Tag Archives: Jakub Deml
Putnova „profesura“
Doc. M. C. Putna
Televize i noviny jsou plné M. C. Putny a vcelku pochopitelné neochoty prezidenta Zemana jmenovat jej profesorem. Je to zvláštní, protože pokud by média byla objektivní, musela by se v prvé řadě důrazně ptát akademické obce, čím si Putna zaslouží titul profesora antropologie.
Pan Putna totiž není antropolog a jeho vědecký přínos antropologii se limitně blíží nule. Putna je kontroverzním literárním kritikem, který si znepřátelil řadu svých kolegů nejen prosazování kontroverzních názorů a těžce ideologizovaných přístupů, ale i značně neférovým chováním (viz aféra kolem vydávání Demlova díla) – což bude asi ten důvod, proč se pro něj musí hledat profesura mimo jeho obor.
Smrt svaté Dympny
Básně o velkých milovnicích Pána Ježíše napsal Jakub Deml a Nea Marie Brkičová.
Křehká láska
Básně o velmi křehkých, avšak významných a výmluvných dílech Stvořitele napsali Václav Renč a Jakub Deml.
Katolický sen
V polovici září 1926 řekl mi Otokar Březina: „Sen je také realita,“ a rozváděje tuto svou myšlenku, mluvil asi takto: Naši buditelé měli sen, že vzkřísí národ, a také jej vzkřísili, ačkoli všechny okolnosti a důvody tak zvaných rozumných lidí mluvily proti tomu. Mezi těmito rozumnými byl i sám Dobrovský, který nevěřil, že český národ bude ještě žíti, i psal gramatiku českého jazyka jen z pohnutek vědeckých, tak jako se píše gramatika řeči cikánské nebo indiánské, kmenů odsouzených k vymření.
O JAKUBU DEMLOVI
Viděl jsem Jakuba Demla v Staré Říši, v Babicích, v Jaroměřicích, v Praze, v Bystrci, v Brně, v Olomouci, ve Šternberků, v Přerově, v Topolčiankách, v Podběli u Bezděze a v Tasově v dobách od roku 1907 -1925. Naučil mě mnohému zvláště svou knížkou „Moji přátelé“ a „Z mého okovu“ a dal mi mnoho svých knih, z nichž mnohé mají cenu oběti nejen vlastního srdce, ale i celého rodu. Podněcoval mocně moji domýšlivost svými chválami a půjčil mi peníze, když mi bylo velmi zle. Učil mě chytat na udici ryby a raky; ryby bez úspěchu, raky však s úspěchem znamenitým. Býval mým hostitelem a méně často mým hostem. Modlil se za mne.
Katolická cesta J. Durycha VII – Jakub Deml
Předem již lituji nešťastníka, který si zamane sepsat podrobný životopis Jakuba Demla. Ovšem takový životopis, který nebude jen záznamem Demlových „štací“, třebaže i jen jejich prostý výčet nebude snadno sestavit. Na svou duši Deml hodně prozradil v knize, která mu nepřinesla štěstí: v Mém svědectví o Otokaru Březinovi a také i leckde jinde, ale životopisec nesmí přejímat nálady, sny, touhy a přání svého „objektu“, musí je podrobit poctivému prozkoumání hned z několika hledisek; jde-li pak o životopisce seriózního, čekáme od něho i jejich zodpovědné analýzy a třebas i vlastní úvahy nad nimi, pokud si na to troufne.
Procházky
Někdy nás Boží láska uchvátí natolik, že se ocitneme zcela bezmocni a bezvládni v úžasu nad takovou velikostí, silou a mocí. Jelikož pýcha a chlouba světa jsou v opozici k moci a slávě Boží, tato setkání bývají nenápadná a očím okolí ukryta. Jako se Spasitel neváhal narodit v chlévě, tak se ani nám neváhá, spolu se svou Matkou, sdílet v situacích prostých a neokázalých. Básně napsal Jiří Orten.
Vítězná smrt
protože splnil Pán slova svá, aleluja:
z mrtvých vstal, Matko, Ježíš tvůj, aleluja:
u něho za nás oroduj, aleluja.
Maria, aleluja…
Píseň člověka
Je ubohé žít bez vědomí, že člověk jako stvoření Nejvyššího má nárok na obrovské štěstí. To štěstí spočívá právě ve skutečnosti, že náleží Otci, který má pro něj připravené nevídané poklady v nebi. Ohromuje lhostejnost některých lidí, kteří nejsou ochotni nic vytrpět pro vnitřní očištění. Otec a Král totiž nemůže přivést do své slávy duši, která opovrhla svou krásou a dobrovolně se zašpinila nepřátelstvím s Dobrem. Postní doba volá všechny ubohé duše k očistě, zkrášlení a důstojnosti, abychom při pomyšlení na smrt mohli zpívat stejně pokojně jako George Herbert a Jakub Deml.
Temná noc
Součástí duchovního života všech je období, kdy prožíváme osamělost, vyprahlost a absolutní vnitřní prázdnotu. Nezřídka je tento stav dokonce pozitivním ukazatelem toho, že se na své cestě někam posouváme, že nám dobrý Pán Bůh dává přejít z dětské kašičky na hutnou stravu a místo mylné domněnky, že nás „opustil“, se nám naopak přiblížil velmi intenzivně a dává nám možnost zcela se osvobodit od lpění na příjemných zážitcích a duchovních sladkostech. Ubohý a vratký je takový vztah k Bohu, který funguje jen tehdy, cítíme-li se pohodlně. Básně napsali Jakub Deml a svatý Jan od Kříže
