Tag Archives: Irák
Proč máme povinnost přijímat křesťanské uprchlíky
Tábor pro syrské uprchlíky v Jordánsku
Když sleduji všechny ty diskuse o tom, zda přijímat uprchlíky z Afriky a Blízkého východu, kolik a jaké, občas se nestačím divit, co všechno z lidí vypadne. Můj názor je jasný – měli bychom přijímat uprchlíky, v prvé řadě ty křesťanské! A troufám si dokonce tvrdit, že je to v současné situaci naše jednoznačná povinnost. Proč? No, dovolím si to rozvést…
A) Proč přijímat uprchlíky?
A1) Protože na to máme.
Je to tak. Jsme na tom tak dobře, že si můžeme dovolit pomáhat. A – tady není žádných pochyb – kdo může pomáhat, ten pomáhat musí. Tím více, že:
A2) Západ je zodpovědný za neštěstí, které ty lidi potkalo.
Ano, JE! To USA a část EU rozbordelily Irák tak, že se stal líhništěm terorismu a ideálním podhoubím Islámského státu. Stejně totéž platí u Lybie. A i Sýrie, kde by – nebýt systematické podpory protibašárovského terorismu ze strany USA a části EU – žádné občanské války a Islámského státu rovněž nebylo. Rád bych připomněl, že ČR nejenže neodsoudila žádnou z těchto nedomyšlených agresí a nezodpovědností, ale dokonce některé z nich hlasitě a explicitně podporovala.
Zkažená sůl
PhDr. Radomír Malý
Nedávný atentát muslimských teroristů na redakci Charlie Hebdo v Paříži právem znepokojil i mnohé zbožné českomoravské věřící. Vyhlašují se modlitební iniciativy za ochranu naší země – resp. celé Evropy – před muslimským terorismem. Já ale některé z vás budu nejspíš šokovat svým vyjádřením, že se k těmto aktivitám nepřipojuji a na tento úmysl se modlit odmítám.
Proč? Poněvadž tato modlitba je v rozporu s Boží vůlí. Čtěme Písmo sv. a dozvíme se snadno a rychle důvod. O co se vlastně máme modlit podle těchto iniciativ, zajisté subjektivně zbožných a dobře míněných? O to, aby Bůh zachoval tuto Evropu s jejími liberálně socialistickými pořádky!!! Evropu, v níž je těžký hřích zákonem povýšen na „lidské právo“ (potrat, homosexualita, promiskuita) a obrana ctnosti klasifikována jako „extrémismus“, někdy dokonce jako trestný čin.
Státníci téměř celé Evropy se sjeli do Pařiže, aby tam – zavěšeni do sebe – demonstrovali při smutečním pochodu svou vůli hlásit se k tomu hnoji, prezentovanému časopisem Charlie Hebdo, a glorifikovali jeho redaktory jako světce a hrdiny, ačkoliv jejich rouhačské karikatury Nejsvětější Trojice, Svaté rodiny, Církve a papeže nelze nazvat ani žumpou, to by bylo urážkou tohoto jinak užitečného zařízení.
Lidovci svolali shromáždění proti Islámskému státu
Ukrajina mezi Sýrií a Irákem
Luhanské mezinárodní letiště
Nedivte se tomuto na první pohled zeměpisně nelogickému úvodu, zjistíte totiž, že je perfektně logický. Pokusím se zde podat poněkud jiný popis událostí v těchto zemích, než na jaký jste zvyklí z mainstreamových médií.
O hidžábech poněkud netradičně
Vím, že za tento článek mne budou asi někteří ze čtenářů DaH kamenovat, ale nevadí, jsem na to zvyklý. Je zvláštní, kolik vášní může vyvolat obyčejný šátek, nebo chcete-li „hadr“ na hlavě, který muslimové nazývají „hidžáb“. Ředitelka střední zdravotní školy zakazuje studentkám muslimského vyznání nosit je do vyučování, případem se zabývá až ombudsmanka Šabatová, jež vehementně hájí toto jejich právo, teď se k problematice vyjádřil i předseda ODS prof. dr. Petr Fiala, byl proti, ale nemastně neslaně.
Já se zde držím katolického hlediska. Islám je falešným náboženstvím a – jak dokazují nejnovější bestiality proti křesťanům v Iráku a v Sýrii – hrozbou pro celý svět. Bohužel bezbožecká liberální a socialistická Evropa otevřela dokořán dveře muslimským přistěhovalcům, což se týká i naší republiky.
