Tag Archives: právo na život

Nový směr Papežské akademie pro život

Vincenzo Paglia

Předseda Papežské akademie pro život arcibiskup Paglia v nedávném rozhovoru odmítl zvěsti, že renovovaná Akademie chce reinterpretovat encykliku Humanae vitae.

„To je naprosto falešný názor,“ řekl Paglia P. Mirosławu Tykferovi z polského katolického časopisu Przewodnik katolicki, který rozhovor vedl. „Každý, kdo to opakuje, by se měl omluvit, protože lže.“

Kontroverzní kardinál nicméně v Papežské akademii pro život zavedl několik inovací, včetně přinejmenším jednoho propotratového člena a nového zaměření na životní prostředí, masovou imigraci, hospodářský útlak, otroctví a hrozbu jaderné války. Když P. Tykfer vyjádřil pochybnosti nad tím, zda toto „rozšíření“ pomůže lépe chránit život od početí do přirozené smrti, Paglia argumentoval, že tomu tak bude. „Jak můžeme například podporovat život, jestliže staří lidé zůstávají osamělí? Nebo jestliže necháváme děti umírat ve Středozemním moři a nic s tím neděláme? Nebo jestliže stále existuje trest smrti a válka se pokládá za spravedlivou?“

Další Charlie Gard?

LIVERPOOL, Anglie, 1. srpna 2017 (LifeSiteNews) – Liverpoolská nemocnice chce ukončit podporu životních funkcí čtrnáctiměsíčního dítěte, ačkoli rodiče ho chtějí převézt na léčení do Spojených států.
Tom Evans a Kate Jamesová jsou rodiči Alfieho Evanse, který od prosince leží na jednotce intenzivní péče v nemocnici Alder Hey Children’s Hospital v Liverpoolu. Alfie trpí záhadnou, dosud nediagnostikovanou chorobou, je v kómatu a má záchvaty. Případ připomíná Charlieho Garda, který si získal mezinárodní pozornost. Charlieho rodiče řadu měsíců bojovali s londýnskou nemocnicí Great Ormond Street Hospital, aby ho směli převézt k experimentální léčbě do Spojených států. Nemocnice chtěla ukončit podporu jeho životních funkcí. Charlie byl odpojen od dýchacího přístroje v hospici v pátek 28. července poté, co rodiče právní bitvu nakonec vzdali.

Facebooková skupina Alfie’s Army, která vznikla na podporu Alfieho a jeho rodičů, má už více než 23 tisíc členů. Alfie’s Army na Facebooku sdílí video, na němž je vidět, jak Alfie otevírá oči a dumlá dudlík. Na jiné nahrávce se protahuje. „Lékaři upozornili, že možná podají žalobu, protože [Alfieho otec] Tom nedovolí jeho odpojení od přístrojů,“ píše list The Mirror. Tom uvedl, že jim pomoc nabídla více než desítka nemocnic ve Spojených státech, včetně jednoho zařízení v Miami.

Charlie Gard zemřel

Jedenáctiměsíční Charlie Gard, o jehož život statečně bojovali jeho rodiče i obhájci života z celého světa, zemřel 28. července poté, co nemocnice odpojila jeho ventilátor.

Naděje na okamžik svitla ještě v červenci, kdy po protestech a intervencích z mnoha stran, včetně amerického prezidenta a papeže, soud dovolil, aby Charlieho vyšetřil americký specialista, který se zabývá experimentální léčbou dětí s mitochondriální poruchou, jíž trpěl i Charlie. Ukázalo se, že je pozdě: jak si veřejně postěžovali Charlieho rodiče, kdyby Charlie tuto možnost dostal na jaře, mohl být dnes možná zdráv. Nedošlo k tomu proto, že britská nemocnice Great Ormond Street Hospital, v níž se léčil, podala žalobu, v níž se domáhala svolení soudů s odpojením přístrojů. Právě tyto soudní průtahy způsobily ztrátu vzácného času.

Návrat k barbarství starověké Sparty?

