Tag Archives: Islám

Kardinál Burke o Maltézském řádu: „Všechno to vypadá velmi podezřele.“

V rozsáhlém rozhovoru pro portál InfoVaticana kardinál Raymond Leo Burke odpovídá na otázky týkající se dubií, možné formální korekce papeže, krize v Maltézském řádu a tajemného milionového daru, prvních měsíců prezidenta Trumpa v úřadu a dalších problémů.

Dubia a čtyři kardinálové

Proč jste vy čtyři kardinálové dubia zveřejnili? Jaký byl hlavní důvod?

Kvůli tomu, že v Církvi existuje příliš velký zmatek v určitých zásadních otázkách souvisejících se základním mravním ideálem, se svatým přijímáním a správnou dispozicí, v němž je k němu možno přistupovat, a s nerozlučitelností manželství.

Existuje mnoho zmatku. Především jsme požádali Svatého otce, aby tyto zásadní otázky vyjasnil. V dubiích jsme se omezili na tyto čtyři otázky a nedostali žádnou odpověď. Mnoho lidí nám říkalo: „Ale proč vy kardinálové neděláte, co máte, a nehlásáte v těchto záležitostech jasné učení?“ Věděli jsme tedy, že musíme udělat něco, aby to lidé pochopili. Měli jsme v úmyslu provést to co nejlépe, snažili jsme se dostat ze Svatého otce vedení, které teď Církev potřebuje.

Také kvůli tomu, že zmatek je nebezpečný a se zmatkem přicházejí rozdělení. Kněží proti kněžím a neshody mezi příslušníky Církve v takových otázkách, jako je přijímání svátostí za situace, kdy člověk žije v nějakém mimomanželském svazku nebo v neplatném manželství… Dokonce vidíme neshody mezi biskupy, a tak by tomu nemělo být… Pro Církev to není dobré.

Africké „ne“ poznámce pod čarou

Kardinál Onaiyekan

V Římě v sobotu skončila čtyřdenní konference africké církve s názvem Africká křesťanská teologie: Vzpomínky a misie pro 21. století. Skončila stejně tiše jako začala, bez většího zájmu. Za účasti mnoha kardinálů, biskupů, kněží, teologů a laiků se sympozium zaměřilo na aktuální problémy církve a společnosti v různých částech Afriky.

Přestože se konference věnovala řadě aspektů specifické situace partikulárních církví v Africe, několik silných vyjádření zaznělo i k nejožehavějšímu tématu posledních měsíců a možná celého pontifikátu argentinského papeže, k přijímání pro znovusezdané rozvedené, které je podle kritiků jen zástěrkou pro rozvolnění pravidel pro všechny lidi žijící v takzvané neregulérní situaci. Paulinus Odozor, organizátor konference a uznávaný specialista na morální teologii, profesor na americké univerzitě Notre Dame, kterého v roce 2009 Benedikt XVI. jmenoval do přípravné komise synodu afrických biskupů, v rozhovoru pro Crux nastínil africký pohled na tuto otázku.

Je Donald Trump nový císař Konstantin?

Článek, v němž Blaise Joseph přirovnává Donalda Trumpa k římskému císaři Konstantinovi, poprvé vyšel na portálu MercatorNet 26. března 2016, dlouho předtím, než Trump získal nominaci za Republikánskou stranu a nakonec porazil Hillary Clintonovou. Tehdy se zdál být opovážlivý a nepravděpodobný. Dnes se jeví prorocky. Překlad zveřejňujeme se souhlasem MercatorNet. (Pozn. překl.)

Křesťané nemohou svobodně mluvit. Náboženská svoboda je terčem útoku. Společnost je materialistická a nemravná. Západní civilizace čelí velkým hrozbám zevnitř i zvenku. Jediný evidentní vůdce, který je na obzoru, není žádný světec.

Myslíte na Spojené státy roku 2016? Nikoli. Jde o Řím roku 312.

