Tag Archives: filosofie
Subsistující forma? Proč ne? (2. část)
Závažná námitka proti pojetí duše jako substanciální formy a zároveň svébytného jsoucna pochází od čelního představitele české aristotelské filosofie – Jiřího Fuchse.[1] Podle Fuchse nemůže být duše principem a zároveň jsoucnem, Fuchs odmítá, že by princip jsoucna (v tomto případě forma), mohl být zároveň něčím, co samostatně je, tedy svébytným (subsistujícím) jsoucnem.
Legrační polyhistor
Borisi Cvekovi se nelíbí Roman Joch. Tato věta je málo informativní. Kdo by od chemika, spisovatele, levicového liberála, nepokřtěného křesťana a především polyhistora Cveka čekal něco jiného? Kdyby se kapacitě, kterou představuje Boris Cvek, Roman Joch líbil, bylo by to pro Jocha znamení, že by se měl nad sebou vážně zamyslet. Cílem tohoto článku není polemizovat s Borisem Cvekem, ale upozornit na skryté perly, které jeho článek obsahuje. Osobně se velice podivuji nad tím, že polyhistor, za kterého se Cvek považuje, může mít tak povrchní znalosti a hloupé názory.
Subsistující forma? Proč ne? (1. část)
Cílem série článků je znovu kriticky zhodnotit odmítnutí tradičního aristotelského pojetí lidské duše jako svébytné (subsistující) substanciální formy, které ve své knize Filosofie, 5. Problém duše učinil český filosof Jiří Fuchs. K tomu budeme užívat především textu Článku 11 zmíněné publikace, který se nachází na straně 98 – 116. S prvním problémem se setkáváme překvapivě velmi záhy. Hned na straně 98 Fuchs přestavuje aristotelké učení o látce a formě a činí tak velmi nepřesně.
Katolická cesta Jaroslava Durycha I – Úvod
O „katolické cestě“ – jakožto o „zlaté střední cestě“ – s kterýmžto pojmem Jaroslav Durych zachází velmi opatrně – lze hovořit teprve tehdy, když je čtenáři představena nejzávažnější obtíž, s níž se poutník na této cestě záhy setkává; kterou však lze překlenout důsledným dodržováním jejího závazného směru. Touto mocnou překážkou je – atheismus.
Andělský učitel
1. Povolání
Roku 1225 se hraběti Landolfovi Akvinskému narodil sedmý a poslední syn Tomáš. Přicházel na svět počátkem století, ve kterém již ohrožená, a div nekolísající křesťanská vzdělanost se měla znovu vzpřímit a vydat své nejvzácnější ovoce. Zuří boj mezi císařem a papežem. Pýcha hradních pánů kontrastuje se ctnostmi světců a světic. Jednou, když se chůva chystala koupat malého Tomáše, dítě tiskne v ruce kousek pergamenu a odmítá jej pustit. Později se ukáže, že na pergamenu je napsáno andělské pozdravení.
O bytnosti hmotných věcí
O první látce a podstatném tvaru
Podstatné změny těles, které známe z vlastní zkušenosti, nejsou vysvětlitelné jinak než tím, že každá hmotná podstata se skládá ze dvou bytostných částí, ze dvou podstatných složek, činné a trpné. Princip trpný, potenciální, nazýváme první látkou a princip činný, uskutečňující, který činí hmotnou věc tím, čím je, věcí určitého druhu, určité přirozenosti, nazýváme podstatným tvarem.
Ateismus a teismus. (2), Aneb Profil nese těžší břemeno
V této části nepůjde o argumenty vyvracející ateismus a potvrzující teismus, ale o podporu tvrzení, že pokud hypotéza Boha objektivně neověřitelná (což si nemyslím) a platnost teze je jen pravděpodobností, pak existuje důvod, proč dát přednost teismu před ateismem, a tímto důvodem je to, co nazývám „větší bezpečností“[1].
Ateismus a teismus. (1), Aneb kdo nese břemeno – Profil nebo Duše a hvězdy?
V 1. čísle Profilu, elektronického časopisu Katedry filozofie Masarykovy univerzity, z roku 2008 mne zaujal článek Radka Bělohrada Ateismus, teismus a justifikace privátní evidence, ve kterém se autor prostředky analytické filosofie snaží dokázat, že subjektivní evidence Boží existence nemají objektivní vypovídací hodnotu právě pro svoji subjektivitu – tedy bytostnou nesdělitelnost.
V zajetí symbolů aneb malé adventní zamyšlení s Chestertonem
Nastala doba adventní, což pro obchodníky znamená, že jsou Vánoce v plném proudu.
