Tag Archives: Řím
Závěrečná deklarace římské konference potvrdila katolickou nauku
Velmi očekávaná konference na téma „Kam kráčíš, Katolická církvi?“ se dne 7. dubna konala v Římě. Inspirací jí byl zesnulý kardinál Carlo Caffarra – jeden ze signatářů dubií – který vloni v září zemřel. Účastníci konference, duchovní osoby i laici, vydali na ukončení konference závěrečnou deklaraci, která potvrzuje neomylnou nauku Církve v mravních otázkách, jako je manželství a vnitřně špatné skutky, a tím dali odpověď na původních pět dubií. Ta byla před osmnácti měsíci předložena nejprve papeži Františkovi, jenž na ně však nikdy neodpověděl.
Význam závěrečné deklarace spočívá ve skutečnosti, že byla zveřejněna za přítomnosti a s podporou čtyř zbývajících předních prelátů, kteří pozvedli silný hlas katolického odporu proti zmatku a omylu, jež šíří papež František, to jest kardinála Waltera Brandmüllera, kardinála Raymonda Burkea, kardinála Josepha Zena a biskupa Athanasia Schneidera. Na konferenci se rovněž promítalo krátké videoposelství kardinála Carla Caffarry. V dalších dnech zveřejníme o celé události podrobnější zprávy. Prozatím čtenářům přinášíme text historické závěrečné deklarace nazvané Proto dosvědčujeme a vyznáváme, jež se vyznačuje výstižností a jasností.
Římského pochodu pro život se zúčastnily tisíce lidí
ŘÍM 22. května 2017 (LifeSiteNews) – Tisíce Italů pochodovaly proti potratu a euthanasii při každoročním národním pochodu pro život (Marcia per la Vita), který se konal v Římě 20. května a jehož se zúčastnili také kardinál Raymond Burke, biskup Athanasius Schneider z Kazachstánu a arcibiskup Carlo Maria Viganò, bývalý apoštolský nuncius ve Spojených státech.
Římský pochod pro život „žije svým vlastním životem“, řekl portálu LifeSiteNews P. Francesco Giordano, ředitel římské kanceláře mezinárodní prolife organizace Human Life International. Pochodu se zúčastnily skupiny kněží a řeholníků Institutu Krista Krále, Kněžského bratrstva sv. Petra, Institutu Vtěleného Slova, Františkánů Neposkvrněné a Kněžského bratrstva sv. Pia X. Transparenty a prapory nesli studenti, mládežnické skupiny, rodiny i skupina dudáků z mezinárodního politického hnutí Tradition, Family, Property. Zastoupena byla italská pobočka organizace Rachel’s Vineyard zabývající se pomocí ženám, které prožily potrat, a další křesťanské organizace.
Pochod skončil mítinkem, při němž Gianna Jessenová, která přežila pokus o potrat, vyzvala obránce života, aby se „nestyděli za Ježíše“, a belgický profesor Stéphane Mercier velebil Krista a Pannu Marii. Mercier je vyšetřován a hrozí mu propuštění z Katolické univerzity v Lovani za to, že své studenty seznamoval s filosofickými argumenty proti potratu. Jessenová se narodila po neúspěšném potratu solným roztokem.
Africké „ne“ poznámce pod čarou
V Římě v sobotu skončila čtyřdenní konference africké církve s názvem Africká křesťanská teologie: Vzpomínky a misie pro 21. století. Skončila stejně tiše jako začala, bez většího zájmu. Za účasti mnoha kardinálů, biskupů, kněží, teologů a laiků se sympozium zaměřilo na aktuální problémy církve a společnosti v různých částech Afriky.
Přestože se konference věnovala řadě aspektů specifické situace partikulárních církví v Africe, několik silných vyjádření zaznělo i k nejožehavějšímu tématu posledních měsíců a možná celého pontifikátu argentinského papeže, k přijímání pro znovusezdané rozvedené, které je podle kritiků jen zástěrkou pro rozvolnění pravidel pro všechny lidi žijící v takzvané neregulérní situaci. Paulinus Odozor, organizátor konference a uznávaný specialista na morální teologii, profesor na americké univerzitě Notre Dame, kterého v roce 2009 Benedikt XVI. jmenoval do přípravné komise synodu afrických biskupů, v rozhovoru pro Crux nastínil africký pohled na tuto otázku.
Profil kardinála: Zlatý chlapec z amerického středozápadu
Dařilo se mu, na co sáhl. Jako biskup bojoval za práva farmářů, dnes mu přezdívají princezna. Pořád se smál, dnes má v očích smutek. Býval oblíbencem papežů, nic z toho nezůstalo. Nahlédněte do světa amerického kardinála Raymonda Lea Burkeho.