Tím vůdcem je Konstantin, který usiluje o to, aby se stal římským císařem. Má mnoho chyb: měl několik manželek a jednu z nich dokonce odsoudil k smrti, byl mimořádně ctižádostivý a jako vojevůdce i politik bezohledný. Legenda říká, že prožil svou verzi „cesty do Damašku“, měl vidění, obrátil se na křesťanství, zvítězil nad svými odpůrci a stal se velkým římským císařem.  

Pronásledování, neúspěch a pokoření – je to přání k Novému roku?

PhDr. Radomír Malý

Záplavy emailů, esemesek a poštovních přání k Novému roku mají jedno společné – u věřících i nevěřících: štěstí, zdraví, pohodu, úspěch, věřící k tomu přidají ještě „Boží požehnání“. Nic proti tomu, sám také jsem tuto či podobnou formuli vícekrát použil. Jenže stačí to?

Tato přání jsou zaměřena výhradně k dobru pozemského života, které se vytratí dřív, než si stačíme uvědomit. Jak píše Jan Čep – každý bál jednou skončí, hudba umlkne, světla zhasnou, květiny ve váze uvadnou. Pomíjející dobro pozemského života má jistě svou hodnotu – ale pouze za jednoho předpokladu. Sv. Thomas More, když ho manželka před popravou prosila o podpis formule o supremaci krále nad anglickou církví a legitimitě cizoložství s Annou Boleynovou, odpověděl lapidárně: „Co mi to prospěje pro věčnost?“  Všechna pozemská dobra, veškerá ta drobná „pokakaná štěstíčka“ z Shawova Pygmalionu mají hodnotu pouze tehdy, když nám poslouží k věčnému životu. Když ne, tak je nepřeji ani sobě, ani vám.

Kardinál Burke: Tvrdit, že islám ctí křesťanského Boha, a je tedy mírumilovný, je „vysoce pochybné“

ŘÍM 30. srpna 2016 (LifeSiteNews) — Tvrdit, že katolíci a muslimové uctívají téhož Boha a že islám je náboženstvím míru, je „vysoce pochybné“, řekl kardinál Raymond Burke v telefonickém rozhovoru s novináři.

Američan Burke je bývalým prefektem Apoštolské signatury, vatikánského nejvyššího soudu. V současné době je patronem Suverénního řádu maltézských rytířů. Interview pro média se týkalo knižního rozhovoru s francouzským novinářem Guillaumem d’Alançonem, který nedávno pod názvem Hope for the World: To Unite All Things in Christ vyšel v angličtině a v němž se pan kardinál zabývá řadou kontroverzních témat, např. antikoncepcí a jejím vztahem k potratu, transgenderovými toaletami, svatým přijímáním pro znovusezdané rozvedené a krizí v Katolické církvi.

Nostra aetate, deklarace 2. vatikánského koncilu o vztahu Katolické církve k jiným náboženstvím, „není dogmatickým dokumentem“, uvedl Burke v odpovědi na otázku, zda katolíci a muslimové uctívají stejného Boha a zda jsou katolíci povinni věřit tomu, jak se o islámu vyjádřil 2. vatikánský koncil. Nostra aetate uvádí: „Církev také s úctou pohlíží na mohamedány, kteří uctívají jednoho Boha, živého a svébytného, milosrdného a všemohoucího, Stvořitele nebe a země, který mluvil k lidem a jehož příkazům, někdy i záhadným, se snaží podrobit, jak se podřídil Bohu Abrahám, jehož se islámská víra ráda dovolává […] očekávají den soudu, kdy Bůh všechny lidi vzkřísí a odmění. Proto si také velmi váží mravního života a uctívají Boha hlavně modlitbou, almužnami a postem.“1

Jméno víc než zdravý rozum?

