Tag Archives: František I.

Viganò pod kůží

O tom neřeknu ani slovo,“ pravil papež František k reportérům na palubě papežského letadla cestou z Dublinu do Říma.

Přesto celých zhruba třicet dní od zveřejnění svědectví arcibiskupa Viganò o tom František mluví téměř denně. Jistě, tón mění ze zbožné oběti po záštiplné obviňování způsobem, který naznačuje bouřlivé emoce a vnitřní zmatek. Zřídkakdy však Viganò přestává jeho myšlenky zaměstnávat – při mši v Domě svaté Marty, v letadle cestou z Tallinu i při pravidelné promluvě při Anděl Páně.

Viganò se mu dostal pod kůži. Právě proto ze středně- či dlouhodobého hlediska bude k nějaké oficiální reakci muset dojít, přes všechny spekulace v opačném smyslu. Bude zajímavé pozorovat, jaké prohlášení Svatý stolec nakonec vydá. Možnosti jsou jen tři:

Papežova strategie: Jak zmanipulovat výsledky synody o mládeži

Kromě delegátů volených biskupskými konferencemi se nadcházející synody o mládeži zúčastní 39 delegátů jmenovaných přímo papežem Františkem. Na seznamu je několik jeho blízkých spojenců v řadách hierarchie: předseda německé biskupské konference kardinál Marx z Mnichova; kardinál Cupich, který se vyjádřil, že Církev má na práci důležitější věci než řešení krize související se zneužíváním; kardinál Tobin, jenž popírá, že by cokoli věděl o McCarrickovi, přestože jsou důkazy o stovkách kněží, kteří o tom „věděli všecko“; P. Antonio Spadaro, šéfredaktor La Civiltà Cattolica proslulý tweetem, že v teologii (té moderní?) 2+2=5; a arcibiskup Vincenzo Paglia, předseda dekonstruované Papežské akademie pro život a velký kancléř vybrakovaného Institutu Jana Pavla II. v Římě. 

Všechny tyto postavy byly středem zájmu pro svou nepravověrnost a všechny zuřivě kritizovaly katolíky, kteří se stavějí proti papežově progresivní agendě.

V určitém směru tento vývoj delegátů nepřekvapuje. V jiném ohledu je však alarmující. U mnohých z těchto mužů je prokázáno, že jsou nestydatými lháři (použijeme-li Viganových slov), neboť popřeli, že věděli o predátorství nyní již bývalého kardinála McCarricka, nebo popírali, že krize související se zneužíváním je primárně důsledkem aktivní homosexuality mezi kněžími. Stejně jako nedávná fotografie ze soukromé papežské schůzky týkající se zneužívání, na níž se všichni usmívají a vypadají uvolněně, stejně jako nyní již rozsáhlá série papežských promluv, v nichž papež sám sebe přirovnává ke Kristu mlčícímu při svém utrpení a své kritiky označuje za žalobníky podobné satanovi, je i tento vývoj dalším hřebíčkem do rakve jakýchkoli rozumných očekávání, že by papež nebo někdo z jeho předních spolupracovníků mohli vzít vážně jak skandál kolem zneužívání, tak zničující Viganovu zprávu.

Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínou

Kardinál Zen

Jak oznámil Vatikán, Svatý stolec podepsal „Provizorní dohodu“ s Čínskou lidovou republikou o jmenování biskupů. V jejím rámci se papež František rozhodl „o obnovení plného  společenství osmi zbývajícím biskupům, kteří byli konsekrováni bez papežského pověření“. Hongkongský kardinál Joseph Zen nicméně očekávanou dohodu s ateistickou komunistickou Čínou nedávno nazval „naprostou kapitulací“, která znamená, že papež a vysocí představitelé Vatikánu „vydávají stádo do vlčích tlam“.

V prohlášení tiskové kanceláře Svatého stolce se uvádí, že Provizorní dohoda byla podepsána v Pekingu během setkání mezi Mons. Antoinem Camillerim, podsekretářem Svatého stolce pro vztahy se státy, a Jeho Excelencí panem Wangem Chaem, náměstkem ministra zahraničí Čínské lidové republiky, kteří stojí v čele vatikánské a čínské delegace. „Během tohoto setkání oba představitelé podepsali Provizorní dohodu o jmenování biskupů,“ uvádí zpráva z Vatikánu. Svatý stolec popsal Provizorní dohodu jako „plod postupného a vzájemného sbližování“, která „byla uzavřena po dlouhém a uváženém vyjednávání a zahrnuje periodické vyhodnocování jejího plnění“. Dohoda se týká „jmenování biskupů, které má značný význam pro život církve, a vytváří podmínky pro širší spolupráci mezi oběma stranami“. „Tato dohoda je výrazem sdíleného přání, aby plodný a prozíravý institucionální dialog pozitivně přispěl k životu katolické církve v Číně, k dobru čínského lidu a míru ve světě,“ sděluje tiskové středisko Svatého stolce. [1]

