, nebyla dosud v celé katolické tradici řešena způsobem, který by se blížil skutečnému všeobecnému souhlasu. Žádný papež ani ekumenický koncil dosud neformuloval relevantní věroučný výrok ani nevydal závazné kanonické normy týkající se eventuality zacházení s heretickým papežem v době, kdy vykonává úřad.
V dějinách neexistuje případ papeže, který kvůli herezi či údajné herezi o svůj pontifikát přišel. Papeže Honoria I. (625-638) posmrtně exkomunikovaly tři ekumenické koncily (Třetí konstantinopolský v roce 681, Druhý nikájský v roce 787 a Čtvrtý konstantinopolský v roce 870) kvůli tomu, že podporoval heretickou nauku zastánců monotheletismu, čímž přispěl k šíření této hereze. Papež svatý Lev II. (682/683) potvrdil dekrety Třetího konstantinopolského koncilu, nad papežem Honoriem vyhlásil anathema („anathematizamus Honorium“) a konstatoval, že jeho předchůdce „Honorius, místo aby tuto apoštolskou Církev očistil, dovolil, aby neposkvrněnou víru poskvrnila bezbožná zrada“ (Denzinger-Schönmetzer, č. 563).
Liber Diurnus Romanorum Pontificum, sbírka formulářů používaná v papežské kanceláři do jedenáctého století, obsahuje text papežské přísahy, podle něhož musel každý nový papež, který se ujímal úřadu, odpřisáhnout, že „uznává šestý ekumenický koncil, který věčným anathematem postihl původce hereze (monotheletismu) Sergia, Pyrrha atd. společně s Honoriem“ (PL 105, 40-44).
V některých breviářích až do 16.-18. stol. byl papež Honorius ve čteních matutina na svátek sv. Lva II. 28. června, zmiňován jako heretik: „In synodo Constantinopolitano condemnati sunt Sergius, Cyrus, Honorius, Pyrrhus, Paulus et Petrus, nec non et Macarius, cum discipulo suo Stephano, sed et Polychronius et Simon, qui unam voluntatem et operationem in Domnino Jesu Christo dixerunt vel praedicaverunt.“ To, že toto čtení v breviáři vydrželo řadu století, dokazuje, že mnoho generací katolíků nebylo pohoršeno skutečností, že konkrétní papež byl ve velmi ojedinělém případě shledán vinným herezí nebo podporováním hereze. V těch dobách ještě věřící i církevní hierarchie dokázali jasně rozlišovat mezi nezničitelností katolické víry, kterou Bůh garantuje magisteriu Petrova stolce, a nevěrností a zradou konkrétního papeže při výkonu jeho učitelského úřadu.
Přeje si Bůh „pluralitu a rozdílnost náboženství“?
Teze:
Pluralismus i rozdílnost náboženství, barvy pleti, pohlaví, rasy a jazyka jsou výrazem moudrosti božské vůle, s níž Bůh stvořil lidské bytosti.
„Dokument o lidském bratrství“, který podepsal papež František a vrchní imám z al-Azhar Amhed al-Tajíb v Abú Dhábí 4. 2. 2019 (https://www.radiovaticana.cz/clanek.php?id=28926)
Antiteze:
Lidská srdce nebyla snad ještě nikdy tak jako dnes naplněna živou touhou posílit a rozšířit ke společnému dobru lidské společnosti bratrské svazky, jimiž jsme navzájem spojeni v důsledku společného původu a téže přirozenosti. Národy totiž dosud nepožívají plně darů míru. Naopak, tu a tam vyvolávají staré a nové protiklady občanské války a vzpoury. Poněvadž pak mnohé spory, které ohrožují blaho a pokoj národů, nemohou býti ve většině případů urovnány jinak než svornou a cílevědomou spoluprací vlád zúčastněných států, je pochopitelné, že široké kruhy usilují o těsné spojení mezi národy, opírající se o bratrství a dnes už o všeobecně uznávanou jednotu lidského pokolení.
Mnozí se snaží uskutečnit tuto jednotu, i pokud jde o novozákonní řád, stanovený od našeho Pána Ježíše Krista. Vycházejí z předpokladu, že tak zvaný nenáboženský člověk je zjev výjimečný, a na tom, jak se zdá, zakládají naději, že národy s různými náboženskými názory se bez obtíží shodnou ve vyznávání několika málo nauk jako na společné základně náboženského života. Za tím účelem pořádají kongresy, shromáždění, konference a zvou na ně bez výběru osoby z nejširších kruhů k diskusi: pohany všech odstínů, křesťany a dokonce i nešťastné odpadlíky a zatvrzelé popěrače božství Ježíše Krista a jeho božského poslání.
