Tag Archives: liturgická hudba
Oslavy Nejsvětějšího Jména Ježíš ve vyšebrodském klášteře
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Budiž Nejsvětější Jméno Páně pochváleno!
O svátku Nejsvětějšího Jména Ježíš (neděle 4. ledna) bude v klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve vyšebrodském klášteře sloužena slavná Mše svatá (podle misálu z roku 1962), kterou hudebně doprovodí literáti z Netolic pod vedením Mgr. Jiřího Churáčka.
Ordinarium:
J. Churáček: Missa Hodie Christus natus est
Písně:
Adam Michna z Otradovic:
Zvání všeho stvoření k slavnosti Nejsvětějšího Jména JEŽÍŠ
Vánoční hospoda
O narození Pána Krista
Pozdravení Děťátka Ježíše
Nebeský slavíček, k slávě Boží sladce prozpěvující divné Boží narození
Item jiná o Narození Pána Krista
Po Mši svaté:
F. X. Brixi: Reges de Saba
K oslavě Nejsvětějšího Jména Ježíš srdečně zvou netoličtí literáti a vyšebrodští mniši.
Kostel je „jen“ kostel…
Klasický kůr při pohledu od kněžiště
Možná si někteří z vás všimli, že Duše a hvězdy nikdy neinformují o koncertech, které se konají v kostele. Není to náhoda. Jsem totiž pevně přesvědčen, že koncert nemá v kostele co dělat. Nepatří do něj, z mnoha velice pádných důvodů, a nerespektování tohoto faktu škodí koncertu, umělcům, posluchačům i kostelu.
Tento můj postoj pochopitelně rovněž vede k tomu, že takovéto koncerty ani nevyhledávám. Nicméně poměrně nedávno jsem poprvé (a patrně i naposled) ve svém životě udělal výjimku. A v jistém smyslu jsem rád, že jsem tak učinil. Ne že bych změnil názor – naopak. Moje zkušenost mne v mém názoru jen utvrdila. Ale umožnilo mi to ujasnit si některé věci a já tak mám jasnější představu, proč koncert do kostela nepatří.
Krize církve: Momentka ze Slovenska
Mezi oblíbený žánr katolických a evnagelikálních tiskovin patří tzv. svědectví. Duše a hvězdy v této oblasti poněkud zaostávají a tak jsem se rozhodl to trochu napravit. Takže zde je jedno malé svědectví z pera slovenského katolíka, který neprozřetelně zabloudil do divokých vod Novus Ordó. Jak vidno, krize je i na „konzervativním Slovensku“.
Ignác Pospíšil, vydavatel
V nedeľu 5. 5. 2013 som sa výnimočne nachádzal vo svojom rodnom meste. Preto som pred obedom vyrazil do miestneho kostola Narodenia Panny Márie. Za obvyklých okolností sa snažím navštevovať tradičnú Sv. Omšu, čo u nás v meste nie je možné, tak som šiel na NOM. Bol to môj (už) druhý NOM v tomto roku, a odniesol som si z neho mnoho zážitkov. 🙂
Přijímání věřících (O tridentské mši svaté XIV)
Má-li někdo misálek, např. Schallerův, může se poněkud divit tomu, že je v něm přijímání věřících nějak odbyto. Je to mimo jiné důsledek toho, že v tridentském misále přijímání věřících není. A to je zase mimo jiné důsledkem toho, že mše svatá může být celebrována i bez přijímání, resp. účasti věřících vůbec, čili může při ní přijímat jen celebrant. Ritus přijímání věřících je dán ne v misálu, nýbrž v rituálu, a tak v případě přijímání věřících na příslušnou stať v rituálu celebrant „odskočí“ a po ukončení přijímání věřících se z rituálu do misálu „vrátí“ (pro moderního člověka pracujícího s počítačem nejde o nic zvláštního, nejvýše může obdivovat to, jak katolická církev dokázala „programátorsky myslet“ už před staletími).
Naznačená nezávislost přijímání věřících na misále (ale ovšem nejen ona) umožnila Janu XXIII. v roce 1960 jeho ritus poněkud zkrátit. A tak si nejprve popišme, jak probíhá přijímání věřících dle původního ritu, a pak, jak bylo zkráceno.
Bylo, nebylo… aneb Pohádka ne zrovna naruby
Bylo nebylo, kdesi na jižní části jistého království jedno arciděkanství. A v tom arciděkanství, věřte, nebo ne, měli jistého důstojného pána. Důstojný pán, zcela dle duchu, který vládl v době jeho formace, si nepotrpěl na nějaké to lpění na kněžské důstojnosti, by právě naopak…, leč to do této pohádky tak úplně nepatří.
Lidový zpěv
Určitě se už každý křesťan setkal s tímto pojmem. Kdo zpívá, prý se modlí dvakrát. Ale jak tomu je dnes? Dokumenty II. vatikánského koncilu (dále jen DVK) vyžadují účast lidu při mši svaté. Nicméně položme si otázku: Kdo dnes při mších zpívá?
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (3)
Krása
Dostáváme se k samotnému jádru definice umění, k požadavku, „aby se líbilo při samotném jeho poznávání“. Užití slovesa „líbit se“ může v někom budit dojem, že jde o nějaké hédonistické a subjektivistické pojetí, podle kterého je účelem umění prostá libost jako kupříkladu v případě sexu či jídla a tato libost je zcela závislá na tom, kdo si této libosti užívá (každému se líbí něco jiného).
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (2)
Zobrazení
Předeslali jsme, že umění je charakterizováno krásou. Přesto pro vysvětlení tohoto stěžejního pojmu bude pro nás lepší vyjít z definice umění, která tento pojem obsahuje v opisu. Podle našeho názoru výstižně lze umění vymezit takto: Umění je lidská tvořivá činnost, jejímž cílem je zobrazení skutečnosti určené k tomu, aby se líbilo při samotném jeho poznávání.
O kráse a pravém umění se zřetelem k liturgické hudbě (1)
Úvod
V diskuzích o liturgické hudbě při papežské návštěvě ve Staré Boleslavi bylo mnohokrát zopakováno, že podle církevního Magisteria musí mít hudba užitá k liturgii vlastnosti, kterými jsou posvátnost, uměleckost a všeobecnost.
