Tag Archives: Pietro Parolin

Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínou

Kardinál Zen

Jak oznámil Vatikán, Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů. V jejím rámci se papež František rozhodl „o obnovení plného  společenství osmi zbývajícím biskupům, kteří byli konsekrováni bez papežského pověření“. Hongkongský kardinál Joseph Zen nicméně očekávanou dohodu s ateistickou komunistickou Čínou nedávno nazval „naprostou kapitulací“, která znamená, že papež a vysocí představitelé Vatikánu „vydávají stádo do vlčích tlam“.

V prohlášení tiskové kanceláře Svatého stolce se uvádí, že Provizorní dohoda byla podepsána v Pekingu během setkání mezi Mons. Antoinem Camillerim, podsekretářem Svatého stolce pro vztahy se státy, a Jeho Excelencí panem Wangem Chaem, náměstkem ministra zahraničí Čínské lidové republiky, kteří stojí v čele vatikánské a čínské delegace. „Během tohoto setkání oba představitelé podepsali Provizorní dohodu o jmenování biskupů,“ uvádí zpráva z Vatikánu. Svatý stolec popsal Provizorní dohodu jako „plod postupného a vzájemného sbližování“, která „byla uzavřena po dlouhém a uváženém vyjednávání a zahrnuje periodické vyhodnocování jejího plnění“. Dohoda se týká „jmenování biskupů, které má značný význam pro život církve, a vytváří podmínky pro širší spolupráci mezi oběma stranami“. „Tato dohoda je výrazem sdíleného přání, aby plodný a prozíravý institucionální dialog pozitivně přispěl k životu katolické církve v Číně, k dobru čínského lidu a míru ve světě,“ sděluje tiskové středisko Svatého stolce. [1]

Uzavření dohody mezi Vatikánem a Čínou do konce září se podle zpravodajů očekávalo. V informativní nótě, kterou rovněž vydal Vatikán, se uvádí, že papež František rozhodl o obnovení plného  společenství osmi zbývajícím biskupům, kteří byli konsekrováni bez papežského pověření, v naději, že „přijatá rozhodnutí budou začátkem nové etapy, umožňující překonat minulá  zranění a uskutečnit plné společenství všech čínských katolíků“. [2]

Vatikán ustupuje čínským komunistům

Nejnovější zprávy z Číny uvádějí, že Vatikán již podruhé vyzval legitimního biskupa, aby odstoupil a předal svůj biskupský stolec biskupovi jmenovanému komunistickou vládou, který byl po svém nedovoleném vysvěcení bez papežského souhlasu v roce 2011 exkomunikován.

Biskup Peter Čuang Ťien-ťien ze Šan-tchou byl v prosinci přinucen k cestě do Pekingu, kde ho nejmenovaný vatikánský prelát – zdroje spekulují, že šlo o arcibiskupa Claudia Maria Celliho, vyjednavače mezi Vatikánem a Čínou – vyzval, aby odstoupil a umožnil tak, aby jeho místo zaujal biskup Čínského vlasteneckého katolického sdružení Joseph Chuang Ping-čang. Stejnou žádost dostal od Vatikánu již dva měsíce předtím, v říjnu 2017.

I když v širším katolickém světě se vývoji situace ve vztazích mezi Vatikánem a Čínou příliš velké pozornosti nedostává, portál OnePeterFive ho sleduje od počátku roku 2016. Vyvolal celou řadu znepokojených hlasů, z nichž nejvýznamnějším byl hlas kardinála Josepha Zena, emeritního biskupa z Hongkongu. (Zen mluví velmi přímočaře mnohem déle, ale nedávný vývoj mu poskytl konkrétnější důvod ke znepokojení).

„Věrohodný učitelský úřad“ papeže Františka

Acta Apostolicae Sedis (AAS), orgán Vatikánu, v němž se promulgují oficiální akty Apoštolského stolce, tento týden zveřejnil vydání z října 2016 obsahující nechvalně známý dopis papeže Františka argentinským biskupům, v němž uvádí, že „neexistují jiné interpretace“ („No hay otras interpretaciones“) Amoris laetitia než výklad biskupů z Buenos Aires. AAS rovněž publikovala plné znění pokynů z Buenos Aires, jež v některých případech dovolují svaté přijímání párům žijícím ve stavu trvalého a veřejného cizoložství, které se nezavázaly k životu v naprosté zdrženlivosti.

