Tag Archives: Ilona Burdová
Rozhovor s Lucií Cekotovou (2): O VORPu
Zde je pokračování rozhovoru s Lucií Cekotovou. První část, která se točí okolo tzv. „knihy pěti kardinálů“ naleznete ZDE.
Nyní bych přešel k druhému tématu tohoto rozhovoru – Vy, krom toho, že jste překladatelkou a hájíte manželství a rodinu překladem této knihy, jste také členkou Výboru na obranu rodičovských práv, dokonce snad členkou jeho vedení, pokud se nemýlím, což je zase jiná forma obrany rodiny. Jak jste se k VORPu a práci v něm dostala?
Jsem jeho spoluzakladatelkou a od ledna tohoto roku opět i členkou předsednictva. Výbor na obranu rodičovských práv vznikl v dávných dobách, na sklonku roku 1995, nebo na úplném začátku roku 1996, kdy se v České republice poprvé objevila snaha o zavedení jednotné, shora naoktrojované sexuální výchovy povinné pro všechny žáky základních škol a k našemu nesmírnému překvapení a zděšení byl jedním z jejích spoluautorů MUDr. Antonín Brzek, který tehdy byl tuším místopředsedou české zemské organizace KDU-ČSL. Byl to tedy úder, který přišel ze strany, odkud bychom ho nečekali. Sešla se nás tehdy skupina katolických rodičů, která cítila potřebu snažit se to nějak zvrátit, a proto založila Výbor na obranu rodičovských práv. Bylo to v době krátce porevoluční a název měl evokovat Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, který se zabýval obhajobou stíhaných disidentů v konečné fázi totalitního režimu. Začali jsme se cílevědomě snažit, aby Brzkova koncepce neprošla, což se podařilo.
Pokud si vzpomínám, tak kdysi jsem četl vyjádření některého z předních členů VORPu, nevím už kterého, že Josef Lux nejdříve tu Brzkovu koncepci sexuální výchovy podporoval, ale později od toho ustoupil a tvrdil, že to bylo tím, že původně nevěděl, co v ní přesně je, že kdyby to věděl od počátku, nepodporoval by ji nikdy. Viděli jste to taky tak, totiž že to lidovci podporovali z nevědomosti, nebo byli mezi nimi kromě Brzka i jiní, co tu koncepci skutečně podporovali z ideových důvodů?
Nevím, jestli to Josef Lux nevěděl, to si netroufnu tvrdit. Je možné, že o věci jako takové nic nevěděl a nechal si od lidí, kteří ji podporovali, vysvětlit, že to je dobrá věc. Následně, když se seznámil s postojem lidí z opačné strany názorového spektra, prostě změnil názor.
V KDU-ČSL byla celá řada lidí, kteří to prosazovali z ideových důvodů. Mezi lidovci je i dnes skupina lidí, kteří chtějí mít tzv. prst na tepu doby, a proto hledají takováto témata, která se potom snaží prosazovat, protože mají dojem, že lid si to žádá, že křesťanství jako takové už není „in“ a jako volební program jim nestačí. Jsou přesvědčeni, že když se budou ke křesťanským hodnotám hlásit příliš principiálně, ztratí voliče. Proto se čas od času vyskytne někdo, kdo v nějaké takové oblasti, ať už jde o potraty, sexuální výchovu nebo jiné podobné záležitosti, začne prosazovat něco, o čem se domnívá, že to přinese nové voliče. Brzek určitě nebyl sám, ale řekla bych, že byla řada lidovců (i ve vedení), kteří o tom nevěděli, nebo jim to bylo vysvětleno tak, že to prostě bez detailní znalosti věci vzali za své. Domnívám se, že postoj KDU-ČSL v této věci zdaleka nebyl jednoznačný…
Máte slovo s M. Jílkovou: Mají homosexuální páry adoptovat děti?
Včera (4. září 2014) byl Českou televizí odvysílán díl diskusního pořadu Máte slovo s M. Jílkovou na téma „Mají homosexuální páry adoptovat děti?“ (přehrát si jej můžete ZDE). Je sice pravda, že jde o pořad co do úrovně diskuse i slušného chování dosti pokleslý, nicméně tento díl mi přijde poměrně zajímavý a vhodný ke zhlédnutí. Ne že by u něj došlo k nějakému zázračnému zvednutí úrovně, to určitě ne, ale přeze všechny neduhy poskytuje poměrně zajímavou ilustraci situace a postojů…
Velmi ilustrativní je soubor obhájců adopcí sodomitskými páry, úroveň jejich argumentace a chování. Krásně výstižný je třeba touto stranou demonstrovaný absurdní postoj, že dítě narozené do sodomitského páru prostě nemá otce (resp. matku), že sodomitský pár prostě má dva rodiče stejného pohlaví, že biologický otec dítěte dvou lesbiček je jen zcela nepodstatný poskytovatel „biologického materiálu“ (a možná je dokonce i sám jen a pouze biologickým materiálem).
