Tag Archives: mediální manipulace
O co vlastně šlo na letošní biskupské synodě?
Už od 18. a 19. století osvícenci, liberálové a socialisté bojovali za legalizaci rozvodů. Když toho dosáhli, volali po maximálním uvolnění rozvodových pravidel, což nabylo svých hrůzostrašných forem v sovětském Rusku hned po revoluci, kdy stačilo jen vyplnit „bumážku“ se žádostí o rozvod a jakékoliv soudní řízení se stalo zbytečným. Dalším výchozím bodem byla tzv. „sexuální revoluce“ v západním světě r. 1968, kdy především mládež žádala totální uvolnění sexuálních vztahů kohokoliv s kýmkoliv. Tím započal, podporován všudypřítomnou pornografií v médiích, frontální útok na monogamní rodinu, tvořenou jedním biologickým otcem, jednou biologickou matkou a dětmi, jenž trvá dodnes a získává stále větší úspěchy. Již nejde jen o legalizaci úplné sexuální promiskuity (toho bylo už dosaženo), ale o prosazení homosexuálních svazků na stejné úrovni s řádným monogamním manželstvím. Toto nazýváme „genderismem“, neboli „genderovou ideologií“, jak skvěle analyzuje ve své knize „Globální sexuální revoluce“ Gabriele Kuby.
Katolická církev tomu od prvopočátku čelila a je zbytečné uvádět tady velké množství dokumentů jejího magistera. Nicméně v důsledku známého rozkladu věrouky a mravouky po II. vatikánském koncilu zhoubný jed genderu pronikal postupně i do jejího nitra, jak markantně ukazuje průběh současné mimořádné synody o rodině. To bohužel podporuje sám papež František, který se v tomto diametrálně liší od svých předchůdců Benedikta XVI. a Jana Pavla II. (srvn. např. dokumenty JP II. Familiaris Consortio, Veritatis Splendor a Evangelium Vitae). Jeho ostentativní podpora kontroverzního německého kardinála Waltra Kaspera, hlavního prosazovatele změn v praxi podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným a přístupu k homosexuálním a lesbickým párům, nenechává nikoho na pochybách, na čí straně papež stojí. Hned 4. den po volbě papežem Kasperovi poděkoval za jeho „hlubokou“ teologii, ačkoliv musel velmi dobře vědět, že Kasper patří k duchovním dědicům Rahnera a Schillebeeckxe a ve smyslu jejich teologie odmítá uznat, že zmrtvýchvstání Krista je historickou událostí, přiznával mu pravdivost pouze v oblasti víry a náboženské mystiky. V 90. letech byl biskupem v německém Stuttgartu a podepsal spolu s mohučským biskupem Karlem Lehmannem a freiburským arcibiskupem Oscarem Seierem prohlášení, že ke sv. přijímání mohou přistoupit „alle wiederverheiratete, die sind in seinem Gewissen ueberzeugt, dass ihre erste Ehe ist Nichtigkeit“, přeloženo do češtiny: „…všichni znovusezdaní, kteří jsou ve svém svědomí přesvědčeni, že jejich první manželství je nulitní.“ Kongregace pro nauku víry v čele s kardinálem Josephem Ratzingerem toto kategoricky odsoudila, přesto však v rozporu s veškerou logikou Kasper postupoval po žebříčku církevních hodností a stal se jedním z nejvýznamnějších kuriálních kardinálů. Papež František na konsistoři kardinálů v předvečer říjnové synody vřele poděkoval Kasperovi za jeho referát, v němž naznačil otevření možnosti pro přístup sezdaných po rozvodu ke svátostem, a řekl, že jeho teologie „by měla být studována na kolenou“.
Zběhlost posuzování
Michal Krestchmer
Některá média dělají záslužnou věc, když odhalují nepravdy zveřejňované v mainstreamových médiích a také to, co v nich ani není zveřejněno nebo jen někde na okraji zpravodajství. Přesto však myslím, že je třeba činit více.
Ne více takových článků či pořadů, ale učit jeho čtenáře odhalovat tyto věci samostatně. K úsudku o věcech, které nemají jednoduchou materii, je třeba dvojí: znát materii (reálie, fakta) a aplikovat správné zásady k jejich hodnocení, což zahrnuje jak logické uvažování, tak zásady filosofické etiky a filosofie všeobecně (popř. morální theologie či theologie všeobecně), případně vědy, do které spadá pojednávaná materie. Je to jako rozdíl mezi dát potřebnému dar a mezi dát mu práci. Jistě že ten dar musí být napřed a přijít rychle, ale práce mu do budoucna poskytne schopnost se starat sám o sebe. Dostane-li práci, dostává více než jen jednorázovou výpomoc, třebas i opakovanou. Seznamovat se s různými omyly je méně než být schopen je sám odhalovat. Takový úkol přísluší i vysokým školám vychovávajícím studenty v oborech politologie, filosofie, theologie, práva, sociologie, historie a dalších.