Ještě významnější je to, že AAS povyšuje soukromý dopis papeže Františka argentinským biskupům na oficiální magisteriální úroveň „apoštolského listu“ (epistola apostolica) a zároveň obsahuje zvláštní reskript v podobě dodatku státního sekretáře kardinála Pietra Parolina. Prohlašuje se v něm, že je výslovným úmyslem papeže Františka, aby oba dokumenty – papežův dopis a samotné pokyny z Buenos Aires – měly charakter jeho „věrohodného učitelského úřadu“, a že papež osobně nařídil jejich zveřejnění v AAS a na webových stránkách Vatikánu.

Reskript zní v latině takto:
RESCRIPTUM «EX AUDIENTIA SS.MI»
Summus Pontifex decernit ut duo Documenta quae praecedunt edantur per publicationem in situ electronico Vaticano et in Actis Apostolicae Sedis, velut Magisterium authenticum.
Ex Aedibus Vaticanis, die V mensis Iunii anno MMXVII
Petrus Card. Parolin
Secretarius Status

Překlad:
Reskript „z audience u Jeho Svatosti“
Nejvyšší pontifik nařídil, aby byly oba předcházející dokumenty promulgovány jako věrohodný učitelský úřad zveřejněním na webových stránkách Vatikánu a v Acta Apostolicae Sedis.
Ve Vatikánu 5. června 2017
Pietro Card. Parolin
Státní sekretář

Katolická encyklopedie definuje papežský reskript takto: „Reskript je písemná odpověď papeže nebo některé posvátné kongregace na dotazy či žádosti jednotlivců. Některými reskripty se uděluje nějaké povolení, jiné se týkají výkonu spravedlnosti, např. výkladu zákona nebo jmenování soudce.“ Reskripty obecně mají sílu partikulárního zákona, avšak „pokud vykládají nebo promulgují obecný zákon, mají univerzální platnost“, jako je tomu i v tomto případě. Jestliže papežské reskripty odpovídají na otázky, mohl by tento být přímou odpovědí na dubia čtyř kardinálů?

Dobytí Malty II

Podivný původ nevítané komise

25. ledna zveřejnily fascinující zprávu o této věci italské zpola zpravodajské a zpola bulvární noviny Dagospia. (Protože tento list často zveřejňuje pornografické materiály, neuvádíme zde odkaz na něj, ale na překlad celého článku do angličtiny, jehož autorem je Andrew Guernsey). [1] Ve zprávě čteme, že jistý bohatý Francouz jménem Jehan du Tour odkázal své jmění ve výši téměř 120 milionů švýcarských franků dvěma nejmenovaným jednotlivcům a dvěma charitativním organizacím: Hospitálskému řádu sv. Jana z Boha a francouzské asociaci Maltézského řádu.

Dagospia uvádí, že správkyně du Tourovy pozůstalosti, jistá Ariane Slingerová ze Ženevy, založila charitativní fond podle novozélandských zákonů – donedávna známých legislativní laxností mimořádnou i na poměry daňových rájů – s názvem Caritas pro Vitae GRADU Charitable Trust. Fond měl zajistit nedílnost aktiv v pozůstalosti, přičemž správkyně drží kasu, když nastane čas vyplácet oprávněné příjemce. Slingerová je ředitelkou společnosti ACE International, která poskytuje „poradenské, manažerské a administrativní služby a služby správy majetku“. Jméno Slingerové se na internetu objevuje v podivných souvislostech. Zmínky o ní jsem našel na několika webových stránkách, z nichž patrně nejpozoruhodnější je článek o vyšetřování spletitého případu finanční trestné činnosti, o němž v roce 1996 informoval britský list Independent.

Podle listu Dagospia du Tour zemřel v roce 2012 a v tom okamžiku Maltézský řád, kterého jeden z jeho francouzských členů upozornil na roli Slingerové v ovládání finančních prostředků, na Slingerovou podal v Ženevě žalobu, která by podle Dagospie mohla vést k jejímu trestnímu stíhání. (Podstata žaloby není ze zprávy jasná.)

A tady to začíná být opravdu zajímavé.

Dobytí Malty I

Velmistr Festing

Suverénní vojenský hospitální řád sv. Jana v Jeruzalémě, na Rhodu a na Maltě – známý jako „suverénní maltézský řád“ neboli „maltézští rytíři“ – je jednou z nejstarších a nejrespektovanějších institucí Katolické církve. Laický náboženský řád založený v 11. století v Jeruzalémě začal jako mnišská komunita, která pečovala o poutníky do Svaté země a později je i chránila, a dnes pokračuje v charitativní činnosti po celém světě. Kdysi vládl na ostrově Malta, avšak v roce 1798 Maltu dobyla Napoleonova vojska a řád o základnu na ostrově, který mu dal jméno, přišel. Od roku 1834 sídlí v Římě jako suverénní subjekt mezinárodního práva. Řád je v podstatě malým státem ve státě s vlastními zákony, vládou, pasy, měnou, malou armádou a dokonce statutem stálého pozorovatele při OSN. Na svých webových stránkách tvrdí, že má „více než 13 500 rytířů, dam a kaplanů. K nim se dále připojuje 80 000 trvalých dobrovolníků a 25 000 zaměstnanců, většinou zdravotníků.“.

