Tag Archives: hřích

Omyl venkovského faráře

Za posledních pár let jsem se na internetu i mimo něj setkala s nejrůznějšími bludy. Nešlo o nějaké okrajové nebo složité otázky; jednalo se o popírání základních pravd katolické víry. Inteligentní a sečtělí lidé, pokládající se za křesťany a často i za katolíky, včetně teologů, kněží a biskupů, hlásají (a citáty z Písma dokládají) například, že věčné peklo neexistuje, že člověk nemá nesmrtelnou duši, že trvat na rozlišování dobrého a zlého jednání je nemilosrdné či infantilní, že Ježíš nebyl Bůh nebo že si svoje Božství plně neuvědomoval, že víra v Trojici je polyteistická nebo že Boží existenci nelze rozumem poznat. Zpočátku mne to šokovalo, ale postupně jsem si zvykla a začala jsem si myslet, že už mě nic nemůže překvapit.

Mýlila jsem se – podařilo se to jezuitovi Janu Rybářovi. Jak? P. Rybář věří v Trojici (ačkoli formulka „ve jménu Otce i Syna i jejich Radosti“ (Jan Rybář, Josef Beránek: Deník venkovského faráře, Vyšehrad: 2016, str. 129) některým rigidním osobám nemusí připadat zvlášť vtipná), v Božství Ježíše Krista, a dokonce i v panenské mateřství Panny Marie (ačkoli tvrzení „Ona své dítě jistě neadorovala. Musela přejít od konkrétního Ježíšova lidství k jeho Božství. Byl to pro ni nadlidský výkon. Dlouho netušila, že je Matkou Boží.“ (str. 169) není úplně snadno slučitelné s Alžbětinou otázkou „Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně?“ ani s Mariiným Magnificat). To v dnešní době není málo ani na katolického kněze.

Čí milosrdenství? Boží nebo satanovo?

PhDr. Radomír Malý

Čtyři kardinálové svým dopisem papeži Františkovi ve věci encykliky Amoris Laetitia rozvířili hladinu, za což jim patří veliký dík. Dočkali se také neomalených útoků od vysokých církevních hodnostářů. K děkanu Římské roty (druhého nejvyššího církevního soudu) Mons. Pintovi se nyní připojil svým článkem v L´Osservatore Romano i španělský kardinál Fernando Aguilar, který na jejich adresu napsal: „Existují lidé, kteří jsou uvězněni v hříšných situacích, litují toho, ale nemohou se z toho osvobodit. Papež učí, že tito lidé budou ze svých hříchů rozhřešeni a bez skandálu mohou přijímat Eucharistii, jestliže upřímně litují. Kdyby ti, kteří pochybují, šetřili svůj papír a šli ke zpovědi, tak by pochopili lépe…“ (kath.net 11.12.2016).

Roberto De Mattei (srvn. překlad publikovaný na DaH) správně napsal, že v Církvi vypukla „občanská válka“ mezi dvěma tábory. Ten první, reprezentovaný čtyřmi kardinály a mnoha dalšími duchovními i laiky, hájí nerozlučitelnost manželství a nemožnost podávat civilně znovusezdaným rozvedeným a vůbec osobám žijícím sexuálně mimo platné manželství sv. přijímání, ti druzí „za jistých okolností“ toto připouštějí a ponechávají ve smyslu encykliky AL rozhodnutí na místních duchovních správcích a biskupech. Argumentují „milosrdenstvím“, které je třeba prokázat těmto hříšníkům.

Souhlas. Ale je to, co oni navrhují, opravdu „milosrdenství“? Může být těmto lidem pomoženo tím, že je připustíme ke stolu Páně? Ukážeme si, že autentické Kristovo milosrdenství jim naopak nabízí totéž, co ten první tábor.

Papež František ve významné exhortaci otevírá dveře ke sv. přijímání pro „znovusezdané“

ŘÍM 8. dubna 2016 (LifeSiteNews) – Nejkontroverznější moment nové apoštolské exhortace papeže

František I.

Františka Amoris laetitia (Radost z lásky) se možná omezuje na pouhou poznámku pod čarou, ale to, co z ní vyplývá, je jasné: papež otevírá dveře návrhu kardinála Waltera Kaspera, aby rozvedení a znovusezdaní katolíci mohli být za určitých okolností připuštěni ke svátostem včetně Eucharistie.