Jeďte podpořit právo na život!
Pochod pro život 2009
V sobotu 29. března 2014 se v Praze uskuteční XIV. národní Pochod pro život (ofic. stránky ZDE, facebooková stránka ZDE). Počasí má být narozdíl od studenovětrného loňského dějství příznivé, takže prosím neváhejte a přijďte podpořit právo na život v celé jeho šíři, přijďte vyjádřit svůj nesouhlas s vražděním uměle vyvolanými potraty a euthanasií.
Vlastnímu pochodu bude předcházet panelová diskuse na téma „Perspektivy obnovy kultury života v naší zemi“, která začne v 9:00 v dominikánském klášteře. Diskuse se mají zúčastnit psychoterapeutka Ilona Burdová, poslankyně Nina Nováková, překladatelka Alena Povolná, filosof Jiří Fuchs, minoritský provinciál Bogdan Sikora, Radim Ucháč, prezident Hnutí Pro život ČR, a politický komentátor Matyáš Zrno. Moderovat bude Zdeňka Rybová. K účasti na diskusi je třeba se předem přihlásit (info@prolife.cz).
Mediální manipulace jako za komunistů
Radomír Malý
Ano, jinak skutečně nelze nazvat televizní debatu „Máte slovo“ 5.9. na ČT 1 se známou moderátorkou Michaelou Jílkovou, tentokrát na téma uvedení na trh abortivní pilulky Mifegyne, jinak známé též pod názvem RU 486. 6 účastníků debaty, 3 pro, 3 proti, jako obhájci nenarozeného života vystupovali prezident Hnutí pro život mgr. Radim Ucháč, pravoslavný kněz dr. Libor Halík a brněnská psychiatrička dr. Ilona Burdová.
Jílková – jak je vždy jejím zvykem – pustila ke slovu jen toho, koho chtěla. Kdykoliv začal Radim Ucháč hovořit, přerušila jej po pár větách pod průhlednými záminkami, že „nemluví k věci“ nebo že sám „klade otázky“, kněze Halíka „uzemnila“ hned na začátku. Paní Jílková si ovšem patrně plete televizní diskusní pořad s výslechem na policii, kde také otázky má právo
klást pouze vyšetřovatel, nikoli vyslýchaný. Jen paní dr. Burdovou Jílková celkem respektovala a nutno říct, že tato dáma argumentovala dobře, díky jí za to. Podobné poděkování patří i Radimu Ucháčovi za jeho věcné a klidné předkládání výmluvných faktů, ačkoliv musel čelit neustálému skákání do řeči ze strany moderátorky.
Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství
V lítých bojích okolo sexuální výchovy padají ze strany zastánců amorální „uzlovské sexuální výchovy“ na školách „argumenty“ typu „všichni odborníci s námi souhlasí a proti je jen pár tmářů“, „VORP je proti jakékoliv sexuální výchově“ a „rodiče neumí a nemohou učit sexuální výchovu“. Ve spolupráci s VORPem vydaná kniha doktorky Burdové „Jak s dětmi mluvit o sexu, manželství a rodičovství“ je pádnou odpovědí na tyto nesmysly.
VORP má ve skutečnosti na své straně také četné osobnosti, které lze v oblasti sexuální výchovy považovat za odborníky. Že v médiích je tato informace potlačována a prim hrají odborníci či „odborníci“ uzlovští, kteří neustále melou něco o tmářích, je zásluha jednak zaujatosti těchto médií, jednak mohutné podpory, které se straně Radima Uzla dostává ze strany sexuálního průmyslu. Ilona Burdová patří k odborníkům, kteří podporují postoj VORPu. O sexuální výchově přednáší rodičům a ve své praxi psychoterapeutky se setkává s dopady důsledky vadné sexuální výchovy či selhání souvisejících se sexuálním životem – o její kompetentnosti tedy nemůže být pochyb.
