Tag Archives: diskriminace

Katolická církev nikdy nemůže světit ženy, tak proč tolik matení?

Hrstka „kněžek“ žádajících papeže Františka, aby z nich sňal exkomunikaci za to, že byly „vysvěceny“ v rozporu s vůlí a naukou Církve, veřejně demonstrovala začátkem října v Římě, v zahradách Andělského hradu několik set metrů od Vatikánu. Událost si získala širokou pozornost, neboť demonstrace byla poprvé povolena římskými občanskými úřady, které dosud veřejné protesty „kněžek“ vždy zakazovaly a jejich transparenty a kněžská roucha zabavovaly.

Skupina vedená organizací „Women’s Ordination Worldwide” (WOW) tvrdí, že dvě z „kněžek“ přijal blíže nespecifikovaný „vysoký úředník“ vatikánského státního sekretariátu při „bezprecedentním“ setkání, při němž vyslechl „upřímnou přímluvu za kněžky v naší Církvi.“ Janice Sevre-Duszynská a další „kněžka“ mu předaly petici žádající papeže, aby zahájil „dialog“ o této otázce a zrušil všechny sankce proti katolíkům bojujícím za svěcení žen v Církvi.

Feministické frakci v Církvi dávají naději i jiné faktory. Názorným příkladem je mytí nohou ženám na Zelený čtvrtek: papež František to několikrát sám provedl a v lednu osobně nařídil, aby byla v oficiálních pravidlech provedena změna s tím, že tento obřad by se nadále neměl omezovat na muže a chlapce, ale mohou se ho účastnit i ženy, což má „plně vyjadřovat význam gesta vykonaného Ježíšem ve Večeřadle“.

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (4): Konfrontace: pastorační perspektivy (2)

Pastorační pozornost věnovaná osobám homosexuálně zaměřeným

V bodě 55 se vyskytuje v sekulárním světě používaný výraz „homosexuálně orientované osoby“, který je vadný, předstírá hodnotovou neutralitu a nezměnitelnost takové „orientace“[i]. Je třeba tu hovořit o homosexuálních sklonech některých lidí.


Je vhodné, že v tomto bodě je odkaz na dokument „Úvahy o plánech na legální uznání svazků mezi homosexuálními osobami“[ii] vydaný Kongregací pro nauku víry. Bylo by však zapotřebí zdůraznit, že „respekt a ohleduplnost“ se týká těch, kdo bojují s pokušeními vůči hříchu proti přirozenosti, ne tedy všeobecně vůči sodomitům, a že existuje také spravedlivá diskriminace (tj. rozlišování) osob s takovými sklony.

V bodě 56 by bylo zapotřebí připomenout povinnost biskupů, kněží i laiků klást odpor vůči zákonům, které zavádějí svazky homosexuálů, ať již takové zákony byly schváleny nebo se teprve připravují, a klást odpor schvalování a deklarování těchto svazků ze strany mezinárodních organisací jakoby to bylo „lidské právo“. Vůči osobám, které schvalují takové svazky nebo jen příležitostný homosexuální pohlavní styk, je třeba aplikovat potřebné tresty dle CIC (can. 1364 a 1369), neboť se jedná o odpad od víry nebo její zapírání. Bylo by rovněž vhodné zopakovat učení církve, že sodomie je těžký hřích do nebe volající.

K závěrečnému dokumentu mimořádné synody o rodině (2): Naslouchání: podmínky a problémy rodin

Tato část se snaží podat sociologické postřehy týkající se některých otázek souvisejících s rodinou. Chybí v ní však kvantitativní údaje o tom, v jaké míře se některé jevy vyskytují, což je zásadní vada jakéhokoliv sociologického zkoumání. Zaměřuje se především na vnější faktory, které nepříznivě ovlivňují rodinu, a ohledně potřebných vnitřních disposic zmiňuje jako negativní blíže dále nespecifikovanou „krizi víry“. Chybí tu údaje o tom, jak mnoho katolíků nevěří v některá učení církve, jako jsou nerozlučitelnost manželství, těžká hříšnost potratů, antikoncepce, umělého oplodnění a sodomie atd., a údaje o rozdílech v tomto mezi různými oblastmi světa.