Mnozí sice do jisté míry znají zmíněné zásady, ale neumějí je aplikovat na konkrétní případ. Je to podobné, jako když se někdo naučí matematickou teorii, ale neumí řešit příklady, které vyžadují její znalost. Procvičováním řešení příkladů postupně získáme potřebou zběhlost, takže řešit další příklady nám pak půjde poměrně snadno. Kromě procvičování či zabývání se zvolenými tématy je třeba studovat příslušnou látku ze spolehlivých zdrojů a obeznámit se se zásadami logiky. Získáte-li schopnost dokazovat a argumentovat v jedné oblasti, budete ji míti i v jiné oblasti, když si v ní osvojíte potřebné znalosti. Na základě své zkušenosti mohu konstatovat, že teoretická matematika, která studenta vede k jasným definicím a vyžaduje dokazovat svá tvrzení, je výbornou průpravou pro filosofii, theologii i další vědy.
Akce D.O.S.T.: Nevyváženost vysílání ČT ohrožuje regulérnost voleb!
Akce D.O.S.T. vyzývá Českou televizi, aby respektovala rovný přístup ke všem politickým subjektům kandidujícím do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.
Postoj, který Česká televize zaujala k prezentaci kandidujících stran a hnutí před nadcházejícími předčasnými volbami, je podle názoru Akce D.O.S.T. vážným narušením principů, na nichž spočívá statut média veřejné služby, a může zpochybnit i samu regulérnost voleb. Pravidla předvolebního a volebního vysílání ČT zveřejněná 17. září 2013 (dále jen Pravidla) jsou skandálním pokusem o legitimizaci nerovného přístupu ČT k jednotlivým politickým subjektům, jež se voleb účastní. Bez ohledu na zásadu rovnosti před zákonem, jakož i na deklarovaný smysl a poslání veřejnoprávních médií, konstatují tato Pravidla údajnou nerovnost kandidujících politických stran a vydávají ji za oprávněné odůvodnění nerovného přístupu ČT k nim, který kodifikují a veřejně deklarují.
Za skandální považujeme zejména zavedení principu tzv. „odstupňované rovnosti“, které se v uvedených Pravidlech objevuje. ČT jej „vysvětluje“ takto (cit): „zásada odstupňované rovnosti znamená, že bude brán zřetel na politický a společenský význam kandidujících subjektů.“ Jelikož je zřejmé, že názory na „politický a společenský význam“ jednotlivých subjektů se nutně budou lišit, je takováto formulace zcela nepřijatelná. Na „orwellovský“ princip „odstupňované rovnosti“ v Pravidlech navazují další formulační a právní „perly“. V bodě třináct první části Pravidel např. čteme, že kritériem „je dosavadní politický význam politické strany a činnost ve veřejném životě.“ Nabízí se otázka, odkud plyne mandát ČT prezentovat v předvolebním čase divákům legálně působící politické strany jen na základě svého vlastního subjektivního hodnocení jejich „významu a činnosti“?
Mediální manipulace jako za komunistů
Radomír Malý
Ano, jinak skutečně nelze nazvat televizní debatu „Máte slovo“ 5.9. na ČT 1 se známou moderátorkou Michaelou Jílkovou, tentokrát na téma uvedení na trh abortivní pilulky Mifegyne, jinak známé též pod názvem RU 486. 6 účastníků debaty, 3 pro, 3 proti, jako obhájci nenarozeného života vystupovali prezident Hnutí pro život mgr. Radim Ucháč, pravoslavný kněz dr. Libor Halík a brněnská psychiatrička dr. Ilona Burdová.
Jílková – jak je vždy jejím zvykem – pustila ke slovu jen toho, koho chtěla. Kdykoliv začal Radim Ucháč hovořit, přerušila jej po pár větách pod průhlednými záminkami, že „nemluví k věci“ nebo že sám „klade otázky“, kněze Halíka „uzemnila“ hned na začátku. Paní Jílková si ovšem patrně plete televizní diskusní pořad s výslechem na policii, kde také otázky má právo
klást pouze vyšetřovatel, nikoli vyslýchaný. Jen paní dr. Burdovou Jílková celkem respektovala a nutno říct, že tato dáma argumentovala dobře, díky jí za to. Podobné poděkování patří i Radimu Ucháčovi za jeho věcné a klidné předkládání výmluvných faktů, ačkoliv musel čelit neustálému skákání do řeči ze strany moderátorky.