PhDr. Radomír Malý

Pan prof. Tomáš Halík opět dal o sobě vědět. Jeho kázání z neděle 14. 8. zveřejnil o den později pod titulkem Jen Bůh, žádný člověk, může skutečně porovnat hodnotu náboženství magazín ChristNet. Obhajuje samozřejmě islám. Násilnické verše Koránu jsou prý adekvátní posvátným textům i jiných náboženství – včetně Nového zákona. Zde jsou jeho autentická slova:

„K takovým textům patří i dnešní evangelium: Ježíš zde říká: Nepřišel jsem přinést pokoj, nýbrž meč. Ježíš přináší rozdělení rodin: dcera bude proti matce, bratr proti bratru… A k tomu si můžeme připočíst Ježíšova podobenství, kde král, který zjevně symbolizuje Boha, poroučí pozabíjet ty, kteří ho urazili. I tak velký teolog a světec jako Augustin větou „přinuť vejít“ (compelle intrare), týkající se těch, kteří měli na svatbě nahradit nepřítomné pozvané hosty, zdůvodňoval, že podle Písma je možné pohany nutit ke vstupu do církve násilím.“
Tato argumentace, chtějící dokázat, že i Nový zákon obsahuje výzvy k násilí na stejné úrovni s Koránem, je pro každého, kdo aspoň něco o tom ví, směšná. „Meč“, o němž mluví Kristus, je mečem rozdělení, Pán zde říká, že ne všichni ho přijmou a i v rodinách kvůli tomu vypukne nepřátelství. Kde je tady výzva k násilí? Kde tady Ježíš říká, že věřící v něho mají zabíjet ty nevěřící? Ze slov Pána spíše plyne, že věřící budou pronásledovaní od nevěřících z vlastní rodiny, ne naopak. Srovnejme s tím verše Koránu: „Zabíjejte nevěřící všude, kde je dostihnete…“ (2,5), „Ty, kdo neuvěřili v naše znamení, sežehneme v ohni…“ (4,56), „…Až uplynou posvátné měsíce, pak zabíjejte modlosužebníky, kdekoliv je najdete…“ (9,5). A mohli bychom pokračovat. Kde čteme podobné výzvy z úst Kristových? Ať mi je prof. Halík najde!

Lež, která nás zahubí?

Mohamedovi muslimové vyvražďují židovský kmen Banú Kurajzá

Ze všech hloupostí, které může člověk udělat, je lhát sám sobě, lhát svým, aby sebe i je upokojil. Je šílené tvářit se, že se nic neděje, když se něco děje, je neskutečně hloupé zavírat oči před smrtelným nebezpečím a popírat je, je sebevražedné tvrdit o zavilém a zlém nepříteli, že je to neškodný mírumilovný dobrák.

Mír nevytvoříme tím, že ve válce prostě zavřeme oči. Zavilý nepřítel zůstane nepřítelem, i když mu budeme říkat kámo, zvát si ho domů a točit se k němu zády. Jediné, čeho touto cestou dosáhneme, je rychlý konec. Náš konec. V osobním, komunitním i civilizačním záběru. Je to tak jednoduché, tak proč to tolik čelních politiků a duchovních odmítá pochopit?!

Je naprosto očekávatelné, že prostí lidé s nižším vzděláním, zaměstnaní živením svých rodin a splácením hypoték, nemohou mít úplnou představu o tom, co je to islám. Navzdory tomu si většina z nich paradoxně udržuje mnohem realističtější představu o islámu než špičkoví politici či duchovní, kteří mají v tomto směru mnohem lepší možnosti vzdělat se a být informováni.

Žaluji

PhDr. Radomír Malý

Vražda starého kněze Jacquesa Hammela v severní Francii musela samozřejmě otřást nitrem každého slušného člověka. O pateru Hammelovi víme, že byl vzorným a obětavým knězem, opravdovým otcem své farnosti. I když byl v důchodu, přesto vypomáhal svému nástupci. Nicméně tento bezesporu vysoce ušlechtilý duchovní byl poplatný pokoncilnímu bludu o islámu. Podle zpráv polského katolického portálu pch24.pl ze dne 27.7.2016 ještě v době, kdy byl v aktivní službě, zorganizoval ve farnosti sbírku, jejíž výtěžek věnoval na koupi pozemku pro stavbu mešity.