Zdá se, že papež tím zaujal pozici, která odporuje postoji jeho předchůdců, zejména papeže Jana Pavla II., který myšlenku připuštění rozvedených a znousezdaných katolíků ke sv. přijímání rozhodně odmítl ve své apoštolské exhortaci Familiaris consortio. Také papež Benedikt XVI. se tímto sporem zabýval v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku víry [1], a definitivně se vyslovil proti liberalizaci církevní praxe.

Papež František se přímo otázkou, která v uplynulých dvou letech vyvolávala diskuse v celé už od chvíle, kdy kardinál Kasper na osobní pozvání papeže Františka nastínil svůj kontroverzní návrh v klíčovém projevu před konzistoří kardinálů ve Vatikánu, zabývá až v 8. kapitole historicky nejdelší apoštolské exhortace.

Manželství homosexuálů: co by na to řekl G. K. Chesterton?

Gilbert Keith Chesterton

V Chestertonově době byla jednou z palčivých otázek „kontrola porodnosti“. Chesterton měl nejen námitky proti této myšlence, ale proti samotnému termínu, neboť znamená pravý opak toho, co říká. Znamená žádný porod a žádnou kontrolu. Mohu si jen představovat, že proti „manželství gayů“ by měl stejnou námitku. Nejsou „gay“ a není to manželství.

Chesterton měl ve svých výrocích a proroctvích tak důsledně pravdu, protože chápal, že všechno, co ohrožuje rodinu, je špatné pro společnost. Proto se vyjadřoval proti eugenice a antikoncepci, proti rozvodu a „volné lásce“ (další označení, které se mu nelíbilo jakožto nepoctivé), ale také proti otroctví mezd a povinné, státem placené školní docházce i matkám, které platí jiné lidi za to, že dělají to, co mají matky dělat samy. Můžeme s jistotou říci, že Chesterton se stavěl proti každému trendu a módě, které nás sužují i dnes, a to proto, že všechny tyto trendy a módy podkopávají rodinu. Velká Vláda se snaží nahradit autoritu rodiny a Velký Byznys chce nahradit autonomii rodiny. Existuje trvalý komerční a kulturní nátlak na otce, matku i dítě. Jsou snižováni, marginalizováni a ano, i vysmíváni. Ale jak říká Chesterton, „tento trojúhelník trvalých pravd o otci, matce a dítěti nelze zničit; zničit se dají jen civilizace, které je ignorují.“ 1

Tento nejnovější útok na rodinu není ani poslední, ani nejhorší. Má pro ni ale šokující význam, navzdory procesu snižování citlivosti, kterému nás v posledních několika letech vystavuje informační a zábavní průmysl. Ti, kteří se snaží vystupovat proti normalizaci abnormality, se setkávají „buď s urážkami, nebo s mlčením,“ stejně jako Chesterton, když se pokoušel argumentovat proti módním filozofiím, které v jeho době podporovaly velké noviny. V roce 1926 varoval: „Další velkou herezí bude útok na morálku, obzvlášť na sexuální morálku“. Jeho varování zůstalo bez odezvy a sexuální mravnost progresivně upadala. Připomeňme si však, že to začalo kontrolou porodnosti, pokusem stvořit sex jen pro sex sám, změnit akt lásky v akt sobectví. Podpora a přijímání planého, sobeckého sexu bez života logicky postoupila k homosexualitě.

Marek Venuta: Odpověď paní Roubalové

venuta

Marek Venuta

V následujícím textu reaguje pan Marek Venuta, předseda znojemské KDU-ČSL, na článek paní Simony Roubalové, který vyšel 29. února v deníku Znojemsko a který hrubě napadá pana Venutu i Církev. Pan Venuta chtěl svou reakci původně zveřejnit v daném deníku, ale ten jeho reakci odmítl, pročež jsem se mu rozhodl dát prostor zde.

Bohužel se zdá, že článek paní Roubalové (který je součástí širší diskuse ohledně přednášky pana Lhoťana, kterou znojemská KDU-ČSL organizovala) na internetu není, takže na něj nemohu dát link, a zveřejnit ho zde by bylo problematické jak z hlediska autorských práv, tak pro jeho velmi nízkou stylistickou i obsahovou úroveň. Pokud se tedy s ním chcete seznámit, musíte si ho sehnat v papírové podobě.

