Tag Archives: eurovolby 2019
Katolický volič: Mezi Scyllou a Charybdou
Není pochyb o tom, že eurovolby, které nás čekají, jsou nesmírně směrodatné a důležité, navzdory tomu, že to někteří ne zrovna hloupí komentátoři, vidí trochu jinak – viz např. článek Davida Petrly v RC Monitoru 10/2019, str. 10-11. Jakkoliv má totiž kolega Petrla pravdu v tom, že pravomoce europoslanců jsou nedemokraticky velice redukované, příliš podle mne podceňuje důležitost toho, že mohou komisi spoustu nápadů zablokovat (což bohužel zatím není moc vidět, protože europoslanci byli dosud zpravidla ještě větší magoři než komisaři, a proto na místo, aby blbosti a neomarxistické experimenty blokovali, raději vymýšleli nové, ještě větší), a že mohou házet vidle i přímo do její tvorby (viz jak neomarxistický Europarlament znemožnil Buttiglionemu v době, kdy byl ještě konzervativním katolíkem, stát se eurokomisařem). A rovněž soulad europoslanců s jejich eurofrakcemi není ve všech případech tak úplně jasnou záležitostí, jak David Petrla tvrdí, záleží ovšem hodně na tom, koho zvolíme… A co je taky důležité – s každým europoslancem získá strana velice slušný bakšiš, který ji ekonomicky nakopne.
Nic si nenalhávejme, pro katolického voliče neexistuje v těchto volbách žádná dobrá volba. Může jen taktizovat a vybírat si mezi menším a větším zlem. Má před sebou totiž dvě zásadní tematické oblasti, na která musí brát ohled (první jsou důležitá křesťanská témata, tj. především rodinné a bioetické otázky, druhou orientace euroskepticismus/eurorealismus/eurohujerismus) a smutnou skutečností je, že ze stran, které mají šanci v europarlamentu usednout, není jedna jediná, která by měla přijatelné postoje v obou těchto oblastech.
Katolík pochopitelně nemůže volit strany, které jsou propotratové, proeuthanasijní a protirodinné. Jakkoliv je oblíbenou mantrou některých komentátorů i politiků, že to Europarlament neřeší, je to lež. Europarlament sice skutečně nemá právo přímo nařizovat státům něco v těchto věcech, ale má spoustu možností, jak je nepřímo ovlivňovat a tlačit k něčemu, a této možnosti on využívá velmi často. Viz Buttiglione, který se nestal komisařem právě pro své prorodinné postoje, viz četné rezoluce a návrhy, které Europarlament coby nátlak pravidelně podporuje, viz zohlednění těchto témat při zacházení se „zlobivými státy“, jako jsou Polsko či Maďarsko.
Katolík ale nemůže volit ani strany eurohujerské, protože jednak eurohujerismus v dnešní době proimigračního nastavení západu znamená vyložené ohrožení evropských států a evropské civilizace (volba eurohujerismu se dnes už blíží volbě zničení vlastní země i dobré budoucnosti svých dětí), jednak znamená zároveň i kolaps v křesťanských politických tématech, protože zesiluje pravomoci EU, která je až na lokální výjimky tak silně protikřesťanská, propotratová a protirodinná, že předat jí více pravomocí znamená (byť nepřímo) konec jakékoliv křesťanské politiky i v naší zemi…