Případ Charlieho Garda, o němž píše paní mgr. Cekotová v předchozím příspěvku (viz Dítě jako majetek státu), je průlomový – a tím hodně nebezpečný pro další vývoj. Jde o to, že od dob nacistického Německa se zde poprvé upírá rodičům právo bránit život svého dítěte. Troufám si dokonce říci, že rozhodnutí britské justice a Evropského soudu pro lidská práva nastoluje ještě horší situaci. Němečtí nacisté, kteří v rámci svého programu eutanázie vraždili tělesně nebo duševně postižené děti v plynových komorách nebo injekčními stříkačkami, tak činili potajmu za zády rodičů, těm pak sdělili, že jejích dítě umřelo na chorobu, jejíž diagnózu si vymysleli. Přímo veřejně zabít dítě proti jejich vůli na základě výroku zmanipulované justice se samotní hitlerovci báli.
Ne tak ale současní „demokraté“. Jejich justice prostě rodičům Gardovým stroze sdělí úředním rozhodnutím, že jejích dítě nemá právo na život. Vůbec je nezajímá, že manželé Gardovi (před nimiž hluboce smekám) jsou ochotni financovat Charlieho nákladnou léčbu v USA (proběhla na to i sbírka mezi lidmi dobré vůle), byť s minimální nadějí na úspěch, ani to, že chtějí obětavě doma doopatrovat chlapce až k jeho přirozené smrti, ani to, že římská klinika Bambino Jesu otevírá Charliemu své prostory k důstojnému dožití jeho kratičkého života. Ne, to všechno současní bojovníci za lidská práva totálně ignorují. Postižené dítě nemá prostě právo na život – a basta! Přitom ale rodiče Gardovi vůbec stát finančně nezatíží, chtějí nést všechny náklady sami.

Už je to jisté – Francie bude trestat odpůrce potratů

Laurence Rossignol

16. února francouzské Národní shromáždění přijalo zákon dovolující trestat za obranu života na internetu. Provozovatelé pro-life portálů budou tak ohroženi trestem do 2 let a pokutou do výše 30 tisíc euro.

Ministryně pro práva žen Laurence Rossignolová sice tvrdí, že obránci života mohou vyjadřovat své mínění, když jasně sdělí, „kým jsou, co dělají a co chtějí“, ale administrativní zavření úst odpůrcům potratů se stalo skutečností. Je to další projev cenzury a omezení práva diskuse.

Možnost legálních potratů byla ve Francii uzákoněna r. 1975 jako „menší zlo“. Časem se z ní ale stalo „právo žen“, dokonce jedno z „fundamentálních práv“. Přijetí tak zhoubné filozofie mělo však další účinky: když je to „fundamentální“ právo, potom je třeba ho „bránit“. A protože „neexistuje svoboda pro nepřátele svobody“ – jak říkal za Francouzské revoluce Saint Just – kritici tohoto práva se stávají zločinci. Právě díky těmto úvahám vznikl požadavek zákazu pro-life aktivit na internetu.

Zdeňka Rybová: Chystáme stejný pochod jako loni

S nadcházejícím jarem se blíží i největší česká pro-life akce – národní pochod pro život. Jelikož ten letošní se koná jinde a pod trochu jiným jménem, což mnohé zaujalo a znejistělo, rozhodl jsem se za sebe i za čtenáře trochu poptat. Mé dotazy laskavě zodpověděla mluvčí HPŽ ČR Zdeňka Rybová.

Je tu březen 2017 a s ním by měl přijít i Pochod pro život 2017. Ale když se člověk podívá na patřičné stránky, zjišťuje, že pochod bude v dubnu a bude se jmenovat jinak (Národní pochod pro život a rodinu). Proč tyhle změny a budou i nějaké další?

Název pochodu v podobě Národní pochod pro život není nový, takto se pochod jmenoval už loni. Je ale pravda, že letos chceme akcentovat také otázku rodiny, protože je místem, kde se život přijímá a rodí, které je, pokud funguje, nejlepší prevencí potratů.

Termín byl přizpůsoben především s ohledem na to, aby s účastníky pochodu mohl být i letos pan kardinál (a další biskupové), nicméně Slavnost Zvěstování Páně jako tzv. Den nenarozeného života, k němuž se hlásí ČBK, nebude opomenut.

Takže HPŽ plánuje nějakou akci i na tento termín?

Je Donald Trump nový císař Konstantin?

Článek, v němž Blaise Joseph přirovnává Donalda Trumpa k římskému císaři Konstantinovi, poprvé vyšel na portálu MercatorNet 26. března 2016, dlouho předtím, než Trump získal nominaci za Republikánskou stranu a nakonec porazil Hillary Clintonovou. Tehdy se zdál být opovážlivý a nepravděpodobný. Dnes se jeví prorocky. Překlad zveřejňujeme se souhlasem MercatorNet. (Pozn. překl.)

Křesťané nemohou svobodně mluvit. Náboženská svoboda je terčem útoku. Společnost je materialistická a nemravná. Západní civilizace čelí velkým hrozbám zevnitř i zvenku. Jediný evidentní vůdce, který je na obzoru, není žádný světec.

Myslíte na Spojené státy roku 2016? Nikoli. Jde o Řím roku 312.

