Tag Archives: příroda
Setkání katolických dětí ve Vyšším Brodě 2014
Vyšebrodský klášter
23. července – 1. srpna 2014 proběhne ve Vyšším Brodě setkání katolických dětí, které organizují rodina Krutských a Ignác Pospíšil. Účastnit se mohou děti starší šesti a mladší čtrnácti let (případné výjimky pro děti jen těsně míjející toto rozpětí je třeba dohodnout s organizátory). Akce navazuje na loňské Setkání katolických dětí na Kozinci.
Prostory pro ubytování dětí poskytne vyšebrodský klášter, který též pro tábor zajistí mše svaté a přednášky pro hlubší vzdělání dětí v katolické víře. Okolní lesy a louky Vyšebrodska mimo to poskytnou spoustu zdravého a krásného prostředí pro hry a dovádění.
Děvčata a chlapci budou ubytováni odděleně, budou mít vlastní vedoucí a po část času i samostatný program.
Příroda není hodnotou sama o sobě
Chalupská slať
Magazín ChristNet.cz zveřejnil rozhovor s otcem Markem Váchou, kde tento mluví o tom, že druhá polovina 20. století přidala ke třem tradičním rozměrům, kterými se vždy etika zabývala (vztah k Bohu, k ostatním lidem a k sobě), ještě čtvrtý rozměr, kterým má být vztah k přírodě. Mluví též podivným způsobem o „právech zvířat“. Domnívám se, že nemá pravdu a že jeho pohled je z hlediska křesťanství minimálně extremistický, spíše ale přímo křesťanství cizí…
Už samotné dělení objektu etiky na výše zmíněné tři typy vztahů je dle mého soudu značně účelové a zavádějící, neboť pokud půjdeme do hloubky, rychle zjistíme, že ve všech třech případech jde především o vztah k Bohu. Neboť náš vztah k ostatním lidem i k sobě stojí na našem vztahu k Bohu. Koneckonců veškeré směřování člověka, veškerá jeho cena, se odvíjí od toho, že byl stvořen Bohem, jehož je obrazem, majetkem a služebníkem. Jinými slovy, tyto tři typy vztahů nejsou nezávislé nebo rovnocenné, náš vztah k lidem i k sobě samému je jen podmnožinou a odvozeninou našeho vztahu k Bohu.
Maličkosti
Francouzský básník Francis Jammes je důkazem toho, že dobrá a upřímná báseň nemusí oplývat složitými metaforami a komplikovanou stavbou, aby dokázala vyjádřit jemný půvab Božích darů a stvoření.
Procházky
Někdy nás Boží láska uchvátí natolik, že se ocitneme zcela bezmocni a bezvládni v úžasu nad takovou velikostí, silou a mocí. Jelikož pýcha a chlouba světa jsou v opozici k moci a slávě Boží, tato setkání bývají nenápadná a očím okolí ukryta. Jako se Spasitel neváhal narodit v chlévě, tak se ani nám neváhá, spolu se svou Matkou, sdílet v situacích prostých a neokázalých. Básně napsal Jiří Orten.