Richland Center je malé ospalé městečko, administrativní centrum okresu Richland v americkém státě Wisconsin. Ve druhé polovině devatenáctého století bylo také centrem sufražetek, které si zde založily největší feministický klub ve Wisconsinu. Kromě toho tady žila a zemřela Světlana Allilujevová, jediná dcera diktátora Josefa Stalina.
Je to městečko, kde nezamykáte, hotel stojí pakatel. Velké i menší pozemky „for sale“ připomínají staré časy, kdy desetina obyvatel nežila pod hranicí chudoby, ve městě fungovala továrna a každý měl svých pár akrů půdy k farmaření. V té době, před více než sto lety, se tu také usadili mladí manželé původem z Irska: John Burke a Hannah O’Keeffe. Jejich syn Thomas se narodil už v Americe.
Fifties na americkém venkově
Burkeovi byli katolíci, Thomas Burke se však zamiloval do dívky jménem Maria, jejíž rodina přišla do Ameriky z Anglie a byla protestantská. Maria byla vychovávána ve víře amerických baptistů a ještě jako protestantka uzavřela s Thomasem sňatek. V katolické farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Richlandu tehdy působil horlivý irský kněz Bernard McKevitt a pod jeho vlivem Maria po svatbě přijala katolickou víru, kterou pak se stejnou oddaností zastávala.
Manželé se zabydleli na mléčné farmě a postupně přivedli na svět šest dětí. Šesté těhotenství zastihlo Marii Burke ve špatném zdravotním stavu. Protože byla zároveň na tehdejší poměry starou rodičkou a doma měla už pět dětí, nabídl jí gynekolog ještě poměrně zřídkavý, avšak ve státě Wisconsin už legální, potrat ze zdravotní indikace. Maria Burke odmítla a nakonec bez větších komplikací 30. června 1948 porodila své nejmladší dítě, syna Raymonda Lea.
Biskup Williamson prý vysvětí další biskupy
Blog Rorate Caeli oznámil, že biskup Richard Williamson 19. března (na sv. Josefa) vysvětí v klášteře Svatého Kříže v brazilském Nova Friburgo na biskupa minimálně jednoho z „kněží Odporu„, P. Jeana-Michela Faureho. Zároveň ale zmiňuje možnost, že vysvěcených bude vícero, jmenovitě je jako další možný adept uveden otec Innocent Maria, zakladatel tradičně dominikánského konventu v Avrillé.
Zdá se tedy, že se bude opakovat situace po svěcení v Econe. Williamsonova svěcení pochopitelně nezískají svolení Říma a on i svěcenci budou jistě prohlášeni za automaticky exkomunikované. Nepochybně to odmítnou s odkazem na stav nouze, což bude minimálně v očích jim nakloněných věřících hodnoceno jako přesvědčivá argumentace, protože od econských svěcení se situace Církve rozhodně nezlepšila, naopak došlo k významnému zhoršení (i když na druhé straně někdo může tvrdit, že se pozice Tradice vlastně zlepšila).
Tertullianus o zdobení žen
Úvod
Církevní otcové jsou prvými svědky apoštolské tradice. Jejich četba nám ukazuje, jak se zjevená pravda beze změny jejího smyslu ve svých formulacích zpřesňovala, jak vykládali Písmo svaté a jaká byla jejich zbožnost. Pokud se v něčem všichni nebo skoro všichni shodují, je to známka, že se jedná o pravé učení. Proto se odkazy na církevní otce užívají v učebnicích dogmatiky na důkaz předkládané nauky. Jejich spisy někdy obsahují učení dnes polozapomenuté a opomíjené. Je ovšem nutné připustit, že jednotliví církevní otcové se někdy mýlí, dokonce někteří v něčem pobloudili (např. odmítání věčnosti pekla). Presto však zájem o ně a jejich četba je výrazem lásky k církvi.
Mezi latinsky píšícími církevními spisovateli nejstarších dob vyniká Tertulián (Quintus Septimus Tertullianus Florens) svým břitkým stylem, pevností svého charakteru a rozsahem svého díla. Je konvertitou z pohanství, působí jako učitel katechumenů a později se stává příslušníkem sekty montanistů vyznačující se nejen příchylností k některým proroctvím, ale především nepřiměřeným rigorismem ohledně některých morálních postojů (odmítnutí druhého manželství ovdovělých, nedovolenost útěku před hrozícím pronásledováním či nepřipouštění znovupřijetí křesťanů, kteří po křtu upadli do některých zvlášť těžkých hříchů). Pojednávaný spis ale patří do jeho katolického období.