Tag Archives: Irsko
Tyranský stát
Kázání P. Konráda zu Lowenstein, FSSP
Když se Ježíš přiblížil k městu a spatřil je, zaplakal nad ním. (Lk 19,41)
Scéna první
Pozdvižení v ulicích, nejapné, brutální veselí, alkohol a nepořádek. Co se to tu slaví? Občanský masakr. Kdepak to jsme, drazí věřící? Ve Francii roku 1789 za vlády teroru, kde revolucionáři vraždí šlechtu a zvedají do vzduchu játra kněžny de Lamballe nabodnutá na kopí? Nikoli, jsme v ulicích Dublinu roku 2018. Ráchel neoplakává své děti, protože jich není; naopak, lůza se raduje, protože jich není: oslavuje „dekriminalizaci“ potratu. Dlouhé slovo. Kultivované slovo vzdělaných lidí. Už méně kultivovaná je skutečnost, která je za ním: vražda nevinného dítěte. Avšak jestli to už není zločin, co je potom ještě zločinem? Není-li to zločin, co to potom je? Prý „zdravotní péče“. A co když si dítě tuto péči nepřeje? Smůla. Postarají se o něj tak jako tak. Nemá žádný hlas, žádný nárok vyjádřit svůj názor, žádné hlasovací právo. Když bude křičet, stát ho neuslyší.
Když před několika měsíci někteří naši odolnější farníci stáli u cesty s transparenty hájícími život, byla reakce veřejnosti smíšená. Jeden pán si přečetl „nezabíjejte děti“ a káravě pohrozil prstem. Kdyby byl neprošel kolem tak rychle, bylo by možné se ho zeptat: „Dobrý den, pane, mohu se vás na něco zeptat? Byl jste někdy dítětem? Nebo jste přišel na svět už dospělý jako Adam? Nebo jste jako nějaké mytologické božstvo vyskočil plně zformovaný z Diova stehna? Pokud jste však někdy byl dítětem, nezdá se, že byste litoval, že jste se dožil dneška.“
Ostří si jazyk jako meč, vrhají jedovatá slova jako šípy, aby z úkrytu zasáhli nevinného, aby ho náhle zasáhli, bez ohledu. Rozhodli se pro hanebný plán, smlouvají se, jak by skryli své nástrahy, říkají si: „Kdo nás uzří?“ (Žalm 63).
Podlezávost
Následky irského referenda o potratech se teprve začínají naplno projevovat.
Za prvé je tu tlak na to, aby se Severní Irsko přizpůsobilo. A protože tam by referendum patrně nemělo „správný“ výsledek, aktivisté na této straně Irského moře se dožadují toho, aby bylo „řešení“ provincii vnuceno. (Samozřejmě se považuje za naprosto neoddiskutovatelné, že by všechny ženy ve Velké Británii měly mít rovné právo ukončit lidský život – a to v případě nutnosti i více než jeden.)
Důležitější ale bude reakce Katolické církve a papeže, až přiletí do Irska – a patrně ještě více v letadle cestou zpátky.
Dosavadní Františkovo „ohlušující ticho“ nikoho nepřekvapilo, stejně jako nemastné neslané chování Eamona Martina [arcibiskup z Armaghu a irský primas – pozn. překl.] a katolických biskupů během referenda. Teď se však blíží Světové setkání rodin, jehož hlavním tématem je Amoris laetitiae. A to bude konečný test.
Irská vláda svou linii už vymezila.
Kardinál Burke: V bitvě o potraty nebyl Řím irským katolíkům oporou
Kardinál Burke
VARŠAVA, 13. června 2018 (LifeSiteNews) – Nedávnou irskou kapitulaci před globalistickou agendou legalizace potratu a stejnopohlavních „manželství“ zčásti zavinilo mlčení Říma, uvedl americký kardinál Raymond Burke minulý týden v rozhovoru pro polský týdeník Sieci.
„Během kampaně před referendem o ochraně života nenarozených, právě tak jako před předcházejícím referendem o takzvaných „manželstvích“ homosexuálů, se lidem, kteří v Irsku tyto boje vedli, nedostalo podpory z Říma,“ řekl kardinál, „a sami [jejich vlastní] biskupové hájili mravní zásady příliš chabě.“
Burke nazval to, co se stalo v Irsku, důkazem alarmující situace v Církvi. Jak řekl, jeden z problémů spočívá v tom, že i přední představitelé Církve uvnitř ní samé církevní nauku zpochybňují.
„Nemůže být pochyb, že situace v Církvi je alarmující, a to především proto, že se podkopávají a zpochybňují základní pravdy víry,“ prohlásil pan kardinál. „Mravní nauka nám říká, že určitá jednání jsou špatná vždy a všude a za žádných okolností je nelze nazvat dobrem. To platí o sexuální aktivitě s člověkem stejného pohlaví, a také o mimomanželských sexuálních vztazích. Nyní se souhlas s praktikami tohoto druhu objevuje i v Církvi.“
Slzy zločinců
Mainstreamová média jásají: Irské referendum bylo pro Církev totálním Waterloo, zničující porážkou, dvě třetiny pro změnu ústavního dodatku zakazujícího potrat – to je tedy pořádný nářez!