S kardinálem Burkem o stavu Církve po synodě (2)

Kardinál Burke

Jeho Eminence Raymond Leo kardinál Burke, patron Suverénního řádu maltézských rytířů, poskytl tento rozsáhlý rozhovor americkému listu The Wanderer během své nedávné pouti do kostela Panny Marie Guadalupské v La Crosse v americkém státě Wisconsin. Zabývá se v něm celou řadou témat, včetně nedávné řádné synody o rodině, a uvádí svá doporučení, jak se mají věřící vyrovnávat s nejistotou a zmatkem, které v současné době vládnou mezi klérem i věřícími laiky. Rozhovor uveřejňujeme se souhlasem listu The Wanderer.

Počátek rozhovoru naleznete ZDE.

Otázka: Zdá se, že se uvažuje o decentralizaci hierarchické struktury řízení Církve. Jinými slovy biskupské konference a ordináři diecézí by dostali větší pravomoc k tomu, aby na místní úrovni řešili pastorační přístupy k některým ožehavým otázkám, jimiž se zabývala synoda. Mohl byste se prosím vyjádřit k možnosti, že k tomu dojde? Jsou na obzoru trhliny v jednotě Církve či dokonce schizma, jak naznačují některá média?

Odpověď: Myslím, že to je reálné nebezpečí. „Decentralizace“ je slovo převzaté od sekulárního světa a pro rozhovory o Církvi se opravdu nehodí. To, čeho je třeba, je návrat k evangeliím a k Církvi, jak ji Kristus ustanovil. Od samého začátku svého veřejného působení povolal Dvanáct, vyčlenil si je a připravil je k tomu, aby v Církvi v každé době a všude vykonávali jeho pastýřskou vládu.

Pro naplnění této odpovědnosti Kristus ustanovil Petra hlavou sboru apoštolů jako princip jednoty mezi všemi biskupy i mezi všemi věřícími. Je to naprosto jasné z jeho slov k Šimonu Petrovi v Cesareji Filipově: „Ty jsi Petr a na té skále zbuduji svou Církev a brány pekelné ji nepřemohou“ (Mt 16,13).
To je dar od Boha. Jde o Boží zákon v Církvi: apoštolský úřad římského papeže a biskupů, kteří jsou s ním v jednotě. Ti mají odpovědnost za vládu v Církvi. Biskupská konference je lidský konstrukt, který má napomáhat koordinaci pastorační činnosti a podporovat kolegialitu mezi biskupy. Náš Pán o ní nikdy nic neučil, ani v tradici Církve není nic, co by biskupským konferencím dávalo pravomoc rozhodovat o pastoračních praktikách, jež by zahrnovaly změnu v učení Církve. Mějme na paměti, že každý pastorační postup je spojen s nějakou věroučnou pravdou.

Navedení k životu zbožnému XXII.: Že je třeba očistiti se také od náklonnosti ke hříchům všedním

Sv. František Saleský

Tou měrou, kterou se víc a víc rozednívá, můžeme jasněji a jasněji rozeznávati v zrcadle skvrny a chyby svého obličeje; tak také touž měrou, kterou vniterné světlo Ducha svatého osvěcuje naše svědomí, spatřujeme zřetelněji a jasněji hříchy, náklonnosti a nedokonalosti své, které by nám překážely, že bychom nedospěli k pravé zbožnosti. A totéž světlo, které nám zjevuje naše chyby a skvrny, také v nás rozehřívá touhu, abychom se od nich očistili a osvobodili.

Ty tedy, milá Filotheo, shledáš, že mimo smrtelné hříchy a náklonnosti k nim, které snad jsi měla a od kterých jsi se očistila tím způsobem, který jsem ti v předešlých kapitolách naznačil, máš ve své duši ještě také rozmanité náchylnosti a náklonnosti ke hříchům všedním. Nepravím tedy, že najdeš ve své duši hříchy všední, nýbrž pravím, že tam najdeš náklonnosti a náchylnosti k nim; neboť jiná věc jest hřích a jiná věc jest náklonnost a náchylnost ke hříchu. Zde na světě nikdy nemůžeme být býti úplně prázdni hříchů všedních neb aspoň nemůžeme zůstávati jich dlouho prázdni; ale zajisté můžeme se zhostiti náchylnosti ke hříchům všedním. Jistě jiná věc jest, tu a tam v rozveselení zalhati, když jde o věc malé váhy, a jiná věc jest libovati si ve lhaní a býti ke lhaní náchylným.

Jak je to s rozhřešením druhého „manželství“

Svatý John kardinál Fisher – nebojácný obhájce manželství Kateřiny Aragonské

Odpadlý padlý kněz Jan Jandourek zveřejnil na ChristNetu článek Církev rozhřeší vraždu, ale druhé manželství ne. Něco je špatně, ve kterém napadá nauku Katolické Církve o manželství.