Jenže když už se nešťastně řeklo a), musí se doříct i b). Tito imigranti jsou muslimského vyznání a není v dohledné době naděje, že z nich budou křesťané (rovněž tak ne ateisté). Podle současného zákonodárství všech států (s výjimkou většiny muslimských a komunistické Severní Koreje) platí náboženská svoboda, proto tito evropští vyznavači proroka luny, ať už se nám to líbí či nikoliv, mají právo toto náboženství vyznávat, účastnit se svých bohoslužeb a řídit se v soukromém životě svými náboženskými předpisy. Toto respektovala i středověká katolická Christianitas, která aplikovala nikoli bludný princip náboženské svobody, odsouzený encyklikou „Mirari Vos“ Řehoře
XVI. a „Syllabem“ bl. Pia IX., nýbrž princip tolerance ve smyslu „bonum commune“ podle definice sv. Tomáše Akvinského. Proto v tomto „temném středověku“ židé měli v ghetech své synagogy a muslimové v katolických knížectvích Španělska své bohoslužebné prostory. Papežové bránili mnoha dokumenty tato jejich práva, židé např. s naprostou samozřejmostí chodili na trhy mimo gheto s jarmulkami na hlavě a s modlitebními řemínky.
Biskupové: zakročte proti islamistům
Stálá rada Německé biskupské konference prohlásila, že mezinárodní společenství má právo zastavit nespravedlivého agresora a že státy mají právní povinnost zakročit proti genocidě, a poukázala na katolickou nauku o spravedlivé válce…
Podobné požadavky vznesli katoličtí biskupové z oblastí postižených řáděním islamistů, kteří požadují zásah proti jejich vražednému běsnění a rozmístění mezinárodních sil v oblasti, které by umožnili křesťanům návrat do jejich domovů a bezpečný život v nich. Stálý pozorovatel Svatého stolce při OSN arcibiskup Tomasi podpořil jejich požadavky a zároveň připomněl situaci v Nigérii, kde islamisté z Boko Haram vyhlásili vlastní Islámský stát. I tam by měla OSN podle Tomasiho nějak vhodně zasáhnout a podpořit Nigerijskou vládu (více ZDE).
Jak papež opět zklamal
František I.
Papež František I. bohužel už dlouhodobě působí věřícím hrozná zklamání svými vystoupeními v médiích. O některých můžeme mluvit jako o nešikovných ( např. dodnes liberály a liberálními pseudokatolíky hojně zneužívaný výrok „kdo jsem já, abych je soudil?“ či opakované rozhovory s ateistou Eugeniem Scalfarim), u dalších už je ale už velice obtížné zůstat jen u otázky šikovnosti a nešikovnosti – klasickým příkladem je poslední papežovo vyjádření o situaci v Iráku…
Přiznám se, že mne příjemně překvapilo, když světský tisk v posledních dnech psal o tom, že i mírumilovnému papeži Františkovi došla trpělivost a vyzval k zastavení vrahů z ISIL, kteří v Iráku a Sýrii systematicky vyvražďují a zotročují nesunitské menšiny (především křesťany, jezídy a šíity). To překvapení se ale změnilo ve zděšení, když jsem si na stránkách České redakce Radia Vatikán přečetl, co papež skutečně řekl…
Válečná horečka a lži maskované jako pravda
Írán
Poté, co jsem si přečetl vcelku fundovaný článek Ignáce Pospíšila o situaci v Sýrii, kde ale v diskusi již čtenáři prokazovali poněkud velké neznalosti moderního ozbrojeného střetu, včetně nekonvenčních strategií a tzv. „asymetrické válečné doktríny“, rozhodl jsem uvést na pravou míru několik mýtů a obecně oblíbených omylů, které se v diskusi pod článkem objevily…
Omyl č. 1
„Írán je nebezpečná země ovládaná maniaky a fanatiky.“
Samozřejmě že iránský teokratický režim není nic světoborného, prostí Peršané i příslušníci národů a národností žijící v Iránu nejsou nadšeni svým vládním režimem. Což ovšem nevypovídá vůbec nic o tom, zda opravdu touží po změně režimu a zda jsou opravdu plni nadšení a touhy zopakovat si například lybijský či momentálně aktuální syrský scénář tzv. „regime change“, za pomocí bojůvek ozbrojenců, jejichž násilné činy se v tzv. „nezávislých“ západních sdělovacích prostředcích nikdy neobjeví. Neobjeví se tam ani mrtvá těla vojáků, policistů, či příslušníků jiných naboženství, která jsou jejich obětmi při tzv. „nenásilných protestech“.
Díky Rusku za jeho veto!
Vlajka Sýrie
Ve včerejším Rozhlédnutí jsem se zapomněl zmínit o nebezpečně se vyvíjejí situaci v Sýrii. Boje v zemi se stupňují a roste i mezinárodní tlak na svržení syrské vlády. Nicméně pokus OSN přijmout rezoluci vyzývající k odstoupení Bašára al-Asada neprošel přes veto Ruska a Číny. USA a s nimi spojené země teď samozřejmě zuří a křičí něco o ochraně civilistů. Nikoho inteligentního tím dnes už ale nezmatou…
Křesťané, proč opuštíte své bratry?
Křesťané jsou nejpronásledovanější skupinou v tomto světě. Jejich pronásledování má mnoho podob. Od příležitostné diskriminace a zatím ještě jen poměrně lidsky se tvářícího útlaku ze strany stoupenců antidiskriminační a LGBT ideologie a tzv. „ochránců lidských práv“ západního světa až po vyložené mučení a vraždění, které ve „svých“ zemích praktikují především muslimové, komunisté, ateisté a hinduisté.