Uzavření dohody mezi Vatikánem a Čínou do konce září se podle zpravodajů očekávalo. V informativní nótě, kterou rovněž vydal Vatikán, se uvádí, že papež František rozhodl o obnovení plného  společenství osmi zbývajícím biskupům, kteří byli konsekrováni bez papežského pověření, v naději, že „přijatá rozhodnutí budou začátkem nové etapy, umožňující překonat minulá  zranění a uskutečnit plné společenství všech čínských katolíků“. [2]

Čeho je třeba k obnově Církve podle biskupa Schneidera

27. srpna 2018 (LifeSiteNews) – Biskup Athanasius Schneider z kazašské Astany zveřejnil osmibodový seznam opatření, která považuje za nezbytná k reformě Církve ponořené v krizi po věrohodných odhaleních zkaženosti a jejího krytí papežem Františkem. Biskup Schneider uvedl, že neexistuje „rozumný a přesvědčivý důvod zpochybňovat pravdu obsaženou v dokumentu arcibiskupa Carla Maria Vigana,” a navrhnul potřebné kroky k obnově Církve.

Podle jeho vlastních slov je třeba:

  1. Aby Svatý stolec a sám papež začali nekompromisně čistit římskou kurii a episkopát od homosexuálních klik a sítí. 
  2. Aby papež hlásal jednoznačně božskou nauku o těžce hříšné povaze homosexuálních aktů. 
  3. Aby byly vydány rázné a podrobné normy, které zabrání svěcení mužů s homosexuálními sklony na kněze. 
  4. Aby papež obnovil čistotu a jednoznačnost celé katolické nauky ve vyučování a kázání. 
  5. Aby byla v Církvi učením papeže a biskupů a praktickými normami znovuzavedena stále platná křesťanská askeze: praktikování postu, tělesných kajících skutků a sebezáporu. 
  6. Aby se v Církvi obnovil duch a praxe zadostiučinění a pokání za spáchané hříchy. 
  7. Aby se v Církvi začalo se stoprocentně garantovaným procesem výběru biskupských kandidátů, kteří jsou prokazatelně muži Božími; je lepší nechat diecézi několik let bez biskupa než jmenovat člověka, který není skutečným mužem Božím, pokud jde o modlitbu, nauku a mravní život. 
  8. Aby v Církvi, především mezi kardinály, biskupy a kněžími, vzniklo hnutí odmítající jakýkoli kompromis a flirtování se světem.

Arcibiskup Viganò, který byl v letech 2011-2016 apoštolským nunciem ve Washingtonu, vydal podrobnou jedenáctistránkovou zprávu, v níž uvádí, že papež František zakrýval zneužívání, jehož se dopouštěl nyní již bývalý kardinál McCarrick.

(zkráceno)

Překlad Lucie Cekotová 

https://www.lifesitenews.com/news/bishop-schneiders-to-do-list-to-renew-church-in-wake-of-vigano-revelations

Ani svatý, ani otec

Mělo by nás překvapovat podrobné svědectví arcibiskupa Carla Maria Vigana o tom, že papež František kryl zneužívání, jež páchal exkardinál McCarrick? Prolhanost a zkaženost tohoto kalibru přece vidíme přicházet už léta. Papež František dával od první chvíle svého pontifikátu najevo pohrdání papežskými tradicemi, což je známka neúcty k povinnostem a limitům jeho úřadu. Minimalistický a nedbalý způsob, jak slouží mši svatou, naznačil, že pro něj liturgie není „zdrojem a vrcholem křesťanského života“.

Jeho trýznivá a často věroučně podezřelá kázání odhalila nekatolické smýšlení. Chaotické rozhovory s novináři a na palubách letadel rozsévala zmatek o základních křesťanských naukách. „Kdo jsem, abych soudil?“ se objevilo ve všech novinách a postupně i v tisícovkách článků internetového marketingu jako zpráva o osvobození od Božích přikázání. Sladké jméno „milosrdenství“ bylo převzato pro agendu sekularizace. Slovo „farizej“ se stalo oblíbenou nálepkou pro každého, kdo stále ještě věří v Bibli či jakoukoli identifikovatelnou verzi křesťanství.

Papežem zmanipulované synody o rodině a jejich plod, Amoris laetitia – autoritativně vysvětlená směrnicemi z Buenos Aires – udělily papežské uznání normalizaci cizoložných svazků. Změny v procesu prohlášení manželství za neplatné urychlily dosažení „katolického rozvodu“. Interní reorganizace a iniciativy ve Vatikánu oslabily protipotratové poselství a zkalily vody Humanae vitae dokonce v roce jejího výročí. Nechvalně proslulí odpůrci Církve byli zváni do Vatikánu, mohli tam vystupovat a tleskalo se jim.

