Tag Archives: Němci
Drsný pád německé demokracie
„Chraňte své ženy a ne naši demokracii!“ – tak zní vzkaz, který vyvěsili polští volejbaloví fanoušci na zápase Německo-Polsko. Teď už by mohli napsat „své ženy a svoji demokracii“, protože těžce ohroženo je jednoznačně obojí…
Nelze než souhlasit, že Němci by se měli věnovat více ochraně pořádku a demokracie ve vlastní zemi, než údajnému převratu v Polsku. (Odkdy se střídání stran u moci podle výsledků řádných voleb říká převrat, opravdu netuším, ale němečtí a beneluxští politici by to jistě nějak dokázali vysvětlit – stejně jako polští eurohujerští liberálové, kteří prostě neunesli fakt, že byli drtivě poraženi, a teď si chodí ke svým západním eurokámošům fňukat na rameno, jak ti hnusní euroskeptičtí konzervativci zabírají všechny ty lukrativní a vlivné posty, co si dřív obsadili sami. Krásně to ve svém otevřeném dopise rudému Schulzovi vystihl biskup Mering.)
Obavy německých politiků o polskou demokracii vypadají při pohledu na tristní trosky, v něž se změnil v posledních dnech obraz jejich vlastní „demokracie“ a „právního státu“, opravdu mimořádně směšně. Když se na oslavách nového roku ve čtvrtém největším německém městě (přes milion obyvatel) objeví tisícovka imigrantů, co masově napadají, okrádají, sexuálně obtěžují a znásilňují německé ženy (poslední zprávy mluví už o 370 ženách, co jen v Kolíně podaly trestní oznámení, z toho tři pro znásilnění), německá policie to není schopná zvládnout. Zadržené v těchto chvílích maximálně perlustruje a pak pustí (protože i kdyby je chtěla zadržet, nemá je kam dát). Není schopná ani zabránit jejich návratu k řádění.
Doba zkoušek a naděje
Deníky hrají při odhalování tajemství historie velice důležitou a specifickou roli jako pramen, který bezprostředně zaznamenává a zprostředkovává dojmy autora. Jako bezprostřední dobové svědectví, které konzervuje konkrétní dojmy a úvahy. V ideálním případě se dovídáme, jak skutečně autor v dané chvíli vnímal svět a události a uvažoval o nich (v reálu ovšem musíme počítat s tím, že ne vždy je autor tak sdílný a pravdomluvný, jak bychom potřebovali).
Deníky manětínského děkana Františka Wonky nás zavádí na česko-německé pomezí v dnešním Plzeňském kraji a provázejí nás lety 1938-1945 očima a ušima českého kněze působícího na národnostně rozštěpeném území pod nadvládou nacismu. Seznamujeme se s tím, jak nadprůměrně vzdělaný autor s rozhledem vnímal dění v protektorátě, všedním životem počínaje a zásadními událostmi konče. Někdy nám i zprostředkovává dojmy jiných. To je první velký přínos.
Co Schwarzenbergovi nesmíme vyčítat…
Karel VII. Schwarzenberg
Přestože nehodlám pana Schwarzenberga volit, protože jej považuji pro křesťany za nevolitelného kandidáta, osobními kvalitami srovnatelného se Zemanem (kteréhožto pochopitelně rovněž nebudu volit), domnívám se, že je nutno se ho zastat a odmítnout tři velmi často zmiňované námitky proti němu.
Protože jakkoliv mi nebude ani trochu vadit, když neuspěje, byl bych nesmírně nerad, kdyby základ jeho neúspěchu ležel v tom, že a) poprávu dostal zpět majetek, kteří komunisté ukradli jeho rodu, b) má velký podíl na schválení částečných restitucí církevního majetku, c) neváhal se jasně a čestně postavit k vyhnání Němců a osobě prezidenta Beneše.
O církevních restitucích se tu snad moc rozepisovat nemusím, takže k tomu zbytku…
A čo som mal s nimi robiť, keď sme im postrieľali rodičov?
Na dnešek připadá smutné výročí, jedno z těch, která by opravdu neměla existovat. Právě před 65 lety, v noci z 18. na 19. června 1945, se v katastru Horní Moštěnice odehrála nejbrutálnější a nejodpornější masová vražda v moderní historii Moravy, známá jako masakr na Švédských šancích.
Je to událost, na kterou bychom neměli zapomínat a která by nás měla přivést k zamyšlení. Výše zmíněný masakr byl dílem regulérních jednotek Československé armády. Jeho oběťmi bylo 265 lidí: německé, maďarské a slovenské ženy, děti a starci. Okradení a povraždění bez soudu a bez důvodu.
