Tag Archives: Gerhard Ludwig Müller

7 důvodů, proč obhájci života nemají radost z pontifikátu papeže Františka

František I.

V minulosti byste mezi aktivisty hnutí pro život – katolíky i nekatolíky – našli největší příznivce papeže. Jan Pavel II. byl často vyzdvihován jako přední světový obhájce života a Benedikt XVI. významně přispěl k obraně života po intelektuální stránce. Po pěti letech pontifikátu papeže Františka je však situace velice odlišná. Aktivisté hnutí pro život všude na světě vám dnes řeknou, že i když se za papeže nepřestávají modlit, nemají vůbec radost ze směru, jímž Církev vede.

Zde je několik důvodů, proč tomu tak je:

1) Hned od počátku jeho tohoto pontifikátu došlo k neskrývanému přesunu pozornosti od obrany života na jiné zájmy. („Nemůžeme klást důraz jenom na otázky interrupce, homosexuálních manželství a antikoncepci… Názor církve je ostatně znám a já jsem synem církve, ale není nezbytné mluvit o tom nepřetržitě.“)[1]

2) Tento postoj, který papež zastává konzistentně po celou dobu svého pontifikátu, se z pouhých rozhovorů s novináři dostal i do oficiální nauky Církve v nejnovější apoštolské exhortaci Gaudete et exsultate. V tomto dokumentu papež, v rozporu s výroky svých předchůdců, klade rovnítko mezi otázky, jako je imigrace a chudoba na straně jedné a potrat na straně druhé.

Papežské odmítnutí odpovědět čtyřem kardinálům degraduje Magisterium

Prof. Robert Spaemann

5. prosince 2016 (LifeSiteNews) — Přední německý katolický filosof Robert Spaemann podpořil čtyři kardinály, kteří požádali papeže Františka, aby vysvětlil dvojznačnosti v apoštolské exhortaci Amoris laetitia, zejména pokud jde o přístup rozvedených a znovusezdaných katolíků ke svátostem.

„Je politováníhodné, že iniciativy v této věci se ujali jen čtyři kardinálové,“ řekl Robert Spaemann na obranu dubií, která kardinálové formulovali. V rozhovoru pro italský list Nuova Bussola Quotidiana ze 4. prosince zdůraznil, že mají pravdu, když hovoří o celosvětovém zmatku, který Amoris laetitia vyvolala mezi biskupy.

Spaemann je znám svými filosofickými prácemi o křesťanské etice, bioetice a lidských právech. Je osobním přítelem Benedikta XVI. a emeritním profesorem mnichovské Univerzity Ludvíka Maxmiliána. Také on již dříve vyjádřil znepokojení nad exhortací Amoris letitia, kterou nazval „rozchodem s katolickou tradicí“.

Rozhovor s Lucií Cekotovou (1): O knize pěti kardinálů

Duše a hvězdy přinášejí čtenářům ve dvou dílech rozhovor s Lucií Cekotovou, hlavní překladatelkou knihy Setrvat v pravdě Kristově a zakladatelkou a funkcionářkou Výboru na obranu rodičovských práv. První díl je věnován knize, druhý (věnovaný organizaci) naleznete ZDE.

Jak se člověk dostane k překladu takové knihy, jako je Setrvat v pravdě Kristově?

Prvotním iniciátorem vydání knihy byl můj dlouholetý spolupracovník z mnoha iniciativ (Výboru na obranu rodičovských práv, Sdružení přátel domácích školy a dalších) Michal Semín, který se na mě obrátil již někdy na podzim loňského roku s tím, že má přes nějaký svůj americký kontakt možnost zajistit autorská práva na vydání této knihy v češtině, a dotázal se mě, jestli bych měla zájem knihu překládat a jestli bych eventuálně mohla zajistit vydavatele, který by ji vydal. Já jsem samozřejmě měla zájem velký, protože o knize jsem věděla už před tím, zajímala mne a možnost, že bych knihu překládala, jsem považovala za čest a svým způsobem za vrchol mé překladatelské kariéry.

Proto jsem ráda souhlasila a obrátila se na nakladatele Jiřího Braunera, majitele Kartuziánského nakladatelství z Brna, se kterým také spolupracuji dlouhodobě, zda by chtěl knihu vydat, a on rovněž hned a ochotně souhlasil. Pak se ukázalo, že původní americký kontakt selhal, zajištění autorských práv přes něj se nepodařilo, ale shodou okolností pana Braunera v téže době kontaktoval jáhen Štěpán Smolen, který se už mezitím dohodl s vlastníky autorských práv a sháněl pro knihu nakladatele. Tyto naše představy jsme tedy spojili do jedné a společně jsme se obrátili na otce Roberta Dodara, jednoho ze spoluautorů knihy a vlastníka práv k osmi z devíti esejů, a posléze na list Osservatore Romano, který vlastní práva k poslednímu z nich, eseji kardinála Müllera. Všichni autoři práva poskytli velmi velkoryse, zdarma. A pak už to bylo jednoduché – mohli jsme začít překládat a chystat české vydání.

Krize církve: Tradiční katolík v tekutých píscích

Tento rok to bude sedm let, co papež Benedikt XVI. vydal motu proprio Summorum pontificum, rozšiřující možnosti sloužení tradiční liturgie. Posléze na žádost Kněžského bratrstva sv. Pia X. (FSSPX) sňal z jeho biskupů exkomunikace (které ovšem dle FSSPX nikdy neexistovaly!) a začal vést s Bratrstvem jednání o regularizaci jeho kanonického postavení. Zdálo se, že pro Tradici nastávají lepší časy. Ale, jak se ukázalo, je to složitější.

Už tehdy jsem zjistil, že mnozí členové a příznivci FSSPX papežovu aktivitu příliš nevítají, případně z ní mají velké obavy. Říkali mi, že Joseph Ratzinger byl vždy liberálem a nepřítelem Tradice a že tím i zůstal. A to, že je dnes nazýván konzervativcem, je možné pouze skrzeva to, že se dnešní církev posunula tak daleko špatným směrem, že dřívější liberálové dnes vypadají konzervativně. Tehdy jsem s tím nesouhlasil, připadlo mi to přehnané. Dnes si připadám, že jsem byl velice naivní…