Vinu ale nese snad pouze v minimální míře. Mnohem větší je u výše postavených osob v Církvi, u těch, kteří i na místech římských pontifiků neustále matou věřící tezemi o „mírumilovném islámu“ a o potřebě přijímat nelegální uprchlíky. Katolická církev se tak dostává na stejnou pozici se současnou liberální, neomarxistickou a genderistickou společností, která říká přesně totéž – a bude to říkat i nadále, i kdyby teroristické vraždy inspirované islámem se staly nedílnou součástí života každé evropské obce. Bezděčně nás napadají slova českého básníka Jaroslava Seiferta, napsaná za heydrichiády r. 1942: „Jméno za jménem odkapávalo z ostří sekery a my už jsme je ani nedokázali vnímat…“ Člověk si zvykne na všechno, i na muslimské mordy (vždyť mne se při troše štěstí nemusí vůbec dotknout), jen když bude mít jistotu svého blahobytu, kariéry, požitků a sexu. V takové situaci přestane logicky reflektovat, že ideologií plodící násilí je právě islám a bezmyšlenkovitě bude papouškovat všechny ty nesmysly o jeho „mírumilovnosti“.

Jenže položme si otázku: Je za tyto zločiny, jež se udály v posledních týdnech a dnech ve Francii a v Německu, zodpovědný pouze islám? Nikoli, kdybych měl vedle muslimských hlasatelů nenávisti ještě někoho žalovat ve smyslu pověstného článku Emila Zoly proti procesu s Dreyfussem, tak tedy  ž a l u j i: 

Pacifista

Mohamed nechává povraždit židovský kmen Banu Qurayza

Nemějme strach říkat tuto pravdu: svět je ve válce, protože přišel o mír,“ pravil papež k novinářům na palubě letadla z Říma do Krakova. (Řeč byla o mučednické smrti P. Jacquesa Hamela.]Je to válka zájmů, válka o peníze, válka o přírodní zdroje, je to válka o vládu nad národy: toto je ta válka. Někdo si může myslet, že mluvím o náboženské válce. Nikoli. Všechna náboženství chceme mír. Válku chtějí jiní.“1

Nejvýraznějším rysem tohoto pontifikátu je vulgarita. Používám to slovo v jeho technickém významu „populistický“, „lidový“. Zásadní výroky tohoto papeže jsou výroky vulgárního všeobecného konsensu.

Co je špatně na papežově interview pro La Croix

Radomír Malý


Rozhovor, který papež František poskytl 9. května pro La Croix, vyvolal – jako už mnohokrát – vlnu kritiky ze strany autentických katolíků. Jde především o 3 pasáže. Pokusím se o jejich rozbor:

La Croix: Ve svých promluvách o Evropě mluvíte o kořenech kontinentu, avšak bez toho, že byste je označil za křesťanské. Evropskou identitu nazýváte spíše multikulturní a dynamickou. Je snad podle Vás výraz křesťanské kořeny pro Evropu nepatřičný?

Papež: „Je třeba mluvit o kořenech v množném čísle, protože je jich víc. V tomto smyslu, když slyším mluvit o křesťanských kořenech Evropy, se tohoto tónu někdy obávám, protože může znít triumfalisticky nebo nevraživě. Zavání potom kolonialismem.“

František se tady bohužel staví otevřeně na stranu neomarxistické levice, která již dříve odmítla zmínku o křesťanských kořenech v evropské ústavě. Přitom právě křesťanství vytvořilo vše hodnotné, co v Evropě existuje, evropská civilizace se začala rozvíjet teprve poté, co nově příchozí národy po zániku Západořímské říše r. 476 jeden po druhém začaly přijímat křest. Bez epochálního civilizačního díla benediktinských mnichů a katolické Christianitas (křesťanský charakter státu) si nelze představit Evropu v pozitivním slova smyslu jako kulturní a civilizační velmoc.