Podpořte rodinu a zdravý rozum
Prorodinné tričko
Vyzývám čtenáře našeho časopisu, aby (mohou-li) v pátek a v sobotu podpořili akce obhajující tradiční rodinu a přinesli tak alespoň špetku zdravého rozumu do „týdne sodomitů“, který charakterizuje na jedné straně mohutná manifestace a propagace sodomie v ulicích Prahy i v médiích, na straně druhé pak systematické potlačování „vadných názorů“ na tuto problematiku a neinformování o prorodinných akcích.
Náměstek Svoboda k Sexmisi
Kamil J. Svoboda
Pan náměstek Kamil Jan Svoboda (KDU-ČSL) mi zaslal stanovisko ke svým údajným výrokům o výstavě Sexmise (viz předchozí příspěvek) a zodpověděl mi dotazy na toto téma. Níže cituji či místy stručně parafrázuji jeho vyjádření…
Nicméně ještě před tím považuji za svoji povinnost omluvit se za nepřesné informace v prvním článku na toto téma: životopis pana Svobody, který jsem využil při sepsání článku, nebyl dostatečně aktualizován – jeho dcery jsou dnes již obě žačkami na prvním stupni základní školy, takže bylo zbytečné ptát se, jak si představuje vkusnou výstavu na toto téma pro předškolní děti.
Zároveň bych mu rád poděkoval za to, že mi neváhal odpovědět, byť je aktuálně na dovolené.
Dražan a D.O.S.T.
Napište v záhlaví „Klaus“ a máte čtenost jistou. A pokud další text bude – jakkoli – protiklausovský, nemine vás ani všelijaké to poklepávání na ramenou. Prostě úspěch zajištěn.
Snad proto včerejší svou glosu Jan Dražan, zástupce šéfredaktora Lidových novin, nazval Klaus na návštěvě. Však název upoutal i mne. Pravda, spíše proto, že jsem si následně všiml zkratky D.O.S.T.
Před pár dny jsem se totiž zúčastnil na půdě ČSVTS setkání s Václavem Klausem, pořádaného akcí D.O.S.T. na téma Co učinit s českou ekonomikou. Takže mě hned napadlo, že se text týká této akce. A pojala mě zvědavost. Jak asi událost vidí představitel mainstreamového média? Čeho si všiml? Co mně uniklo? Popř. která prezidentova slova hodnotí jinak než já? (Ne snad, že bych měl nějaké velké očekávání…)
Klaus a sodomité: Média ve službách ďábla
Ona karikatura
Václav Klaus nikdy nebyl mým oblíbencem a od jeho zločinné amnestie je můj náhled na něho ještě horší, nicméně tentokrát udělal všem slušným a zdravě uvažujícím lidem obrovskou službu, když na svých stránkách vyvěsil jednu karikaturu (viz obrázek).
Přínos této karikatury přitom není jen v tom, že je založena na zdravém rozumu a zdravém názoru. Ještě více nám poslouží její zveřejnění a následná reakce médií jako nádherný příklad a důkaz toho, jak naše média cíleně pracují na destrukci vkusu, morálky a zdravého rozumu ve společnosti.
Putnova „profesura“
Doc. M. C. Putna
Televize i noviny jsou plné M. C. Putny a vcelku pochopitelné neochoty prezidenta Zemana jmenovat jej profesorem. Je to zvláštní, protože pokud by média byla objektivní, musela by se v prvé řadě důrazně ptát akademické obce, čím si Putna zaslouží titul profesora antropologie.
Pan Putna totiž není antropolog a jeho vědecký přínos antropologii se limitně blíží nule. Putna je kontroverzním literárním kritikem, který si znepřátelil řadu svých kolegů nejen prosazování kontroverzních názorů a těžce ideologizovaných přístupů, ale i značně neférovým chováním (viz aféra kolem vydávání Demlova díla) – což bude asi ten důvod, proč se pro něj musí hledat profesura mimo jeho obor.
Před 50 lety vyšla encyklika Pacem in terris
Přesně před 50 lety (11. dubna 1963) vyšla sociální encyklika Jana XXIII. Pacem in terris.
Již jednou jsem se na těchto stránkách o této encyklice obšírněji zmiňoval, v článku Bratrství práva a povinnosti, v němž jsem se zmiňoval i o velice zásadní dezinterpretaci této encykliky v médiích. Musím říci, že za ty skoro čtyři roky se nic nezměnilo a tyto nářky jsou stále aktuální. Koneckonců, stačí se podívat na ChristNet na příspěvek, v němž toto výročí připomínají. Slovo povinnost tam nenajdete…