P. Thomas Rosica: „Církev je v nové fázi přesahující Písmo a Tradici“

Přečtěte si prosím následující slova z článku, který 31. července 2018 zveřejnila tisková agentura Zenit a jehož autorem je P. Thomas Rosica, kanadský kněz a jeden z nejbližších anglicky hovořících spolupracovníků papeže:

Papež František porušuje katolické tradice, kdykoli chce, protože je ,svobodný od neuspořádaných vazebʻ. Naše Církev skutečně vstoupila do nové fáze: s příchodem tohoto prvního jezuitského papeže jí otevřeně vládne jednotlivec spíše než autorita samotného Písma a dokonce i než její vlastní principy tradice plus Písma.“

To je ohromující z tolika hledisek, že je obtížné to zpracovat: za prvé prohlášení, že Církev údajně vstoupila do „nové fáze“, kdy ji řídí tento nový druh postkřesťanského mesiášského vůdce, jakýsi katolický Reverend Moon. Za druhé děsivé přiznání, že tento nový druh vůdce má nad Církví tyranskou kontrolu, která je naprosto samostatná, nezávislá na Písmu a na Tradici a přesahující obojí.

RORATE CAELI: František musí odejít

Během dvou let, které vedly k rezignaci papeže Benedikta XVI. na papežský stolec, se událo mnoho podivných věcí: Vatileaks, státní sekretář (kardinál Bertone) zjevně odhodlaný papežovu situaci ještě ztěžovat a krize, která se zdánlivě vymkla kontrole. Pouze zdánlivě: skutečnost byla taková, že skupina kardinálů zapojená do toho, co vešlo ve známost jako „sanktgallenská mafie“, intrikovala, aby papeže Ratzingera utápějícího se v problémech přiměla k odchodu a vynutila si zvolení „Antiratzingera“ – ve skutečnosti toho Antiratzingera, jehož podporovali už v předchozím konkláve, kardinála Bergoglia z Buenos Aires.

Všechno se dařilo tak, jak si naplánovali. Benedikt XVI. nabyl přesvědčení – nebo ho přesvědčili – že už nebude schopen problémy řešit, a odešel, a horor Bergoglio byl zvolen. Jako horor jsme nadcházející pontifikát označili již v den Bergogliovy volby. [1]

A jak jsme za to byli kritizováni a očerňováni! Ve skutečnosti když si přečtete příspěvek našeho vzácného argentinského přítele, který od našeho založení sledoval náš intenzivní zájem o Církev v Argentině, zjistíte, že současného papeže neobviňuje z hereze. Ani jednou! Neobviňuje ho z apostáze. Byli jsme mylně nařčeni ze všech možných zel, zatímco ve skutečnosti naše obavy z tohoto papeže – které se ukázaly absolutně správné – vycházely z toho, že se u něho kombinují mravně nejhorší kumpáni a naprostý věroučný zmatek.

Pád papeže showmana?

Obrovský skandál, který otřásl autoritou a pověstí Svatého stolce a papeže Františka, je pro všechny katolíky velmi bolestný, tím spíše, že se dal očekávat. Ačkoliv papež František zařadil téma sexuálních a zneužívacích skandálů do repertoáru svých vystoupení již na samotném počátku svého pontifikátu, nikdy nejevil žádnou větší snahu problém skutečně řešit. Padala z něj rozličná silná slova a omluvy, konala se setkání s obětmi. ale to vše bylo činěné jen pro PR efekt, samotné činy pontifika usvědčovaly ze lži už od samého počátku. Nikdy se nepokusil problém skutečně řešit, nikdy systematicky nezasáhl proti homomafii v církvi, bez níž by se celý problém nikdy nerozvinul do takových rozměrů. To by se přece nehodilo do jeho liberálního a prohomosexuálního PR, kterým si získal lásku světských médií.

Ještě tristnější byly jeho konkrétní kroky týkající se konkrétních osob a případů. Ty se každému nezaujatému pozorovateli musely jevit jasný důkaz toho, že papež se o celou aféru stará pouze účelově. Zatímco konzervativní biskupové byli perzekvováni a odvoláváni už při podezření, že něco neřešili dost energicky a včas, na liberály s  Františkem souznící platil úplně jiný metr. To bylo naprosto nepřehlédnutelné už v čase synody o rodině, na niž papež poslal jako svého osobního delegáta kardinála Danneelse, který se jako belgický primas prokazatelně snažil ututlat zneužívání páchané kolegou biskupem. A zde není pochyb o tom, že to papež věděl.