Jako obvykle jde o snůšku nesmyslů a demagogií, která by mi normálně nestála za komentář. Nicméně vzhledem k tomu, že článek obsahuje některé velmi populární nesmysly a ne všichni katolíci jsou tak vzdělaní, aby si s nimi mohli z fleku poradit, několik poznámek si neodpustím…

1. Církev rozhřeší vraždu i „druhé manželství“

Prvním populárním nesmyslem, či spíše velmi hrubou demagogií, je tvrzení obsažené už v nadpisu, které tvrdí, že Církev rozhřeší vraždu, ale nikoliv tzv. druhé manželství. Samozřejmě to není pravda.

Nejdříve si musíme uvědomit jednu věc: manželství je prostě – z Kristova výslovného ustanovení – nerozlučné a zaniká pouze smrtí, což znamená, že není možné se „znovu oženit“, pokud první manžel(ka) žije. S tím nikdo nic udělat nemůže, dokonce ani papež nebo koncil. Z tohoto důvodu je takové „druhé manželství“ před Církví a před Bohem vždy neplatné, je vždy hříšným svazkem – konkubinátem a manželský život v něm je vždy cizoložstvím a parodií na skutečné manželství. Žádný civilní „sňatek“ na tom nic nezmění.

Navedení k životu zbožnému XX.: Prohlášení, kterým se má hluboko do duše vštípiti rozhodnutí sloužiti Bohu, a kterým se zavírají kajícné úkony

Sv. František Saleský

Já podepsaná, klečíc před tváří Boha a všeho nebeského dvorstva a pilně uváživši nesmírné milosrdenství jeho božské dobroty vůči mně, nehodnému a bídnému stvoření, jež on z ničeho stvořil a až dosud zachovával, podporoval a vysvobozoval z tolikerých nebezpečenství a zahrnoval tolikerými dobrodiními; uváživši přede vším jiným nepochopitelnou laskavost a shovívavost, s níž tento můj předobrý Bůh mne tak dobrotivě snášel ve všech mých nepravostech, nepřestávaje zváti mne skrze hojná a milostivá vnukání ku polepšení a trpělivě vyčkávaje mého pokání a obrácení až do tohoto …tého roku věku mého, a to přes všecku mou nevděčnost, proradnost a nevěrnost, pro niž jsem odkládala své polepšení den ode dne, a pohrdajíc jeho milostmi, jej tolik nemoudře urážela; uváživši také, že při křtu svatém byla jsem posvěcena o odevzdána Bohu svému, abych byla jeho dcerou, a že proti slibu, který tenkráte byl učiněn ve jménu mém, já tak častokráte a tak nešťastně a bídně jsem zneuctila a poskvrnila svou duši, užívajíc jí a obracejíc ji proti jeho božské Velebnosti, nyní konečně jsem se vzpamatovala  a padajíc s celou pokorou srdce svého na tvář svou před trůnem boží spravedlnosti, uznávám a vyznávám, že jsem se opravdu dopustila urážky a zrady božské Velebnosti. že jsem vinna utrpením a smrtí Ježíše Krista svými hříchy, kterých jsem se dopustila a pro něž on nevýslovně trpěl a umřel na dřevě kříže, a že tedy jsem si zasloužila, abych byla na věky zavržena a odsouzena. 

Navedení k životu zbožnému XIX.: Jak sluší vykonati generální zpověď

Sv. František Saleský

Hle, Filotheo, takto jsem ti tedy předložil látku k rozjímáním, která jsou potřebna, abychom provedli svá předsevzetí. Až je všechna vykonáš, srdnatě jdi a se vší pokorou vykonej svou generální zpověď; ale prosím tě, aby ses nedávala másti žádnými strachy. Škorpion jest jedovatý, když žahne člověka; ale když se rozpustí v oleji, bývá lékem proti vlastnímu svému užehnutí.

Podobně hřích nám dělá hanbu, když se ho dopouštíme; ale když se obrátí ve vyznání a v kajícnost; činí nám čest a je spasitelný. Zkroušenost a zpověď jsou tak krásné a mají tak líbeznou vůni, že zahlazují ohyzdnost hříchu a zapuzují puch jeho. Šimon, u něhož náš Pán byl hostem, když tam přišla Magdalena, pravil, že Magdalena je hříšnice. Ale Pán Ježíš řekl, že nikoliv, a nemluvil o jiném než o vůni kajícnosti, jež se od ní rozlévala, a o její veliké lásce.