To vše se žel dalo předvídat. Jenže co mne nejvíc ranilo, byly jásající davy v ulicích po ohlášení výsledků referenda, a u mnohých dokonce slzy radosti… Radosti nad čím? Nad tím, že teď bude možno beztrestně vraždit nevinné lidské bytosti? Kdo tady dokáže projevit nadšení až k slzám, ten nezasluhuje žádnou úctu, je to amorální zmetek. Jak jinak možno totiž nazvat člověka, který jásavě křepčí nad tím, že teď bude mít možnost legálně zabíjet? Takovou radost projevily snad jenom esesácké kreatury po ohlášení „konečného řešení“ židovské otázky, nebo podobné bestie z řad sovětské komunistické tajné policie po vytyčení hesla „zostřujícího se třídního boje“.
Mezi mladými lidmi od 18 do 24 let činil počet hlasujících pro potrat dokonce 80 procent. Právě těch bylo nejvíc vidět na záběrech z nadšených manifestací po ohlášení výsledku referenda. Děsím se toho, až tato generace bude jednou vládnout Irsku – tito autentičtí nositelé „kultury smrti“.
Nový primas Belgie aneb Kdo podporuje sexuální revoluci v Církvi?
Mons. Jozef De Kesel
Dne 12. prosince uběhlého roku byl uveden do úřadu nový arcibiskup diecéze Brusel-Mechelen a zároveň nový primas Belgie – Jozef De Kesel, jmenován do úřadu 6. listopadu téhož roku papežem Františkem. Toto jmenování vyvolalo řadu protestů prorodinných katolických organizací, například Pro Familia.
Roku 2014 De Kesel jako biskup v Bruggy vyvolal skandál, když jmenoval farářem v městečku Middelkerke kněze Toma F. odsouzeného roku 2008 za sexuální zneužívání dospívajícího chlapce. Když se o jmenování dozvěděla média, De Kesel se stal objektem kritiky – svůj názor však nezměnil. Bránil své rozhodnutí a tvrdil, že kněz zasluhuje „druhou šanci“. Nakonec Tom F. podlehl mediálnímu tlaku a sám z farnosti odešel. Církevní právník Kurt Martens tehdy řekl, že svým rozhodnutím De Kesel odhalil nedostatek empatie, když měl více pochopení pro pachatele, než pro oběť.
Nešlo však jen o případ Toma F, který vyvolal protest katolických organizací vůči Keselově osobě. Jako biskup Bruggy měl De Kesel ochraňovat další kněží obviněné z pedofilie: Antoona S., Jeroena C., Carmina B. nebo Daniela D.
Cirkev v slepej uličke?
V piatok 22. mája 2015 sa v Írsku konalo referendum, ktoré v krajine podporilo sobáše homosexuálov. Zo 60,5 % zúčastnených voličov, za hlasovalo 62% t. j. asi 1,2 milióna obyvateľov a 38% bolo proti. Referenda sa v tejto krajine, kde sa asi 84% obyvateľov pokladá za katolíkov, zúčastnil vysoký počet voličov a bolo podporované všetkými politickými stranami, médiami a rozličnými iniciatívami.
Írsko, ktoré sa pokladá za jednu z krajín s najvyšším percentom katolíkov, kde donedávna ešte nemali vôbec legalizované problémy sekularizovaných krajín, si ako prvé demokraticky odhlasovalo nekresťanský spôsob života spoločnosti. Nikdy som v tejto krajine nebol, preto nie som kompetentný vyjadrovať sa k príčinám a dôvodom, ktoré obyvateľov Írska priviedli k tomuto nešťastnému kroku. Ale pýtam sa, čo robila Írska Cirkev a jej predstavitelia, že väčšina obyvateľov, teda aj katolíkov, prišla vo svojom vnútri k takémuto rozhodnutiu?
Je známe, že o Pravde nemožno hlasovať. Ale ako môže fungovať spoločnosť, ktorá spochybní vlastné základy, na ktorých je stáročia budovaná? Načo je taká Cirkev, aký má zmysel, ktorá prestáva byť soľou, ktorá nevedie k večnému šťastiu? Kde môžu byť kresťanské hodnoty ponúkané ako model pre život, keď to nejde v Írsku, a zdá sa, že ani na Slovensku? Zostáva nádej, že snáď ešte kresťania v Poľsku a na Malte dokážu udať smer života spoločnosti.
Pronásledování křesťanů: ohlédnutí za peticí a kam jít dál
Minulý týden byla ministerstvu zahraničí předána Petice na podporu pronásledovaných křesťanů, k níž jsme na papíře shromáždili 7855 uznatelných podpisů. Rád bych se zde za touto peticí ohlédl a také se zamyslel nad tím, co více je možné a třeba udělat, protože situace křesťanů ve světě se zhoršuje a petice sama o sobě s tím mnoho neudělá…
Připravme se
Nedávno jsem v ADaH odkazoval na článek Vladimíra Palka Pôjdeš do basy, homofób! Je nanejvýše ironické, že zhruba v téže době Michal Semín mudruje nad otázkou, zda by nebylo vhodné např. omezit hlasovací právo vězňů. Ne, nebylo.