Kardinál Burke: Papež musí zasáhnout a očistit Církev od „homosexuální kultury“

Kardinál Burke

Kardinál Burke se vyjadřuje k nedávným skandálům v rozhovoru, který s ním 16. srpna 2018 vedl Thomas McKenna z organizace Catholic Action for Faith and Family. Vysvětluje v něm, že Církev má postupy a kázeňské prostředky, které existují po staletí, je však třeba je uplatňovat. Přinášíme celý rozhovor s panem kardinálem:

Thomas McKenna: Vaše Eminence, najevo vychází nová vlna případů sexuálního zneužívání kněžími, která naznačuje rozšířenost praktikované homosexuality mezi kněžími v diecézích a seminářích po celých USA. Co považujete za základní příčinu této zkaženosti?

Kardinál Raymond Burke: Ze studií, které následovaly po krizi související se sexuálním zneužíváním z roku 2002, bylo jasné, že ve většině případů šlo ve skutečnosti o homosexuální skutky spáchané na dospívajících mladících. Byla snaha toto úmyslně přehlížet nebo popírat. Ve světle nejnovějších strašlivých skandálů se teď zdá zřejmé, že nejen mezi kněžími, ale i v hierarchii skutečně existuje homosexuální kultura, kterou je třeba odstranit od kořenů. Jedná se samozřejmě o nezřízený sklon.

Domnívám se, že to výrazně zhoršuje kultura zaměřená proti životu, v níž žijeme, konkrétně antikoncepční kultura, která odděluje sexuální akt od manželského svazku. Pohlavní styk nemá smysl nikde jinde než mezi mužem a ženou v manželství, protože je svou samotnou povahou určen k plození. Jsem přesvědčen, že je třeba otevřeně uznat, že máme v Církvi velmi vážný problém homosexuální kultury, zejména mezi kněžími a biskupy, a že je třeba ho poctivě a účinně řešit.

Thomas: Vaše Eminence, mnozí lidé tvrdí, že k vyřešení tohoto problému jsou potřeba lepší postupy a struktury, které by se jím zabývaly, a že řešení situace spočívá právě v tomto. Souhlasíte s tímto názorem? Nebo co se domníváte, že je nutno udělat, aby se tato krize beze zbytku vyřešila?

Kardinál Burke: Není třeba vymýšlet žádné nové postupy. Všechny už v disciplíně Církve existují a existovaly po staletí. To, co potřebujeme, je poctivé vyšetření údajných případů těžké nemravnosti následované účinným potrestáním viníků a bdělost nutná k zabránění tomu, aby podobné situace vznikaly znovu.

Myšlenka, že za řešení by měla odpovídat biskupská konference, je scestná, protože biskupská konference nedohlíží na biskupy, kteří jsou jejími členy. Odpovědnost za nápravu těchto situací má papež, Svatý otec. To on musí podniknout kroky vyplývající z postupů daných disciplínou Církve. Jedině tím se situace účinně vyřeší.

Mons. Schneider: Správná katolická reakce na „Gay Pride“

V posledních desetiletích se ve velkých městech západního světa začaly šířit tzv. „gay pride“ pochody. Jasným cílem tohoto stále narůstajícího jevu je ovládnout náměstí všech západních velkoměst a dlouhodobě i měst celého světa, s výjimkou islámských zemí, kde by se daly předpokládat násilné protiakce.

Tyto demonstrace se konají za nesmírných finančních a logistických nákladů doprovázených propagandou nejvlivnějších sil veřejného života, totiž politických elit, sociálních médií a mocných ekonomických a finančních skupin. Tak jednoznačná podpora ze strany veřejných orgánů byla typická pro historické totalitní systémy, které chtěly společnosti vnutit určitou ideologii. Tzv. „gay pride“ demonstrace se nezaměnitelně podobají propagandistickým pochodům různých totalitních politických režimů minulosti.

Ve veřejném životě však existuje jeden významný hlas, který se dosud oficiálně či ve větším měřítku k tomuto jednohlasnému chóru podpory tzv. „gay pride“ pochodů nepřipojil. Jde o hlas Katolické církve. Totalitní charakter homosexualistické genderové ideologie se snaží dosáhnout svého nejambicióznějšího cíle, jímž je dobýt tuto poslední baštu odporu, to znamená Katolickou církev.

Prozatím se tohoto cíle bohužel do jisté míry daří dosahovat, neboť pozorujeme, že podporu těmto totalitním pochodům, zvaným „gay pride“, veřejně různým způsobem vyjadřuje vzrůstající počet kněží, a dokonce někteří biskupové a kardinálové. Tak se stávají agenty a podporovateli ideologie, která představuje přímou urážku Boha a důstojnosti lidské osoby stvořené jako muž nebo žena k Božímu obrazu a podobě.