Tím vůdcem je Konstantin, který usiluje o to, aby se stal římským císařem. Má mnoho chyb: měl několik manželek a jednu z nich dokonce odsoudil k smrti, byl mimořádně ctižádostivý a jako vojevůdce i politik bezohledný. Legenda říká, že prožil svou verzi „cesty do Damašku“, měl vidění, obrátil se na křesťanství, zvítězil nad svými odpůrci a stal se velkým římským císařem.  

Proč je třeba vychovávat děti ke kultuře života dřív než na střední škole

3. května 2016 (American Life League) – O tom, že svět je pro mladé lidi nebezpečný, stačí každého rodiče přesvědčit pár minut sledování libovolného televizního kanálu. Chtějí-li chránit nevinnost svých dětí před nástrahami kultury smrti, nesmějí vzhledem k současným zákonům ztrácet ostražitost ani na okamžik.

V posledních letech je kulturní klima tak zkažené, že to může mnohé rodiče svádět k tomu, aby s určitými tématy, např. vývojem dítěte před narozením, počkali, až budou děti starší. Jako lidé hájící život si však nemůžeme dovolit čekat. Zde je pět důvodů, proč je třeba začít děti vychovávat k úctě k důstojnosti každého člověka dřív, než přijdou na střední školu.

Tichá inkvizice – manipulativní propotratová agitka

Koncem února byl v Českých Budějovicích promítán americký „dokumentární film“ Tichá inkvizice, který se týká protipotratového zákona v Nikarague a jeho dopadů. Pořadatelé promítání se obrátili na pana Lukáše Krutského, organizátora českobudějovického pro-life pochodu, zda by hnutí pro-life nevyslalo někoho, kdo by se zúčastnil následné diskuse.

Jelikož film se do značné míry zabývá lékařskou tematikou a v rámci jihočeských pro-life aktivit nevíme o žádném lékaři, obrátil se Lukáš nejprve na Hnutí Pro život ČR s nadějí, že by mohlo takového odborníka dodat, nebo že by nám někdo z jeho lékařských odborníků mohl film odborně orecenzovat. Bohužel v tomto jsme byli zklamáni, pročež jsme museli vystačit s vlastními silami. Za jihočeské hnutí pro život se promítání a následné diskuse nakonec zúčastnilo šest lidí, včetně Lukáše Krutského, otce Miroslava Šaška a mojí maličkosti, přičemž diskusi na naší straně po většinu času dominoval právě otec Šašek (kterému tímto ještě jedno děkuji). Diskuse se jen částečně týkala filmu a umělých potratů – do značné míry se odchylovala k tematice žen v nouzi, kde se diskutující obou stran cítili asi podstatně erudovanější. Koneckonců sám film tomu nahrává.

Ač se film Tichá inkvizice hrdě nazývá „dokumentární film“, ve skutečnosti představuje velmi jednostrannou a manipulativní potratářskou agitku. Jak názvem tak obsahem zuřivě napadá jak nikaragujský protipotratový zákon, tak i Církev jako jeho „příčinu“ a ukazuje pečlivě vybrané „negativní dopady“ zákona. Nicméně po jeho shlédnutí překvapivě zjistíme, že jsme se toho vlastně mnoho nedozvěděli. Ač Dr. Cerratová o zákonu hodně mluví a říká, že jde o pár větiček, nikde se nedozvíme jeho znění. Ony vzorové případy jsou prezentovány pouze Dr. Cerratovou, a to v tak osekané podobě, že si o nich nelze udělat objektivní názor. Za celý dokument nepotkáme nikoho, kdo by prezentoval opačný postoj a zákon hájil (ačkoliv z filmu jasně plyne, že takových je dost i mezi lékaři na oddělení, kde Dr. Cerratová působí…)

Rytíři života 2016 – výsledky

Drazí přátelé, čtenáři a hlasující, zde jsou výsledky anketě Rytíři života 2016. V letošní anketě nakonec hlasovalo 139 lidí, což je nejen absolutní rekord, ale dokonce vyšší číslo než součet počtů hlasujících ve všech předchozích ročnících dohromady.

V kategorii osobností drtivá většina hlasujících podpořila Mgr. Miloslavu Starou, zakladatelku a členku Výboru Společnosti rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, která tak v letošním ročníku zvítězila se 107 hlasy a zařadila se mezi rytíře života. Gratulujeme!

Dlužno podotknout, že kategorie organizací letos nevzbudila mezi hlasujícími nikterak velký zájem, hlas v ní udělilo pouze 14 z nich, přičemž vítězem se stalo Hnutí Pro život ČR s 8 hlasy.