Tag Archives: exorcismus

Třicet let v boji proti ďáblovi

Otec Gabriele Amorth

Nejznámější exorcista světa P. Gabriele Amorth zemřel ve věku 91  let v Římě. R. 2010 si stěžoval, že i ve Vatikáně existuje satanistická sekta.

Od habsburského dvorního lékárníka ke katolickému partyzánovi

Pater Amorth se narodil 1. května r. 1925 ve věřící katolické rodině v Modeně. Jeho předkové pocházeli z Tyrolska a r. 1814 byli známi jako dvorní lékárníci habsburského domu. Na tuto tradici byla Amorthova rodina velmi hrdá.

Po obsazení Itálie Němci r. 1943 se mladý Gabriele připojil k italským katolickým partyzánům a byl po válce vyznamenán medailí za statečnost. Vstoupil do Křesťanskodemokratické strany a politicky se angažoval. Zároveň studoval práva. Po jejich ukončení objevil u sebe kněžské povolání. Vstoupil tedy do Společnosti sv. Pavla založené r. 1914 a r. 1954 byl vysvěcen na kněze. Jeho duchovní dráha byla publicistická a teologická, vynikl jako mariolog a přednášel na Mezinárodní mariánské akademii.

Mešní liturgie v kontextu dne

Každý, kdo se o mešní liturgii více či méně zajímá, ví z církevního kalendáře něco o jejím vztahu k průběhu ročního rytmu. Méně je známo o jejím vztahu k dennímu rytmu, což je způsobeno zejména protikladem mezi tradičním pojetím, že mše svatá se slouží ráno, a praxí vynucenou mnoha mimoliturgickými faktory, že nám často nezbývá než žádat, aby byla mše svatá večer. Opravdu, původní pojetí, že mešní liturgie (až na výjimky) má pro věřící zahájit den (přesně vzato fyziologický a astronomický den, začínající východem slunce), se projevuje i v liturgických předpisech, ty jsou však určeny v první řadě pro klérus a tam je to složitější.

Jak známo, kromě mešní liturgie existuje ještě liturgie hodin a do jejího rytmu ve starších dobách byla mše svatá integrována, jak můžeme pozorovat ještě dnes na příklad, nahlédneme-li do „usuálu“ (Liber usualis missae et oficii pro dominicis et festis cum canto gregoriano ex editione vaticana adamussim excerpto…, Desclée & Socii, Tournai), kde jsou texty a zpěvy jak pro mešní liturgii tak pro liturgii hodin uvedeny v denním pořadu pro význačnější liturgické příležitosti: liturgický den začíná prvními nešporami – tedy večerem před tím, jak chápeme den v občanském smyslu – pak se předpokládá matutinum (ač to znamená latinsky ranní, značilo to – zejména v mnišské praxi – obřady praktikované během druhé poloviny noci), primy, tercie a po nich mše sv., po které pak následují sexty, nony, nešpory (zvané druhé) a kompletář.