Společensko-kulturní kontext

V bodě 5 se vyskytuje několik výrazů, jejichž význam není příliš jasný. Jedná se o „komplexnost“ rodiny, „větší svobodu výrazu“[i]. Rovněž není zmíněno, v čem spočívá „antropologicko-kulturní změna“ vyžadující „diversifikovaný přístup“. Kromě toho řeč o antropologické změně naznačuje bludné tvrzení, že by se mohla měnit i sama lidská přirozenost.

V tomto bodě je též vzpomenuta „krize víry“, která často přispívá ke krizím rodiny. To je správná poznámka; ne tedy „nové letnice“ po Druhém vatikánském koncilu. Ohledně „krize víry“ není jasné, zda se jedná obecně o nepřijímání existence Boha, božství Ježíše Krista a dalších známých pravd víry nebo o nepřijetí učení církve vztahující se nějak k manželství či lidské sexualitě (jako je nerozlučitelnost manželství; hříšnost smilstva, antikoncepce, umělého oplodnění, potratů, sodomie). Myslím, že v soužití manželů a rodiny se negativně projevuje obojí, přičemž to druhé se stává snadno zdrojem konfliktů mezi manžely.

Konzervativní strana protestuje proti Chládkově plánu

Konzervativní strana důrazně protestuje proti záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy odejmout nestátním (církevním, soukromým) školám část provozní dotace. Jedná se o vážný zásah do rozpočtů těchto škol (jde o 10 až 30%), jež by nadále jen obtížně naplňovaly základní standard vzdělávání a řada z nich by patrně byla nucena ukončit činnost.

Odmítáme zejména finanční diskriminaci církevních škol s odkazem na příjmy z naplňování zákona o vyrovnání se států s církvemi. Opakujeme, a proti různým mocným neokomunistickým tmářům budeme opakovat, že tento zákon církvím nepřiznává nějakou formu dotace na činnosti, které provozuje, ale navrací část ukradeného majetku a narovnává vztahy se státem.

Příjímání rozvedených v jiném spektru

Nebezpečí, že na nadcházející podzimní biskupské synodě se odsouhlasí podávání sv. přijímání rozvedeným a znovusezdaným pouze na úřadě a žijícím tak v neplatném manželství, je docela reálné. Jenže nejde o izolovaný problém, nýbrž o celkovou „filozofii“ podávání sv. přijímání, jak se po koncilu žel ujala a prosadila.

Upozornil na ni nedávno generální vikář diecéze v Chur ve Švýcarsku mons. Martin Grichting ve svém mediálním vyjádření (kath.net 10.6.2014). P. Grichting je věrnou kopií svého biskupa mons. Vituse Huondera, jenž je neustálým terčem liberálních a neomodernistických útoků pro své principiální katolické postoje v bioetických otázkách, krom toho celebruje též tradiční ritus.

Mons. Grichting se zamýšlí nad otázkou, kdo všechno může přistupovat ke sv. přijímání. K tomu přidávám svoji osobní vzpomínku. Byl jsem vychován v tradičním ritu a ministroval v něm. Při vyhlášení NOM mi bylo 22 let. Živě si pamatuji, že před II. vatikánským koncilem nebylo zvykem přistupovat ke sv. přijímání při každé účasti na mši sv., to se stalo samozřejmostí až s rozšířením NOMu. Kdo např. v 50. letech chodil každou neděli nebo i denně ke sv. přijímání, byl spíše výjimkou.

Přiznám se, že jsem tenkrát pokládal za velké plus NOMu právě to, že se zdůrazňovala zásada přistoupit ke sv. přijímání pokaždé, když jsem přítomen na mši sv. Dnes vidím, jak hluboce jsem se mýlil.

Zlo si nezasluhuje rovné podmínky

Michal Krestchmer

Boj proti zlu není šachová partie či nějaké jiné sportovní utkání, kde by pravda a nepravda měly mít stejné podmínky pro své projevení. Zlo (jako třeba to, které obsahuje a propaguje zpráva Lunáček nedávno schválená Evropským parlamentem), nemá vůbec právo na existenci a tedy i propagaci. Za šíření rozvratných ideologií by v řádném státě měl být trest, a to případně i trest smrti, děje-li se tak ve velkém rozsahu. Zlý člověk, zločinec, nemá žádná práva k tomu, aby pokračoval ve svých zločinech; má jen právo na spravedlivý proces.