Po většinu svého života jako katolíka jsem o tomto řádu nic neslyšel. O jeho existenci jsem se dozvěděl, teprve když byl v roce 2014 jeho kardinálem-patronem jmenován kardinál Raymond Burke. V posledních měsících na něj mnoho katolíků upozornily rozbroje mezi řádem a Vatikánem, ale podrobnosti o intenzivních politických manévrech za scénou se vymykají chápání i těch nejlépe informovaných pozorovatelů.

Svrchovaná rada řádu 28. ledna přijala rezignaci nejvyššího řádového představitele, velmistra Fra’ Matthewa Festinga. Rovněž prohlásila za neplatné některé jeho nedávné disciplinární úkony, které zanedlouho podrobně popíšu. Svou překvapivou rezignaci nabídl pouhé tři dny předtím, údajně na neústupnou žádost samotného papeže Františka při soukromé audienci. Tento bezprecedentní zásah Svatého stolce do záležitostí řádu vzbuzuje mnoho otázek. Strávil jsem mnoho času zkoumáním, co se stalo, že nás to dovedlo až k těmto koncům. Doufám, že v následujícím materiálu naleznete komplexní shrnutí těchto neobvyklých událostí.

Boj o liturgii pokračuje důkladnou přestavbou Sarahovy Kongregace

Dne 28. října oznámil Svatý stolec jmenování 27 nových členů římské Kongregace pro bohoslužbu a svátosti. Je to přestavba více než důkladná – představuje obměnu více než 70 procent. Výsledkem je, že se kardinál Sarah se svým úsilím o reformu liturgie ocitá v izolaci.

Nebylo řečeno, kteří z dosavadních členů, mezi nimiž jsou známá jména z pontifikátu Benedikta XVI., nebyli současným papežem potvrzeni. Vatikanista Sandro Magister si však dal tu práci, aby porozuměl výpovědi personálních změn.

Odcházejícími členy Kongregace jsou například :
Zenon kardinál Grocholewski, prefekt Kongregace pro katolické vzdělávání
Norberto kardinál Rivera, arcibiskup Mexika
George kardinál Pell, prefekt Kongregace pro biskupy
Angelo kardinál Scola, arcibiskup milánský
Marc kardinál Quellet, prefekt Hospodářského sekretariátu
Raymond Leo kardinál Burke, patron Maltézských rytířů
Mario Olivieri, emeritovaný biskup z Albenga – Imperia

Skoro všichni odcházející jsou „ratzingeriáni“ nebo se někdy dostali do konfliktu se současným papežem. Většinou obojí.

Prodej plášť a kup si meč!

PhDr. Radomír Malý

„Prodej plášť a kup si meč!“ Tato Kristova slova (Luk 22,37) se mi honí hlavou, když registruji 2 potěšující zprávy z Latinské Ameriky. První se týká beatifikace 15letého mexického chlapce jménem José Sanchéz del Rio v neděli 16. října letošního roku. Byl to mladý cristeros, účastník povstání obránců katolické víry proti zednářsko-komunistické Callesově diktatuře, která připravila katolíkům krvavou lázeň. Mladý José poznal v dětství ušlechtilého kněze a svého dobrodince, potom byl ale svědkem jeho brutálního zavraždění vládními vojsky. Přihlásil se ke cristerům jako vlajkonoš a trubač, upadl však do zajetí, byl nucen k odpadu od víry, zůstal ale pevný a s výkřikem „Viva el Cristo Rey!“ skonal r. 1928 na popravišti pod výstřely pušek vládních vojáků.

Druhá zpráva pochází rovněž z tohoto kontinentu. Kolumbijci díky Bohu odmítli v referendu 2. října letošního roku v kubánské komunistické Havaně podepsanou dohodu mezi vládou a guerillovými marxistickými bojovníky z Revolučních ozbrojených sil Kolumbie (FARC). Mezinárodní zednářsko-liberálně-neomarxistická klaka na to reagovala se zděšením. V médiích se objevily komentáře o „spiknutí katolických a evangelikálních fundamentalistických věřících“.