Příliš často se zaplétáme do argumentací se svými odpůrci vedené na jejich rovině. Jakkoli skutečně existují lidská práva vycházející z lidské přirozenosti a přirozeného mravního zákona, je lépe moc o nich nehovořit. Spíše hovořit o desateru a dalších Božích příkazech. Nejsem proti argumentaci ad hominem, tedy využívat něčích tvrzení k argumentaci. Jejím smyslem je však ukázat vnitřní rozpory ve smýšlení protivníka a tím ho ukázat nedůvěryhodným.

Lži páně profesora

M. C. Putna

Novopečený pan profesor M. C. Putna, jehož netřeba čtenářům představovat, je opět ve svém „živlu“. Ačkoliv u příležitosti nedávné patálie kolem své profesorské nominace se nechal v televizi slyšet, že akce typu Prague Pride jsou mu bytostně cizí a nemá chuti se jich dále zúčastňovat, letos jej bylo vidět v prvních řadách. A nejen to, na závěr si neodpustil „kázání„. Má na ně samozřejmě „právo“, vždyť studoval mj. také teologii, samozřejmě tu modernistickou, nikoli tradiční.

Problém je ale v tom, že toto tzv. „kázání“ je snůškou lží. Mluví o nenávisti vůči gayům a lesbám, pod niž zahrnuje každý nesouhlas s jejich sexuálním životem a argumentuje citáty z Písma o lásce. Jestliže současně přitom zamlčuje, za co především Bůh potrestal Sodomu a Gomoru, nebo slova sv. Pavla, že „chlapcomilci…nedostanou nebeské království…“ (1 Kor 6,10) a že „muži zanechali přirozeného obcování se ženami a zahořeli ve svých touhách k sobě navzájem a hanebné činy páchali…“ (Řím 1,27), potom jde jednoznačně o podvodnou manipulaci s Písmem sv.

Něco málo k diskriminaci

Představitelé slovenského hnutí pro-life jsou v šoku: železniční společnost Wagon Service travel jim odmítla vypravit zvláštní vlak z Bratislavy do Košic a zpět s následujícím odůvodněním: “Po dôkladnom zvážení a analyzovaní problematiky sme dospeli k názoru, že náš pohľad na ochranu života pred a po počatí je iný ako Váš, preto nedokážeme vybaviť prijatú požiadavku k Vašej spokojnosti.”  (více ZDE)

Poněkud podivné, uvážíme-li, že společnost nabízí tyto služby bez toho, že by byly vázány na názorovou shodu s objednavatelem. Nemluvě o tom, že u společnosti, která dlouhodobě spolupracuje s Konferenciou biskupov Slovenska a dalšími církevními organizacemi na vypravování poutnických zájezdů do Lurd a dalších míst, je tak zásadně jiný názor poněkud překvapivý…

Dnes je den Downova syndromu

Paula Sage

Dnes je poprvé oficiálně celosvětově držen Světový den Downova syndromu. Je to dobrá příležitost vzpomenout na oběti trpící touto genetickou chorobou, která způsobuje rozličné vývojové vady a lehkou až střední mentální zaostalost. Ale také je to vhodná chvíle připomenout si ty mnohé, kteří pro ni byli a budou povražděni…

Tichá a téměř všeobecně schvalovaná eugenická genocida těchto nemocných, kterou od nacistických euthanasijních programů odlišuje jenom to, že její vykonávání bylo přesunuto před narození, je nepochybně jednou z největších skvrn západní civilizace a nepřehlédnutelným důkazem toho, že vědecký pokrok nemá nic společného s pokrokem v morálce.

Dost bylo antidiskriminace

28. 4. 2010 proběhlo v Praze protestní shromáždění občanské iniciativy D.O.S.T. „Dost bylo antidiskriminace“. Na Malostranském náměstí úvodem promluvil předseda Akce D.O.S.T. Ladislav Bátora, který poukázal na hrůznost situace v současném světě, kdy jsou veskrze pozitivní hodnoty, jako je láska k vlasti a národu, nebo pouhé nazývání svého národa jeho jménem, interpretovány jako neonacismus nebo fašismus. V současné době, která se tváří jako velmi tolerantní a skýtající svobodu všem, ve skutečnosti probíhá cenzura ve věcech jazyka, vyjadřování, přiznávání se k lásce vůči vlastní zemi nebo hájení tradičních hodnot rodiny a svazku mezi lidmi. Situace nebezpečně připomíná totalitní režim, kdy za obyčejné slovo hrozil postih vězením, neřku-li ztrátou života. Všechno podléhá požadavkům tzv. politické korektnosti, která není ničím jiným, než terorem novodobé totality.